ଅଷ୍ଟାଵକ୍ର ଉଵାଚ ॥
ଅଵିନାଶିନମାତ୍ମାନମେକଂ ଵିଜ୍ଞାଯ ତତ୍ତ୍ଵତଃ ।
ତଵାତ୍ମଜ୍ଞାନସ୍ଯ ଧୀରସ୍ଯ କଥମର୍ଥାର୍ଜନେ ରତିଃ ॥ 3-1॥
ଆତ୍ମାଜ୍ଞାନାଦହୋ ପ୍ରୀତିର୍ଵିଷଯଭ୍ରମଗୋଚରେ ।
ଶୁକ୍ତେରଜ୍ଞାନତୋ ଲୋଭୋ ଯଥା ରଜତଵିଭ୍ରମେ ॥ 3-2॥
ଵିଶ୍ଵଂ ସ୍ଫୁରତି ଯତ୍ରେଦଂ ତରଙ୍ଗା ଇଵ ସାଗରେ ।
ସୋଽହମସ୍ମୀତି ଵିଜ୍ଞାଯ କିଂ ଦୀନ ଇଵ ଧାଵସି ॥ 3-3॥
ଶ୍ରୁତ୍ଵାପି ଶୁଦ୍ଧଚୈତନ୍ଯ ଆତ୍ମାନମତିସୁନ୍ଦରମ୍ ।
ଉପସ୍ଥେଽତ୍ଯନ୍ତସଂସକ୍ତୋ ମାଲିନ୍ଯମଧିଗଚ୍ଛତି ॥ 3-4॥
ସର୍ଵଭୂତେଷୁ ଚାତ୍ମାନଂ ସର୍ଵଭୂତାନି ଚାତ୍ମନି ।
ମୁନେର୍ଜାନତ ଆଶ୍ଚର୍ଯଂ ମମତ୍ଵମନୁଵର୍ତତେ ॥ 3-5॥
ଆସ୍ଥିତଃ ପରମାଦ୍ଵୈତଂ ମୋକ୍ଷାର୍ଥେଽପି ଵ୍ଯଵସ୍ଥିତଃ ।
ଆଶ୍ଚର୍ଯଂ କାମଵଶଗୋ ଵିକଲଃ କେଲିଶିକ୍ଷଯା ॥ 3-6॥
ଉଦ୍ଭୂତଂ ଜ୍ଞାନଦୁର୍ମିତ୍ରମଵଧାର୍ଯାତିଦୁର୍ବଲଃ ।
ଆଶ୍ଚର୍ଯଂ କାମମାକାଙ୍କ୍ଷେତ୍ କାଲମନ୍ତମନୁଶ୍ରିତଃ ॥ 3-7॥
ଇହାମୁତ୍ର ଵିରକ୍ତସ୍ଯ ନିତ୍ଯାନିତ୍ଯଵିଵେକିନଃ ।
ଆଶ୍ଚର୍ଯଂ ମୋକ୍ଷକାମସ୍ଯ ମୋକ୍ଷାଦ୍ ଏଵ ଵିଭୀଷିକା ॥ 3-8॥
ଧୀରସ୍ତୁ ଭୋଜ୍ଯମାନୋଽପି ପୀଡ୍ଯମାନୋଽପି ସର୍ଵଦା ।
ଆତ୍ମାନଂ କେଵଲଂ ପଶ୍ଯନ୍ ନ ତୁଷ୍ଯତି ନ କୁପ୍ଯତି ॥ 3-9॥
ଚେଷ୍ଟମାନଂ ଶରୀରଂ ସ୍ଵଂ ପଶ୍ଯତ୍ଯନ୍ଯଶରୀରଵତ୍ ।
ସଂସ୍ତଵେ ଚାପି ନିନ୍ଦାଯାଂ କଥଂ କ୍ଷୁଭ୍ଯେତ୍ ମହାଶଯଃ ॥ 3-10॥
ମାଯାମାତ୍ରମିଦଂ ଵିଶ୍ଵଂ ପଶ୍ଯନ୍ ଵିଗତକୌତୁକଃ ।
ଅପି ସନ୍ନିହିତେ ମୃତ୍ଯୌ କଥଂ ତ୍ରସ୍ଯତି ଧୀରଧୀଃ ॥ 3-11॥
ନିଃସ୍ପୃହଂ ମାନସଂ ଯସ୍ଯ ନୈରାଶ୍ଯେଽପି ମହାତ୍ମନଃ ।
ତସ୍ଯାତ୍ମଜ୍ଞାନତୃପ୍ତସ୍ଯ ତୁଲନା କେନ ଜାଯତେ ॥ 3-12॥
ସ୍ଵଭାଵାଦ୍ ଏଵ ଜାନାନୋ ଦୃଶ୍ଯମେତନ୍ନ କିଞ୍ଚନ ।
ଇଦଂ ଗ୍ରାହ୍ଯମିଦଂ ତ୍ଯାଜ୍ଯଂ ସ କିଂ ପଶ୍ଯତି ଧୀରଧୀଃ ॥ 3-13॥
ଅନ୍ତସ୍ତ୍ଯକ୍ତକଷାଯସ୍ଯ ନିର୍ଦ୍ଵନ୍ଦ୍ଵସ୍ଯ ନିରାଶିଷଃ ।
ଯଦୃଚ୍ଛଯାଗତୋ ଭୋଗୋ ନ ଦୁଃଖାଯ ନ ତୁଷ୍ଟଯେ ॥ 3-14॥
Roman (IAST) Transliteration
aṣṭāvakra uvāca ||
avināśinamātmānamekaṃ vijñāya tattvataḥ |
tavātmajñānasya dhīrasya kathamarthārjane ratiḥ || 3-1||
ātmājñānādaho prītirviṣayabhramagocare |
śukterajñānato lobho yathā rajatavibhrame || 3-2||
viśvaṃ sphurati yatredaṃ taraṅgā iva sāgare |
so'hamasmīti vijñāya kiṃ dīna iva dhāvasi || 3-3||
śrutvāpi śuddhacaitanya ātmānamatisundaram |
upasthe'tyantasaṃsakto mālinyamadhigacchati || 3-4||
sarvabhūteṣu cātmānaṃ sarvabhūtāni cātmani |
munerjānata āścaryaṃ mamatvamanuvartate || 3-5||
āsthitaḥ paramādvaitaṃ mokṣārthe'pi vyavasthitaḥ |
āścaryaṃ kāmavaśago vikalaḥ keliśikṣayā || 3-6||
udbhūtaṃ jñānadurmitramavadhāryātidurbalaḥ |
āścaryaṃ kāmamākāṅkṣet kālamantamanuśritaḥ || 3-7||
ihāmutra viraktasya nityānityavivekinaḥ |
āścaryaṃ mokṣakāmasya mokṣād eva vibhīṣikā || 3-8||
dhīrastu bhojyamāno'pi pīḍyamāno'pi sarvadā |
ātmānaṃ kevalaṃ paśyan na tuṣyati na kupyati || 3-9||
ceṣṭamānaṃ śarīraṃ svaṃ paśyatyanyaśarīravat |
saṃstave cāpi nindāyāṃ kathaṃ kṣubhyet mahāśayaḥ || 3-10||
māyāmātramidaṃ viśvaṃ paśyan vigatakautukaḥ |
api sannihite mṛtyau kathaṃ trasyati dhīradhīḥ || 3-11||
niḥspṛhaṃ mānasaṃ yasya nairāśye'pi mahātmanaḥ |
tasyātmajñānatṛptasya tulanā kena jāyate || 3-12||
svabhāvād eva jānāno dṛśyametanna kiñcana |
idaṃ grāhyamidaṃ tyājyaṃ sa kiṃ paśyati dhīradhīḥ || 3-13||
antastyaktakaṣāyasya nirdvandvasya nirāśiṣaḥ |
yadṛcchayāgato bhogo na duḥkhāya na tuṣṭaye || 3-14||
Sanskrit — Devanagari (original)
अष्टावक्र उवाच ॥
अविनाशिनमात्मानमेकं विज्ञाय तत्त्वतः ।
तवात्मज्ञानस्य धीरस्य कथमर्थार्जने रतिः ॥ 3-1॥
आत्माज्ञानादहो प्रीतिर्विषयभ्रमगोचरे ।
शुक्तेरज्ञानतो लोभो यथा रजतविभ्रमे ॥ 3-2॥
विश्वं स्फुरति यत्रेदं तरङ्गा इव सागरे ।
सोऽहमस्मीति विज्ञाय किं दीन इव धावसि ॥ 3-3॥
श्रुत्वापि शुद्धचैतन्य आत्मानमतिसुन्दरम् ।
उपस्थेऽत्यन्तसंसक्तो मालिन्यमधिगच्छति ॥ 3-4॥
सर्वभूतेषु चात्मानं सर्वभूतानि चात्मनि ।
मुनेर्जानत आश्चर्यं ममत्वमनुवर्तते ॥ 3-5॥
आस्थितः परमाद्वैतं मोक्षार्थेऽपि व्यवस्थितः ।
आश्चर्यं कामवशगो विकलः केलिशिक्षया ॥ 3-6॥
उद्भूतं ज्ञानदुर्मित्रमवधार्यातिदुर्बलः ।
आश्चर्यं काममाकाङ्क्षेत् कालमन्तमनुश्रितः ॥ 3-7॥
इहामुत्र विरक्तस्य नित्यानित्यविवेकिनः ।
आश्चर्यं मोक्षकामस्य मोक्षाद् एव विभीषिका ॥ 3-8॥
धीरस्तु भोज्यमानोऽपि पीड्यमानोऽपि सर्वदा ।
आत्मानं केवलं पश्यन् न तुष्यति न कुप्यति ॥ 3-9॥
चेष्टमानं शरीरं स्वं पश्यत्यन्यशरीरवत् ।
संस्तवे चापि निन्दायां कथं क्षुभ्येत् महाशयः ॥ 3-10॥
मायामात्रमिदं विश्वं पश्यन् विगतकौतुकः ।
अपि सन्निहिते मृत्यौ कथं त्रस्यति धीरधीः ॥ 3-11॥
निःस्पृहं मानसं यस्य नैराश्येऽपि महात्मनः ।
तस्यात्मज्ञानतृप्तस्य तुलना केन जायते ॥ 3-12॥
स्वभावाद् एव जानानो दृश्यमेतन्न किञ्चन ।
इदं ग्राह्यमिदं त्याज्यं स किं पश्यति धीरधीः ॥ 3-13॥
अन्तस्त्यक्तकषायस्य निर्द्वन्द्वस्य निराशिषः ।
यदृच्छयागतो भोगो न दुःखाय न तुष्टये ॥ 3-14॥
aṣṭāvakra uvāca ||
avināśinamātmānamekaṃ vijñāya tattvataḥ |
tavātmajñānasya dhīrasya kathamarthārjane ratiḥ || 3-1||
ātmājñānādaho prītirviṣayabhramagocare |
śukterajñānato lobho yathā rajatavibhrame || 3-2||
viśvaṃ sphurati yatredaṃ taraṅgā iva sāgare |
so'hamasmīti vijñāya kiṃ dīna iva dhāvasi || 3-3||
śrutvāpi śuddhacaitanya ātmānamatisundaram |
upasthe'tyantasaṃsakto mālinyamadhigacchati || 3-4||
sarvabhūteṣu cātmānaṃ sarvabhūtāni cātmani |
munerjānata āścaryaṃ mamatvamanuvartate || 3-5||
āsthitaḥ paramādvaitaṃ mokṣārthe'pi vyavasthitaḥ |
āścaryaṃ kāmavaśago vikalaḥ keliśikṣayā || 3-6||
udbhūtaṃ jñānadurmitramavadhāryātidurbalaḥ |
āścaryaṃ kāmamākāṅkṣet kālamantamanuśritaḥ || 3-7||
ihāmutra viraktasya nityānityavivekinaḥ |
āścaryaṃ mokṣakāmasya mokṣād eva vibhīṣikā || 3-8||
dhīrastu bhojyamāno'pi pīḍyamāno'pi sarvadā |
ātmānaṃ kevalaṃ paśyan na tuṣyati na kupyati || 3-9||
ceṣṭamānaṃ śarīraṃ svaṃ paśyatyanyaśarīravat |
saṃstave cāpi nindāyāṃ kathaṃ kṣubhyet mahāśayaḥ || 3-10||
māyāmātramidaṃ viśvaṃ paśyan vigatakautukaḥ |
api sannihite mṛtyau kathaṃ trasyati dhīradhīḥ || 3-11||
niḥspṛhaṃ mānasaṃ yasya nairāśye'pi mahātmanaḥ |
tasyātmajñānatṛptasya tulanā kena jāyate || 3-12||
svabhāvād eva jānāno dṛśyametanna kiñcana |
idaṃ grāhyamidaṃ tyājyaṃ sa kiṃ paśyati dhīradhīḥ || 3-13||
antastyaktakaṣāyasya nirdvandvasya nirāśiṣaḥ |
yadṛcchayāgato bhogo na duḥkhāya na tuṣṭaye || 3-14||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Oriya script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.