ശ്രീമദ്വാല്മീകീയ രാമായണേ അയോധ്യാകാണ്ഡമ് ।
അഥ ചതുര്വിംശസ്സര്ഗഃ ।
തം സമീക്ഷ്യ ത്വവഹിതം പിതുര്നിര്ദേശ പാലനേ ।
കൌശല്യാ ബാഷ്പസംരുദ്ധാ വചോ ധര്മിഷ്ഠമബ്രവീത് ॥ 1 ॥
അദൃഷ്ടദുഃഖോ ധര്മാത്മാ സര്വഭൂതപ്രിയംവദഃ ।
മയി ജാതോ ദശരഥാത്കഥമുഞ്ഛേന വര്തയേത് ॥ 2 ॥
യസ്യ ഭൃത്യാശ്ച ദാസാശ്ച മൃഷ്ടാന്യന്നാനി ഭുഞ്ജതേ ।
കഥം സ ഭോക്ഷ്യതേഽനാഥോ വനേ മൂലഫലാന്യയമ് ॥ 3 ॥
കഃ ഏതച്ഛ്രദ്ദധേച്ഛ്രുത്വാ കസ്യ വാ ന ഭവേദ്ഭയമ് ।
ഗുണവാന്ദയിതോ രാജ്ഞാ രാഘവോ യദ്വിവാസ്യതേ ॥ 4 ॥
നൂനം തു ബലവാന് ലോകേ കൃതാന്തസ്സര്വമാദിശന് ।
ലോകേ രാമാഭിരാമസ്ത്വം വനം യത്ര ഗമിഷ്യസി ॥ 5 ॥
അയം തു മാമാത്മഭവ സ്തവാദര്ശനമാരുതഃ ।
വിലാപദുഃഖസമിധോ രുദിതാശ്രുഹുതാഹുതിഃ ॥ 6 ॥
ചിന്താബാഷ്പമഹാധൂമസ്തവാഗമനചിത്തജഃ ।
കര്ശയിത്വാ ഭൃശം പുത്ര നിശ്വാസായാസസമ്ഭവഃ ॥ 7 ॥
ത്വയാ വിഹീനാമിഹ മാം ശോകാഗ്നിരതുലോ മഹാന് ।
പ്രധക്ഷ്യതി യഥാ കക്ഷം ചിത്രഭാനുര്ഹിമാത്യയേ ॥ 8 ॥
കഥം ഹി ധേനു സ്സ്വം വത്സം ഗച്ഛന്തം നാനുഗച്ഛതി ।
അഹം ത്വാഽനുഗമിഷ്യാമി യത്ര പുത്ര ഗമിഷ്യസി ॥ 9 ॥
. ।
തഥാ നിഗദിതം മാത്രാ തദ്വാക്യം പുരുഷര്ഷഭഃ ।
ശ്രുത്വാ രാമോഽബ്രവീദ്വാക്യം മാതരം ഭൃശദുഃഖിതാമ് ॥ 10 ॥
കൈകേയ്യാ വഞ്ചിതോ രാജാ മയി ചാരണ്യമാശ്രിതേ ।
ഭവത്യാ ച പരിത്യക്തോ ന നൂനം വര്തയിഷ്യതി ॥ 11 ॥
ഭര്തുഃ കില പരിത്യാഗോ നൃശംസഃ കേവലം സ്ത്രിയാഃ ।
സ ഭവത്യാ ന കര്തവ്യോ മനസാഽപി വിഗര്ഹിതഃ ॥ 12 ॥
യാവജ്ജീവതി കാകുത്സ്ഥഃ പിതാ മേ ജഗതീപതിഃ ।
ശുശ്രൂഷാ ക്രിയതാം താവത്സഹി ധര്മസ്സനാതനഃ ॥ 13 ॥
ഏവമുക്താ തു രാമേണ കൌശല്യാ ശുഭദര്ശനാ ।
തഥേത്യുവാച സുപ്രീതാ രാമമക്ലിഷ്ടകാരിണമ് ॥ 14 ॥
ഏവമുക്തസ്തു വചനം രാമോ ധര്മഭൃതാം വരഃ ।
ഭൂയസ്താമബ്രവീദ്വാക്യം മാതരം ഭൃശദുഃഖിതാമ് ॥ 15 ॥
മയാ ചൈവ ഭവത്യാ ച കര്തവ്യം വചനം പിതുഃ ।
രാജാ ഭര്താ ഗുരു ശ്ശ്രേഷ്ഠസ്സര്വേഷാമീശ്വരഃ പ്രഭുഃ ॥ 16 ॥
ഇമാനി തു മഹാരണ്യേ വിഹൃത്യ നവ പഞ്ച ച ।
വര്ഷാണി പരമപ്രീതഃ സ്ഥാസ്യാമി വചനേ തവ ॥ 17 ॥
ഏവമുക്താ പ്രിയം പുത്രം ബാഷ്പപൂര്ണാനനാ തദാ ।
ഉവാച പരമാര്താ തു കൌശല്യാ പുത്രവത്സലാ ॥ 18 ॥
ആസാം രാമ സപത്നീനാം വസ്തും മധ്യേ ന മേ ക്ഷമമ് ।
നയ മാമപി കാകുത്സ്ഥ വനം വന്യാം മൃഗീം യഥാ ॥ 19 ॥
യദി തേ ഗമനേ ബുദ്ധിഃ കൃതാ പിതുരപേക്ഷയാ ।
താം തഥാ രുദതീം രാമോ രുദന്വചനമബ്രവീത് ॥ 20 ॥
ജീവന്ത്യാ ഹി സ്ത്രിയാ ഭര്താ ദൈവതം പ്രഭുരേവ ച ഭവത്യാ മമ ചൈവാദ്യ രാജാ പ്രഭവതി പ്രഭുഃ ।
ന ഹ്യനാഥാ വയം രാജ്ഞാ ലോകനാഥേന ധീമതാ ॥ 21 ॥
ഭരതശ്ചാപി ധര്മാത്മാ സര്വഭൂതപ്രിയംവദഃ ।
ഭവതീമനുവര്തേത സ ഹി ധര്മരതസ്സദാ ॥ 22 ॥
യഥാ മയി തു നിഷ്ക്രാന്തേ പുത്രശോകേന പാര്ഥിവഃ ।
ശ്രമം നാവാപ്നുയാത്കിഞ്ചിദപ്രമത്താ തഥാ കുരു ॥ 23 ॥
ദാരുണശ്ചാപ്യയം ശോകോ യഥൈനം ന വിനാശയേത് ।
രാജ്ഞോ വൃദ്ധസ്യ സതതം ഹിതം ചര സമാഹിതാ ॥ 24 ॥
വ്രതോപവാസനിരതാ യാ നാരീ പരമോത്തമാ ।
ഭര്താരം നാനുവര്തേത സാ തു പാപഗതിര്ഭവേത് ॥ 25 ॥
ഭര്തു ശ്ശുശ്രൂഷയാ നാരീ ലഭതേ സ്വര്ഗമുത്തമമ് ।
അപി യാ നിര്നമസ്കാരാ നിവൃത്താ ദേവപൂജനാത് ॥ 26 ॥
ശുശ്രൂഷാമേവ കുര്വീത ഭര്തുഃ പ്രിയഹിതേ രതാ ।
ഏഷ ധര്മഃ പുരാ ദൃഷ്ടോ ലോകേ വേദേ ശ്രുതഃ സ്മൃതഃ ॥ 27 ॥
അഗ്നികാര്യേഷു ച സദാ സുമനോഭിശ്ച ദേവതാഃ ।
പൂജ്യാസ്തേ മത്കൃതേ ദേവി ബാഹ്മണാശ്ചൈവ സുവ്രതാഃ ॥ 28 ॥
ഏവം കാലം പ്രതീക്ഷസ്വ മമാഗമനകാങ്ക്ഷിണീ ।
നിയതാ നിയതാഹാരാ ഭര്തൃശുശ്രൂഷണേ രതാ ॥ 29 ॥
പ്രാപ്സ്യസേ പരമം കാമം മയി പ്രത്യാഗതേ സതി ।
യദി ധര്മഭൃതാം ശ്രേഷ്ഠോ ധാരയിഷ്യതി ജീവിതമ് ॥ 30 ॥
ഏവമുക്താ തു രാമേണ ബാഷ്പപര്യാകുലേക്ഷണാ ।
കൌശല്യാ പുത്രശോകാര്താ രാമം വചനമബ്രവീത് ॥ 31 ॥
ഗമനേ സുകൃതാം ബുദ്ധിം ന തേ ശക്നോമി പുത്രക ।
വിനിവര്തയിതും വീര നൂനം കാലോ ദുരത്യയഃ ॥ 32 ॥
ഗച്ഛ പുത്ര ത്വമേകാഗ്രോ ഭദ്രം തേഽസ്തു സദാ വിഭുഃ ।
പുനസ്ത്വയി നിവൃത്തേ തു ഭവിഷ്യാമി ഗതവ്യഥാ ॥ 33 ॥
പ്രത്യാഗതേ മഹാഭാഗേ കൃതാര്ഥേ ചരിതവ്രതേ ।
പിതുരാനൃണ്യതാം പ്രാപ്തേ ത്വയി ലപ്സ്യേ പരം സുഖമ് ॥ 34 ॥
കൃതാന്തസ്യ ഗതിഃ പുത്ര ദുര്വിഭാവ്യാ സദാ ഭുവി ।
യസ്ത്വാം സഞ്ചോദയതി മേ വച ആച്ഛിദ്യ രാഘവ ॥ 35 ॥
ഗച്ഛേദാനീം മഹാബാഹോ ക്ഷേമേണ പുനരാഗതഃ ।
നന്ദയിഷ്യസി മാം പുത്ര സാമ്നാ വാക്യേന ചാരുണാ ॥ 36 ॥
അപീദാനീം സ കാലസ്സ്യാദ്വനാത്പ്രത്യാഗതം പുനഃ ।
യത്ത്വാം പുത്രക പശ്യേയം ജടാവല്കലധാരിണമ് ॥ 37 ॥
തഥാ ഹി രാമം വനവാസനിശ്ചിതം സമീക്ഷ്യ ദേവീ പരമേണ ചേതസാ ।
ഉവാച രാമം ശുഭലക്ഷണം വചോ ബഭൂവ ച സ്വസ്ത്യയനാഭികാങ്ക്ഷിണീ ॥ 38 ॥
ഇത്യാര്ഷേ ശ്രീമദ്രാമായണേ വാല്മീകീയ ആദികാവ്യേ അയോധ്യാകാണ്ഡേ ചതുര്വിംശസ്സര്ഗഃ ॥
Roman (IAST) Transliteration
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe ayodhyākāṇḍam |
atha caturviṃśassargaḥ |
taṃ samīkṣya tvavahitaṃ piturnirdeśa pālane |
kauśalyā bāṣpasaṃruddhā vaco dharmiṣṭhamabravīt || 1 ||
adṛṣṭaduḥkho dharmātmā sarvabhūtapriyaṃvadaḥ |
mayi jāto daśarathātkathamuñchena vartayet || 2 ||
yasya bhṛtyāśca dāsāśca mṛṣṭānyannāni bhuñjate |
kathaṃ sa bhokṣyate'nātho vane mūlaphalānyayam || 3 ||
kaḥ etacchraddadhecchrutvā kasya vā na bhavedbhayam |
guṇavāndayito rājñā rāghavo yadvivāsyate || 4 ||
nūnaṃ tu balavān loke kṛtāntassarvamādiśan |
loke rāmābhirāmastvaṃ vanaṃ yatra gamiṣyasi || 5 ||
ayaṃ tu māmātmabhava stavādarśanamārutaḥ |
vilāpaduḥkhasamidho ruditāśruhutāhutiḥ || 6 ||
cintābāṣpamahādhūmastavāgamanacittajaḥ |
karśayitvā bhṛśaṃ putra niśvāsāyāsasambhavaḥ || 7 ||
tvayā vihīnāmiha māṃ śokāgniratulo mahān |
pradhakṣyati yathā kakṣaṃ citrabhānurhimātyaye || 8 ||
kathaṃ hi dhenu ssvaṃ vatsaṃ gacchantaṃ nānugacchati |
ahaṃ tvā'nugamiṣyāmi yatra putra gamiṣyasi || 9 ||
. |
tathā nigaditaṃ mātrā tadvākyaṃ puruṣarṣabhaḥ |
śrutvā rāmo'bravīdvākyaṃ mātaraṃ bhṛśaduḥkhitām || 10 ||
kaikeyyā vañcito rājā mayi cāraṇyamāśrite |
bhavatyā ca parityakto na nūnaṃ vartayiṣyati || 11 ||
bhartuḥ kila parityāgo nṛśaṃsaḥ kevalaṃ striyāḥ |
sa bhavatyā na kartavyo manasā'pi vigarhitaḥ || 12 ||
yāvajjīvati kākutsthaḥ pitā me jagatīpatiḥ |
śuśrūṣā kriyatāṃ tāvatsahi dharmassanātanaḥ || 13 ||
evamuktā tu rāmeṇa kauśalyā śubhadarśanā |
tathetyuvāca suprītā rāmamakliṣṭakāriṇam || 14 ||
evamuktastu vacanaṃ rāmo dharmabhṛtāṃ varaḥ |
bhūyastāmabravīdvākyaṃ mātaraṃ bhṛśaduḥkhitām || 15 ||
mayā caiva bhavatyā ca kartavyaṃ vacanaṃ pituḥ |
rājā bhartā guru śśreṣṭhassarveṣāmīśvaraḥ prabhuḥ || 16 ||
imāni tu mahāraṇye vihṛtya nava pañca ca |
varṣāṇi paramaprītaḥ sthāsyāmi vacane tava || 17 ||
evamuktā priyaṃ putraṃ bāṣpapūrṇānanā tadā |
uvāca paramārtā tu kauśalyā putravatsalā || 18 ||
āsāṃ rāma sapatnīnāṃ vastuṃ madhye na me kṣamam |
naya māmapi kākutstha vanaṃ vanyāṃ mṛgīṃ yathā || 19 ||
yadi te gamane buddhiḥ kṛtā piturapekṣayā |
tāṃ tathā rudatīṃ rāmo rudanvacanamabravīt || 20 ||
jīvantyā hi striyā bhartā daivataṃ prabhureva ca bhavatyā mama caivādya rājā prabhavati prabhuḥ |
na hyanāthā vayaṃ rājñā lokanāthena dhīmatā || 21 ||
bharataścāpi dharmātmā sarvabhūtapriyaṃvadaḥ |
bhavatīmanuvarteta sa hi dharmaratassadā || 22 ||
yathā mayi tu niṣkrānte putraśokena pārthivaḥ |
śramaṃ nāvāpnuyātkiñcidapramattā tathā kuru || 23 ||
dāruṇaścāpyayaṃ śoko yathainaṃ na vināśayet |
rājño vṛddhasya satataṃ hitaṃ cara samāhitā || 24 ||
vratopavāsaniratā yā nārī paramottamā |
bhartāraṃ nānuvarteta sā tu pāpagatirbhavet || 25 ||
bhartu śśuśrūṣayā nārī labhate svargamuttamam |
api yā nirnamaskārā nivṛttā devapūjanāt || 26 ||
śuśrūṣāmeva kurvīta bhartuḥ priyahite ratā |
eṣa dharmaḥ purā dṛṣṭo loke vede śrutaḥ smṛtaḥ || 27 ||
agnikāryeṣu ca sadā sumanobhiśca devatāḥ |
pūjyāste matkṛte devi bāhmaṇāścaiva suvratāḥ || 28 ||
evaṃ kālaṃ pratīkṣasva mamāgamanakāṅkṣiṇī |
niyatā niyatāhārā bhartṛśuśrūṣaṇe ratā || 29 ||
prāpsyase paramaṃ kāmaṃ mayi pratyāgate sati |
yadi dharmabhṛtāṃ śreṣṭho dhārayiṣyati jīvitam || 30 ||
evamuktā tu rāmeṇa bāṣpaparyākulekṣaṇā |
kauśalyā putraśokārtā rāmaṃ vacanamabravīt || 31 ||
gamane sukṛtāṃ buddhiṃ na te śaknomi putraka |
vinivartayituṃ vīra nūnaṃ kālo duratyayaḥ || 32 ||
gaccha putra tvamekāgro bhadraṃ te'stu sadā vibhuḥ |
punastvayi nivṛtte tu bhaviṣyāmi gatavyathā || 33 ||
pratyāgate mahābhāge kṛtārthe caritavrate |
piturānṛṇyatāṃ prāpte tvayi lapsye paraṃ sukham || 34 ||
kṛtāntasya gatiḥ putra durvibhāvyā sadā bhuvi |
yastvāṃ sañcodayati me vaca ācchidya rāghava || 35 ||
gacchedānīṃ mahābāho kṣemeṇa punarāgataḥ |
nandayiṣyasi māṃ putra sāmnā vākyena cāruṇā || 36 ||
apīdānīṃ sa kālassyādvanātpratyāgataṃ punaḥ |
yattvāṃ putraka paśyeyaṃ jaṭāvalkaladhāriṇam || 37 ||
tathā hi rāmaṃ vanavāsaniścitaṃ samīkṣya devī parameṇa cetasā |
uvāca rāmaṃ śubhalakṣaṇaṃ vaco babhūva ca svastyayanābhikāṅkṣiṇī || 38 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye ayodhyākāṇḍe caturviṃśassargaḥ ||
Sanskrit — Devanagari (original)
श्रीमद्वाल्मीकीय रामायणे अयोध्याकाण्डम् ।
अथ चतुर्विंशस्सर्गः ।
तं समीक्ष्य त्ववहितं पितुर्निर्देश पालने ।
कौशल्या बाष्पसंरुद्धा वचो धर्मिष्ठमब्रवीत् ॥ 1 ॥
अदृष्टदुःखो धर्मात्मा सर्वभूतप्रियंवदः ।
मयि जातो दशरथात्कथमुञ्छेन वर्तयेत् ॥ 2 ॥
यस्य भृत्याश्च दासाश्च मृष्टान्यन्नानि भुञ्जते ।
कथं स भोक्ष्यतेऽनाथो वने मूलफलान्ययम् ॥ 3 ॥
कः एतच्छ्रद्दधेच्छ्रुत्वा कस्य वा न भवेद्भयम् ।
गुणवान्दयितो राज्ञा राघवो यद्विवास्यते ॥ 4 ॥
नूनं तु बलवान् लोके कृतान्तस्सर्वमादिशन् ।
लोके रामाभिरामस्त्वं वनं यत्र गमिष्यसि ॥ 5 ॥
अयं तु मामात्मभव स्तवादर्शनमारुतः ।
विलापदुःखसमिधो रुदिताश्रुहुताहुतिः ॥ 6 ॥
चिन्ताबाष्पमहाधूमस्तवागमनचित्तजः ।
कर्शयित्वा भृशं पुत्र निश्वासायाससम्भवः ॥ 7 ॥
त्वया विहीनामिह मां शोकाग्निरतुलो महान् ।
प्रधक्ष्यति यथा कक्षं चित्रभानुर्हिमात्यये ॥ 8 ॥
कथं हि धेनु स्स्वं वत्सं गच्छन्तं नानुगच्छति ।
अहं त्वाऽनुगमिष्यामि यत्र पुत्र गमिष्यसि ॥ 9 ॥
. ।
तथा निगदितं मात्रा तद्वाक्यं पुरुषर्षभः ।
श्रुत्वा रामोऽब्रवीद्वाक्यं मातरं भृशदुःखिताम् ॥ 10 ॥
कैकेय्या वञ्चितो राजा मयि चारण्यमाश्रिते ।
भवत्या च परित्यक्तो न नूनं वर्तयिष्यति ॥ 11 ॥
भर्तुः किल परित्यागो नृशंसः केवलं स्त्रियाः ।
स भवत्या न कर्तव्यो मनसाऽपि विगर्हितः ॥ 12 ॥
यावज्जीवति काकुत्स्थः पिता मे जगतीपतिः ।
शुश्रूषा क्रियतां तावत्सहि धर्मस्सनातनः ॥ 13 ॥
एवमुक्ता तु रामेण कौशल्या शुभदर्शना ।
तथेत्युवाच सुप्रीता राममक्लिष्टकारिणम् ॥ 14 ॥
एवमुक्तस्तु वचनं रामो धर्मभृतां वरः ।
भूयस्तामब्रवीद्वाक्यं मातरं भृशदुःखिताम् ॥ 15 ॥
मया चैव भवत्या च कर्तव्यं वचनं पितुः ।
राजा भर्ता गुरु श्श्रेष्ठस्सर्वेषामीश्वरः प्रभुः ॥ 16 ॥
इमानि तु महारण्ये विहृत्य नव पञ्च च ।
वर्षाणि परमप्रीतः स्थास्यामि वचने तव ॥ 17 ॥
एवमुक्ता प्रियं पुत्रं बाष्पपूर्णानना तदा ।
उवाच परमार्ता तु कौशल्या पुत्रवत्सला ॥ 18 ॥
आसां राम सपत्नीनां वस्तुं मध्ये न मे क्षमम् ।
नय मामपि काकुत्स्थ वनं वन्यां मृगीं यथा ॥ 19 ॥
यदि ते गमने बुद्धिः कृता पितुरपेक्षया ।
तां तथा रुदतीं रामो रुदन्वचनमब्रवीत् ॥ 20 ॥
जीवन्त्या हि स्त्रिया भर्ता दैवतं प्रभुरेव च भवत्या मम चैवाद्य राजा प्रभवति प्रभुः ।
न ह्यनाथा वयं राज्ञा लोकनाथेन धीमता ॥ 21 ॥
भरतश्चापि धर्मात्मा सर्वभूतप्रियंवदः ।
भवतीमनुवर्तेत स हि धर्मरतस्सदा ॥ 22 ॥
यथा मयि तु निष्क्रान्ते पुत्रशोकेन पार्थिवः ।
श्रमं नावाप्नुयात्किञ्चिदप्रमत्ता तथा कुरु ॥ 23 ॥
दारुणश्चाप्ययं शोको यथैनं न विनाशयेत् ।
राज्ञो वृद्धस्य सततं हितं चर समाहिता ॥ 24 ॥
व्रतोपवासनिरता या नारी परमोत्तमा ।
भर्तारं नानुवर्तेत सा तु पापगतिर्भवेत् ॥ 25 ॥
भर्तु श्शुश्रूषया नारी लभते स्वर्गमुत्तमम् ।
अपि या निर्नमस्कारा निवृत्ता देवपूजनात् ॥ 26 ॥
शुश्रूषामेव कुर्वीत भर्तुः प्रियहिते रता ।
एष धर्मः पुरा दृष्टो लोके वेदे श्रुतः स्मृतः ॥ 27 ॥
अग्निकार्येषु च सदा सुमनोभिश्च देवताः ।
पूज्यास्ते मत्कृते देवि बाह्मणाश्चैव सुव्रताः ॥ 28 ॥
एवं कालं प्रतीक्षस्व ममागमनकाङ्क्षिणी ।
नियता नियताहारा भर्तृशुश्रूषणे रता ॥ 29 ॥
प्राप्स्यसे परमं कामं मयि प्रत्यागते सति ।
यदि धर्मभृतां श्रेष्ठो धारयिष्यति जीवितम् ॥ 30 ॥
एवमुक्ता तु रामेण बाष्पपर्याकुलेक्षणा ।
कौशल्या पुत्रशोकार्ता रामं वचनमब्रवीत् ॥ 31 ॥
गमने सुकृतां बुद्धिं न ते शक्नोमि पुत्रक ।
विनिवर्तयितुं वीर नूनं कालो दुरत्ययः ॥ 32 ॥
गच्छ पुत्र त्वमेकाग्रो भद्रं तेऽस्तु सदा विभुः ।
पुनस्त्वयि निवृत्ते तु भविष्यामि गतव्यथा ॥ 33 ॥
प्रत्यागते महाभागे कृतार्थे चरितव्रते ।
पितुरानृण्यतां प्राप्ते त्वयि लप्स्ये परं सुखम् ॥ 34 ॥
कृतान्तस्य गतिः पुत्र दुर्विभाव्या सदा भुवि ।
यस्त्वां सञ्चोदयति मे वच आच्छिद्य राघव ॥ 35 ॥
गच्छेदानीं महाबाहो क्षेमेण पुनरागतः ।
नन्दयिष्यसि मां पुत्र साम्ना वाक्येन चारुणा ॥ 36 ॥
अपीदानीं स कालस्स्याद्वनात्प्रत्यागतं पुनः ।
यत्त्वां पुत्रक पश्येयं जटावल्कलधारिणम् ॥ 37 ॥
तथा हि रामं वनवासनिश्चितं समीक्ष्य देवी परमेण चेतसा ।
उवाच रामं शुभलक्षणं वचो बभूव च स्वस्त्ययनाभिकाङ्क्षिणी ॥ 38 ॥
इत्यार्षे श्रीमद्रामायणे वाल्मीकीय आदिकाव्ये अयोध्याकाण्डे चतुर्विंशस्सर्गः ॥
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe ayodhyākāṇḍam |
atha caturviṃśassargaḥ |
taṃ samīkṣya tvavahitaṃ piturnirdeśa pālane |
kauśalyā bāṣpasaṃruddhā vaco dharmiṣṭhamabravīt || 1 ||
adṛṣṭaduḥkho dharmātmā sarvabhūtapriyaṃvadaḥ |
mayi jāto daśarathātkathamuñchena vartayet || 2 ||
yasya bhṛtyāśca dāsāśca mṛṣṭānyannāni bhuñjate |
kathaṃ sa bhokṣyate'nātho vane mūlaphalānyayam || 3 ||
kaḥ etacchraddadhecchrutvā kasya vā na bhavedbhayam |
guṇavāndayito rājñā rāghavo yadvivāsyate || 4 ||
nūnaṃ tu balavān loke kṛtāntassarvamādiśan |
loke rāmābhirāmastvaṃ vanaṃ yatra gamiṣyasi || 5 ||
ayaṃ tu māmātmabhava stavādarśanamārutaḥ |
vilāpaduḥkhasamidho ruditāśruhutāhutiḥ || 6 ||
cintābāṣpamahādhūmastavāgamanacittajaḥ |
karśayitvā bhṛśaṃ putra niśvāsāyāsasambhavaḥ || 7 ||
tvayā vihīnāmiha māṃ śokāgniratulo mahān |
pradhakṣyati yathā kakṣaṃ citrabhānurhimātyaye || 8 ||
kathaṃ hi dhenu ssvaṃ vatsaṃ gacchantaṃ nānugacchati |
ahaṃ tvā'nugamiṣyāmi yatra putra gamiṣyasi || 9 ||
. |
tathā nigaditaṃ mātrā tadvākyaṃ puruṣarṣabhaḥ |
śrutvā rāmo'bravīdvākyaṃ mātaraṃ bhṛśaduḥkhitām || 10 ||
kaikeyyā vañcito rājā mayi cāraṇyamāśrite |
bhavatyā ca parityakto na nūnaṃ vartayiṣyati || 11 ||
bhartuḥ kila parityāgo nṛśaṃsaḥ kevalaṃ striyāḥ |
sa bhavatyā na kartavyo manasā'pi vigarhitaḥ || 12 ||
yāvajjīvati kākutsthaḥ pitā me jagatīpatiḥ |
śuśrūṣā kriyatāṃ tāvatsahi dharmassanātanaḥ || 13 ||
evamuktā tu rāmeṇa kauśalyā śubhadarśanā |
tathetyuvāca suprītā rāmamakliṣṭakāriṇam || 14 ||
evamuktastu vacanaṃ rāmo dharmabhṛtāṃ varaḥ |
bhūyastāmabravīdvākyaṃ mātaraṃ bhṛśaduḥkhitām || 15 ||
mayā caiva bhavatyā ca kartavyaṃ vacanaṃ pituḥ |
rājā bhartā guru śśreṣṭhassarveṣāmīśvaraḥ prabhuḥ || 16 ||
imāni tu mahāraṇye vihṛtya nava pañca ca |
varṣāṇi paramaprītaḥ sthāsyāmi vacane tava || 17 ||
evamuktā priyaṃ putraṃ bāṣpapūrṇānanā tadā |
uvāca paramārtā tu kauśalyā putravatsalā || 18 ||
āsāṃ rāma sapatnīnāṃ vastuṃ madhye na me kṣamam |
naya māmapi kākutstha vanaṃ vanyāṃ mṛgīṃ yathā || 19 ||
yadi te gamane buddhiḥ kṛtā piturapekṣayā |
tāṃ tathā rudatīṃ rāmo rudanvacanamabravīt || 20 ||
jīvantyā hi striyā bhartā daivataṃ prabhureva ca bhavatyā mama caivādya rājā prabhavati prabhuḥ |
na hyanāthā vayaṃ rājñā lokanāthena dhīmatā || 21 ||
bharataścāpi dharmātmā sarvabhūtapriyaṃvadaḥ |
bhavatīmanuvarteta sa hi dharmaratassadā || 22 ||
yathā mayi tu niṣkrānte putraśokena pārthivaḥ |
śramaṃ nāvāpnuyātkiñcidapramattā tathā kuru || 23 ||
dāruṇaścāpyayaṃ śoko yathainaṃ na vināśayet |
rājño vṛddhasya satataṃ hitaṃ cara samāhitā || 24 ||
vratopavāsaniratā yā nārī paramottamā |
bhartāraṃ nānuvarteta sā tu pāpagatirbhavet || 25 ||
bhartu śśuśrūṣayā nārī labhate svargamuttamam |
api yā nirnamaskārā nivṛttā devapūjanāt || 26 ||
śuśrūṣāmeva kurvīta bhartuḥ priyahite ratā |
eṣa dharmaḥ purā dṛṣṭo loke vede śrutaḥ smṛtaḥ || 27 ||
agnikāryeṣu ca sadā sumanobhiśca devatāḥ |
pūjyāste matkṛte devi bāhmaṇāścaiva suvratāḥ || 28 ||
evaṃ kālaṃ pratīkṣasva mamāgamanakāṅkṣiṇī |
niyatā niyatāhārā bhartṛśuśrūṣaṇe ratā || 29 ||
prāpsyase paramaṃ kāmaṃ mayi pratyāgate sati |
yadi dharmabhṛtāṃ śreṣṭho dhārayiṣyati jīvitam || 30 ||
evamuktā tu rāmeṇa bāṣpaparyākulekṣaṇā |
kauśalyā putraśokārtā rāmaṃ vacanamabravīt || 31 ||
gamane sukṛtāṃ buddhiṃ na te śaknomi putraka |
vinivartayituṃ vīra nūnaṃ kālo duratyayaḥ || 32 ||
gaccha putra tvamekāgro bhadraṃ te'stu sadā vibhuḥ |
punastvayi nivṛtte tu bhaviṣyāmi gatavyathā || 33 ||
pratyāgate mahābhāge kṛtārthe caritavrate |
piturānṛṇyatāṃ prāpte tvayi lapsye paraṃ sukham || 34 ||
kṛtāntasya gatiḥ putra durvibhāvyā sadā bhuvi |
yastvāṃ sañcodayati me vaca ācchidya rāghava || 35 ||
gacchedānīṃ mahābāho kṣemeṇa punarāgataḥ |
nandayiṣyasi māṃ putra sāmnā vākyena cāruṇā || 36 ||
apīdānīṃ sa kālassyādvanātpratyāgataṃ punaḥ |
yattvāṃ putraka paśyeyaṃ jaṭāvalkaladhāriṇam || 37 ||
tathā hi rāmaṃ vanavāsaniścitaṃ samīkṣya devī parameṇa cetasā |
uvāca rāmaṃ śubhalakṣaṇaṃ vaco babhūva ca svastyayanābhikāṅkṣiṇī || 38 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye ayodhyākāṇḍe caturviṃśassargaḥ ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Malayalam script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.