॥ అథ శ్రీమహాభారతే ఉద్యోగపర్వణి ప్రజాగరపర్వణి విదురనీతివాక్యే త్రయస్త్రింశోఽధ్యాయః ॥
వైశమ్పాయన ఉవాచ ।
ద్వాఃస్థం ప్రాహ మహాప్రాజ్ఞో ధృతరాష్ట్రో మహీపతిః ।
విదురం ద్రష్టుమిచ్ఛామి తమిహానయ మాచిరమ్ ॥ 1॥
ప్రహితో ధృతరాష్ట్రేణ దూతః క్షత్తారమబ్రవీత్ ।
ఈశ్వరస్త్వాం మహారాజో మహాప్రాజ్ఞ దిదృక్షతి ॥ 2॥
ఏవముక్తస్తు విదురః ప్రాప్య రాజనివేశనమ్ ।
అబ్రవీద్ధృతరాష్ట్రాయ ద్వాఃస్థ మాం ప్రతివేదయ ॥ 3॥
ద్వాఃస్థ ఉవాచ ।
విదురోఽయమనుప్రాప్తో రాజేన్ద్ర తవ శాసనాత్ ।
ద్రష్టుమిచ్ఛతి తే పాదౌ కిం కరోతు ప్రశాధి మామ్ ॥ 4॥
ధృతరాష్ట్ర ఉవాచ ।
ప్రవేశయ మహాప్రాజ్ఞం విదురం దీర్ఘదర్శినమ్ ।
అహం హి విదురస్యాస్య నాకాల్యో జాతు దర్శనే ॥ 5॥
ద్వాఃస్థ ఉవాచ ।
ప్రవిశాన్తః పురం క్షత్తర్మహారాజస్య ధీమతః ।
న హి తే దర్శనేఽకాల్యో జాతు రాజా బ్రవీతి మామ్ ॥ 6॥
వైశమ్పాయన ఉవాచ ।
తతః ప్రవిశ్య విదురో ధృతరాష్ట్ర నివేశనమ్ ।
అబ్రవీత్ప్రాఞ్జలిర్వాక్యం చిన్తయానం నరాధిపమ్ ॥ 7॥
విదురోఽహం మహాప్రాజ్ఞ సమ్ప్రాప్తస్తవ శాసనాత్ ।
యది కిం చన కర్తవ్యమయమస్మి ప్రశాధి మామ్ ॥ 8॥
ధృతరష్త్ర ఉవాచ ।
సఞ్జయో విదుర ప్రాప్తో గర్హయిత్వా చ మాం గతః ।
అజాతశత్రోః శ్వో వాక్యం సభామధ్యే స వక్ష్యతి ॥ 9॥
తస్యాద్య కురువీరస్య న విజ్ఞాతం వచో మయా ।
తన్మే దహతి గాత్రాణి తదకార్షీత్ప్రజాగరమ్ ॥ 10॥
జాగ్రతో దహ్యమానస్య శ్రేయో యదిహ పశ్యసి ।
తద్బ్రూహి త్వం హి నస్తాత ధర్మార్థకుశలో హ్యసి ॥ 11॥
యతః ప్రాప్తః సఞ్జయః పాణ్డవేభ్యో
న మే యథావన్మనసః ప్రశాన్తిః ।
సవేన్ద్రియాణ్యప్రకృతిం గతాని
కిం వక్ష్యతీత్యేవ హి మేఽద్య చిన్తా ॥ 12॥
తన్మే బ్రూహి విదుర త్వం యథావన్
మనీషితం సర్వమజాతశత్రోః ।
యథా చ నస్తాత హితం భవేచ్చ
ప్రజాశ్చ సర్వాః సుఖితా భవేయుః ॥- ॥
విదుర ఉవాచ ।
అభియుక్తం బలవతా దుర్బలం హీనసాధనమ్ ।
హృతస్వం కామినం చోరమావిశన్తి ప్రజాగరాః ॥ 13॥
కచ్చిదేతైర్మహాదోషైర్న స్పృష్టోఽసి నరాధిప ।
కచ్చిన్న పరవిత్తేషు గృధ్యన్విపరితప్యసే ॥ 14॥
ధృతరాష్ట్ర ఉవాచ ।
శ్రోతుమిచ్ఛామి తే ధర్మ్యం పరం నైఃశ్రేయసం వచః ।
అస్మిన్రాజర్షివంశే హి త్వమేకః ప్రాజ్ఞసమ్మతః ॥ 15॥
విదుర ఉవాచ ।
రజా లక్షణసమ్పన్నస్త్రైలోక్యస్యాధిపో భవేత్ ।
ప్రేష్యస్తే ప్రేషితశ్చైవ ధృతరాష్ట్ర యుధిష్ఠిరః ॥- ॥
విపరీతతరశ్చ త్వం భాగధేయే న సమ్మతః ।
అర్చిషాం ప్రక్షయాచ్చైవ ధర్మాత్మా ధర్మకోవిదః ॥- ॥
ఆనృశంస్యాదనుక్రోశాద్ధర్మాత్సత్యాత్పరాక్రమాత్ ।
గురుత్వాత్త్వయి సమ్ప్రేక్ష్య బహూన్క్లేషాంస్తితిక్షతే ॥- ॥
దుర్యోధనే సౌబలే చ కర్ణే దుఃశాసనే తథా ।
ఏతేష్వైశ్వర్యమాధాయ కథం త్వం భూతిమిచ్ఛసి ॥- ॥
ఏకస్మాత్వృక్షాద్యజ్ఞపత్రాణి రాజన్
స్రుక్చ ద్రౌణీ పేఠనీపీడనే చ ।
ఏతస్మాద్రాజన్బ్రువతో మే నిబోధ
ఏకస్మాద్వై జాయతేఽసచ్చ సచ్చ ॥- ॥
ఆత్మజ్ఞానం సమారమ్భస్తితిక్షా ధర్మనిత్యతా ।
యమర్థాన్నాపకర్షన్తి స వై పణ్దిత ఉచ్యతే ॥- ॥
నిషేవతే ప్రశస్తాని నిన్దితాని న సేవతే ।
అనాస్తికః శ్రద్దధాన ఏతత్పణ్డిత లక్షణమ్ ॥ 16॥
క్రోధో హర్షశ్చ దర్పశ్చ హ్రీస్తమ్భో మాన్యమానితా ।
యమర్థాన్నాపకర్షన్తి స వై పణ్డిత ఉచ్యతే ॥ 17॥
యస్య కృత్యం న జానన్తి మన్త్రం వా మన్త్రితం పరే ।
కృతమేవాస్య జానన్తి స వై పణ్డిత ఉచ్యతే ॥ 18॥
యస్య కృత్యం న విఘ్నన్తి శీతముష్ణం భయం రతిః ।
సమృద్ధిరసమృద్ధిర్వా స వై పణ్డిత ఉచ్యతే ॥ 19॥
యస్య సంసారిణీ ప్రజ్ఞా ధర్మార్థావనువర్తతే ।
కామాదర్థం వృణీతే యః స వై పణ్డిత ఉచ్యతే ॥ 20॥
యథాశక్తి చికీర్షన్తి యథాశక్తి చ కుర్వతే ।
న కిం చిదవమన్యన్తే పణ్డితా భరతర్షభ ॥ 21॥
క్షిప్రం విజానాతి చిరం శఋణోతి
విజ్ఞాయ చార్థం భజతే న కామాత్ ।
నాసమ్పృష్టో వ్యౌపయుఙ్క్తే పరార్థే
తత్ప్రజ్ఞానం ప్రథమం పణ్డితస్య ॥ 22॥
నాప్రాప్యమభివాఞ్ఛన్తి నష్టం నేచ్ఛన్తి శోచితుమ్ ।
ఆపత్సు చ న ముహ్యన్తి నరాః పణ్డిత బుద్ధయః ॥ 23॥
నిశ్చిత్య యః ప్రక్రమతే నాన్తర్వసతి కర్మణః ।
అవన్ధ్య కాలో వశ్యాత్మా స వై పణ్డిత ఉచ్యతే ॥ 24॥
ఆర్య కర్మణి రాజ్యన్తే భూతికర్మాణి కుర్వతే ।
హితం చ నాభ్యసూయన్తి పణ్డితా భరతర్షభ ॥ 25॥
న హృష్యత్యాత్మసమ్మానే నావమానేన తప్యతే ।
గాఙ్గో హ్రద ఇవాక్షోభ్యో యః స పణ్డిత ఉచ్యతే ॥ 26॥
తత్త్వజ్ఞః సర్వభూతానాం యోగజ్ఞః సర్వకర్మణామ్ ।
ఉపాయజ్ఞో మనుష్యాణాం నరః పణ్డిత ఉచ్యతే ॥ 27॥
ప్రవృత్త వాక్చిత్రకథ ఊహవాన్ప్రతిభానవాన్ ।
ఆశు గ్రన్థస్య వక్తా చ స వై పణ్డిత ఉచ్యతే ॥ 28॥
శ్రుతం ప్రజ్ఞానుగం యస్య ప్రజ్ఞా చైవ శ్రుతానుగా ।
అసమ్భిన్నార్య మర్యాదః పణ్డితాఖ్యాం లభేత సః ॥ 29॥
అర్థం మహాన్తమాసద్య విద్యామైశ్వర్యమేవ చ ।
విచరత్యసమున్నద్ధో యస్య పణ్డిత ఉచ్యతే ॥- ॥
అశ్రుతశ్చ సమున్నద్ధో దరిద్రశ్చ మహామనాః ।
అర్థాంశ్చాకర్మణా ప్రేప్సుర్మూఢ ఇత్యుచ్యతే బుధైః ॥ 30॥
స్వమర్థం యః పరిత్యజ్య పరార్థమనుతిష్ఠతి ।
మిథ్యా చరతి మిత్రార్థే యశ్చ మూఢః స ఉచ్యతే ॥ 31॥
అకామాం కామయతి యః కామయానాం పరిత్యజేత్ ।
బలవన్తం చ యో ద్వేష్టి తమాహుర్మూఢచేతసమ్ ॥- ॥
అకామాన్కామయతి యః కామయానాన్పరిద్విషన్ ।
బలవన్తం చ యో ద్వేష్టి తమాహుర్మూఢచేతసమ్ ॥ 32॥
అమిత్రం కురుతే మిత్రం మిత్రం ద్వేష్టి హినస్తి చ ।
కర్మ చారభతే దుష్టం తమాహుర్మూఢచేతసమ్ ॥ 33॥
సంసారయతి కృత్యాని సర్వత్ర విచికిత్సతే ।
చిరం కరోతి క్షిప్రార్థే స మూఢో భరతర్షభ ॥ 34॥
శ్రాద్ధం పితృభ్యో న దదాతి దైవతాని నార్చతి ।
సుహృన్మిత్రం న లభతే తమాహుర్మూఢచేతసమ్ ॥- ॥
అనాహూతః ప్రవిశతి అపృష్టో బహు భాషతే ।
విశ్వసత్యప్రమత్తేషు మూఢ చేతా నరాధమః ॥ 35॥
పరం క్షిపతి దోషేణ వర్తమానః స్వయం తథా ।
యశ్చ క్రుధ్యత్యనీశః సన్స చ మూఢతమో నరః ॥ 36॥
ఆత్మనో బలమాజ్ఞాయ ధర్మార్థపరివర్జితమ్ ।
అలభ్యమిచ్ఛన్నైష్కర్మ్యాన్మూఢ బుద్ధిరిహోచ్యతే ॥ 37॥
అశిష్యం శాస్తి యో రాజన్యశ్చ శూన్యముపాసతే ।
కదర్యం భజతే యశ్చ తమాహుర్మూఢచేతసమ్ ॥ 38॥
అర్థం మహాన్తమాసాద్య విద్యామైశ్వర్యమేవ వా ।
విచరత్యసమున్నద్ధో యః స పణ్డిత ఉచ్యతే ॥ 39॥
ఏకః సమ్పన్నమశ్నాతి వస్తే వాసశ్చ శోభనమ్ ।
యోఽసంవిభజ్య భృత్యేభ్యః కో నృశంసతరస్తతః ॥ 40॥
ఏకః పాపాని కురుతే ఫలం భుఙ్క్తే మహాజనః ।
భోక్తారో విప్రముచ్యన్తే కర్తా దోషేణ లిప్యతే ॥ 41॥
ఏకం హన్యాన్న వాహన్యాదిషుర్ముక్తో ధనుష్మతా ।
బుద్ధిర్బుద్ధిమతోత్సృష్టా హన్యాద్రాష్ట్రం సరాజకమ్ ॥ 42॥
ఏకయా ద్వే వినిశ్చిత్య త్రీంశ్చతుర్భిర్వశే కురు ।
పఞ్చ జిత్వా విదిత్వా షట్సప్త హిత్వా సుఖీ భవ ॥ 43॥
ఏకం విషరసో హన్తి శస్త్రేణైకశ్చ వధ్యతే ।
సరాష్ట్రం స ప్రజం హన్తి రాజానం మన్త్రవిస్రవః ॥ 44॥
ఏకః స్వాదు న భుఞ్జీత ఏకశ్చార్థాన్న చిన్తయేత్ ।
ఏకో న గచ్ఛేదధ్వానం నైకః సుప్తేషు జాగృయాత్ ॥ 45॥
ఏకమేవాద్వితీయం తద్యద్రాజన్నావబుధ్యసే ।
సత్యం స్వర్గస్య సోపానం పారావారస్య నౌరివ ॥ 46॥
ఏకః క్షమావతాం దోషో ద్వితీయో నోపలభ్యతే ।
యదేనం క్షమయా యుక్తమశక్తం మన్యతే జనః ॥ 47॥
సోఽస్య దోషో న మన్తవ్యః క్షమా హి పరమం బలమ్ ।
క్షమా గుణో హ్యశక్తానాం శక్తానాం భూషణం తథా ॥- ॥
క్షమా వశీకృతిర్లోకే క్షమయా కిం న సాధ్యతే ।
శాన్తిశఙ్ఖః కరే యస్య కిం కరిష్యతి దుర్జనః ॥- ॥
అతృణే పతితో వహ్నిః స్వయమేవోపశామ్యతి ।
అక్షమావాన్పరం దోషైరాత్మానం చైవ యోజయేత్ ॥- ॥
ఏకో ధర్మః పరం శ్రేయః క్షమైకా శాన్తిరుత్తమా ।
విద్యైకా పరమా దృష్టిరహింసైకా సుఖావహా ॥ 48॥
ద్వావిమౌ గ్రసతే భూమిః సర్పో బిలశయానివ ।
రాజానం చావిరోద్ధారం బ్రాహ్మణం చాప్రవాసినమ్ ॥ 49॥
ద్వే కర్మణీ నరః కుర్వన్నస్మిఁల్లోకే విరోచతే ।
అబ్రువన్పరుషం కిం చిదసతో నార్థయంస్తథా ॥ 50॥
ద్వావిమౌ పురుషవ్యాఘ్ర పరప్రత్యయ కారిణౌ ।
స్త్రియః కామిత కామిన్యో లోకః పూజిత పూజకః ॥ 51॥
ద్వావిమౌ కణ్టకౌ తీక్ష్ణౌ శరీరపరిశోషణౌ ।
యశ్చాధనః కామయతే యశ్చ కుప్యత్యనీశ్వరః ॥ 52॥
ద్వావేవ న విరాజేతే విపరీతేన కర్మణా ।
గృహస్థశ్చ నిరారమ్భః కార్యవాంశ్చైవ భిక్షుకః ॥- ॥
ద్వావిమౌ పురుషౌ రాజన్స్వర్గస్య పరి తిష్ఠతః ।
ప్రభుశ్చ క్షమయా యుక్తో దరిద్రశ్చ ప్రదానవాన్ ॥ 53॥
న్యాయాగతస్య ద్రవ్యస్య బోద్ధవ్యౌ ద్వావతిక్రమౌ ।
అపాత్రే ప్రతిపత్తిశ్చ పాత్రే చాప్రతిపాదనమ్ ॥ 54॥
ద్వావమ్భసి నివేష్టవ్యౌ గలే బద్ధ్వా దృఢం శిలామ్ ।
ధనవన్తమదాతారం దరిద్రం చాతపస్వినమ్ ॥- ॥
ద్వావిమౌ పురుషవ్యాఘ్ర సుర్యమణ్డలభేదినౌ ।
పరివ్రాడ్యోగయుక్తశ్చ రణే చాభిముఖో హతః ॥- ॥
త్రయో న్యాయా మనుష్యాణాం శ్రూయన్తే భరతర్షభ ।
కనీయాన్మధ్యమః శ్రేష్ఠ ఇతి వేదవిదో విదుః ॥ 55॥
త్రివిధాః పురుషా రాజన్నుత్తమాధమమధ్యమాః ।
నియోజయేద్యథావత్తాంస్త్రివిధేష్వేవ కర్మసు ॥ 56॥
త్రయ ఏవాధనా రాజన్భార్యా దాసస్తథా సుతః ।
యత్తే సమధిగచ్ఛన్తి యస్య తే తస్య తద్ధనమ్ ॥ 57॥
హరణం చ పరస్వానాం పరదారాభిమర్శనమ్ ।
సుహృదశ్చ పరిత్యాగస్త్రయో దోషా క్షయావహః ॥- ॥
త్రివిధం నరకస్యేదం ద్వారం నాశనమాత్మనః ।
కామః క్రోధస్తథా లోభస్తస్మాదేతత్త్రయం త్యజేత్ ॥- ॥
వరప్రదానం రాజ్యాం చ పుత్రజన్మ చ భారత ।
శత్రోశ్చ మోక్షణం కృచ్ఛ్రాత్త్రీణి చైకం చ తత్సమమ్ ॥- ॥
భక్తం చ బజమానం చ తవాస్మీతి వాదినమ్ ।
త్రీనేతాన్ శరణం ప్రాప్తాన్విషమేఽపి న సన్త్యజేత్ ॥- ॥
చత్వారి రాజ్ఞా తు మహాబలేన
వర్జ్యాన్యాహుః పణ్డితస్తాని విద్యాత్ ।
అల్పప్రజ్ఞైః సహ మన్త్రం న కుర్యాన్
న దీర్ఘసూత్రైరలసైశ్చారణైశ్చ ॥ 58॥
చత్వారి తే తాత గృహే వసన్తు
శ్రియాభిజుష్టస్య గృహస్థ ధర్మే ।
వృద్ధో జ్ఞాతిరవసన్నః కులీనః
సఖా దరిద్రో భగినీ చానపత్యా ॥ 59॥
చత్వార్యాహ మహారాజ సద్యస్కాని బృహస్పతిః ।
పృచ్ఛతే త్రిదశేన్ద్రాయ తానీమాని నిబోధ మే ॥ 60॥
దేవతానాం చ సఙ్కల్పమనుభావం చ ధీమతామ్ ।
వినయం కృతవిద్యానాం వినాశం పాపకర్మణామ్ ॥ 61॥
చత్వారి కర్మాణ్యభయఙ్కరాణి
భయం ప్రయచ్ఛన్త్యయథాకృతాని ।
మానాగ్నిహోత్రం ఉత మానమౌనం
మానేనాధీతముత మానయజ్ఞః ॥- ॥
పఞ్చాగ్నయో మనుష్యేణ పరిచర్యాః ప్రయత్నతః ।
పితా మాతాగ్నిరాత్మా చ గురుశ్చ భరతర్షభ ॥ 62॥
పఞ్చైవ పూజయఁల్లోకే యశః ప్రాప్నోతి కేవలమ్ ।
దేవాన్పితౄన్మనుష్యాంశ్చ భిక్షూనతిథిపఞ్చమాన్ ॥ 63॥
పఞ్చ త్వానుగమిష్యన్తి యత్ర యత్ర గమిష్యసి ।
మిత్రాణ్యమిత్రా మధ్యస్థా ఉపజీవ్యోపజీవినః ॥ 64॥
పఞ్చేన్ద్రియస్య మర్త్యస్య ఛిద్రం చేదేకమిన్ద్రియమ్ ।
తతోఽస్య స్రవతి ప్రజ్ఞా దృతేః పాదాదివోదకమ్ ॥ 65॥
షడ్దోషాః పురుషేణేహ హాతవ్యా భూతిమిచ్ఛతా ।
నిద్రా తన్ద్రీ భయం క్రోధ ఆలస్యం దీర్ఘసూత్రతా ॥ 66॥
షడిమాన్పురుషో జహ్యాద్భిన్నాం నావమివార్ణవే ।
అప్రవక్తారమాచార్యమనధీయానమృత్విజమ్ ॥ 67॥
అరక్షితారం రాజానం భార్యాం చాప్రియ వాదినీమ్ ।
గ్రామకారం చ గోపాలం వనకామం చ నాపితమ్ ॥ 68॥
షడేవ తు గుణాః పుంసా న హాతవ్యాః కదాచన ।
సత్యం దానమనాలస్యమనసూయా క్షమా ధృతిః ॥ 69॥
అర్థాగమో నిత్యమరోగితా చ
ప్రియా చ భార్యా ప్రియవాదినీ చ ।
వశ్యశ్చ పుత్రోఽర్థకరీ చ విద్యా
షట్ జీవలోకస్య సుఖాని రాజన్ ॥- ॥
షణ్ణామాత్మని నిత్యానామైశ్వర్యం యోఽధిగచ్ఛతి ।
న స పాపైః కుతోఽనర్థైర్యుజ్యతే విజితేన్ద్రియః ॥ 70॥
షడిమే షట్సు జీవన్తి సప్తమో నోపలభ్యతే ।
చోరాః ప్రమత్తే జీవన్తి వ్యాధితేషు చికిత్సకాః ॥ 71॥
ప్రమదాః కామయానేషు యజమానేషు యాజకాః ।
రాజా వివదమానేషు నిత్యం మూర్ఖేషు పణ్డితాః ॥ 72॥
షడిమాని వినశ్యన్తి ముహూర్తమనవేక్షణాత్ ।
గావః సేవా కృషిర్భార్యా విద్యా వృషలసఙ్గతిః ॥- ॥
షడేతే హ్యవమన్యన్తే నిత్యం పూర్వోపకారిణమ్ ।
ఆచార్యం శిక్షితా శిష్యాః కృతదారశ్చ మాతరమ్ ॥- ॥
నారిం విగతకామస్తు కృతార్థాశ్చ ప్రయోజకమ్ ।
నావం నిస్తీర్ణకాన్తారా నాతురాశ్చ చికిత్సకమ్ ॥- ॥
ఆరోగ్యమానృణ్యమవిప్రవాసః
సద్భిర్మనుష్యైః సహ సమ్ప్రయోగః ।
స్వప్రత్యయా వృత్తిరభీతవాసః
షట్ జీవలోకస్య సుఖాని రాజన్ ॥- ॥
ఈర్షుర్ఘృణీ నసన్తుష్టః క్రోధనో నిత్యశఙ్కితః ।
పరభాగ్యోపజీవీ చ షడేతే నిత్యదుఃఖితాః ॥- ॥
సప్త దోషాః సదా రాజ్ఞా హాతవ్యా వ్యసనోదయాః ।
ప్రాయశో యైర్వినశ్యన్తి కృతమూలాశ్చ పార్థివాః ॥ 73॥
స్త్రియోఽక్షా మృగయా పానం వాక్పారుష్యం చ పఞ్చమమ్ ।
మహచ్చ దణ్డపారుష్యమర్థదూషణమేవ చ ॥ 74॥
అష్టౌ పూర్వనిమిత్తాని నరస్య వినశిష్యతః ।
బ్రాహ్మణాన్ప్రథమం ద్వేష్టి బ్రాహ్మణైశ్చ విరుధ్యతే ॥ 75॥
బ్రాహ్మణ స్వాని చాదత్తే బ్రాహ్మణాంశ్చ జిఘాంసతి ।
రమతే నిన్దయా చైషాం ప్రశంసాం నాభినన్దతి ॥ 76॥
నైతాన్స్మరతి కృత్యేషు యాచితశ్చాభ్యసూయతి ।
ఏతాన్దోషాన్నరః ప్రాజ్ఞో బుద్ధ్యా బుద్ధ్వా వివర్జయేత్ ॥ 77॥
అష్టావిమాని హర్షస్య నవ నీతాని భారత ।
వర్తమానాని దృశ్యన్తే తాన్యేవ సుసుఖాన్యపి ॥ 78॥
సమాగమశ్చ సఖిభిర్మహాంశ్చైవ ధనాగమః ।
పుత్రేణ చ పరిష్వఙ్గః సన్నిపాతశ్చ మైథునే ॥ 79॥
సమయే చ ప్రియాలాపః స్వయూథేషు చ సన్నతిః ।
అభిప్రేతస్య లాభశ్చ పూజా చ జనసంసది ॥ 80॥
అష్టౌ గుణాః పురుషం దీపయన్తి
ప్రజ్ఞా చ కౌల్యం చ దమః శ్రుతం చ ।
పరాక్రమశ్చాబహుభాషితా చ
దానం యథాశక్తి కృతజ్ఞతా చ ॥- ॥
నవద్వారమిదం వేశ్మ త్రిస్థూణం పఞ్చ సాక్షికమ్ ।
క్షేత్రజ్ఞాధిష్ఠితం విద్వాన్యో వేద స పరః కవిః ॥ 81॥
దశ ధర్మం న జానన్తి ధృతరాష్ట్ర నిబోధ తాన్ ।
మత్తః ప్రమత్త ఉన్మత్తః శ్రాన్తః క్రుద్ధో బుభుక్షితః ॥ 82॥
త్వరమాణశ్చ భీరుశ్చ లుబ్ధః కామీ చ తే దశ ।
తస్మాదేతేషు భావేషు న ప్రసజ్జేత పణ్డితః ॥ 83॥
అత్రైవోదాహరన్తీమమితిహాసం పురాతనమ్ ।
పుత్రార్థమసురేన్ద్రేణ గీతం చైవ సుధన్వనా ॥ 84॥
యః కామమన్యూ ప్రజహాతి రాజా
పాత్రే ప్రతిష్ఠాపయతే ధనం చ ।
విశేషవిచ్ఛ్రుతవాన్క్షిప్రకారీ
తం సర్వలోకః కురుతే ప్రమాణమ్ ॥ 85॥
జానాతి విశ్వాసయితుం మనుష్యాన్
విజ్ఞాత దోషేషు దధాతి దణ్డమ్ ।
జానాతి మాత్రాం చ తథా క్షమాం చ
తం తాదృశం శ్రీర్జుషతే సమగ్రా ॥ 86॥
సుదుర్బలం నావజానాతి కఞ్చిద్-
యుక్తో రిపుం సేవతే బుద్ధిపూర్వమ్ ।
న విగ్రహం రోచయతే బలస్థైః
కాలే చ యో విక్రమతే స ధీరః ॥ 87॥
ప్రాప్యాపదం న వ్యథతే కదా చిద్
ఉద్యోగమన్విచ్ఛతి చాప్రమత్తః ।
దుఃఖం చ కాలే సహతే జితాత్మా
ధురన్ధరస్తస్య జితాః సపత్నాః ॥ 88॥
అనర్థకం విప్ర వాసం గృహేభ్యః
పాపైః సన్ధిం పరదారాభిమర్శమ్ ।
దమ్భం స్తైన్యం పైశునం మద్య పానం
న సేవతే యః స సుఖీ సదైవ ॥ 89॥
న సంరమ్భేణారభతేఽర్థవర్గమ్
ఆకారితః శంసతి తథ్యమేవ ।
న మాత్రార్థే రోచయతే వివాదం
నాపూజితః కుప్యతి చాప్యమూఢః ॥ 90॥
న యోఽభ్యసూయత్యనుకమ్పతే చ
న దుర్బలః ప్రాతిభావ్యం కరోతి ।
నాత్యాహ కిం చిత్క్షమతే వివాదం
సర్వత్ర తాదృగ్లభతే ప్రశంసామ్ ॥ 91॥
యో నోద్ధతం కురుతే జాతు వేషం
న పౌరుషేణాపి వికత్థతేఽన్యాన్ ।
న మూర్చ్ఛితః కటుకాన్యాహ కిం చిత్
ప్రియం సదా తం కురుతే జనోఽపి ॥ 92॥
న వైరముద్దీపయతి ప్రశాన్తం
న దర్మమారోహతి నాస్తమేతి ।
న దుర్గతోఽస్మీతి కరోతి మన్యుం
తమార్య శీలం పరమాహురగ్ర్యమ్ ॥ 93॥
న స్వే సుఖే వై కురుతే ప్రహర్షం
నాన్యస్య దుఃఖే భవతి ప్రతీతః ।
దత్త్వా న పశ్చాత్కురుతేఽనుతాపం
న కత్థతే సత్పురుషార్య శీలః ॥ 94॥
దేశాచారాన్సమయాఞ్జాతిధర్మాన్
బుభూషతే యస్తు పరావరజ్ఞః ।
స తత్ర తత్రాధిగతః సదైవ
మహాజనస్యాధిపత్యం కరోతి ॥ 95॥
దమ్భం మోహం మత్సరం పాపకృత్యం
రాజద్విష్టం పైశునం పూగవైరమ్ ।
మత్తోన్మత్తైర్దుర్జనైశ్చాపి వాదం
యః ప్రజ్ఞావాన్వర్జయేత్స ప్రధానః ॥ 96॥
దమం శౌచం దైవతం మఙ్గలాని
ప్రాయశ్చిత్తం వివిధాఁల్లోకవాదాన్ ।
ఏతాని యః కురుతే నైత్యకాని
తస్యోత్థానం దేవతా రాధయన్తి ॥ 97॥
సమైర్వివాహం కురుతే న హీనైః
సమైః సఖ్యం వ్యవహారం కథాశ్చ ।
గుణైర్విశిష్టాంశ్చ పురో దధాతి
విపశ్చితస్తస్య నయాః సునీతాః ॥ 98॥
మితం భుఙ్క్తే సంవిభజ్యాశ్రితేభ్యో
మితం స్వపిత్యమితం కర్మకృత్వా ।
దదాత్యమిత్రేష్వపి యాచితః సం-
స్తమాత్మవన్తం ప్రజహాత్యనర్థాః ॥ 99॥
చికీర్షితం విప్రకృతం చ యస్య
నాన్యే జనాః కర్మ జానన్తి కిం చిత్ ।
మన్త్రే గుప్తే సమ్యగనుష్ఠితే చ
స్వల్పో నాస్య వ్యథతే కశ్చిదర్థః ॥ 100॥
యః సర్వభూతప్రశమే నివిష్టః
సత్యో మృదుర్దానకృచ్ఛుద్ధ భావః ।
అతీవ సఞ్జ్ఞాయతే జ్ఞాతిమధ్యే
మహామణిర్జాత్య ఇవ ప్రసన్నః ॥ 101॥
య ఆత్మనాపత్రపతే భృశం నరః
స సర్వలోకస్య గురుర్భవత్యుత ।
అనన్త తేజాః సుమనాః సమాహితః
స్వతేజసా సూర్య ఇవావభాసతే ॥ 102॥
వనే జాతాః శాపదగ్ధస్య రాజ్ఞః
పాణ్డోః పుత్రాః పఞ్చ పఞ్చేన్ద్ర కల్పాః ।
త్వయైవ బాలా వర్ధితాః శిక్షితాశ్చ
తవాదేశం పాలయన్త్యామ్బికేయ ॥ 103॥
ప్రదాయైషాముచితం తాత రాజ్యం
సుఖీ పుత్రైః సహితో మోదమానః ।
న దేవానాం నాపి చ మానుషాణాం
భవిష్యసి త్వం తర్కణీయో నరేన్ద్ర ॥ 104॥
॥ ఇతి శ్రీమహాభారతే ఉద్యోగపర్వణి ప్రజాగరపర్వణి
విదురనీతివాక్యే త్రయస్త్రింశోఽధ్యాయః ॥ 33 ॥
Roman (IAST) Transliteration
|| atha śrīmahābhārate udyogaparvaṇi prajāgaraparvaṇi viduranītivākye trayastriṃśo'dhyāyaḥ ||
vaiśampāyana uvāca |
dvāḥsthaṃ prāha mahāprājño dhṛtarāṣṭro mahīpatiḥ |
viduraṃ draṣṭumicchāmi tamihānaya māciram || 1||
prahito dhṛtarāṣṭreṇa dūtaḥ kṣattāramabravīt |
īśvarastvāṃ mahārājo mahāprājña didṛkṣati || 2||
evamuktastu viduraḥ prāpya rājaniveśanam |
abravīddhṛtarāṣṭrāya dvāḥstha māṃ prativedaya || 3||
dvāḥstha uvāca |
viduro'yamanuprāpto rājendra tava śāsanāt |
draṣṭumicchati te pādau kiṃ karotu praśādhi mām || 4||
dhṛtarāṣṭra uvāca |
praveśaya mahāprājñaṃ viduraṃ dīrghadarśinam |
ahaṃ hi vidurasyāsya nākālyo jātu darśane || 5||
dvāḥstha uvāca |
praviśāntaḥ puraṃ kṣattarmahārājasya dhīmataḥ |
na hi te darśane'kālyo jātu rājā bravīti mām || 6||
vaiśampāyana uvāca |
tataḥ praviśya viduro dhṛtarāṣṭra niveśanam |
abravītprāñjalirvākyaṃ cintayānaṃ narādhipam || 7||
viduro'haṃ mahāprājña samprāptastava śāsanāt |
yadi kiṃ cana kartavyamayamasmi praśādhi mām || 8||
dhṛtaraṣtra uvāca |
sañjayo vidura prāpto garhayitvā ca māṃ gataḥ |
ajātaśatroḥ śvo vākyaṃ sabhāmadhye sa vakṣyati || 9||
tasyādya kuruvīrasya na vijñātaṃ vaco mayā |
tanme dahati gātrāṇi tadakārṣītprajāgaram || 10||
jāgrato dahyamānasya śreyo yadiha paśyasi |
tadbrūhi tvaṃ hi nastāta dharmārthakuśalo hyasi || 11||
yataḥ prāptaḥ sañjayaḥ pāṇḍavebhyo
na me yathāvanmanasaḥ praśāntiḥ |
savendriyāṇyaprakṛtiṃ gatāni
kiṃ vakṣyatītyeva hi me'dya cintā || 12||
tanme brūhi vidura tvaṃ yathāvan
manīṣitaṃ sarvamajātaśatroḥ |
yathā ca nastāta hitaṃ bhavecca
prajāśca sarvāḥ sukhitā bhaveyuḥ ||- ||
vidura uvāca |
abhiyuktaṃ balavatā durbalaṃ hīnasādhanam |
hṛtasvaṃ kāminaṃ coramāviśanti prajāgarāḥ || 13||
kaccidetairmahādoṣairna spṛṣṭo'si narādhipa |
kaccinna paravitteṣu gṛdhyanviparitapyase || 14||
dhṛtarāṣṭra uvāca |
śrotumicchāmi te dharmyaṃ paraṃ naiḥśreyasaṃ vacaḥ |
asminrājarṣivaṃśe hi tvamekaḥ prājñasammataḥ || 15||
vidura uvāca |
rajā lakṣaṇasampannastrailokyasyādhipo bhavet |
preṣyaste preṣitaścaiva dhṛtarāṣṭra yudhiṣṭhiraḥ ||- ||
viparītataraśca tvaṃ bhāgadheye na sammataḥ |
arciṣāṃ prakṣayāccaiva dharmātmā dharmakovidaḥ ||- ||
ānṛśaṃsyādanukrośāddharmātsatyātparākramāt |
gurutvāttvayi samprekṣya bahūnkleṣāṃstitikṣate ||- ||
duryodhane saubale ca karṇe duḥśāsane tathā |
eteṣvaiśvaryamādhāya kathaṃ tvaṃ bhūtimicchasi ||- ||
ekasmātvṛkṣādyajñapatrāṇi rājan
srukca drauṇī peṭhanīpīḍane ca |
etasmādrājanbruvato me nibodha
ekasmādvai jāyate'sacca sacca ||- ||
ātmajñānaṃ samārambhastitikṣā dharmanityatā |
yamarthānnāpakarṣanti sa vai paṇdita ucyate ||- ||
niṣevate praśastāni ninditāni na sevate |
anāstikaḥ śraddadhāna etatpaṇḍita lakṣaṇam || 16||
krodho harṣaśca darpaśca hrīstambho mānyamānitā |
yamarthānnāpakarṣanti sa vai paṇḍita ucyate || 17||
yasya kṛtyaṃ na jānanti mantraṃ vā mantritaṃ pare |
kṛtamevāsya jānanti sa vai paṇḍita ucyate || 18||
yasya kṛtyaṃ na vighnanti śītamuṣṇaṃ bhayaṃ ratiḥ |
samṛddhirasamṛddhirvā sa vai paṇḍita ucyate || 19||
yasya saṃsāriṇī prajñā dharmārthāvanuvartate |
kāmādarthaṃ vṛṇīte yaḥ sa vai paṇḍita ucyate || 20||
yathāśakti cikīrṣanti yathāśakti ca kurvate |
na kiṃ cidavamanyante paṇḍitā bharatarṣabha || 21||
kṣipraṃ vijānāti ciraṃ śaṛṇoti
vijñāya cārthaṃ bhajate na kāmāt |
nāsampṛṣṭo vyaupayuṅkte parārthe
tatprajñānaṃ prathamaṃ paṇḍitasya || 22||
nāprāpyamabhivāñchanti naṣṭaṃ necchanti śocitum |
āpatsu ca na muhyanti narāḥ paṇḍita buddhayaḥ || 23||
niścitya yaḥ prakramate nāntarvasati karmaṇaḥ |
avandhya kālo vaśyātmā sa vai paṇḍita ucyate || 24||
ārya karmaṇi rājyante bhūtikarmāṇi kurvate |
hitaṃ ca nābhyasūyanti paṇḍitā bharatarṣabha || 25||
na hṛṣyatyātmasammāne nāvamānena tapyate |
gāṅgo hrada ivākṣobhyo yaḥ sa paṇḍita ucyate || 26||
tattvajñaḥ sarvabhūtānāṃ yogajñaḥ sarvakarmaṇām |
upāyajño manuṣyāṇāṃ naraḥ paṇḍita ucyate || 27||
pravṛtta vākcitrakatha ūhavānpratibhānavān |
āśu granthasya vaktā ca sa vai paṇḍita ucyate || 28||
śrutaṃ prajñānugaṃ yasya prajñā caiva śrutānugā |
asambhinnārya maryādaḥ paṇḍitākhyāṃ labheta saḥ || 29||
arthaṃ mahāntamāsadya vidyāmaiśvaryameva ca |
vicaratyasamunnaddho yasya paṇḍita ucyate ||- ||
aśrutaśca samunnaddho daridraśca mahāmanāḥ |
arthāṃścākarmaṇā prepsurmūḍha ityucyate budhaiḥ || 30||
svamarthaṃ yaḥ parityajya parārthamanutiṣṭhati |
mithyā carati mitrārthe yaśca mūḍhaḥ sa ucyate || 31||
akāmāṃ kāmayati yaḥ kāmayānāṃ parityajet |
balavantaṃ ca yo dveṣṭi tamāhurmūḍhacetasam ||- ||
akāmānkāmayati yaḥ kāmayānānparidviṣan |
balavantaṃ ca yo dveṣṭi tamāhurmūḍhacetasam || 32||
amitraṃ kurute mitraṃ mitraṃ dveṣṭi hinasti ca |
karma cārabhate duṣṭaṃ tamāhurmūḍhacetasam || 33||
saṃsārayati kṛtyāni sarvatra vicikitsate |
ciraṃ karoti kṣiprārthe sa mūḍho bharatarṣabha || 34||
śrāddhaṃ pitṛbhyo na dadāti daivatāni nārcati |
suhṛnmitraṃ na labhate tamāhurmūḍhacetasam ||- ||
anāhūtaḥ praviśati apṛṣṭo bahu bhāṣate |
viśvasatyapramatteṣu mūḍha cetā narādhamaḥ || 35||
paraṃ kṣipati doṣeṇa vartamānaḥ svayaṃ tathā |
yaśca krudhyatyanīśaḥ sansa ca mūḍhatamo naraḥ || 36||
ātmano balamājñāya dharmārthaparivarjitam |
alabhyamicchannaiṣkarmyānmūḍha buddhirihocyate || 37||
aśiṣyaṃ śāsti yo rājanyaśca śūnyamupāsate |
kadaryaṃ bhajate yaśca tamāhurmūḍhacetasam || 38||
arthaṃ mahāntamāsādya vidyāmaiśvaryameva vā |
vicaratyasamunnaddho yaḥ sa paṇḍita ucyate || 39||
ekaḥ sampannamaśnāti vaste vāsaśca śobhanam |
yo'saṃvibhajya bhṛtyebhyaḥ ko nṛśaṃsatarastataḥ || 40||
ekaḥ pāpāni kurute phalaṃ bhuṅkte mahājanaḥ |
bhoktāro vipramucyante kartā doṣeṇa lipyate || 41||
ekaṃ hanyānna vāhanyādiṣurmukto dhanuṣmatā |
buddhirbuddhimatotsṛṣṭā hanyādrāṣṭraṃ sarājakam || 42||
ekayā dve viniścitya trīṃścaturbhirvaśe kuru |
pañca jitvā viditvā ṣaṭsapta hitvā sukhī bhava || 43||
ekaṃ viṣaraso hanti śastreṇaikaśca vadhyate |
sarāṣṭraṃ sa prajaṃ hanti rājānaṃ mantravisravaḥ || 44||
ekaḥ svādu na bhuñjīta ekaścārthānna cintayet |
eko na gacchedadhvānaṃ naikaḥ supteṣu jāgṛyāt || 45||
ekamevādvitīyaṃ tadyadrājannāvabudhyase |
satyaṃ svargasya sopānaṃ pārāvārasya nauriva || 46||
ekaḥ kṣamāvatāṃ doṣo dvitīyo nopalabhyate |
yadenaṃ kṣamayā yuktamaśaktaṃ manyate janaḥ || 47||
so'sya doṣo na mantavyaḥ kṣamā hi paramaṃ balam |
kṣamā guṇo hyaśaktānāṃ śaktānāṃ bhūṣaṇaṃ tathā ||- ||
kṣamā vaśīkṛtirloke kṣamayā kiṃ na sādhyate |
śāntiśaṅkhaḥ kare yasya kiṃ kariṣyati durjanaḥ ||- ||
atṛṇe patito vahniḥ svayamevopaśāmyati |
akṣamāvānparaṃ doṣairātmānaṃ caiva yojayet ||- ||
eko dharmaḥ paraṃ śreyaḥ kṣamaikā śāntiruttamā |
vidyaikā paramā dṛṣṭirahiṃsaikā sukhāvahā || 48||
dvāvimau grasate bhūmiḥ sarpo bilaśayāniva |
rājānaṃ cāviroddhāraṃ brāhmaṇaṃ cāpravāsinam || 49||
dve karmaṇī naraḥ kurvannasmi~lloke virocate |
abruvanparuṣaṃ kiṃ cidasato nārthayaṃstathā || 50||
dvāvimau puruṣavyāghra parapratyaya kāriṇau |
striyaḥ kāmita kāminyo lokaḥ pūjita pūjakaḥ || 51||
dvāvimau kaṇṭakau tīkṣṇau śarīrapariśoṣaṇau |
yaścādhanaḥ kāmayate yaśca kupyatyanīśvaraḥ || 52||
dvāveva na virājete viparītena karmaṇā |
gṛhasthaśca nirārambhaḥ kāryavāṃścaiva bhikṣukaḥ ||- ||
dvāvimau puruṣau rājansvargasya pari tiṣṭhataḥ |
prabhuśca kṣamayā yukto daridraśca pradānavān || 53||
nyāyāgatasya dravyasya boddhavyau dvāvatikramau |
apātre pratipattiśca pātre cāpratipādanam || 54||
dvāvambhasi niveṣṭavyau gale baddhvā dṛḍhaṃ śilām |
dhanavantamadātāraṃ daridraṃ cātapasvinam ||- ||
dvāvimau puruṣavyāghra suryamaṇḍalabhedinau |
parivrāḍyogayuktaśca raṇe cābhimukho hataḥ ||- ||
trayo nyāyā manuṣyāṇāṃ śrūyante bharatarṣabha |
kanīyānmadhyamaḥ śreṣṭha iti vedavido viduḥ || 55||
trividhāḥ puruṣā rājannuttamādhamamadhyamāḥ |
niyojayedyathāvattāṃstrividheṣveva karmasu || 56||
traya evādhanā rājanbhāryā dāsastathā sutaḥ |
yatte samadhigacchanti yasya te tasya taddhanam || 57||
haraṇaṃ ca parasvānāṃ paradārābhimarśanam |
suhṛdaśca parityāgastrayo doṣā kṣayāvahaḥ ||- ||
trividhaṃ narakasyedaṃ dvāraṃ nāśanamātmanaḥ |
kāmaḥ krodhastathā lobhastasmādetattrayaṃ tyajet ||- ||
varapradānaṃ rājyāṃ ca putrajanma ca bhārata |
śatrośca mokṣaṇaṃ kṛcchrāttrīṇi caikaṃ ca tatsamam ||- ||
bhaktaṃ ca bajamānaṃ ca tavāsmīti vādinam |
trīnetān śaraṇaṃ prāptānviṣame'pi na santyajet ||- ||
catvāri rājñā tu mahābalena
varjyānyāhuḥ paṇḍitastāni vidyāt |
alpaprajñaiḥ saha mantraṃ na kuryān
na dīrghasūtrairalasaiścāraṇaiśca || 58||
catvāri te tāta gṛhe vasantu
śriyābhijuṣṭasya gṛhastha dharme |
vṛddho jñātiravasannaḥ kulīnaḥ
sakhā daridro bhaginī cānapatyā || 59||
catvāryāha mahārāja sadyaskāni bṛhaspatiḥ |
pṛcchate tridaśendrāya tānīmāni nibodha me || 60||
devatānāṃ ca saṅkalpamanubhāvaṃ ca dhīmatām |
vinayaṃ kṛtavidyānāṃ vināśaṃ pāpakarmaṇām || 61||
catvāri karmāṇyabhayaṅkarāṇi
bhayaṃ prayacchantyayathākṛtāni |
mānāgnihotraṃ uta mānamaunaṃ
mānenādhītamuta mānayajñaḥ ||- ||
pañcāgnayo manuṣyeṇa paricaryāḥ prayatnataḥ |
pitā mātāgnirātmā ca guruśca bharatarṣabha || 62||
pañcaiva pūjaya~lloke yaśaḥ prāpnoti kevalam |
devānpitṝnmanuṣyāṃśca bhikṣūnatithipañcamān || 63||
pañca tvānugamiṣyanti yatra yatra gamiṣyasi |
mitrāṇyamitrā madhyasthā upajīvyopajīvinaḥ || 64||
pañcendriyasya martyasya chidraṃ cedekamindriyam |
tato'sya sravati prajñā dṛteḥ pādādivodakam || 65||
ṣaḍdoṣāḥ puruṣeṇeha hātavyā bhūtimicchatā |
nidrā tandrī bhayaṃ krodha ālasyaṃ dīrghasūtratā || 66||
ṣaḍimānpuruṣo jahyādbhinnāṃ nāvamivārṇave |
apravaktāramācāryamanadhīyānamṛtvijam || 67||
arakṣitāraṃ rājānaṃ bhāryāṃ cāpriya vādinīm |
grāmakāraṃ ca gopālaṃ vanakāmaṃ ca nāpitam || 68||
ṣaḍeva tu guṇāḥ puṃsā na hātavyāḥ kadācana |
satyaṃ dānamanālasyamanasūyā kṣamā dhṛtiḥ || 69||
arthāgamo nityamarogitā ca
priyā ca bhāryā priyavādinī ca |
vaśyaśca putro'rthakarī ca vidyā
ṣaṭ jīvalokasya sukhāni rājan ||- ||
ṣaṇṇāmātmani nityānāmaiśvaryaṃ yo'dhigacchati |
na sa pāpaiḥ kuto'narthairyujyate vijitendriyaḥ || 70||
ṣaḍime ṣaṭsu jīvanti saptamo nopalabhyate |
corāḥ pramatte jīvanti vyādhiteṣu cikitsakāḥ || 71||
pramadāḥ kāmayāneṣu yajamāneṣu yājakāḥ |
rājā vivadamāneṣu nityaṃ mūrkheṣu paṇḍitāḥ || 72||
ṣaḍimāni vinaśyanti muhūrtamanavekṣaṇāt |
gāvaḥ sevā kṛṣirbhāryā vidyā vṛṣalasaṅgatiḥ ||- ||
ṣaḍete hyavamanyante nityaṃ pūrvopakāriṇam |
ācāryaṃ śikṣitā śiṣyāḥ kṛtadāraśca mātaram ||- ||
nāriṃ vigatakāmastu kṛtārthāśca prayojakam |
nāvaṃ nistīrṇakāntārā nāturāśca cikitsakam ||- ||
ārogyamānṛṇyamavipravāsaḥ
sadbhirmanuṣyaiḥ saha samprayogaḥ |
svapratyayā vṛttirabhītavāsaḥ
ṣaṭ jīvalokasya sukhāni rājan ||- ||
īrṣurghṛṇī nasantuṣṭaḥ krodhano nityaśaṅkitaḥ |
parabhāgyopajīvī ca ṣaḍete nityaduḥkhitāḥ ||- ||
sapta doṣāḥ sadā rājñā hātavyā vyasanodayāḥ |
prāyaśo yairvinaśyanti kṛtamūlāśca pārthivāḥ || 73||
striyo'kṣā mṛgayā pānaṃ vākpāruṣyaṃ ca pañcamam |
mahacca daṇḍapāruṣyamarthadūṣaṇameva ca || 74||
aṣṭau pūrvanimittāni narasya vinaśiṣyataḥ |
brāhmaṇānprathamaṃ dveṣṭi brāhmaṇaiśca virudhyate || 75||
brāhmaṇa svāni cādatte brāhmaṇāṃśca jighāṃsati |
ramate nindayā caiṣāṃ praśaṃsāṃ nābhinandati || 76||
naitānsmarati kṛtyeṣu yācitaścābhyasūyati |
etāndoṣānnaraḥ prājño buddhyā buddhvā vivarjayet || 77||
aṣṭāvimāni harṣasya nava nītāni bhārata |
vartamānāni dṛśyante tānyeva susukhānyapi || 78||
samāgamaśca sakhibhirmahāṃścaiva dhanāgamaḥ |
putreṇa ca pariṣvaṅgaḥ sannipātaśca maithune || 79||
samaye ca priyālāpaḥ svayūtheṣu ca sannatiḥ |
abhipretasya lābhaśca pūjā ca janasaṃsadi || 80||
aṣṭau guṇāḥ puruṣaṃ dīpayanti
prajñā ca kaulyaṃ ca damaḥ śrutaṃ ca |
parākramaścābahubhāṣitā ca
dānaṃ yathāśakti kṛtajñatā ca ||- ||
navadvāramidaṃ veśma tristhūṇaṃ pañca sākṣikam |
kṣetrajñādhiṣṭhitaṃ vidvānyo veda sa paraḥ kaviḥ || 81||
daśa dharmaṃ na jānanti dhṛtarāṣṭra nibodha tān |
mattaḥ pramatta unmattaḥ śrāntaḥ kruddho bubhukṣitaḥ || 82||
tvaramāṇaśca bhīruśca lubdhaḥ kāmī ca te daśa |
tasmādeteṣu bhāveṣu na prasajjeta paṇḍitaḥ || 83||
atraivodāharantīmamitihāsaṃ purātanam |
putrārthamasurendreṇa gītaṃ caiva sudhanvanā || 84||
yaḥ kāmamanyū prajahāti rājā
pātre pratiṣṭhāpayate dhanaṃ ca |
viśeṣavicchrutavānkṣiprakārī
taṃ sarvalokaḥ kurute pramāṇam || 85||
jānāti viśvāsayituṃ manuṣyān
vijñāta doṣeṣu dadhāti daṇḍam |
jānāti mātrāṃ ca tathā kṣamāṃ ca
taṃ tādṛśaṃ śrīrjuṣate samagrā || 86||
sudurbalaṃ nāvajānāti kañcid-
yukto ripuṃ sevate buddhipūrvam |
na vigrahaṃ rocayate balasthaiḥ
kāle ca yo vikramate sa dhīraḥ || 87||
prāpyāpadaṃ na vyathate kadā cid
udyogamanvicchati cāpramattaḥ |
duḥkhaṃ ca kāle sahate jitātmā
dhurandharastasya jitāḥ sapatnāḥ || 88||
anarthakaṃ vipra vāsaṃ gṛhebhyaḥ
pāpaiḥ sandhiṃ paradārābhimarśam |
dambhaṃ stainyaṃ paiśunaṃ madya pānaṃ
na sevate yaḥ sa sukhī sadaiva || 89||
na saṃrambheṇārabhate'rthavargam
ākāritaḥ śaṃsati tathyameva |
na mātrārthe rocayate vivādaṃ
nāpūjitaḥ kupyati cāpyamūḍhaḥ || 90||
na yo'bhyasūyatyanukampate ca
na durbalaḥ prātibhāvyaṃ karoti |
nātyāha kiṃ citkṣamate vivādaṃ
sarvatra tādṛglabhate praśaṃsām || 91||
yo noddhataṃ kurute jātu veṣaṃ
na pauruṣeṇāpi vikatthate'nyān |
na mūrcchitaḥ kaṭukānyāha kiṃ cit
priyaṃ sadā taṃ kurute jano'pi || 92||
na vairamuddīpayati praśāntaṃ
na darmamārohati nāstameti |
na durgato'smīti karoti manyuṃ
tamārya śīlaṃ paramāhuragryam || 93||
na sve sukhe vai kurute praharṣaṃ
nānyasya duḥkhe bhavati pratītaḥ |
dattvā na paścātkurute'nutāpaṃ
na katthate satpuruṣārya śīlaḥ || 94||
deśācārānsamayāñjātidharmān
bubhūṣate yastu parāvarajñaḥ |
sa tatra tatrādhigataḥ sadaiva
mahājanasyādhipatyaṃ karoti || 95||
dambhaṃ mohaṃ matsaraṃ pāpakṛtyaṃ
rājadviṣṭaṃ paiśunaṃ pūgavairam |
mattonmattairdurjanaiścāpi vādaṃ
yaḥ prajñāvānvarjayetsa pradhānaḥ || 96||
damaṃ śaucaṃ daivataṃ maṅgalāni
prāyaścittaṃ vividhā~llokavādān |
etāni yaḥ kurute naityakāni
tasyotthānaṃ devatā rādhayanti || 97||
samairvivāhaṃ kurute na hīnaiḥ
samaiḥ sakhyaṃ vyavahāraṃ kathāśca |
guṇairviśiṣṭāṃśca puro dadhāti
vipaścitastasya nayāḥ sunītāḥ || 98||
mitaṃ bhuṅkte saṃvibhajyāśritebhyo
mitaṃ svapityamitaṃ karmakṛtvā |
dadātyamitreṣvapi yācitaḥ saṃ-
stamātmavantaṃ prajahātyanarthāḥ || 99||
cikīrṣitaṃ viprakṛtaṃ ca yasya
nānye janāḥ karma jānanti kiṃ cit |
mantre gupte samyaganuṣṭhite ca
svalpo nāsya vyathate kaścidarthaḥ || 100||
yaḥ sarvabhūtapraśame niviṣṭaḥ
satyo mṛdurdānakṛcchuddha bhāvaḥ |
atīva sañjñāyate jñātimadhye
mahāmaṇirjātya iva prasannaḥ || 101||
ya ātmanāpatrapate bhṛśaṃ naraḥ
sa sarvalokasya gururbhavatyuta |
ananta tejāḥ sumanāḥ samāhitaḥ
svatejasā sūrya ivāvabhāsate || 102||
vane jātāḥ śāpadagdhasya rājñaḥ
pāṇḍoḥ putrāḥ pañca pañcendra kalpāḥ |
tvayaiva bālā vardhitāḥ śikṣitāśca
tavādeśaṃ pālayantyāmbikeya || 103||
pradāyaiṣāmucitaṃ tāta rājyaṃ
sukhī putraiḥ sahito modamānaḥ |
na devānāṃ nāpi ca mānuṣāṇāṃ
bhaviṣyasi tvaṃ tarkaṇīyo narendra || 104||
|| iti śrīmahābhārate udyogaparvaṇi prajāgaraparvaṇi
viduranītivākye trayastriṃśo'dhyāyaḥ || 33 ||
Sanskrit — Devanagari (original)
॥ अथ श्रीमहाभारते उद्योगपर्वणि प्रजागरपर्वणि विदुरनीतिवाक्ये त्रयस्त्रिंशोऽध्यायः ॥
वैशम्पायन उवाच ।
द्वाःस्थं प्राह महाप्राज्ञो धृतराष्ट्रो महीपतिः ।
विदुरं द्रष्टुमिच्छामि तमिहानय माचिरम् ॥ 1॥
प्रहितो धृतराष्ट्रेण दूतः क्षत्तारमब्रवीत् ।
ईश्वरस्त्वां महाराजो महाप्राज्ञ दिदृक्षति ॥ 2॥
एवमुक्तस्तु विदुरः प्राप्य राजनिवेशनम् ।
अब्रवीद्धृतराष्ट्राय द्वाःस्थ मां प्रतिवेदय ॥ 3॥
द्वाःस्थ उवाच ।
विदुरोऽयमनुप्राप्तो राजेन्द्र तव शासनात् ।
द्रष्टुमिच्छति ते पादौ किं करोतु प्रशाधि माम् ॥ 4॥
धृतराष्ट्र उवाच ।
प्रवेशय महाप्राज्ञं विदुरं दीर्घदर्शिनम् ।
अहं हि विदुरस्यास्य नाकाल्यो जातु दर्शने ॥ 5॥
द्वाःस्थ उवाच ।
प्रविशान्तः पुरं क्षत्तर्महाराजस्य धीमतः ।
न हि ते दर्शनेऽकाल्यो जातु राजा ब्रवीति माम् ॥ 6॥
वैशम्पायन उवाच ।
ततः प्रविश्य विदुरो धृतराष्ट्र निवेशनम् ।
अब्रवीत्प्राञ्जलिर्वाक्यं चिन्तयानं नराधिपम् ॥ 7॥
विदुरोऽहं महाप्राज्ञ सम्प्राप्तस्तव शासनात् ।
यदि किं चन कर्तव्यमयमस्मि प्रशाधि माम् ॥ 8॥
धृतरष्त्र उवाच ।
सञ्जयो विदुर प्राप्तो गर्हयित्वा च मां गतः ।
अजातशत्रोः श्वो वाक्यं सभामध्ये स वक्ष्यति ॥ 9॥
तस्याद्य कुरुवीरस्य न विज्ञातं वचो मया ।
तन्मे दहति गात्राणि तदकार्षीत्प्रजागरम् ॥ 10॥
जाग्रतो दह्यमानस्य श्रेयो यदिह पश्यसि ।
तद्ब्रूहि त्वं हि नस्तात धर्मार्थकुशलो ह्यसि ॥ 11॥
यतः प्राप्तः सञ्जयः पाण्डवेभ्यो
न मे यथावन्मनसः प्रशान्तिः ।
सवेन्द्रियाण्यप्रकृतिं गतानि
किं वक्ष्यतीत्येव हि मेऽद्य चिन्ता ॥ 12॥
तन्मे ब्रूहि विदुर त्वं यथावन्
मनीषितं सर्वमजातशत्रोः ।
यथा च नस्तात हितं भवेच्च
प्रजाश्च सर्वाः सुखिता भवेयुः ॥- ॥
विदुर उवाच ।
अभियुक्तं बलवता दुर्बलं हीनसाधनम् ।
हृतस्वं कामिनं चोरमाविशन्ति प्रजागराः ॥ 13॥
कच्चिदेतैर्महादोषैर्न स्पृष्टोऽसि नराधिप ।
कच्चिन्न परवित्तेषु गृध्यन्विपरितप्यसे ॥ 14॥
धृतराष्ट्र उवाच ।
श्रोतुमिच्छामि ते धर्म्यं परं नैःश्रेयसं वचः ।
अस्मिन्राजर्षिवंशे हि त्वमेकः प्राज्ञसम्मतः ॥ 15॥
विदुर उवाच ।
रजा लक्षणसम्पन्नस्त्रैलोक्यस्याधिपो भवेत् ।
प्रेष्यस्ते प्रेषितश्चैव धृतराष्ट्र युधिष्ठिरः ॥- ॥
विपरीततरश्च त्वं भागधेये न सम्मतः ।
अर्चिषां प्रक्षयाच्चैव धर्मात्मा धर्मकोविदः ॥- ॥
आनृशंस्यादनुक्रोशाद्धर्मात्सत्यात्पराक्रमात् ।
गुरुत्वात्त्वयि सम्प्रेक्ष्य बहून्क्लेषांस्तितिक्षते ॥- ॥
दुर्योधने सौबले च कर्णे दुःशासने तथा ।
एतेष्वैश्वर्यमाधाय कथं त्वं भूतिमिच्छसि ॥- ॥
एकस्मात्वृक्षाद्यज्ञपत्राणि राजन्
स्रुक्च द्रौणी पेठनीपीडने च ।
एतस्माद्राजन्ब्रुवतो मे निबोध
एकस्माद्वै जायतेऽसच्च सच्च ॥- ॥
आत्मज्ञानं समारम्भस्तितिक्षा धर्मनित्यता ।
यमर्थान्नापकर्षन्ति स वै पण्दित उच्यते ॥- ॥
निषेवते प्रशस्तानि निन्दितानि न सेवते ।
अनास्तिकः श्रद्दधान एतत्पण्डित लक्षणम् ॥ 16॥
क्रोधो हर्षश्च दर्पश्च ह्रीस्तम्भो मान्यमानिता ।
यमर्थान्नापकर्षन्ति स वै पण्डित उच्यते ॥ 17॥
यस्य कृत्यं न जानन्ति मन्त्रं वा मन्त्रितं परे ।
कृतमेवास्य जानन्ति स वै पण्डित उच्यते ॥ 18॥
यस्य कृत्यं न विघ्नन्ति शीतमुष्णं भयं रतिः ।
समृद्धिरसमृद्धिर्वा स वै पण्डित उच्यते ॥ 19॥
यस्य संसारिणी प्रज्ञा धर्मार्थावनुवर्तते ।
कामादर्थं वृणीते यः स वै पण्डित उच्यते ॥ 20॥
यथाशक्ति चिकीर्षन्ति यथाशक्ति च कुर्वते ।
न किं चिदवमन्यन्ते पण्डिता भरतर्षभ ॥ 21॥
क्षिप्रं विजानाति चिरं शऋणोति
विज्ञाय चार्थं भजते न कामात् ।
नासम्पृष्टो व्यौपयुङ्क्ते परार्थे
तत्प्रज्ञानं प्रथमं पण्डितस्य ॥ 22॥
नाप्राप्यमभिवाञ्छन्ति नष्टं नेच्छन्ति शोचितुम् ।
आपत्सु च न मुह्यन्ति नराः पण्डित बुद्धयः ॥ 23॥
निश्चित्य यः प्रक्रमते नान्तर्वसति कर्मणः ।
अवन्ध्य कालो वश्यात्मा स वै पण्डित उच्यते ॥ 24॥
आर्य कर्मणि राज्यन्ते भूतिकर्माणि कुर्वते ।
हितं च नाभ्यसूयन्ति पण्डिता भरतर्षभ ॥ 25॥
न हृष्यत्यात्मसम्माने नावमानेन तप्यते ।
गाङ्गो ह्रद इवाक्षोभ्यो यः स पण्डित उच्यते ॥ 26॥
तत्त्वज्ञः सर्वभूतानां योगज्ञः सर्वकर्मणाम् ।
उपायज्ञो मनुष्याणां नरः पण्डित उच्यते ॥ 27॥
प्रवृत्त वाक्चित्रकथ ऊहवान्प्रतिभानवान् ।
आशु ग्रन्थस्य वक्ता च स वै पण्डित उच्यते ॥ 28॥
श्रुतं प्रज्ञानुगं यस्य प्रज्ञा चैव श्रुतानुगा ।
असम्भिन्नार्य मर्यादः पण्डिताख्यां लभेत सः ॥ 29॥
अर्थं महान्तमासद्य विद्यामैश्वर्यमेव च ।
विचरत्यसमुन्नद्धो यस्य पण्डित उच्यते ॥- ॥
अश्रुतश्च समुन्नद्धो दरिद्रश्च महामनाः ।
अर्थांश्चाकर्मणा प्रेप्सुर्मूढ इत्युच्यते बुधैः ॥ 30॥
स्वमर्थं यः परित्यज्य परार्थमनुतिष्ठति ।
मिथ्या चरति मित्रार्थे यश्च मूढः स उच्यते ॥ 31॥
अकामां कामयति यः कामयानां परित्यजेत् ।
बलवन्तं च यो द्वेष्टि तमाहुर्मूढचेतसम् ॥- ॥
अकामान्कामयति यः कामयानान्परिद्विषन् ।
बलवन्तं च यो द्वेष्टि तमाहुर्मूढचेतसम् ॥ 32॥
अमित्रं कुरुते मित्रं मित्रं द्वेष्टि हिनस्ति च ।
कर्म चारभते दुष्टं तमाहुर्मूढचेतसम् ॥ 33॥
संसारयति कृत्यानि सर्वत्र विचिकित्सते ।
चिरं करोति क्षिप्रार्थे स मूढो भरतर्षभ ॥ 34॥
श्राद्धं पितृभ्यो न ददाति दैवतानि नार्चति ।
सुहृन्मित्रं न लभते तमाहुर्मूढचेतसम् ॥- ॥
अनाहूतः प्रविशति अपृष्टो बहु भाषते ।
विश्वसत्यप्रमत्तेषु मूढ चेता नराधमः ॥ 35॥
परं क्षिपति दोषेण वर्तमानः स्वयं तथा ।
यश्च क्रुध्यत्यनीशः सन्स च मूढतमो नरः ॥ 36॥
आत्मनो बलमाज्ञाय धर्मार्थपरिवर्जितम् ।
अलभ्यमिच्छन्नैष्कर्म्यान्मूढ बुद्धिरिहोच्यते ॥ 37॥
अशिष्यं शास्ति यो राजन्यश्च शून्यमुपासते ।
कदर्यं भजते यश्च तमाहुर्मूढचेतसम् ॥ 38॥
अर्थं महान्तमासाद्य विद्यामैश्वर्यमेव वा ।
विचरत्यसमुन्नद्धो यः स पण्डित उच्यते ॥ 39॥
एकः सम्पन्नमश्नाति वस्ते वासश्च शोभनम् ।
योऽसंविभज्य भृत्येभ्यः को नृशंसतरस्ततः ॥ 40॥
एकः पापानि कुरुते फलं भुङ्क्ते महाजनः ।
भोक्तारो विप्रमुच्यन्ते कर्ता दोषेण लिप्यते ॥ 41॥
एकं हन्यान्न वाहन्यादिषुर्मुक्तो धनुष्मता ।
बुद्धिर्बुद्धिमतोत्सृष्टा हन्याद्राष्ट्रं सराजकम् ॥ 42॥
एकया द्वे विनिश्चित्य त्रींश्चतुर्भिर्वशे कुरु ।
पञ्च जित्वा विदित्वा षट्सप्त हित्वा सुखी भव ॥ 43॥
एकं विषरसो हन्ति शस्त्रेणैकश्च वध्यते ।
सराष्ट्रं स प्रजं हन्ति राजानं मन्त्रविस्रवः ॥ 44॥
एकः स्वादु न भुञ्जीत एकश्चार्थान्न चिन्तयेत् ।
एको न गच्छेदध्वानं नैकः सुप्तेषु जागृयात् ॥ 45॥
एकमेवाद्वितीयं तद्यद्राजन्नावबुध्यसे ।
सत्यं स्वर्गस्य सोपानं पारावारस्य नौरिव ॥ 46॥
एकः क्षमावतां दोषो द्वितीयो नोपलभ्यते ।
यदेनं क्षमया युक्तमशक्तं मन्यते जनः ॥ 47॥
सोऽस्य दोषो न मन्तव्यः क्षमा हि परमं बलम् ।
क्षमा गुणो ह्यशक्तानां शक्तानां भूषणं तथा ॥- ॥
क्षमा वशीकृतिर्लोके क्षमया किं न साध्यते ।
शान्तिशङ्खः करे यस्य किं करिष्यति दुर्जनः ॥- ॥
अतृणे पतितो वह्निः स्वयमेवोपशाम्यति ।
अक्षमावान्परं दोषैरात्मानं चैव योजयेत् ॥- ॥
एको धर्मः परं श्रेयः क्षमैका शान्तिरुत्तमा ।
विद्यैका परमा दृष्टिरहिंसैका सुखावहा ॥ 48॥
द्वाविमौ ग्रसते भूमिः सर्पो बिलशयानिव ।
राजानं चाविरोद्धारं ब्राह्मणं चाप्रवासिनम् ॥ 49॥
द्वे कर्मणी नरः कुर्वन्नस्मिँल्लोके विरोचते ।
अब्रुवन्परुषं किं चिदसतो नार्थयंस्तथा ॥ 50॥
द्वाविमौ पुरुषव्याघ्र परप्रत्यय कारिणौ ।
स्त्रियः कामित कामिन्यो लोकः पूजित पूजकः ॥ 51॥
द्वाविमौ कण्टकौ तीक्ष्णौ शरीरपरिशोषणौ ।
यश्चाधनः कामयते यश्च कुप्यत्यनीश्वरः ॥ 52॥
द्वावेव न विराजेते विपरीतेन कर्मणा ।
गृहस्थश्च निरारम्भः कार्यवांश्चैव भिक्षुकः ॥- ॥
द्वाविमौ पुरुषौ राजन्स्वर्गस्य परि तिष्ठतः ।
प्रभुश्च क्षमया युक्तो दरिद्रश्च प्रदानवान् ॥ 53॥
न्यायागतस्य द्रव्यस्य बोद्धव्यौ द्वावतिक्रमौ ।
अपात्रे प्रतिपत्तिश्च पात्रे चाप्रतिपादनम् ॥ 54॥
द्वावम्भसि निवेष्टव्यौ गले बद्ध्वा दृढं शिलाम् ।
धनवन्तमदातारं दरिद्रं चातपस्विनम् ॥- ॥
द्वाविमौ पुरुषव्याघ्र सुर्यमण्डलभेदिनौ ।
परिव्राड्योगयुक्तश्च रणे चाभिमुखो हतः ॥- ॥
त्रयो न्याया मनुष्याणां श्रूयन्ते भरतर्षभ ।
कनीयान्मध्यमः श्रेष्ठ इति वेदविदो विदुः ॥ 55॥
त्रिविधाः पुरुषा राजन्नुत्तमाधममध्यमाः ।
नियोजयेद्यथावत्तांस्त्रिविधेष्वेव कर्मसु ॥ 56॥
त्रय एवाधना राजन्भार्या दासस्तथा सुतः ।
यत्ते समधिगच्छन्ति यस्य ते तस्य तद्धनम् ॥ 57॥
हरणं च परस्वानां परदाराभिमर्शनम् ।
सुहृदश्च परित्यागस्त्रयो दोषा क्षयावहः ॥- ॥
त्रिविधं नरकस्येदं द्वारं नाशनमात्मनः ।
कामः क्रोधस्तथा लोभस्तस्मादेतत्त्रयं त्यजेत् ॥- ॥
वरप्रदानं राज्यां च पुत्रजन्म च भारत ।
शत्रोश्च मोक्षणं कृच्छ्रात्त्रीणि चैकं च तत्समम् ॥- ॥
भक्तं च बजमानं च तवास्मीति वादिनम् ।
त्रीनेतान् शरणं प्राप्तान्विषमेऽपि न सन्त्यजेत् ॥- ॥
चत्वारि राज्ञा तु महाबलेन
वर्ज्यान्याहुः पण्डितस्तानि विद्यात् ।
अल्पप्रज्ञैः सह मन्त्रं न कुर्यान्
न दीर्घसूत्रैरलसैश्चारणैश्च ॥ 58॥
चत्वारि ते तात गृहे वसन्तु
श्रियाभिजुष्टस्य गृहस्थ धर्मे ।
वृद्धो ज्ञातिरवसन्नः कुलीनः
सखा दरिद्रो भगिनी चानपत्या ॥ 59॥
चत्वार्याह महाराज सद्यस्कानि बृहस्पतिः ।
पृच्छते त्रिदशेन्द्राय तानीमानि निबोध मे ॥ 60॥
देवतानां च सङ्कल्पमनुभावं च धीमताम् ।
विनयं कृतविद्यानां विनाशं पापकर्मणाम् ॥ 61॥
चत्वारि कर्माण्यभयङ्कराणि
भयं प्रयच्छन्त्ययथाकृतानि ।
मानाग्निहोत्रं उत मानमौनं
मानेनाधीतमुत मानयज्ञः ॥- ॥
पञ्चाग्नयो मनुष्येण परिचर्याः प्रयत्नतः ।
पिता माताग्निरात्मा च गुरुश्च भरतर्षभ ॥ 62॥
पञ्चैव पूजयँल्लोके यशः प्राप्नोति केवलम् ।
देवान्पितॄन्मनुष्यांश्च भिक्षूनतिथिपञ्चमान् ॥ 63॥
पञ्च त्वानुगमिष्यन्ति यत्र यत्र गमिष्यसि ।
मित्राण्यमित्रा मध्यस्था उपजीव्योपजीविनः ॥ 64॥
पञ्चेन्द्रियस्य मर्त्यस्य छिद्रं चेदेकमिन्द्रियम् ।
ततोऽस्य स्रवति प्रज्ञा दृतेः पादादिवोदकम् ॥ 65॥
षड्दोषाः पुरुषेणेह हातव्या भूतिमिच्छता ।
निद्रा तन्द्री भयं क्रोध आलस्यं दीर्घसूत्रता ॥ 66॥
षडिमान्पुरुषो जह्याद्भिन्नां नावमिवार्णवे ।
अप्रवक्तारमाचार्यमनधीयानमृत्विजम् ॥ 67॥
अरक्षितारं राजानं भार्यां चाप्रिय वादिनीम् ।
ग्रामकारं च गोपालं वनकामं च नापितम् ॥ 68॥
षडेव तु गुणाः पुंसा न हातव्याः कदाचन ।
सत्यं दानमनालस्यमनसूया क्षमा धृतिः ॥ 69॥
अर्थागमो नित्यमरोगिता च
प्रिया च भार्या प्रियवादिनी च ।
वश्यश्च पुत्रोऽर्थकरी च विद्या
षट् जीवलोकस्य सुखानि राजन् ॥- ॥
षण्णामात्मनि नित्यानामैश्वर्यं योऽधिगच्छति ।
न स पापैः कुतोऽनर्थैर्युज्यते विजितेन्द्रियः ॥ 70॥
षडिमे षट्सु जीवन्ति सप्तमो नोपलभ्यते ।
चोराः प्रमत्ते जीवन्ति व्याधितेषु चिकित्सकाः ॥ 71॥
प्रमदाः कामयानेषु यजमानेषु याजकाः ।
राजा विवदमानेषु नित्यं मूर्खेषु पण्डिताः ॥ 72॥
षडिमानि विनश्यन्ति मुहूर्तमनवेक्षणात् ।
गावः सेवा कृषिर्भार्या विद्या वृषलसङ्गतिः ॥- ॥
षडेते ह्यवमन्यन्ते नित्यं पूर्वोपकारिणम् ।
आचार्यं शिक्षिता शिष्याः कृतदारश्च मातरम् ॥- ॥
नारिं विगतकामस्तु कृतार्थाश्च प्रयोजकम् ।
नावं निस्तीर्णकान्तारा नातुराश्च चिकित्सकम् ॥- ॥
आरोग्यमानृण्यमविप्रवासः
सद्भिर्मनुष्यैः सह सम्प्रयोगः ।
स्वप्रत्यया वृत्तिरभीतवासः
षट् जीवलोकस्य सुखानि राजन् ॥- ॥
ईर्षुर्घृणी नसन्तुष्टः क्रोधनो नित्यशङ्कितः ।
परभाग्योपजीवी च षडेते नित्यदुःखिताः ॥- ॥
सप्त दोषाः सदा राज्ञा हातव्या व्यसनोदयाः ।
प्रायशो यैर्विनश्यन्ति कृतमूलाश्च पार्थिवाः ॥ 73॥
स्त्रियोऽक्षा मृगया पानं वाक्पारुष्यं च पञ्चमम् ।
महच्च दण्डपारुष्यमर्थदूषणमेव च ॥ 74॥
अष्टौ पूर्वनिमित्तानि नरस्य विनशिष्यतः ।
ब्राह्मणान्प्रथमं द्वेष्टि ब्राह्मणैश्च विरुध्यते ॥ 75॥
ब्राह्मण स्वानि चादत्ते ब्राह्मणांश्च जिघांसति ।
रमते निन्दया चैषां प्रशंसां नाभिनन्दति ॥ 76॥
नैतान्स्मरति कृत्येषु याचितश्चाभ्यसूयति ।
एतान्दोषान्नरः प्राज्ञो बुद्ध्या बुद्ध्वा विवर्जयेत् ॥ 77॥
अष्टाविमानि हर्षस्य नव नीतानि भारत ।
वर्तमानानि दृश्यन्ते तान्येव सुसुखान्यपि ॥ 78॥
समागमश्च सखिभिर्महांश्चैव धनागमः ।
पुत्रेण च परिष्वङ्गः सन्निपातश्च मैथुने ॥ 79॥
समये च प्रियालापः स्वयूथेषु च सन्नतिः ।
अभिप्रेतस्य लाभश्च पूजा च जनसंसदि ॥ 80॥
अष्टौ गुणाः पुरुषं दीपयन्ति
प्रज्ञा च कौल्यं च दमः श्रुतं च ।
पराक्रमश्चाबहुभाषिता च
दानं यथाशक्ति कृतज्ञता च ॥- ॥
नवद्वारमिदं वेश्म त्रिस्थूणं पञ्च साक्षिकम् ।
क्षेत्रज्ञाधिष्ठितं विद्वान्यो वेद स परः कविः ॥ 81॥
दश धर्मं न जानन्ति धृतराष्ट्र निबोध तान् ।
मत्तः प्रमत्त उन्मत्तः श्रान्तः क्रुद्धो बुभुक्षितः ॥ 82॥
त्वरमाणश्च भीरुश्च लुब्धः कामी च ते दश ।
तस्मादेतेषु भावेषु न प्रसज्जेत पण्डितः ॥ 83॥
अत्रैवोदाहरन्तीममितिहासं पुरातनम् ।
पुत्रार्थमसुरेन्द्रेण गीतं चैव सुधन्वना ॥ 84॥
यः काममन्यू प्रजहाति राजा
पात्रे प्रतिष्ठापयते धनं च ।
विशेषविच्छ्रुतवान्क्षिप्रकारी
तं सर्वलोकः कुरुते प्रमाणम् ॥ 85॥
जानाति विश्वासयितुं मनुष्यान्
विज्ञात दोषेषु दधाति दण्डम् ।
जानाति मात्रां च तथा क्षमां च
तं तादृशं श्रीर्जुषते समग्रा ॥ 86॥
सुदुर्बलं नावजानाति कञ्चिद्-
युक्तो रिपुं सेवते बुद्धिपूर्वम् ।
न विग्रहं रोचयते बलस्थैः
काले च यो विक्रमते स धीरः ॥ 87॥
प्राप्यापदं न व्यथते कदा चिद्
उद्योगमन्विच्छति चाप्रमत्तः ।
दुःखं च काले सहते जितात्मा
धुरन्धरस्तस्य जिताः सपत्नाः ॥ 88॥
अनर्थकं विप्र वासं गृहेभ्यः
पापैः सन्धिं परदाराभिमर्शम् ।
दम्भं स्तैन्यं पैशुनं मद्य पानं
न सेवते यः स सुखी सदैव ॥ 89॥
न संरम्भेणारभतेऽर्थवर्गम्
आकारितः शंसति तथ्यमेव ।
न मात्रार्थे रोचयते विवादं
नापूजितः कुप्यति चाप्यमूढः ॥ 90॥
न योऽभ्यसूयत्यनुकम्पते च
न दुर्बलः प्रातिभाव्यं करोति ।
नात्याह किं चित्क्षमते विवादं
सर्वत्र तादृग्लभते प्रशंसाम् ॥ 91॥
यो नोद्धतं कुरुते जातु वेषं
न पौरुषेणापि विकत्थतेऽन्यान् ।
न मूर्च्छितः कटुकान्याह किं चित्
प्रियं सदा तं कुरुते जनोऽपि ॥ 92॥
न वैरमुद्दीपयति प्रशान्तं
न दर्ममारोहति नास्तमेति ।
न दुर्गतोऽस्मीति करोति मन्युं
तमार्य शीलं परमाहुरग्र्यम् ॥ 93॥
न स्वे सुखे वै कुरुते प्रहर्षं
नान्यस्य दुःखे भवति प्रतीतः ।
दत्त्वा न पश्चात्कुरुतेऽनुतापं
न कत्थते सत्पुरुषार्य शीलः ॥ 94॥
देशाचारान्समयाञ्जातिधर्मान्
बुभूषते यस्तु परावरज्ञः ।
स तत्र तत्राधिगतः सदैव
महाजनस्याधिपत्यं करोति ॥ 95॥
दम्भं मोहं मत्सरं पापकृत्यं
राजद्विष्टं पैशुनं पूगवैरम् ।
मत्तोन्मत्तैर्दुर्जनैश्चापि वादं
यः प्रज्ञावान्वर्जयेत्स प्रधानः ॥ 96॥
दमं शौचं दैवतं मङ्गलानि
प्रायश्चित्तं विविधाँल्लोकवादान् ।
एतानि यः कुरुते नैत्यकानि
तस्योत्थानं देवता राधयन्ति ॥ 97॥
समैर्विवाहं कुरुते न हीनैः
समैः सख्यं व्यवहारं कथाश्च ।
गुणैर्विशिष्टांश्च पुरो दधाति
विपश्चितस्तस्य नयाः सुनीताः ॥ 98॥
मितं भुङ्क्ते संविभज्याश्रितेभ्यो
मितं स्वपित्यमितं कर्मकृत्वा ।
ददात्यमित्रेष्वपि याचितः सं-
स्तमात्मवन्तं प्रजहात्यनर्थाः ॥ 99॥
चिकीर्षितं विप्रकृतं च यस्य
नान्ये जनाः कर्म जानन्ति किं चित् ।
मन्त्रे गुप्ते सम्यगनुष्ठिते च
स्वल्पो नास्य व्यथते कश्चिदर्थः ॥ 100॥
यः सर्वभूतप्रशमे निविष्टः
सत्यो मृदुर्दानकृच्छुद्ध भावः ।
अतीव सञ्ज्ञायते ज्ञातिमध्ये
महामणिर्जात्य इव प्रसन्नः ॥ 101॥
य आत्मनापत्रपते भृशं नरः
स सर्वलोकस्य गुरुर्भवत्युत ।
अनन्त तेजाः सुमनाः समाहितः
स्वतेजसा सूर्य इवावभासते ॥ 102॥
वने जाताः शापदग्धस्य राज्ञः
पाण्डोः पुत्राः पञ्च पञ्चेन्द्र कल्पाः ।
त्वयैव बाला वर्धिताः शिक्षिताश्च
तवादेशं पालयन्त्याम्बिकेय ॥ 103॥
प्रदायैषामुचितं तात राज्यं
सुखी पुत्रैः सहितो मोदमानः ।
न देवानां नापि च मानुषाणां
भविष्यसि त्वं तर्कणीयो नरेन्द्र ॥ 104॥
॥ इति श्रीमहाभारते उद्योगपर्वणि प्रजागरपर्वणि
विदुरनीतिवाक्ये त्रयस्त्रिंशोऽध्यायः ॥ 33 ॥
|| atha śrīmahābhārate udyogaparvaṇi prajāgaraparvaṇi viduranītivākye trayastriṃśo'dhyāyaḥ ||
vaiśampāyana uvāca |
dvāḥsthaṃ prāha mahāprājño dhṛtarāṣṭro mahīpatiḥ |
viduraṃ draṣṭumicchāmi tamihānaya māciram || 1||
prahito dhṛtarāṣṭreṇa dūtaḥ kṣattāramabravīt |
īśvarastvāṃ mahārājo mahāprājña didṛkṣati || 2||
evamuktastu viduraḥ prāpya rājaniveśanam |
abravīddhṛtarāṣṭrāya dvāḥstha māṃ prativedaya || 3||
dvāḥstha uvāca |
viduro'yamanuprāpto rājendra tava śāsanāt |
draṣṭumicchati te pādau kiṃ karotu praśādhi mām || 4||
dhṛtarāṣṭra uvāca |
praveśaya mahāprājñaṃ viduraṃ dīrghadarśinam |
ahaṃ hi vidurasyāsya nākālyo jātu darśane || 5||
dvāḥstha uvāca |
praviśāntaḥ puraṃ kṣattarmahārājasya dhīmataḥ |
na hi te darśane'kālyo jātu rājā bravīti mām || 6||
vaiśampāyana uvāca |
tataḥ praviśya viduro dhṛtarāṣṭra niveśanam |
abravītprāñjalirvākyaṃ cintayānaṃ narādhipam || 7||
viduro'haṃ mahāprājña samprāptastava śāsanāt |
yadi kiṃ cana kartavyamayamasmi praśādhi mām || 8||
dhṛtaraṣtra uvāca |
sañjayo vidura prāpto garhayitvā ca māṃ gataḥ |
ajātaśatroḥ śvo vākyaṃ sabhāmadhye sa vakṣyati || 9||
tasyādya kuruvīrasya na vijñātaṃ vaco mayā |
tanme dahati gātrāṇi tadakārṣītprajāgaram || 10||
jāgrato dahyamānasya śreyo yadiha paśyasi |
tadbrūhi tvaṃ hi nastāta dharmārthakuśalo hyasi || 11||
yataḥ prāptaḥ sañjayaḥ pāṇḍavebhyo
na me yathāvanmanasaḥ praśāntiḥ |
savendriyāṇyaprakṛtiṃ gatāni
kiṃ vakṣyatītyeva hi me'dya cintā || 12||
tanme brūhi vidura tvaṃ yathāvan
manīṣitaṃ sarvamajātaśatroḥ |
yathā ca nastāta hitaṃ bhavecca
prajāśca sarvāḥ sukhitā bhaveyuḥ ||- ||
vidura uvāca |
abhiyuktaṃ balavatā durbalaṃ hīnasādhanam |
hṛtasvaṃ kāminaṃ coramāviśanti prajāgarāḥ || 13||
kaccidetairmahādoṣairna spṛṣṭo'si narādhipa |
kaccinna paravitteṣu gṛdhyanviparitapyase || 14||
dhṛtarāṣṭra uvāca |
śrotumicchāmi te dharmyaṃ paraṃ naiḥśreyasaṃ vacaḥ |
asminrājarṣivaṃśe hi tvamekaḥ prājñasammataḥ || 15||
vidura uvāca |
rajā lakṣaṇasampannastrailokyasyādhipo bhavet |
preṣyaste preṣitaścaiva dhṛtarāṣṭra yudhiṣṭhiraḥ ||- ||
viparītataraśca tvaṃ bhāgadheye na sammataḥ |
arciṣāṃ prakṣayāccaiva dharmātmā dharmakovidaḥ ||- ||
ānṛśaṃsyādanukrośāddharmātsatyātparākramāt |
gurutvāttvayi samprekṣya bahūnkleṣāṃstitikṣate ||- ||
duryodhane saubale ca karṇe duḥśāsane tathā |
eteṣvaiśvaryamādhāya kathaṃ tvaṃ bhūtimicchasi ||- ||
ekasmātvṛkṣādyajñapatrāṇi rājan
srukca drauṇī peṭhanīpīḍane ca |
etasmādrājanbruvato me nibodha
ekasmādvai jāyate'sacca sacca ||- ||
ātmajñānaṃ samārambhastitikṣā dharmanityatā |
yamarthānnāpakarṣanti sa vai paṇdita ucyate ||- ||
niṣevate praśastāni ninditāni na sevate |
anāstikaḥ śraddadhāna etatpaṇḍita lakṣaṇam || 16||
krodho harṣaśca darpaśca hrīstambho mānyamānitā |
yamarthānnāpakarṣanti sa vai paṇḍita ucyate || 17||
yasya kṛtyaṃ na jānanti mantraṃ vā mantritaṃ pare |
kṛtamevāsya jānanti sa vai paṇḍita ucyate || 18||
yasya kṛtyaṃ na vighnanti śītamuṣṇaṃ bhayaṃ ratiḥ |
samṛddhirasamṛddhirvā sa vai paṇḍita ucyate || 19||
yasya saṃsāriṇī prajñā dharmārthāvanuvartate |
kāmādarthaṃ vṛṇīte yaḥ sa vai paṇḍita ucyate || 20||
yathāśakti cikīrṣanti yathāśakti ca kurvate |
na kiṃ cidavamanyante paṇḍitā bharatarṣabha || 21||
kṣipraṃ vijānāti ciraṃ śaṛṇoti
vijñāya cārthaṃ bhajate na kāmāt |
nāsampṛṣṭo vyaupayuṅkte parārthe
tatprajñānaṃ prathamaṃ paṇḍitasya || 22||
nāprāpyamabhivāñchanti naṣṭaṃ necchanti śocitum |
āpatsu ca na muhyanti narāḥ paṇḍita buddhayaḥ || 23||
niścitya yaḥ prakramate nāntarvasati karmaṇaḥ |
avandhya kālo vaśyātmā sa vai paṇḍita ucyate || 24||
ārya karmaṇi rājyante bhūtikarmāṇi kurvate |
hitaṃ ca nābhyasūyanti paṇḍitā bharatarṣabha || 25||
na hṛṣyatyātmasammāne nāvamānena tapyate |
gāṅgo hrada ivākṣobhyo yaḥ sa paṇḍita ucyate || 26||
tattvajñaḥ sarvabhūtānāṃ yogajñaḥ sarvakarmaṇām |
upāyajño manuṣyāṇāṃ naraḥ paṇḍita ucyate || 27||
pravṛtta vākcitrakatha ūhavānpratibhānavān |
āśu granthasya vaktā ca sa vai paṇḍita ucyate || 28||
śrutaṃ prajñānugaṃ yasya prajñā caiva śrutānugā |
asambhinnārya maryādaḥ paṇḍitākhyāṃ labheta saḥ || 29||
arthaṃ mahāntamāsadya vidyāmaiśvaryameva ca |
vicaratyasamunnaddho yasya paṇḍita ucyate ||- ||
aśrutaśca samunnaddho daridraśca mahāmanāḥ |
arthāṃścākarmaṇā prepsurmūḍha ityucyate budhaiḥ || 30||
svamarthaṃ yaḥ parityajya parārthamanutiṣṭhati |
mithyā carati mitrārthe yaśca mūḍhaḥ sa ucyate || 31||
akāmāṃ kāmayati yaḥ kāmayānāṃ parityajet |
balavantaṃ ca yo dveṣṭi tamāhurmūḍhacetasam ||- ||
akāmānkāmayati yaḥ kāmayānānparidviṣan |
balavantaṃ ca yo dveṣṭi tamāhurmūḍhacetasam || 32||
amitraṃ kurute mitraṃ mitraṃ dveṣṭi hinasti ca |
karma cārabhate duṣṭaṃ tamāhurmūḍhacetasam || 33||
saṃsārayati kṛtyāni sarvatra vicikitsate |
ciraṃ karoti kṣiprārthe sa mūḍho bharatarṣabha || 34||
śrāddhaṃ pitṛbhyo na dadāti daivatāni nārcati |
suhṛnmitraṃ na labhate tamāhurmūḍhacetasam ||- ||
anāhūtaḥ praviśati apṛṣṭo bahu bhāṣate |
viśvasatyapramatteṣu mūḍha cetā narādhamaḥ || 35||
paraṃ kṣipati doṣeṇa vartamānaḥ svayaṃ tathā |
yaśca krudhyatyanīśaḥ sansa ca mūḍhatamo naraḥ || 36||
ātmano balamājñāya dharmārthaparivarjitam |
alabhyamicchannaiṣkarmyānmūḍha buddhirihocyate || 37||
aśiṣyaṃ śāsti yo rājanyaśca śūnyamupāsate |
kadaryaṃ bhajate yaśca tamāhurmūḍhacetasam || 38||
arthaṃ mahāntamāsādya vidyāmaiśvaryameva vā |
vicaratyasamunnaddho yaḥ sa paṇḍita ucyate || 39||
ekaḥ sampannamaśnāti vaste vāsaśca śobhanam |
yo'saṃvibhajya bhṛtyebhyaḥ ko nṛśaṃsatarastataḥ || 40||
ekaḥ pāpāni kurute phalaṃ bhuṅkte mahājanaḥ |
bhoktāro vipramucyante kartā doṣeṇa lipyate || 41||
ekaṃ hanyānna vāhanyādiṣurmukto dhanuṣmatā |
buddhirbuddhimatotsṛṣṭā hanyādrāṣṭraṃ sarājakam || 42||
ekayā dve viniścitya trīṃścaturbhirvaśe kuru |
pañca jitvā viditvā ṣaṭsapta hitvā sukhī bhava || 43||
ekaṃ viṣaraso hanti śastreṇaikaśca vadhyate |
sarāṣṭraṃ sa prajaṃ hanti rājānaṃ mantravisravaḥ || 44||
ekaḥ svādu na bhuñjīta ekaścārthānna cintayet |
eko na gacchedadhvānaṃ naikaḥ supteṣu jāgṛyāt || 45||
ekamevādvitīyaṃ tadyadrājannāvabudhyase |
satyaṃ svargasya sopānaṃ pārāvārasya nauriva || 46||
ekaḥ kṣamāvatāṃ doṣo dvitīyo nopalabhyate |
yadenaṃ kṣamayā yuktamaśaktaṃ manyate janaḥ || 47||
so'sya doṣo na mantavyaḥ kṣamā hi paramaṃ balam |
kṣamā guṇo hyaśaktānāṃ śaktānāṃ bhūṣaṇaṃ tathā ||- ||
kṣamā vaśīkṛtirloke kṣamayā kiṃ na sādhyate |
śāntiśaṅkhaḥ kare yasya kiṃ kariṣyati durjanaḥ ||- ||
atṛṇe patito vahniḥ svayamevopaśāmyati |
akṣamāvānparaṃ doṣairātmānaṃ caiva yojayet ||- ||
eko dharmaḥ paraṃ śreyaḥ kṣamaikā śāntiruttamā |
vidyaikā paramā dṛṣṭirahiṃsaikā sukhāvahā || 48||
dvāvimau grasate bhūmiḥ sarpo bilaśayāniva |
rājānaṃ cāviroddhāraṃ brāhmaṇaṃ cāpravāsinam || 49||
dve karmaṇī naraḥ kurvannasmi~lloke virocate |
abruvanparuṣaṃ kiṃ cidasato nārthayaṃstathā || 50||
dvāvimau puruṣavyāghra parapratyaya kāriṇau |
striyaḥ kāmita kāminyo lokaḥ pūjita pūjakaḥ || 51||
dvāvimau kaṇṭakau tīkṣṇau śarīrapariśoṣaṇau |
yaścādhanaḥ kāmayate yaśca kupyatyanīśvaraḥ || 52||
dvāveva na virājete viparītena karmaṇā |
gṛhasthaśca nirārambhaḥ kāryavāṃścaiva bhikṣukaḥ ||- ||
dvāvimau puruṣau rājansvargasya pari tiṣṭhataḥ |
prabhuśca kṣamayā yukto daridraśca pradānavān || 53||
nyāyāgatasya dravyasya boddhavyau dvāvatikramau |
apātre pratipattiśca pātre cāpratipādanam || 54||
dvāvambhasi niveṣṭavyau gale baddhvā dṛḍhaṃ śilām |
dhanavantamadātāraṃ daridraṃ cātapasvinam ||- ||
dvāvimau puruṣavyāghra suryamaṇḍalabhedinau |
parivrāḍyogayuktaśca raṇe cābhimukho hataḥ ||- ||
trayo nyāyā manuṣyāṇāṃ śrūyante bharatarṣabha |
kanīyānmadhyamaḥ śreṣṭha iti vedavido viduḥ || 55||
trividhāḥ puruṣā rājannuttamādhamamadhyamāḥ |
niyojayedyathāvattāṃstrividheṣveva karmasu || 56||
traya evādhanā rājanbhāryā dāsastathā sutaḥ |
yatte samadhigacchanti yasya te tasya taddhanam || 57||
haraṇaṃ ca parasvānāṃ paradārābhimarśanam |
suhṛdaśca parityāgastrayo doṣā kṣayāvahaḥ ||- ||
trividhaṃ narakasyedaṃ dvāraṃ nāśanamātmanaḥ |
kāmaḥ krodhastathā lobhastasmādetattrayaṃ tyajet ||- ||
varapradānaṃ rājyāṃ ca putrajanma ca bhārata |
śatrośca mokṣaṇaṃ kṛcchrāttrīṇi caikaṃ ca tatsamam ||- ||
bhaktaṃ ca bajamānaṃ ca tavāsmīti vādinam |
trīnetān śaraṇaṃ prāptānviṣame'pi na santyajet ||- ||
catvāri rājñā tu mahābalena
varjyānyāhuḥ paṇḍitastāni vidyāt |
alpaprajñaiḥ saha mantraṃ na kuryān
na dīrghasūtrairalasaiścāraṇaiśca || 58||
catvāri te tāta gṛhe vasantu
śriyābhijuṣṭasya gṛhastha dharme |
vṛddho jñātiravasannaḥ kulīnaḥ
sakhā daridro bhaginī cānapatyā || 59||
catvāryāha mahārāja sadyaskāni bṛhaspatiḥ |
pṛcchate tridaśendrāya tānīmāni nibodha me || 60||
devatānāṃ ca saṅkalpamanubhāvaṃ ca dhīmatām |
vinayaṃ kṛtavidyānāṃ vināśaṃ pāpakarmaṇām || 61||
catvāri karmāṇyabhayaṅkarāṇi
bhayaṃ prayacchantyayathākṛtāni |
mānāgnihotraṃ uta mānamaunaṃ
mānenādhītamuta mānayajñaḥ ||- ||
pañcāgnayo manuṣyeṇa paricaryāḥ prayatnataḥ |
pitā mātāgnirātmā ca guruśca bharatarṣabha || 62||
pañcaiva pūjaya~lloke yaśaḥ prāpnoti kevalam |
devānpitṝnmanuṣyāṃśca bhikṣūnatithipañcamān || 63||
pañca tvānugamiṣyanti yatra yatra gamiṣyasi |
mitrāṇyamitrā madhyasthā upajīvyopajīvinaḥ || 64||
pañcendriyasya martyasya chidraṃ cedekamindriyam |
tato'sya sravati prajñā dṛteḥ pādādivodakam || 65||
ṣaḍdoṣāḥ puruṣeṇeha hātavyā bhūtimicchatā |
nidrā tandrī bhayaṃ krodha ālasyaṃ dīrghasūtratā || 66||
ṣaḍimānpuruṣo jahyādbhinnāṃ nāvamivārṇave |
apravaktāramācāryamanadhīyānamṛtvijam || 67||
arakṣitāraṃ rājānaṃ bhāryāṃ cāpriya vādinīm |
grāmakāraṃ ca gopālaṃ vanakāmaṃ ca nāpitam || 68||
ṣaḍeva tu guṇāḥ puṃsā na hātavyāḥ kadācana |
satyaṃ dānamanālasyamanasūyā kṣamā dhṛtiḥ || 69||
arthāgamo nityamarogitā ca
priyā ca bhāryā priyavādinī ca |
vaśyaśca putro'rthakarī ca vidyā
ṣaṭ jīvalokasya sukhāni rājan ||- ||
ṣaṇṇāmātmani nityānāmaiśvaryaṃ yo'dhigacchati |
na sa pāpaiḥ kuto'narthairyujyate vijitendriyaḥ || 70||
ṣaḍime ṣaṭsu jīvanti saptamo nopalabhyate |
corāḥ pramatte jīvanti vyādhiteṣu cikitsakāḥ || 71||
pramadāḥ kāmayāneṣu yajamāneṣu yājakāḥ |
rājā vivadamāneṣu nityaṃ mūrkheṣu paṇḍitāḥ || 72||
ṣaḍimāni vinaśyanti muhūrtamanavekṣaṇāt |
gāvaḥ sevā kṛṣirbhāryā vidyā vṛṣalasaṅgatiḥ ||- ||
ṣaḍete hyavamanyante nityaṃ pūrvopakāriṇam |
ācāryaṃ śikṣitā śiṣyāḥ kṛtadāraśca mātaram ||- ||
nāriṃ vigatakāmastu kṛtārthāśca prayojakam |
nāvaṃ nistīrṇakāntārā nāturāśca cikitsakam ||- ||
ārogyamānṛṇyamavipravāsaḥ
sadbhirmanuṣyaiḥ saha samprayogaḥ |
svapratyayā vṛttirabhītavāsaḥ
ṣaṭ jīvalokasya sukhāni rājan ||- ||
īrṣurghṛṇī nasantuṣṭaḥ krodhano nityaśaṅkitaḥ |
parabhāgyopajīvī ca ṣaḍete nityaduḥkhitāḥ ||- ||
sapta doṣāḥ sadā rājñā hātavyā vyasanodayāḥ |
prāyaśo yairvinaśyanti kṛtamūlāśca pārthivāḥ || 73||
striyo'kṣā mṛgayā pānaṃ vākpāruṣyaṃ ca pañcamam |
mahacca daṇḍapāruṣyamarthadūṣaṇameva ca || 74||
aṣṭau pūrvanimittāni narasya vinaśiṣyataḥ |
brāhmaṇānprathamaṃ dveṣṭi brāhmaṇaiśca virudhyate || 75||
brāhmaṇa svāni cādatte brāhmaṇāṃśca jighāṃsati |
ramate nindayā caiṣāṃ praśaṃsāṃ nābhinandati || 76||
naitānsmarati kṛtyeṣu yācitaścābhyasūyati |
etāndoṣānnaraḥ prājño buddhyā buddhvā vivarjayet || 77||
aṣṭāvimāni harṣasya nava nītāni bhārata |
vartamānāni dṛśyante tānyeva susukhānyapi || 78||
samāgamaśca sakhibhirmahāṃścaiva dhanāgamaḥ |
putreṇa ca pariṣvaṅgaḥ sannipātaśca maithune || 79||
samaye ca priyālāpaḥ svayūtheṣu ca sannatiḥ |
abhipretasya lābhaśca pūjā ca janasaṃsadi || 80||
aṣṭau guṇāḥ puruṣaṃ dīpayanti
prajñā ca kaulyaṃ ca damaḥ śrutaṃ ca |
parākramaścābahubhāṣitā ca
dānaṃ yathāśakti kṛtajñatā ca ||- ||
navadvāramidaṃ veśma tristhūṇaṃ pañca sākṣikam |
kṣetrajñādhiṣṭhitaṃ vidvānyo veda sa paraḥ kaviḥ || 81||
daśa dharmaṃ na jānanti dhṛtarāṣṭra nibodha tān |
mattaḥ pramatta unmattaḥ śrāntaḥ kruddho bubhukṣitaḥ || 82||
tvaramāṇaśca bhīruśca lubdhaḥ kāmī ca te daśa |
tasmādeteṣu bhāveṣu na prasajjeta paṇḍitaḥ || 83||
atraivodāharantīmamitihāsaṃ purātanam |
putrārthamasurendreṇa gītaṃ caiva sudhanvanā || 84||
yaḥ kāmamanyū prajahāti rājā
pātre pratiṣṭhāpayate dhanaṃ ca |
viśeṣavicchrutavānkṣiprakārī
taṃ sarvalokaḥ kurute pramāṇam || 85||
jānāti viśvāsayituṃ manuṣyān
vijñāta doṣeṣu dadhāti daṇḍam |
jānāti mātrāṃ ca tathā kṣamāṃ ca
taṃ tādṛśaṃ śrīrjuṣate samagrā || 86||
sudurbalaṃ nāvajānāti kañcid-
yukto ripuṃ sevate buddhipūrvam |
na vigrahaṃ rocayate balasthaiḥ
kāle ca yo vikramate sa dhīraḥ || 87||
prāpyāpadaṃ na vyathate kadā cid
udyogamanvicchati cāpramattaḥ |
duḥkhaṃ ca kāle sahate jitātmā
dhurandharastasya jitāḥ sapatnāḥ || 88||
anarthakaṃ vipra vāsaṃ gṛhebhyaḥ
pāpaiḥ sandhiṃ paradārābhimarśam |
dambhaṃ stainyaṃ paiśunaṃ madya pānaṃ
na sevate yaḥ sa sukhī sadaiva || 89||
na saṃrambheṇārabhate'rthavargam
ākāritaḥ śaṃsati tathyameva |
na mātrārthe rocayate vivādaṃ
nāpūjitaḥ kupyati cāpyamūḍhaḥ || 90||
na yo'bhyasūyatyanukampate ca
na durbalaḥ prātibhāvyaṃ karoti |
nātyāha kiṃ citkṣamate vivādaṃ
sarvatra tādṛglabhate praśaṃsām || 91||
yo noddhataṃ kurute jātu veṣaṃ
na pauruṣeṇāpi vikatthate'nyān |
na mūrcchitaḥ kaṭukānyāha kiṃ cit
priyaṃ sadā taṃ kurute jano'pi || 92||
na vairamuddīpayati praśāntaṃ
na darmamārohati nāstameti |
na durgato'smīti karoti manyuṃ
tamārya śīlaṃ paramāhuragryam || 93||
na sve sukhe vai kurute praharṣaṃ
nānyasya duḥkhe bhavati pratītaḥ |
dattvā na paścātkurute'nutāpaṃ
na katthate satpuruṣārya śīlaḥ || 94||
deśācārānsamayāñjātidharmān
bubhūṣate yastu parāvarajñaḥ |
sa tatra tatrādhigataḥ sadaiva
mahājanasyādhipatyaṃ karoti || 95||
dambhaṃ mohaṃ matsaraṃ pāpakṛtyaṃ
rājadviṣṭaṃ paiśunaṃ pūgavairam |
mattonmattairdurjanaiścāpi vādaṃ
yaḥ prajñāvānvarjayetsa pradhānaḥ || 96||
damaṃ śaucaṃ daivataṃ maṅgalāni
prāyaścittaṃ vividhā~llokavādān |
etāni yaḥ kurute naityakāni
tasyotthānaṃ devatā rādhayanti || 97||
samairvivāhaṃ kurute na hīnaiḥ
samaiḥ sakhyaṃ vyavahāraṃ kathāśca |
guṇairviśiṣṭāṃśca puro dadhāti
vipaścitastasya nayāḥ sunītāḥ || 98||
mitaṃ bhuṅkte saṃvibhajyāśritebhyo
mitaṃ svapityamitaṃ karmakṛtvā |
dadātyamitreṣvapi yācitaḥ saṃ-
stamātmavantaṃ prajahātyanarthāḥ || 99||
cikīrṣitaṃ viprakṛtaṃ ca yasya
nānye janāḥ karma jānanti kiṃ cit |
mantre gupte samyaganuṣṭhite ca
svalpo nāsya vyathate kaścidarthaḥ || 100||
yaḥ sarvabhūtapraśame niviṣṭaḥ
satyo mṛdurdānakṛcchuddha bhāvaḥ |
atīva sañjñāyate jñātimadhye
mahāmaṇirjātya iva prasannaḥ || 101||
ya ātmanāpatrapate bhṛśaṃ naraḥ
sa sarvalokasya gururbhavatyuta |
ananta tejāḥ sumanāḥ samāhitaḥ
svatejasā sūrya ivāvabhāsate || 102||
vane jātāḥ śāpadagdhasya rājñaḥ
pāṇḍoḥ putrāḥ pañca pañcendra kalpāḥ |
tvayaiva bālā vardhitāḥ śikṣitāśca
tavādeśaṃ pālayantyāmbikeya || 103||
pradāyaiṣāmucitaṃ tāta rājyaṃ
sukhī putraiḥ sahito modamānaḥ |
na devānāṃ nāpi ca mānuṣāṇāṃ
bhaviṣyasi tvaṃ tarkaṇīyo narendra || 104||
|| iti śrīmahābhārate udyogaparvaṇi prajāgaraparvaṇi
viduranītivākye trayastriṃśo'dhyāyaḥ || 33 ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Telugu script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.