అథ తృతీయోఽధ్యాయః ॥
అథ కామ్యజపస్థానం కథయామి వరాననే ।
సాగరాన్తే సరిత్తీరే తీర్థే హరిహరాలయే ॥ 236 ॥
శక్తిదేవాలయే గోష్ఠే సర్వదేవాలయే శుభే ।
వటస్య ధాత్ర్యా మూలే వా మఠే బృన్దావనే తథా ॥ 237 ॥
పవిత్రే నిర్మలే దేశే నిత్యానుష్ఠానతోఽపి వా ।
నిర్వేదనేన మౌనేన జపమేతత్ సమారభేత్ ॥ 238 ॥
జాప్యేన జయమాప్నోతి జపసిద్ధిం ఫలం తథా ।
హీనం కర్మ త్యజేత్సర్వం గర్హితస్థానమేవ చ ॥ 239 ॥
శ్మశానే బిల్వమూలే వా వటమూలాన్తికే తథా ।
సిద్ధ్యన్తి కానకే మూలే చూతవృక్షస్య సన్నిధౌ ॥ 240 ॥
పీతాసనం మోహనే తు హ్యసితం చాభిచారికే ।
జ్ఞేయం శుక్లం చ శాన్త్యర్థం వశ్యే రక్తం ప్రకీర్తితమ్ ॥ 241 ॥
జపం హీనాసనం కుర్వన్ హీనకర్మఫలప్రదమ్ ।
గురుగీతాం ప్రయాణే వా సఙ్గ్రామే రిపుసఙ్కటే ॥ 242 ॥
జపన్ జయమవాప్నోతి మరణే ముక్తిదాయికా ।
సర్వకర్మాణి సిద్ధ్యన్తి గురుపుత్రే న సంశయః ॥ 243 ॥
గురుమన్త్రో ముఖే యస్య తస్య సిద్ధ్యన్తి నాఽన్యథా ।
దీక్షయా సర్వకర్మాణి సిద్ధ్యన్తి గురుపుత్రకే ॥ 244 ॥
భవమూలవినాశాయ చాష్టపాశనివృత్తయే ।
గురుగీతామ్భసి స్నానం తత్త్వజ్ఞః కురుతే సదా ॥ 245 ॥
స ఏవం సద్గురుః సాక్షాత్ సదసద్బ్రహ్మవిత్తమః ।
తస్య స్థానాని సర్వాణి పవిత్రాణి న సంశయః ॥ 246 ॥
సర్వశుద్ధః పవిత్రోఽసౌ స్వభావాద్యత్ర తిష్ఠతి ।
తత్ర దేవగణాః సర్వే క్షేత్రపీఠే చరన్తి చ ॥ 247 ॥
ఆసనస్థాః శయానా వా గచ్ఛన్తస్తిష్ఠతోఽపి వా ।
అశ్వారూఢా గజారూఢాః సుషుప్తా జాగ్రతోఽపి వా ॥ 248 ॥
శుచిర్భూతా జ్ఞానవన్తో గురుగీతాం జపన్తి యే ।
తేషాం దర్శనసంస్పర్శాత్ దివ్యజ్ఞానం ప్రజాయతే ॥ 249 ॥
సముద్రే వై యథా తోయం క్షీరే క్షీరం జలే జలమ్ ।
భిన్నే కుమ్భే యథాఽఽకాశం తథాఽఽత్మా పరమాత్మని ॥ 250 ॥
తథైవ జ్ఞానవాన్ జీవః పరమాత్మని సర్వదా ।
ఐక్యేన రమతే జ్ఞానీ యత్ర కుత్ర దివానిశమ్ ॥ 251 ॥
ఏవంవిధో మహాయుక్తః సర్వత్ర వర్తతే సదా ।
తస్మాత్సర్వప్రకారేణ గురుభక్తిం సమాచరేత్ ॥ 252 ॥
గురుసన్తోషణాదేవ ముక్తో భవతి పార్వతి ।
అణిమాదిషు భోక్తృత్వం కృపయా దేవి జాయతే ॥ 253 ॥
సామ్యేన రమతే జ్ఞానీ దివా వా యది వా నిశి ।
ఏవంవిధో మహామౌనీ త్రైలోక్యసమతాం వ్రజేత్ ॥ 254 ॥
అథ సంసారిణః సర్వే గురుగీతా జపేన తు ।
సర్వాన్ కామాంస్తు భుఞ్జన్తి త్రిసత్యం మమ భాషితమ్ ॥ 255 ॥
సత్యం సత్యం పునః సత్యం ధర్మసారం మయోదితమ్ ।
గురుగీతాసమం స్తోత్రం నాస్తి తత్త్వం గురోః పరమ్ ॥ 256 ॥
గురుర్దేవో గురుర్ధర్మో గురౌ నిష్ఠా పరం తపః ।
గురోః పరతరం నాస్తి త్రివారం కథయామి తే ॥ 257 ॥
ధన్యా మాతా పితా ధన్యో గోత్రం ధన్యం కులోద్భవః ।
ధన్యా చ వసుధా దేవి యత్ర స్యాద్గురుభక్తతా ॥ 258 ॥
ఆకల్పజన్మ కోటీనాం యజ్ఞవ్రతతపః క్రియాః ।
తాః సర్వాః సఫలా దేవి గురూసన్తోషమాత్రతః ॥ 259 ॥
శరీరమిన్ద్రియం ప్రాణమర్థం స్వజనబన్ధుతా ।
మాతృకులం పితృకులం గురురేవ న సంశయః ॥ 260 ॥
మన్దభాగ్యా హ్యశక్తాశ్చ యే జనా నానుమన్వతే ।
గురుసేవాసు విముఖాః పచ్యన్తే నరకేఽశుచౌ ॥ 261 ॥
విద్యా ధనం బలం చైవ తేషాం భాగ్యం నిరర్థకమ్ ।
యేషాం గురూకృపా నాస్తి అధో గచ్ఛన్తి పార్వతి ॥ 262 ॥
బ్రహ్మా విష్ణుశ్చ రుద్రశ్చ దేవాశ్చ పితృకిన్నరాః ।
సిద్ధచారణయక్షాశ్చ అన్యే చ మునయో జనాః ॥ 263 ॥
గురుభావః పరం తీర్థమన్యతీర్థం నిరర్థకమ్ ।
సర్వతీర్థమయం దేవి శ్రీగురోశ్చరణామ్బుజమ్ ॥ 264 ॥
కన్యాభోగరతా మన్దాః స్వకాన్తాయాః పరాఙ్ముఖాః ।
అతః పరం మయా దేవి కథితం న మమ ప్రియే ॥ 265 ॥
ఇదం రహస్యమస్పష్టం వక్తవ్యం చ వరాననే ।
సుగోప్యం చ తవాగ్రే తు మమాత్మప్రీతయే సతి ॥ 266 ॥
స్వామిముఖ్యగణేశాద్యాన్ వైష్ణవాదీంశ్చ పార్వతి ।
న వక్తవ్యం మహామాయే పాదస్పర్శం కురుష్వ మే ॥ 267 ॥
అభక్తే వఞ్చకే ధూర్తే పాషణ్డే నాస్తికాదిషు ।
మనసాఽపి న వక్తవ్యా గురుగీతా కదాచన ॥ 268 ॥
గురవో బహవః సన్తి శిష్యవిత్తాపహారకాః ।
తమేకం దుర్లభం మన్యే శిష్యహృత్తాపహారకమ్ ॥ 269 ॥
చాతుర్యవాన్ వివేకీ చ అధ్యాత్మజ్ఞానవాన్ శుచిః ।
మానసం నిర్మలం యస్య గురుత్వం తస్య శోభతే ॥ 270 ॥
గురవో నిర్మలాః శాన్తాః సాధవో మితభాషిణః ।
కామక్రోధవినిర్ముక్తాః సదాచారాః జితేన్ద్రియాః ॥ 271 ॥
సూచకాదిప్రభేదేన గురవో బహుధా స్మృతాః ।
స్వయం సమ్యక్ పరీక్ష్యాథ తత్త్వనిష్ఠం భజేత్సుధీః ॥ 272 ॥
వర్ణజాలమిదం తద్వద్బాహ్యశాస్త్రం తు లౌకికమ్ ।
యస్మిన్ దేవి సమభ్యస్తం స గురుః సుచకః స్మృతః ॥ 273 ॥
వర్ణాశ్రమోచితాం విద్యాం ధర్మాధర్మవిధాయినీమ్ ।
ప్రవక్తారం గురుం విద్ధి వాచకం త్వితి పార్వతి ॥ 274 ॥
పఞ్చాక్షర్యాదిమన్త్రాణాముపదేష్టా తు పార్వతి ।
స గురుర్బోధకో భూయాదుభయోరయముత్తమః ॥ 275 ॥
మోహమారణవశ్యాదితుచ్ఛమన్త్రోపదేశినమ్ ।
నిషిద్ధగురురిత్యాహుః పణ్డితాస్తత్త్వదర్శినః ॥ 276 ॥
అనిత్యమితి నిర్దిశ్య సంసారం సఙ్కటాలయమ్ ।
వైరాగ్యపథదర్శీ యః స గురుర్విహితః ప్రియే ॥ 277 ॥
తత్త్వమస్యాదివాక్యానాముపదేష్టా తు పార్వతి ।
కారణాఖ్యో గురుః ప్రోక్తో భవరోగనివారకః ॥ 278 ॥
సర్వసన్దేహసన్దోహనిర్మూలనవిచక్షణః ।
జన్మమృత్యుభయఘ్నో యః స గురుః పరమో మతః ॥ 279 ॥
బహుజన్మకృతాత్ పుణ్యాల్లభ్యతేఽసౌ మహాగురుః ।
లబ్ధ్వాఽముం న పునర్యాతి శిష్యః సంసారబన్ధనమ్ ॥ 280 ॥
ఏవం బహువిధా లోకే గురవః సన్తి పార్వతి ।
తేషు సర్వప్రయత్నేన సేవ్యో హి పరమో గురుః ॥ 281 ॥
నిషిద్ధగురుశిష్యస్తు దుష్టసఙ్కల్పదూషితః ।
బ్రహ్మప్రలయపర్యన్తం న పునర్యాతి మర్త్యతామ్ ॥ 282 ॥
ఏవం శ్రుత్వా మహాదేవీ మహాదేవవచస్తథా ।
అత్యన్తవిహ్వలమనాః శఙ్కరం పరిపృచ్ఛతి ॥ 283 ॥
పార్వత్యువాచ ।
నమస్తే దేవదేవాత్ర శ్రోతవ్యం కిఞ్చిదస్తి మే ।
శ్రుత్వా త్వద్వాక్యమధునా భృశం స్యాద్విహ్వలం మనః ॥ 284 ॥
స్వయం మూఢా మృత్యుభీతాః సుకృతాద్విరతిం గతాః ।
దైవాన్నిషిద్ధగురుగా యది తేషాం తు కా గతిః ॥ 285 ॥
శ్రీ మహాదేవ ఉవాచ ।
శృణు తత్త్వమిదం దేవి యదా స్యాద్విరతో నరః ।
తదాఽసావధికారీతి ప్రోచ్యతే శ్రుతిమస్తకైః ॥ 286 ॥
అఖణ్డైకరసం బ్రహ్మ నిత్యముక్తం నిరామయమ్ ।
స్వస్మిన్ సన్దర్శితం యేన స భవేదస్యం దేశికః ॥ 287 ॥
జలానాం సాగరో రాజా యథా భవతి పార్వతి ।
గురూణాం తత్ర సర్వేషాం రాజాఽయం పరమో గురుః ॥ 288 ॥
మోహాదిరహితః శాన్తో నిత్యతృప్తో నిరాశ్రయః ।
తృణీకృతబ్రహ్మవిష్ణువైభవః పరమో గురుః ॥ 289 ॥
సర్వకాలవిదేశేషు స్వతన్త్రో నిశ్చలస్సుఖీ ।
అఖణ్డైకరసాస్వాదతృప్తో హి పరమో గురుః ॥ 290 ॥
ద్వైతాద్వైతవినిర్ముక్తః స్వానుభూతిప్రకాశవాన్ ।
అజ్ఞానాన్ధతమశ్ఛేత్తా సర్వజ్ఞః పరమో గురుః ॥ 291 ॥
యస్య దర్శనమాత్రేణ మనసః స్యాత్ ప్రసన్నతా ।
స్వయం భూయాత్ ధృతిశ్శాన్తిః స భవేత్ పరమో గురుః ॥ 292 ॥
సిద్ధిజాలం సమాలోక్య యోగినాం మన్త్రవాదినామ్ ।
తుచ్ఛాకారమనోవృత్తిః యస్యాసౌ పరమో గురుః ॥ 293 ॥
స్వశరీరం శవం పశ్యన్ తథా స్వాత్మానమద్వయమ్ ।
యః స్త్రీకనకమోహఘ్నః స భవేత్ పరమో గురుః ॥ 294 ॥
మౌనీ వాగ్మీతి తత్త్వజ్ఞో ద్విధాఽభూచ్ఛృణు పార్వతి ।
న కశ్చిన్మౌనినాం లోభో లోకేఽస్మిన్భవతి ప్రియే ॥ 295 ॥
వాగ్మీ తూత్కటసంసారసాగరోత్తారణక్షమః ।
యతోఽసౌ సంశయచ్ఛేత్తా శాస్త్రయుక్త్యనుభూతిభిః ॥ 296 ॥
గురునామజపాద్దేవి బహుజన్మార్జితాన్యపి ।
పాపాని విలయం యాన్తి నాస్తి సన్దేహమణ్వపి ॥ 297 ॥
శ్రీగురోస్సదృశం దైవం శ్రీగురోసదృశః పితా ।
గురుధ్యానసమం కర్మ నాస్తి నాస్తి మహీతలే ॥ 298 ॥
కులం ధనం బలం శాస్త్రం బాన్ధవాస్సోదరా ఇమే ।
మరణే నోపయుజ్యన్తే గురురేకో హి తారకః ॥ 299 ॥
కులమేవ పవిత్రం స్యాత్ సత్యం స్వగురుసేవయా ।
తృప్తాః స్యుస్సకలా దేవా బ్రహ్మాద్యా గురుతర్పణాత్ ॥ 300 ॥
గురురేకో హి జానాతి స్వరూపం దేవమవ్యయమ్ ।
తద్జ్ఞానం యత్ప్రసాదేన నాన్యథా శాస్త్రకోటిభిః ॥ 301 ॥
స్వరూపజ్ఞానశూన్యేన కృతమప్యకృతం భవేత్ ।
తపోజపాదికం దేవి సకలం బాలజల్పవత్ ॥ 302 ॥
శివం కేచిద్ధరిం కేచిద్విధిం కేచిత్తు కేచన ।
శక్తిం దైవమితి జ్ఞాత్వా వివదన్తి వృథా నరాః ॥ 303 ॥
న జానన్తి పరం తత్త్వం గురుదీక్షాపరాఙ్ముఖాః ।
భ్రాన్తాః పశుసమా హ్యేతే స్వపరిజ్ఞానవర్జితాః ॥ 304 ॥
తస్మాత్కైవల్యసిద్ధ్యర్థం గురుమేవ భజేత్ప్రియే ।
గురుం వినా న జానన్తి మూఢాస్తత్పరమం పదమ్ ॥ 305 ॥
భిద్యతే హృదయగ్రన్థిశ్ఛిద్యన్తే సర్వసంశయాః ।
క్షీయన్తే సర్వకర్మాణి గురోః కరుణయా శివే ॥ 306 ॥
కృతాయా గురుభక్తేస్తు వేదశాస్త్రానుసారతః ।
ముచ్యతే పాతకాద్ఘోరాత్ గురుభక్తో విశేషతః ॥ 307 ॥
దుస్సఙ్గం చ పరిత్యజ్య పాపకర్మ పరిత్యజేత్ ।
చిత్తచిహ్నమిదం యస్య తస్య దీక్షా విధీయతే ॥ 308 ॥
చిత్తత్యాగనియుక్తశ్చ క్రోధగర్వవివర్జితః ।
ద్వైతభావపరిత్యాగీ తస్య దీక్షా విధీయతే ॥ 309 ॥
ఏతల్లక్షణయుక్తత్వం సర్వభూతహితే రతమ్ ।
నిర్మలం జీవితం యస్య తస్య దీక్షా విధీయతే ॥ 310 ॥
క్రియయా చాన్వితం పూర్వం దీక్షాజాలం నిరూపితమ్ ।
మన్త్రదీక్షాభిధం సాఙ్గోపాఙ్గం సర్వం శివోదితమ్ ॥ 311 ॥
క్రియయా స్యాద్విరహితాం గురుసాయుజ్యదాయినీమ్ ।
గురుదీక్షాం వినా కో వా గురుత్వాచారపాలకః ॥ 312 ॥
శక్తో న చాపి శక్తో వా దైశికాఙ్ఘ్రి సమాశ్రయేత్ ।
తస్య జన్మాస్తి సఫలం భోగమోక్షఫలప్రదమ్ ॥ 313 ॥
అత్యన్తచిత్తపక్వస్య శ్రద్ధాభక్తియుతస్య చ ।
ప్రవక్తవ్యమిదం దేవి మమాత్మప్రీతయే సదా ॥ 314 ॥
రహస్యం సర్వశాస్త్రేషు గీతాశాస్త్రమిదం శివే ।
సమ్యక్పరీక్ష్య వక్తవ్యం సాధకస్య మహాత్మనః ॥ 315 ॥
సత్కర్మపరిపాకాచ్చ చిత్తశుద్ధిశ్చ ధీమతః ।
సాధకస్యైవ వక్తవ్యా గురుగీతా ప్రయత్నతః ॥ 316 ॥
నాస్తికాయ కృతఘ్నాయ దామ్భికాయ శఠాయ చ ।
అభక్తాయ విభక్తాయ న వాచ్యేయం కదాచన ॥ 317 ॥
స్త్రీలోలుపాయ మూర్ఖాయ కామోపహతచేతసే ।
నిన్దకాయ న వక్తవ్యా గురుగీతా స్వభావతః ॥ 318 ॥
సర్వపాపప్రశమనం సర్వోపద్రవవారకమ్ ।
జన్మమృత్యుహరం దేవి గీతాశాస్త్రమిదం శివే ॥ 319 ॥
శ్రుతిసారమిదం దేవి సర్వముక్తం సమాసతః ।
నాన్యథా సద్గతిః పుంసాం వినా గురుపదం శివే ॥ 320 ॥
బహుజన్మకృతాత్పాపాదయమర్థో న రోచతే ।
జన్మబన్ధనివృత్త్యర్థం గురుమేవ భజేత్సదా ॥ 321 ॥
అహమేవ జగత్సర్వమహమేవ పరం పదమ్ ।
ఏతద్జ్ఞానం యతో భూయాత్తం గురుం ప్రణమామ్యహమ్ ॥ 322 ॥
అలం వికల్పైరహమేవ కేవలం
మయి స్థితం విశ్వమిదం చరాచరమ్ ।
ఇదం రహస్యం మమ యేన దర్శితం
స వన్దనీయో గురురేవ కేవలమ్ ॥ 323 ॥
యస్యాన్తం నాదిమధ్యం న హి కరచరణం నామగోత్రం న సూత్రమ్ ।
నో జాతిర్నైవ వర్ణో న భవతి పురుషో నో నపుంసో న చ స్త్రీ ॥ 324 ॥
నాకారం నో వికారం న హి జనిమరణం నాస్తి పుణ్యం న పాపమ్ ।
నోఽతత్త్వం తత్త్వమేకం సహజసమరసం సద్గురుం తం నమామి ॥ 325 ॥
నిత్యాయ సత్యాయ చిదాత్మకాయ
నవ్యాయ భవ్యాయ పరాత్పరాయ ।
శుద్ధాయ బుద్ధాయ నిరఞ్జనాయ
నమోఽస్తు నిత్యం గురుశేఖరాయ ॥ 326 ॥
సచ్చిదానన్దరూపాయ వ్యాపినే పరమాత్మనే ।
నమః శ్రీగురునాథాయ ప్రకాశానన్దమూర్తయే ॥ 327 ॥
సత్యానన్దస్వరూపాయ బోధైకసుఖకారిణే ।
నమో వేదాన్తవేద్యాయ గురవే బుద్ధిసాక్షిణే ॥ 328 ॥
నమస్తే నాథ భగవన్ శివాయ గురురూపిణే ।
విద్యావతారసంసిద్ధ్యై స్వీకృతానేకవిగ్రహ ॥ 329 ॥
నవాయ నవరూపాయ పరమార్థైకరూపిణే ।
సర్వాజ్ఞానతమోభేదభానవే చిద్ఘనాయ తే ॥ 330 ॥
స్వతన్త్రాయ దయాక్లుప్తవిగ్రహాయ శివాత్మనే ।
పరతన్త్రాయ భక్తానాం భవ్యానాం భవ్యరూపిణే ॥ 331 ॥
వివేకినాం వివేకాయ విమర్శాయ విమర్శినామ్ ।
ప్రకాశినాం ప్రకాశాయ జ్ఞానినాం జ్ఞానరూపిణే ॥ 332 ॥
పురస్తాత్పార్శ్వయోః పృష్ఠే నమస్కుర్యాదుపర్యధః ।
సదా మచ్చిత్తరూపేణ విధేహి భవదాసనమ్ ॥ 333 ॥
శ్రీగురుం పరమానన్దం వన్దే హ్యానన్దవిగ్రహమ్ ।
యస్య సన్నిధిమాత్రేణ చిదానన్దాయ తే మనః ॥ 334 ॥
నమోఽస్తు గురవే తుభ్యం సహజానన్దరూపిణే ।
యస్య వాగమృతం హన్తి విషం సంసారసఞ్జ్ఞకమ్ ॥ 335 ॥
నానాయుక్తోపదేశేన తారితా శిష్యసన్తతిః ।
తత్కృపాసారవేదేన గురుచిత్పదమచ్యుతమ్ ॥ 336 ॥
[పాఠభేదః -
అచ్యుతాయ నమస్తుభ్యం గురవే పరమాత్మనే ।
స్వారామోక్తపదేచ్ఛూనాం దత్తం యేనాచ్యుతం పదమ్ ॥
]
అచ్యుతాయ నమస్తుభ్యం గురవే పరమాత్మనే ।
సర్వతన్త్రస్వతన్త్రాయ చిద్ఘనానన్దమూర్తయే ॥ 337 ॥
నమోఽచ్యుతాయ గురవేఽజ్ఞానధ్వాన్తైకభానవే ।
శిష్యసన్మార్గపటవే కృపాపీయూషసిన్ధవే ॥ 338 ॥
ఓమచ్యుతాయ గురవే శిష్యసంసారసేతవే ।
భక్తకార్యైకసింహాయ నమస్తే చిత్సుఖాత్మనే ॥ 339 ॥
గురునామసమం దైవం న పితా న చ బాన్ధవాః ।
గురునామసమః స్వామీ నేదృశం పరమం పదమ్ ॥ 340 ॥
ఏకాక్షరప్రదాతారం యో గురుం నైవ మన్యతే ।
శ్వానయోనిశతం గత్వా చాణ్డాలేష్వపి జాయతే ॥ 341 ॥
గురుత్యాగాద్భవేన్మృత్యుః మన్త్రత్యాగాద్దరిద్రతా ।
గురుమన్త్రపరిత్యాగీ రౌరవం నరకం వ్రజేత్ ॥ 342 ॥
శివక్రోధాద్గురుస్త్రాతా గురుక్రోధాచ్ఛివో న హి ।
తస్మాత్సర్వప్రయత్నేన గురోరాజ్ఞాం న లఙ్ఘయేత్ ॥ 343 ॥
సంసారసాగరసముద్ధరణైకమన్త్రం
బ్రహ్మాదిదేవమునిపూజితసిద్ధమన్త్రమ్ ।
దారిద్ర్యదుఃఖభవరోగవినాశమన్త్రం
వన్దే మహాభయహరం గురురాజమన్త్రమ్ ॥ 344 ॥
సప్తకోటిమహామన్త్రాశ్చిత్తవిభ్రమకారకాః ।
ఏక ఏవ మహామన్త్రో గురురిత్యక్షరద్వయమ్ ॥ 345 ॥
ఏవముక్త్వా మహాదేవః పార్వతీం పునరబ్రవీత్ ।
ఇదమేవ పరం తత్త్వం శృణు దేవి సుఖావహమ్ ॥ 346 ॥
గురుతత్త్వమిదం దేవి సర్వముక్తం సమాసతః ।
రహస్యమిదమవ్యక్తం న వదేద్యస్య కస్యచిత్ ॥ 347 ॥
న మృషా స్యాదియం దేవి మదుక్తిః సత్యరూపిణీ ।
గురుగీతాసమం స్తోత్రం నాస్తి నాస్తి మహీతలే ॥ 348 ॥
గురుగీతామిమాం దేవి భవదుఃఖవినాశినీమ్ ।
గురుదీక్షావిహీనస్య పురతో న పఠేత్ క్వచిత్ ॥ 349 ॥
రహస్యమత్యన్తరహస్యమేతన్న పాపినా లభ్యమిదం మహేశ్వరి ।
అనేకజన్మార్జితపుణ్యపాకాద్గురోస్తు తత్త్వం లభతే మనుష్యః ॥ 350 ॥
యస్య ప్రసాదాదహమేవ సర్వం
మయ్యేవ సర్వం పరికల్పితం చ ।
ఇత్థం విజానామి సదాత్మరూపం
తస్యాఙ్ఘ్రిపద్మం ప్రణతోఽస్మి నిత్యమ్ ॥ 351 ॥
అజ్ఞానతిమిరాన్ధస్య విషయాక్రాన్తచేతసః ।
జ్ఞానప్రభాప్రదానేన ప్రసాదం కురు మే ప్రభో ॥ 352 ॥
ఇతి శ్రీస్కన్దపురాణే ఉత్తరఖణ్డే ఉమామహేశ్వర సంవాదే శ్రీ గురుగీతా సమాప్త ॥
మఙ్గలం
మఙ్గలం గురుదేవాయ మహనీయగుణాత్మనే ।
సర్వలోకశరణ్యాయ సాధురూపాయ మఙ్గలమ్ ॥
Roman (IAST) Transliteration
atha tṛtīyo'dhyāyaḥ ||
atha kāmyajapasthānaṃ kathayāmi varānane |
sāgarānte sarittīre tīrthe hariharālaye || 236 ||
śaktidevālaye goṣṭhe sarvadevālaye śubhe |
vaṭasya dhātryā mūle vā maṭhe bṛndāvane tathā || 237 ||
pavitre nirmale deśe nityānuṣṭhānato'pi vā |
nirvedanena maunena japametat samārabhet || 238 ||
jāpyena jayamāpnoti japasiddhiṃ phalaṃ tathā |
hīnaṃ karma tyajetsarvaṃ garhitasthānameva ca || 239 ||
śmaśāne bilvamūle vā vaṭamūlāntike tathā |
siddhyanti kānake mūle cūtavṛkṣasya sannidhau || 240 ||
pītāsanaṃ mohane tu hyasitaṃ cābhicārike |
jñeyaṃ śuklaṃ ca śāntyarthaṃ vaśye raktaṃ prakīrtitam || 241 ||
japaṃ hīnāsanaṃ kurvan hīnakarmaphalapradam |
gurugītāṃ prayāṇe vā saṅgrāme ripusaṅkaṭe || 242 ||
japan jayamavāpnoti maraṇe muktidāyikā |
sarvakarmāṇi siddhyanti guruputre na saṃśayaḥ || 243 ||
gurumantro mukhe yasya tasya siddhyanti nā'nyathā |
dīkṣayā sarvakarmāṇi siddhyanti guruputrake || 244 ||
bhavamūlavināśāya cāṣṭapāśanivṛttaye |
gurugītāmbhasi snānaṃ tattvajñaḥ kurute sadā || 245 ||
sa evaṃ sadguruḥ sākṣāt sadasadbrahmavittamaḥ |
tasya sthānāni sarvāṇi pavitrāṇi na saṃśayaḥ || 246 ||
sarvaśuddhaḥ pavitro'sau svabhāvādyatra tiṣṭhati |
tatra devagaṇāḥ sarve kṣetrapīṭhe caranti ca || 247 ||
āsanasthāḥ śayānā vā gacchantastiṣṭhato'pi vā |
aśvārūḍhā gajārūḍhāḥ suṣuptā jāgrato'pi vā || 248 ||
śucirbhūtā jñānavanto gurugītāṃ japanti ye |
teṣāṃ darśanasaṃsparśāt divyajñānaṃ prajāyate || 249 ||
samudre vai yathā toyaṃ kṣīre kṣīraṃ jale jalam |
bhinne kumbhe yathā''kāśaṃ tathā''tmā paramātmani || 250 ||
tathaiva jñānavān jīvaḥ paramātmani sarvadā |
aikyena ramate jñānī yatra kutra divāniśam || 251 ||
evaṃvidho mahāyuktaḥ sarvatra vartate sadā |
tasmātsarvaprakāreṇa gurubhaktiṃ samācaret || 252 ||
gurusantoṣaṇādeva mukto bhavati pārvati |
aṇimādiṣu bhoktṛtvaṃ kṛpayā devi jāyate || 253 ||
sāmyena ramate jñānī divā vā yadi vā niśi |
evaṃvidho mahāmaunī trailokyasamatāṃ vrajet || 254 ||
atha saṃsāriṇaḥ sarve gurugītā japena tu |
sarvān kāmāṃstu bhuñjanti trisatyaṃ mama bhāṣitam || 255 ||
satyaṃ satyaṃ punaḥ satyaṃ dharmasāraṃ mayoditam |
gurugītāsamaṃ stotraṃ nāsti tattvaṃ guroḥ param || 256 ||
gururdevo gururdharmo gurau niṣṭhā paraṃ tapaḥ |
guroḥ parataraṃ nāsti trivāraṃ kathayāmi te || 257 ||
dhanyā mātā pitā dhanyo gotraṃ dhanyaṃ kulodbhavaḥ |
dhanyā ca vasudhā devi yatra syādgurubhaktatā || 258 ||
ākalpajanma koṭīnāṃ yajñavratatapaḥ kriyāḥ |
tāḥ sarvāḥ saphalā devi gurūsantoṣamātrataḥ || 259 ||
śarīramindriyaṃ prāṇamarthaṃ svajanabandhutā |
mātṛkulaṃ pitṛkulaṃ gurureva na saṃśayaḥ || 260 ||
mandabhāgyā hyaśaktāśca ye janā nānumanvate |
gurusevāsu vimukhāḥ pacyante narake'śucau || 261 ||
vidyā dhanaṃ balaṃ caiva teṣāṃ bhāgyaṃ nirarthakam |
yeṣāṃ gurūkṛpā nāsti adho gacchanti pārvati || 262 ||
brahmā viṣṇuśca rudraśca devāśca pitṛkinnarāḥ |
siddhacāraṇayakṣāśca anye ca munayo janāḥ || 263 ||
gurubhāvaḥ paraṃ tīrthamanyatīrthaṃ nirarthakam |
sarvatīrthamayaṃ devi śrīguroścaraṇāmbujam || 264 ||
kanyābhogaratā mandāḥ svakāntāyāḥ parāṅmukhāḥ |
ataḥ paraṃ mayā devi kathitaṃ na mama priye || 265 ||
idaṃ rahasyamaspaṣṭaṃ vaktavyaṃ ca varānane |
sugopyaṃ ca tavāgre tu mamātmaprītaye sati || 266 ||
svāmimukhyagaṇeśādyān vaiṣṇavādīṃśca pārvati |
na vaktavyaṃ mahāmāye pādasparśaṃ kuruṣva me || 267 ||
abhakte vañcake dhūrte pāṣaṇḍe nāstikādiṣu |
manasā'pi na vaktavyā gurugītā kadācana || 268 ||
guravo bahavaḥ santi śiṣyavittāpahārakāḥ |
tamekaṃ durlabhaṃ manye śiṣyahṛttāpahārakam || 269 ||
cāturyavān vivekī ca adhyātmajñānavān śuciḥ |
mānasaṃ nirmalaṃ yasya gurutvaṃ tasya śobhate || 270 ||
guravo nirmalāḥ śāntāḥ sādhavo mitabhāṣiṇaḥ |
kāmakrodhavinirmuktāḥ sadācārāḥ jitendriyāḥ || 271 ||
sūcakādiprabhedena guravo bahudhā smṛtāḥ |
svayaṃ samyak parīkṣyātha tattvaniṣṭhaṃ bhajetsudhīḥ || 272 ||
varṇajālamidaṃ tadvadbāhyaśāstraṃ tu laukikam |
yasmin devi samabhyastaṃ sa guruḥ sucakaḥ smṛtaḥ || 273 ||
varṇāśramocitāṃ vidyāṃ dharmādharmavidhāyinīm |
pravaktāraṃ guruṃ viddhi vācakaṃ tviti pārvati || 274 ||
pañcākṣaryādimantrāṇāmupadeṣṭā tu pārvati |
sa gururbodhako bhūyādubhayorayamuttamaḥ || 275 ||
mohamāraṇavaśyāditucchamantropadeśinam |
niṣiddhagururityāhuḥ paṇḍitāstattvadarśinaḥ || 276 ||
anityamiti nirdiśya saṃsāraṃ saṅkaṭālayam |
vairāgyapathadarśī yaḥ sa gururvihitaḥ priye || 277 ||
tattvamasyādivākyānāmupadeṣṭā tu pārvati |
kāraṇākhyo guruḥ prokto bhavaroganivārakaḥ || 278 ||
sarvasandehasandohanirmūlanavicakṣaṇaḥ |
janmamṛtyubhayaghno yaḥ sa guruḥ paramo mataḥ || 279 ||
bahujanmakṛtāt puṇyāllabhyate'sau mahāguruḥ |
labdhvā'muṃ na punaryāti śiṣyaḥ saṃsārabandhanam || 280 ||
evaṃ bahuvidhā loke guravaḥ santi pārvati |
teṣu sarvaprayatnena sevyo hi paramo guruḥ || 281 ||
niṣiddhaguruśiṣyastu duṣṭasaṅkalpadūṣitaḥ |
brahmapralayaparyantaṃ na punaryāti martyatām || 282 ||
evaṃ śrutvā mahādevī mahādevavacastathā |
atyantavihvalamanāḥ śaṅkaraṃ paripṛcchati || 283 ||
pārvatyuvāca |
namaste devadevātra śrotavyaṃ kiñcidasti me |
śrutvā tvadvākyamadhunā bhṛśaṃ syādvihvalaṃ manaḥ || 284 ||
svayaṃ mūḍhā mṛtyubhītāḥ sukṛtādviratiṃ gatāḥ |
daivānniṣiddhagurugā yadi teṣāṃ tu kā gatiḥ || 285 ||
śrī mahādeva uvāca |
śṛṇu tattvamidaṃ devi yadā syādvirato naraḥ |
tadā'sāvadhikārīti procyate śrutimastakaiḥ || 286 ||
akhaṇḍaikarasaṃ brahma nityamuktaṃ nirāmayam |
svasmin sandarśitaṃ yena sa bhavedasyaṃ deśikaḥ || 287 ||
jalānāṃ sāgaro rājā yathā bhavati pārvati |
gurūṇāṃ tatra sarveṣāṃ rājā'yaṃ paramo guruḥ || 288 ||
mohādirahitaḥ śānto nityatṛpto nirāśrayaḥ |
tṛṇīkṛtabrahmaviṣṇuvaibhavaḥ paramo guruḥ || 289 ||
sarvakālavideśeṣu svatantro niścalassukhī |
akhaṇḍaikarasāsvādatṛpto hi paramo guruḥ || 290 ||
dvaitādvaitavinirmuktaḥ svānubhūtiprakāśavān |
ajñānāndhatamaśchettā sarvajñaḥ paramo guruḥ || 291 ||
yasya darśanamātreṇa manasaḥ syāt prasannatā |
svayaṃ bhūyāt dhṛtiśśāntiḥ sa bhavet paramo guruḥ || 292 ||
siddhijālaṃ samālokya yogināṃ mantravādinām |
tucchākāramanovṛttiḥ yasyāsau paramo guruḥ || 293 ||
svaśarīraṃ śavaṃ paśyan tathā svātmānamadvayam |
yaḥ strīkanakamohaghnaḥ sa bhavet paramo guruḥ || 294 ||
maunī vāgmīti tattvajño dvidhā'bhūcchṛṇu pārvati |
na kaścinmaunināṃ lobho loke'sminbhavati priye || 295 ||
vāgmī tūtkaṭasaṃsārasāgarottāraṇakṣamaḥ |
yato'sau saṃśayacchettā śāstrayuktyanubhūtibhiḥ || 296 ||
gurunāmajapāddevi bahujanmārjitānyapi |
pāpāni vilayaṃ yānti nāsti sandehamaṇvapi || 297 ||
śrīgurossadṛśaṃ daivaṃ śrīgurosadṛśaḥ pitā |
gurudhyānasamaṃ karma nāsti nāsti mahītale || 298 ||
kulaṃ dhanaṃ balaṃ śāstraṃ bāndhavāssodarā ime |
maraṇe nopayujyante gurureko hi tārakaḥ || 299 ||
kulameva pavitraṃ syāt satyaṃ svagurusevayā |
tṛptāḥ syussakalā devā brahmādyā gurutarpaṇāt || 300 ||
gurureko hi jānāti svarūpaṃ devamavyayam |
tadjñānaṃ yatprasādena nānyathā śāstrakoṭibhiḥ || 301 ||
svarūpajñānaśūnyena kṛtamapyakṛtaṃ bhavet |
tapojapādikaṃ devi sakalaṃ bālajalpavat || 302 ||
śivaṃ keciddhariṃ kecidvidhiṃ kecittu kecana |
śaktiṃ daivamiti jñātvā vivadanti vṛthā narāḥ || 303 ||
na jānanti paraṃ tattvaṃ gurudīkṣāparāṅmukhāḥ |
bhrāntāḥ paśusamā hyete svaparijñānavarjitāḥ || 304 ||
tasmātkaivalyasiddhyarthaṃ gurumeva bhajetpriye |
guruṃ vinā na jānanti mūḍhāstatparamaṃ padam || 305 ||
bhidyate hṛdayagranthiśchidyante sarvasaṃśayāḥ |
kṣīyante sarvakarmāṇi guroḥ karuṇayā śive || 306 ||
kṛtāyā gurubhaktestu vedaśāstrānusārataḥ |
mucyate pātakādghorāt gurubhakto viśeṣataḥ || 307 ||
dussaṅgaṃ ca parityajya pāpakarma parityajet |
cittacihnamidaṃ yasya tasya dīkṣā vidhīyate || 308 ||
cittatyāganiyuktaśca krodhagarvavivarjitaḥ |
dvaitabhāvaparityāgī tasya dīkṣā vidhīyate || 309 ||
etallakṣaṇayuktatvaṃ sarvabhūtahite ratam |
nirmalaṃ jīvitaṃ yasya tasya dīkṣā vidhīyate || 310 ||
kriyayā cānvitaṃ pūrvaṃ dīkṣājālaṃ nirūpitam |
mantradīkṣābhidhaṃ sāṅgopāṅgaṃ sarvaṃ śivoditam || 311 ||
kriyayā syādvirahitāṃ gurusāyujyadāyinīm |
gurudīkṣāṃ vinā ko vā gurutvācārapālakaḥ || 312 ||
śakto na cāpi śakto vā daiśikāṅghri samāśrayet |
tasya janmāsti saphalaṃ bhogamokṣaphalapradam || 313 ||
atyantacittapakvasya śraddhābhaktiyutasya ca |
pravaktavyamidaṃ devi mamātmaprītaye sadā || 314 ||
rahasyaṃ sarvaśāstreṣu gītāśāstramidaṃ śive |
samyakparīkṣya vaktavyaṃ sādhakasya mahātmanaḥ || 315 ||
satkarmaparipākācca cittaśuddhiśca dhīmataḥ |
sādhakasyaiva vaktavyā gurugītā prayatnataḥ || 316 ||
nāstikāya kṛtaghnāya dāmbhikāya śaṭhāya ca |
abhaktāya vibhaktāya na vācyeyaṃ kadācana || 317 ||
strīlolupāya mūrkhāya kāmopahatacetase |
nindakāya na vaktavyā gurugītā svabhāvataḥ || 318 ||
sarvapāpapraśamanaṃ sarvopadravavārakam |
janmamṛtyuharaṃ devi gītāśāstramidaṃ śive || 319 ||
śrutisāramidaṃ devi sarvamuktaṃ samāsataḥ |
nānyathā sadgatiḥ puṃsāṃ vinā gurupadaṃ śive || 320 ||
bahujanmakṛtātpāpādayamartho na rocate |
janmabandhanivṛttyarthaṃ gurumeva bhajetsadā || 321 ||
ahameva jagatsarvamahameva paraṃ padam |
etadjñānaṃ yato bhūyāttaṃ guruṃ praṇamāmyaham || 322 ||
alaṃ vikalpairahameva kevalaṃ
mayi sthitaṃ viśvamidaṃ carācaram |
idaṃ rahasyaṃ mama yena darśitaṃ
sa vandanīyo gurureva kevalam || 323 ||
yasyāntaṃ nādimadhyaṃ na hi karacaraṇaṃ nāmagotraṃ na sūtram |
no jātirnaiva varṇo na bhavati puruṣo no napuṃso na ca strī || 324 ||
nākāraṃ no vikāraṃ na hi janimaraṇaṃ nāsti puṇyaṃ na pāpam |
no'tattvaṃ tattvamekaṃ sahajasamarasaṃ sadguruṃ taṃ namāmi || 325 ||
nityāya satyāya cidātmakāya
navyāya bhavyāya parātparāya |
śuddhāya buddhāya nirañjanāya
namo'stu nityaṃ guruśekharāya || 326 ||
saccidānandarūpāya vyāpine paramātmane |
namaḥ śrīgurunāthāya prakāśānandamūrtaye || 327 ||
satyānandasvarūpāya bodhaikasukhakāriṇe |
namo vedāntavedyāya gurave buddhisākṣiṇe || 328 ||
namaste nātha bhagavan śivāya gururūpiṇe |
vidyāvatārasaṃsiddhyai svīkṛtānekavigraha || 329 ||
navāya navarūpāya paramārthaikarūpiṇe |
sarvājñānatamobhedabhānave cidghanāya te || 330 ||
svatantrāya dayākluptavigrahāya śivātmane |
paratantrāya bhaktānāṃ bhavyānāṃ bhavyarūpiṇe || 331 ||
vivekināṃ vivekāya vimarśāya vimarśinām |
prakāśināṃ prakāśāya jñānināṃ jñānarūpiṇe || 332 ||
purastātpārśvayoḥ pṛṣṭhe namaskuryāduparyadhaḥ |
sadā maccittarūpeṇa vidhehi bhavadāsanam || 333 ||
śrīguruṃ paramānandaṃ vande hyānandavigraham |
yasya sannidhimātreṇa cidānandāya te manaḥ || 334 ||
namo'stu gurave tubhyaṃ sahajānandarūpiṇe |
yasya vāgamṛtaṃ hanti viṣaṃ saṃsārasañjñakam || 335 ||
nānāyuktopadeśena tāritā śiṣyasantatiḥ |
tatkṛpāsāravedena gurucitpadamacyutam || 336 ||
[pāṭhabhedaḥ -
acyutāya namastubhyaṃ gurave paramātmane |
svārāmoktapadecchūnāṃ dattaṃ yenācyutaṃ padam ||
]
acyutāya namastubhyaṃ gurave paramātmane |
sarvatantrasvatantrāya cidghanānandamūrtaye || 337 ||
namo'cyutāya gurave'jñānadhvāntaikabhānave |
śiṣyasanmārgapaṭave kṛpāpīyūṣasindhave || 338 ||
omacyutāya gurave śiṣyasaṃsārasetave |
bhaktakāryaikasiṃhāya namaste citsukhātmane || 339 ||
gurunāmasamaṃ daivaṃ na pitā na ca bāndhavāḥ |
gurunāmasamaḥ svāmī nedṛśaṃ paramaṃ padam || 340 ||
ekākṣarapradātāraṃ yo guruṃ naiva manyate |
śvānayoniśataṃ gatvā cāṇḍāleṣvapi jāyate || 341 ||
gurutyāgādbhavenmṛtyuḥ mantratyāgāddaridratā |
gurumantraparityāgī rauravaṃ narakaṃ vrajet || 342 ||
śivakrodhādgurustrātā gurukrodhācchivo na hi |
tasmātsarvaprayatnena gurorājñāṃ na laṅghayet || 343 ||
saṃsārasāgarasamuddharaṇaikamantraṃ
brahmādidevamunipūjitasiddhamantram |
dāridryaduḥkhabhavarogavināśamantraṃ
vande mahābhayaharaṃ gururājamantram || 344 ||
saptakoṭimahāmantrāścittavibhramakārakāḥ |
eka eva mahāmantro gururityakṣaradvayam || 345 ||
evamuktvā mahādevaḥ pārvatīṃ punarabravīt |
idameva paraṃ tattvaṃ śṛṇu devi sukhāvaham || 346 ||
gurutattvamidaṃ devi sarvamuktaṃ samāsataḥ |
rahasyamidamavyaktaṃ na vadedyasya kasyacit || 347 ||
na mṛṣā syādiyaṃ devi maduktiḥ satyarūpiṇī |
gurugītāsamaṃ stotraṃ nāsti nāsti mahītale || 348 ||
gurugītāmimāṃ devi bhavaduḥkhavināśinīm |
gurudīkṣāvihīnasya purato na paṭhet kvacit || 349 ||
rahasyamatyantarahasyametanna pāpinā labhyamidaṃ maheśvari |
anekajanmārjitapuṇyapākādgurostu tattvaṃ labhate manuṣyaḥ || 350 ||
yasya prasādādahameva sarvaṃ
mayyeva sarvaṃ parikalpitaṃ ca |
itthaṃ vijānāmi sadātmarūpaṃ
tasyāṅghripadmaṃ praṇato'smi nityam || 351 ||
ajñānatimirāndhasya viṣayākrāntacetasaḥ |
jñānaprabhāpradānena prasādaṃ kuru me prabho || 352 ||
iti śrīskandapurāṇe uttarakhaṇḍe umāmaheśvara saṃvāde śrī gurugītā samāpta ||
maṅgalaṃ
maṅgalaṃ gurudevāya mahanīyaguṇātmane |
sarvalokaśaraṇyāya sādhurūpāya maṅgalam ||
Sanskrit — Devanagari (original)
अथ तृतीयोऽध्यायः ॥
अथ काम्यजपस्थानं कथयामि वरानने ।
सागरान्ते सरित्तीरे तीर्थे हरिहरालये ॥ 236 ॥
शक्तिदेवालये गोष्ठे सर्वदेवालये शुभे ।
वटस्य धात्र्या मूले वा मठे बृन्दावने तथा ॥ 237 ॥
पवित्रे निर्मले देशे नित्यानुष्ठानतोऽपि वा ।
निर्वेदनेन मौनेन जपमेतत् समारभेत् ॥ 238 ॥
जाप्येन जयमाप्नोति जपसिद्धिं फलं तथा ।
हीनं कर्म त्यजेत्सर्वं गर्हितस्थानमेव च ॥ 239 ॥
श्मशाने बिल्वमूले वा वटमूलान्तिके तथा ।
सिद्ध्यन्ति कानके मूले चूतवृक्षस्य सन्निधौ ॥ 240 ॥
पीतासनं मोहने तु ह्यसितं चाभिचारिके ।
ज्ञेयं शुक्लं च शान्त्यर्थं वश्ये रक्तं प्रकीर्तितम् ॥ 241 ॥
जपं हीनासनं कुर्वन् हीनकर्मफलप्रदम् ।
गुरुगीतां प्रयाणे वा सङ्ग्रामे रिपुसङ्कटे ॥ 242 ॥
जपन् जयमवाप्नोति मरणे मुक्तिदायिका ।
सर्वकर्माणि सिद्ध्यन्ति गुरुपुत्रे न संशयः ॥ 243 ॥
गुरुमन्त्रो मुखे यस्य तस्य सिद्ध्यन्ति नाऽन्यथा ।
दीक्षया सर्वकर्माणि सिद्ध्यन्ति गुरुपुत्रके ॥ 244 ॥
भवमूलविनाशाय चाष्टपाशनिवृत्तये ।
गुरुगीताम्भसि स्नानं तत्त्वज्ञः कुरुते सदा ॥ 245 ॥
स एवं सद्गुरुः साक्षात् सदसद्ब्रह्मवित्तमः ।
तस्य स्थानानि सर्वाणि पवित्राणि न संशयः ॥ 246 ॥
सर्वशुद्धः पवित्रोऽसौ स्वभावाद्यत्र तिष्ठति ।
तत्र देवगणाः सर्वे क्षेत्रपीठे चरन्ति च ॥ 247 ॥
आसनस्थाः शयाना वा गच्छन्तस्तिष्ठतोऽपि वा ।
अश्वारूढा गजारूढाः सुषुप्ता जाग्रतोऽपि वा ॥ 248 ॥
शुचिर्भूता ज्ञानवन्तो गुरुगीतां जपन्ति ये ।
तेषां दर्शनसंस्पर्शात् दिव्यज्ञानं प्रजायते ॥ 249 ॥
समुद्रे वै यथा तोयं क्षीरे क्षीरं जले जलम् ।
भिन्ने कुम्भे यथाऽऽकाशं तथाऽऽत्मा परमात्मनि ॥ 250 ॥
तथैव ज्ञानवान् जीवः परमात्मनि सर्वदा ।
ऐक्येन रमते ज्ञानी यत्र कुत्र दिवानिशम् ॥ 251 ॥
एवंविधो महायुक्तः सर्वत्र वर्तते सदा ।
तस्मात्सर्वप्रकारेण गुरुभक्तिं समाचरेत् ॥ 252 ॥
गुरुसन्तोषणादेव मुक्तो भवति पार्वति ।
अणिमादिषु भोक्तृत्वं कृपया देवि जायते ॥ 253 ॥
साम्येन रमते ज्ञानी दिवा वा यदि वा निशि ।
एवंविधो महामौनी त्रैलोक्यसमतां व्रजेत् ॥ 254 ॥
अथ संसारिणः सर्वे गुरुगीता जपेन तु ।
सर्वान् कामांस्तु भुञ्जन्ति त्रिसत्यं मम भाषितम् ॥ 255 ॥
सत्यं सत्यं पुनः सत्यं धर्मसारं मयोदितम् ।
गुरुगीतासमं स्तोत्रं नास्ति तत्त्वं गुरोः परम् ॥ 256 ॥
गुरुर्देवो गुरुर्धर्मो गुरौ निष्ठा परं तपः ।
गुरोः परतरं नास्ति त्रिवारं कथयामि ते ॥ 257 ॥
धन्या माता पिता धन्यो गोत्रं धन्यं कुलोद्भवः ।
धन्या च वसुधा देवि यत्र स्याद्गुरुभक्तता ॥ 258 ॥
आकल्पजन्म कोटीनां यज्ञव्रततपः क्रियाः ।
ताः सर्वाः सफला देवि गुरूसन्तोषमात्रतः ॥ 259 ॥
शरीरमिन्द्रियं प्राणमर्थं स्वजनबन्धुता ।
मातृकुलं पितृकुलं गुरुरेव न संशयः ॥ 260 ॥
मन्दभाग्या ह्यशक्ताश्च ये जना नानुमन्वते ।
गुरुसेवासु विमुखाः पच्यन्ते नरकेऽशुचौ ॥ 261 ॥
विद्या धनं बलं चैव तेषां भाग्यं निरर्थकम् ।
येषां गुरूकृपा नास्ति अधो गच्छन्ति पार्वति ॥ 262 ॥
ब्रह्मा विष्णुश्च रुद्रश्च देवाश्च पितृकिन्नराः ।
सिद्धचारणयक्षाश्च अन्ये च मुनयो जनाः ॥ 263 ॥
गुरुभावः परं तीर्थमन्यतीर्थं निरर्थकम् ।
सर्वतीर्थमयं देवि श्रीगुरोश्चरणाम्बुजम् ॥ 264 ॥
कन्याभोगरता मन्दाः स्वकान्तायाः पराङ्मुखाः ।
अतः परं मया देवि कथितं न मम प्रिये ॥ 265 ॥
इदं रहस्यमस्पष्टं वक्तव्यं च वरानने ।
सुगोप्यं च तवाग्रे तु ममात्मप्रीतये सति ॥ 266 ॥
स्वामिमुख्यगणेशाद्यान् वैष्णवादींश्च पार्वति ।
न वक्तव्यं महामाये पादस्पर्शं कुरुष्व मे ॥ 267 ॥
अभक्ते वञ्चके धूर्ते पाषण्डे नास्तिकादिषु ।
मनसाऽपि न वक्तव्या गुरुगीता कदाचन ॥ 268 ॥
गुरवो बहवः सन्ति शिष्यवित्तापहारकाः ।
तमेकं दुर्लभं मन्ये शिष्यहृत्तापहारकम् ॥ 269 ॥
चातुर्यवान् विवेकी च अध्यात्मज्ञानवान् शुचिः ।
मानसं निर्मलं यस्य गुरुत्वं तस्य शोभते ॥ 270 ॥
गुरवो निर्मलाः शान्ताः साधवो मितभाषिणः ।
कामक्रोधविनिर्मुक्ताः सदाचाराः जितेन्द्रियाः ॥ 271 ॥
सूचकादिप्रभेदेन गुरवो बहुधा स्मृताः ।
स्वयं सम्यक् परीक्ष्याथ तत्त्वनिष्ठं भजेत्सुधीः ॥ 272 ॥
वर्णजालमिदं तद्वद्बाह्यशास्त्रं तु लौकिकम् ।
यस्मिन् देवि समभ्यस्तं स गुरुः सुचकः स्मृतः ॥ 273 ॥
वर्णाश्रमोचितां विद्यां धर्माधर्मविधायिनीम् ।
प्रवक्तारं गुरुं विद्धि वाचकं त्विति पार्वति ॥ 274 ॥
पञ्चाक्षर्यादिमन्त्राणामुपदेष्टा तु पार्वति ।
स गुरुर्बोधको भूयादुभयोरयमुत्तमः ॥ 275 ॥
मोहमारणवश्यादितुच्छमन्त्रोपदेशिनम् ।
निषिद्धगुरुरित्याहुः पण्डितास्तत्त्वदर्शिनः ॥ 276 ॥
अनित्यमिति निर्दिश्य संसारं सङ्कटालयम् ।
वैराग्यपथदर्शी यः स गुरुर्विहितः प्रिये ॥ 277 ॥
तत्त्वमस्यादिवाक्यानामुपदेष्टा तु पार्वति ।
कारणाख्यो गुरुः प्रोक्तो भवरोगनिवारकः ॥ 278 ॥
सर्वसन्देहसन्दोहनिर्मूलनविचक्षणः ।
जन्ममृत्युभयघ्नो यः स गुरुः परमो मतः ॥ 279 ॥
बहुजन्मकृतात् पुण्याल्लभ्यतेऽसौ महागुरुः ।
लब्ध्वाऽमुं न पुनर्याति शिष्यः संसारबन्धनम् ॥ 280 ॥
एवं बहुविधा लोके गुरवः सन्ति पार्वति ।
तेषु सर्वप्रयत्नेन सेव्यो हि परमो गुरुः ॥ 281 ॥
निषिद्धगुरुशिष्यस्तु दुष्टसङ्कल्पदूषितः ।
ब्रह्मप्रलयपर्यन्तं न पुनर्याति मर्त्यताम् ॥ 282 ॥
एवं श्रुत्वा महादेवी महादेववचस्तथा ।
अत्यन्तविह्वलमनाः शङ्करं परिपृच्छति ॥ 283 ॥
पार्वत्युवाच ।
नमस्ते देवदेवात्र श्रोतव्यं किञ्चिदस्ति मे ।
श्रुत्वा त्वद्वाक्यमधुना भृशं स्याद्विह्वलं मनः ॥ 284 ॥
स्वयं मूढा मृत्युभीताः सुकृताद्विरतिं गताः ।
दैवान्निषिद्धगुरुगा यदि तेषां तु का गतिः ॥ 285 ॥
श्री महादेव उवाच ।
शृणु तत्त्वमिदं देवि यदा स्याद्विरतो नरः ।
तदाऽसावधिकारीति प्रोच्यते श्रुतिमस्तकैः ॥ 286 ॥
अखण्डैकरसं ब्रह्म नित्यमुक्तं निरामयम् ।
स्वस्मिन् सन्दर्शितं येन स भवेदस्यं देशिकः ॥ 287 ॥
जलानां सागरो राजा यथा भवति पार्वति ।
गुरूणां तत्र सर्वेषां राजाऽयं परमो गुरुः ॥ 288 ॥
मोहादिरहितः शान्तो नित्यतृप्तो निराश्रयः ।
तृणीकृतब्रह्मविष्णुवैभवः परमो गुरुः ॥ 289 ॥
सर्वकालविदेशेषु स्वतन्त्रो निश्चलस्सुखी ।
अखण्डैकरसास्वादतृप्तो हि परमो गुरुः ॥ 290 ॥
द्वैताद्वैतविनिर्मुक्तः स्वानुभूतिप्रकाशवान् ।
अज्ञानान्धतमश्छेत्ता सर्वज्ञः परमो गुरुः ॥ 291 ॥
यस्य दर्शनमात्रेण मनसः स्यात् प्रसन्नता ।
स्वयं भूयात् धृतिश्शान्तिः स भवेत् परमो गुरुः ॥ 292 ॥
सिद्धिजालं समालोक्य योगिनां मन्त्रवादिनाम् ।
तुच्छाकारमनोवृत्तिः यस्यासौ परमो गुरुः ॥ 293 ॥
स्वशरीरं शवं पश्यन् तथा स्वात्मानमद्वयम् ।
यः स्त्रीकनकमोहघ्नः स भवेत् परमो गुरुः ॥ 294 ॥
मौनी वाग्मीति तत्त्वज्ञो द्विधाऽभूच्छृणु पार्वति ।
न कश्चिन्मौनिनां लोभो लोकेऽस्मिन्भवति प्रिये ॥ 295 ॥
वाग्मी तूत्कटसंसारसागरोत्तारणक्षमः ।
यतोऽसौ संशयच्छेत्ता शास्त्रयुक्त्यनुभूतिभिः ॥ 296 ॥
गुरुनामजपाद्देवि बहुजन्मार्जितान्यपि ।
पापानि विलयं यान्ति नास्ति सन्देहमण्वपि ॥ 297 ॥
श्रीगुरोस्सदृशं दैवं श्रीगुरोसदृशः पिता ।
गुरुध्यानसमं कर्म नास्ति नास्ति महीतले ॥ 298 ॥
कुलं धनं बलं शास्त्रं बान्धवास्सोदरा इमे ।
मरणे नोपयुज्यन्ते गुरुरेको हि तारकः ॥ 299 ॥
कुलमेव पवित्रं स्यात् सत्यं स्वगुरुसेवया ।
तृप्ताः स्युस्सकला देवा ब्रह्माद्या गुरुतर्पणात् ॥ 300 ॥
गुरुरेको हि जानाति स्वरूपं देवमव्ययम् ।
तद्ज्ञानं यत्प्रसादेन नान्यथा शास्त्रकोटिभिः ॥ 301 ॥
स्वरूपज्ञानशून्येन कृतमप्यकृतं भवेत् ।
तपोजपादिकं देवि सकलं बालजल्पवत् ॥ 302 ॥
शिवं केचिद्धरिं केचिद्विधिं केचित्तु केचन ।
शक्तिं दैवमिति ज्ञात्वा विवदन्ति वृथा नराः ॥ 303 ॥
न जानन्ति परं तत्त्वं गुरुदीक्षापराङ्मुखाः ।
भ्रान्ताः पशुसमा ह्येते स्वपरिज्ञानवर्जिताः ॥ 304 ॥
तस्मात्कैवल्यसिद्ध्यर्थं गुरुमेव भजेत्प्रिये ।
गुरुं विना न जानन्ति मूढास्तत्परमं पदम् ॥ 305 ॥
भिद्यते हृदयग्रन्थिश्छिद्यन्ते सर्वसंशयाः ।
क्षीयन्ते सर्वकर्माणि गुरोः करुणया शिवे ॥ 306 ॥
कृताया गुरुभक्तेस्तु वेदशास्त्रानुसारतः ।
मुच्यते पातकाद्घोरात् गुरुभक्तो विशेषतः ॥ 307 ॥
दुस्सङ्गं च परित्यज्य पापकर्म परित्यजेत् ।
चित्तचिह्नमिदं यस्य तस्य दीक्षा विधीयते ॥ 308 ॥
चित्तत्यागनियुक्तश्च क्रोधगर्वविवर्जितः ।
द्वैतभावपरित्यागी तस्य दीक्षा विधीयते ॥ 309 ॥
एतल्लक्षणयुक्तत्वं सर्वभूतहिते रतम् ।
निर्मलं जीवितं यस्य तस्य दीक्षा विधीयते ॥ 310 ॥
क्रियया चान्वितं पूर्वं दीक्षाजालं निरूपितम् ।
मन्त्रदीक्षाभिधं साङ्गोपाङ्गं सर्वं शिवोदितम् ॥ 311 ॥
क्रियया स्याद्विरहितां गुरुसायुज्यदायिनीम् ।
गुरुदीक्षां विना को वा गुरुत्वाचारपालकः ॥ 312 ॥
शक्तो न चापि शक्तो वा दैशिकाङ्घ्रि समाश्रयेत् ।
तस्य जन्मास्ति सफलं भोगमोक्षफलप्रदम् ॥ 313 ॥
अत्यन्तचित्तपक्वस्य श्रद्धाभक्तियुतस्य च ।
प्रवक्तव्यमिदं देवि ममात्मप्रीतये सदा ॥ 314 ॥
रहस्यं सर्वशास्त्रेषु गीताशास्त्रमिदं शिवे ।
सम्यक्परीक्ष्य वक्तव्यं साधकस्य महात्मनः ॥ 315 ॥
सत्कर्मपरिपाकाच्च चित्तशुद्धिश्च धीमतः ।
साधकस्यैव वक्तव्या गुरुगीता प्रयत्नतः ॥ 316 ॥
नास्तिकाय कृतघ्नाय दाम्भिकाय शठाय च ।
अभक्ताय विभक्ताय न वाच्येयं कदाचन ॥ 317 ॥
स्त्रीलोलुपाय मूर्खाय कामोपहतचेतसे ।
निन्दकाय न वक्तव्या गुरुगीता स्वभावतः ॥ 318 ॥
सर्वपापप्रशमनं सर्वोपद्रववारकम् ।
जन्ममृत्युहरं देवि गीताशास्त्रमिदं शिवे ॥ 319 ॥
श्रुतिसारमिदं देवि सर्वमुक्तं समासतः ।
नान्यथा सद्गतिः पुंसां विना गुरुपदं शिवे ॥ 320 ॥
बहुजन्मकृतात्पापादयमर्थो न रोचते ।
जन्मबन्धनिवृत्त्यर्थं गुरुमेव भजेत्सदा ॥ 321 ॥
अहमेव जगत्सर्वमहमेव परं पदम् ।
एतद्ज्ञानं यतो भूयात्तं गुरुं प्रणमाम्यहम् ॥ 322 ॥
अलं विकल्पैरहमेव केवलं
मयि स्थितं विश्वमिदं चराचरम् ।
इदं रहस्यं मम येन दर्शितं
स वन्दनीयो गुरुरेव केवलम् ॥ 323 ॥
यस्यान्तं नादिमध्यं न हि करचरणं नामगोत्रं न सूत्रम् ।
नो जातिर्नैव वर्णो न भवति पुरुषो नो नपुंसो न च स्त्री ॥ 324 ॥
नाकारं नो विकारं न हि जनिमरणं नास्ति पुण्यं न पापम् ।
नोऽतत्त्वं तत्त्वमेकं सहजसमरसं सद्गुरुं तं नमामि ॥ 325 ॥
नित्याय सत्याय चिदात्मकाय
नव्याय भव्याय परात्पराय ।
शुद्धाय बुद्धाय निरञ्जनाय
नमोऽस्तु नित्यं गुरुशेखराय ॥ 326 ॥
सच्चिदानन्दरूपाय व्यापिने परमात्मने ।
नमः श्रीगुरुनाथाय प्रकाशानन्दमूर्तये ॥ 327 ॥
सत्यानन्दस्वरूपाय बोधैकसुखकारिणे ।
नमो वेदान्तवेद्याय गुरवे बुद्धिसाक्षिणे ॥ 328 ॥
नमस्ते नाथ भगवन् शिवाय गुरुरूपिणे ।
विद्यावतारसंसिद्ध्यै स्वीकृतानेकविग्रह ॥ 329 ॥
नवाय नवरूपाय परमार्थैकरूपिणे ।
सर्वाज्ञानतमोभेदभानवे चिद्घनाय ते ॥ 330 ॥
स्वतन्त्राय दयाक्लुप्तविग्रहाय शिवात्मने ।
परतन्त्राय भक्तानां भव्यानां भव्यरूपिणे ॥ 331 ॥
विवेकिनां विवेकाय विमर्शाय विमर्शिनाम् ।
प्रकाशिनां प्रकाशाय ज्ञानिनां ज्ञानरूपिणे ॥ 332 ॥
पुरस्तात्पार्श्वयोः पृष्ठे नमस्कुर्यादुपर्यधः ।
सदा मच्चित्तरूपेण विधेहि भवदासनम् ॥ 333 ॥
श्रीगुरुं परमानन्दं वन्दे ह्यानन्दविग्रहम् ।
यस्य सन्निधिमात्रेण चिदानन्दाय ते मनः ॥ 334 ॥
नमोऽस्तु गुरवे तुभ्यं सहजानन्दरूपिणे ।
यस्य वागमृतं हन्ति विषं संसारसञ्ज्ञकम् ॥ 335 ॥
नानायुक्तोपदेशेन तारिता शिष्यसन्ततिः ।
तत्कृपासारवेदेन गुरुचित्पदमच्युतम् ॥ 336 ॥
[पाठभेदः -
अच्युताय नमस्तुभ्यं गुरवे परमात्मने ।
स्वारामोक्तपदेच्छूनां दत्तं येनाच्युतं पदम् ॥
]
अच्युताय नमस्तुभ्यं गुरवे परमात्मने ।
सर्वतन्त्रस्वतन्त्राय चिद्घनानन्दमूर्तये ॥ 337 ॥
नमोऽच्युताय गुरवेऽज्ञानध्वान्तैकभानवे ।
शिष्यसन्मार्गपटवे कृपापीयूषसिन्धवे ॥ 338 ॥
ओमच्युताय गुरवे शिष्यसंसारसेतवे ।
भक्तकार्यैकसिंहाय नमस्ते चित्सुखात्मने ॥ 339 ॥
गुरुनामसमं दैवं न पिता न च बान्धवाः ।
गुरुनामसमः स्वामी नेदृशं परमं पदम् ॥ 340 ॥
एकाक्षरप्रदातारं यो गुरुं नैव मन्यते ।
श्वानयोनिशतं गत्वा चाण्डालेष्वपि जायते ॥ 341 ॥
गुरुत्यागाद्भवेन्मृत्युः मन्त्रत्यागाद्दरिद्रता ।
गुरुमन्त्रपरित्यागी रौरवं नरकं व्रजेत् ॥ 342 ॥
शिवक्रोधाद्गुरुस्त्राता गुरुक्रोधाच्छिवो न हि ।
तस्मात्सर्वप्रयत्नेन गुरोराज्ञां न लङ्घयेत् ॥ 343 ॥
संसारसागरसमुद्धरणैकमन्त्रं
ब्रह्मादिदेवमुनिपूजितसिद्धमन्त्रम् ।
दारिद्र्यदुःखभवरोगविनाशमन्त्रं
वन्दे महाभयहरं गुरुराजमन्त्रम् ॥ 344 ॥
सप्तकोटिमहामन्त्राश्चित्तविभ्रमकारकाः ।
एक एव महामन्त्रो गुरुरित्यक्षरद्वयम् ॥ 345 ॥
एवमुक्त्वा महादेवः पार्वतीं पुनरब्रवीत् ।
इदमेव परं तत्त्वं शृणु देवि सुखावहम् ॥ 346 ॥
गुरुतत्त्वमिदं देवि सर्वमुक्तं समासतः ।
रहस्यमिदमव्यक्तं न वदेद्यस्य कस्यचित् ॥ 347 ॥
न मृषा स्यादियं देवि मदुक्तिः सत्यरूपिणी ।
गुरुगीतासमं स्तोत्रं नास्ति नास्ति महीतले ॥ 348 ॥
गुरुगीतामिमां देवि भवदुःखविनाशिनीम् ।
गुरुदीक्षाविहीनस्य पुरतो न पठेत् क्वचित् ॥ 349 ॥
रहस्यमत्यन्तरहस्यमेतन्न पापिना लभ्यमिदं महेश्वरि ।
अनेकजन्मार्जितपुण्यपाकाद्गुरोस्तु तत्त्वं लभते मनुष्यः ॥ 350 ॥
यस्य प्रसादादहमेव सर्वं
मय्येव सर्वं परिकल्पितं च ।
इत्थं विजानामि सदात्मरूपं
तस्याङ्घ्रिपद्मं प्रणतोऽस्मि नित्यम् ॥ 351 ॥
अज्ञानतिमिरान्धस्य विषयाक्रान्तचेतसः ।
ज्ञानप्रभाप्रदानेन प्रसादं कुरु मे प्रभो ॥ 352 ॥
इति श्रीस्कन्दपुराणे उत्तरखण्डे उमामहेश्वर संवादे श्री गुरुगीता समाप्त ॥
मङ्गलं
मङ्गलं गुरुदेवाय महनीयगुणात्मने ।
सर्वलोकशरण्याय साधुरूपाय मङ्गलम् ॥
atha tṛtīyo'dhyāyaḥ ||
atha kāmyajapasthānaṃ kathayāmi varānane |
sāgarānte sarittīre tīrthe hariharālaye || 236 ||
śaktidevālaye goṣṭhe sarvadevālaye śubhe |
vaṭasya dhātryā mūle vā maṭhe bṛndāvane tathā || 237 ||
pavitre nirmale deśe nityānuṣṭhānato'pi vā |
nirvedanena maunena japametat samārabhet || 238 ||
jāpyena jayamāpnoti japasiddhiṃ phalaṃ tathā |
hīnaṃ karma tyajetsarvaṃ garhitasthānameva ca || 239 ||
śmaśāne bilvamūle vā vaṭamūlāntike tathā |
siddhyanti kānake mūle cūtavṛkṣasya sannidhau || 240 ||
pītāsanaṃ mohane tu hyasitaṃ cābhicārike |
jñeyaṃ śuklaṃ ca śāntyarthaṃ vaśye raktaṃ prakīrtitam || 241 ||
japaṃ hīnāsanaṃ kurvan hīnakarmaphalapradam |
gurugītāṃ prayāṇe vā saṅgrāme ripusaṅkaṭe || 242 ||
japan jayamavāpnoti maraṇe muktidāyikā |
sarvakarmāṇi siddhyanti guruputre na saṃśayaḥ || 243 ||
gurumantro mukhe yasya tasya siddhyanti nā'nyathā |
dīkṣayā sarvakarmāṇi siddhyanti guruputrake || 244 ||
bhavamūlavināśāya cāṣṭapāśanivṛttaye |
gurugītāmbhasi snānaṃ tattvajñaḥ kurute sadā || 245 ||
sa evaṃ sadguruḥ sākṣāt sadasadbrahmavittamaḥ |
tasya sthānāni sarvāṇi pavitrāṇi na saṃśayaḥ || 246 ||
sarvaśuddhaḥ pavitro'sau svabhāvādyatra tiṣṭhati |
tatra devagaṇāḥ sarve kṣetrapīṭhe caranti ca || 247 ||
āsanasthāḥ śayānā vā gacchantastiṣṭhato'pi vā |
aśvārūḍhā gajārūḍhāḥ suṣuptā jāgrato'pi vā || 248 ||
śucirbhūtā jñānavanto gurugītāṃ japanti ye |
teṣāṃ darśanasaṃsparśāt divyajñānaṃ prajāyate || 249 ||
samudre vai yathā toyaṃ kṣīre kṣīraṃ jale jalam |
bhinne kumbhe yathā''kāśaṃ tathā''tmā paramātmani || 250 ||
tathaiva jñānavān jīvaḥ paramātmani sarvadā |
aikyena ramate jñānī yatra kutra divāniśam || 251 ||
evaṃvidho mahāyuktaḥ sarvatra vartate sadā |
tasmātsarvaprakāreṇa gurubhaktiṃ samācaret || 252 ||
gurusantoṣaṇādeva mukto bhavati pārvati |
aṇimādiṣu bhoktṛtvaṃ kṛpayā devi jāyate || 253 ||
sāmyena ramate jñānī divā vā yadi vā niśi |
evaṃvidho mahāmaunī trailokyasamatāṃ vrajet || 254 ||
atha saṃsāriṇaḥ sarve gurugītā japena tu |
sarvān kāmāṃstu bhuñjanti trisatyaṃ mama bhāṣitam || 255 ||
satyaṃ satyaṃ punaḥ satyaṃ dharmasāraṃ mayoditam |
gurugītāsamaṃ stotraṃ nāsti tattvaṃ guroḥ param || 256 ||
gururdevo gururdharmo gurau niṣṭhā paraṃ tapaḥ |
guroḥ parataraṃ nāsti trivāraṃ kathayāmi te || 257 ||
dhanyā mātā pitā dhanyo gotraṃ dhanyaṃ kulodbhavaḥ |
dhanyā ca vasudhā devi yatra syādgurubhaktatā || 258 ||
ākalpajanma koṭīnāṃ yajñavratatapaḥ kriyāḥ |
tāḥ sarvāḥ saphalā devi gurūsantoṣamātrataḥ || 259 ||
śarīramindriyaṃ prāṇamarthaṃ svajanabandhutā |
mātṛkulaṃ pitṛkulaṃ gurureva na saṃśayaḥ || 260 ||
mandabhāgyā hyaśaktāśca ye janā nānumanvate |
gurusevāsu vimukhāḥ pacyante narake'śucau || 261 ||
vidyā dhanaṃ balaṃ caiva teṣāṃ bhāgyaṃ nirarthakam |
yeṣāṃ gurūkṛpā nāsti adho gacchanti pārvati || 262 ||
brahmā viṣṇuśca rudraśca devāśca pitṛkinnarāḥ |
siddhacāraṇayakṣāśca anye ca munayo janāḥ || 263 ||
gurubhāvaḥ paraṃ tīrthamanyatīrthaṃ nirarthakam |
sarvatīrthamayaṃ devi śrīguroścaraṇāmbujam || 264 ||
kanyābhogaratā mandāḥ svakāntāyāḥ parāṅmukhāḥ |
ataḥ paraṃ mayā devi kathitaṃ na mama priye || 265 ||
idaṃ rahasyamaspaṣṭaṃ vaktavyaṃ ca varānane |
sugopyaṃ ca tavāgre tu mamātmaprītaye sati || 266 ||
svāmimukhyagaṇeśādyān vaiṣṇavādīṃśca pārvati |
na vaktavyaṃ mahāmāye pādasparśaṃ kuruṣva me || 267 ||
abhakte vañcake dhūrte pāṣaṇḍe nāstikādiṣu |
manasā'pi na vaktavyā gurugītā kadācana || 268 ||
guravo bahavaḥ santi śiṣyavittāpahārakāḥ |
tamekaṃ durlabhaṃ manye śiṣyahṛttāpahārakam || 269 ||
cāturyavān vivekī ca adhyātmajñānavān śuciḥ |
mānasaṃ nirmalaṃ yasya gurutvaṃ tasya śobhate || 270 ||
guravo nirmalāḥ śāntāḥ sādhavo mitabhāṣiṇaḥ |
kāmakrodhavinirmuktāḥ sadācārāḥ jitendriyāḥ || 271 ||
sūcakādiprabhedena guravo bahudhā smṛtāḥ |
svayaṃ samyak parīkṣyātha tattvaniṣṭhaṃ bhajetsudhīḥ || 272 ||
varṇajālamidaṃ tadvadbāhyaśāstraṃ tu laukikam |
yasmin devi samabhyastaṃ sa guruḥ sucakaḥ smṛtaḥ || 273 ||
varṇāśramocitāṃ vidyāṃ dharmādharmavidhāyinīm |
pravaktāraṃ guruṃ viddhi vācakaṃ tviti pārvati || 274 ||
pañcākṣaryādimantrāṇāmupadeṣṭā tu pārvati |
sa gururbodhako bhūyādubhayorayamuttamaḥ || 275 ||
mohamāraṇavaśyāditucchamantropadeśinam |
niṣiddhagururityāhuḥ paṇḍitāstattvadarśinaḥ || 276 ||
anityamiti nirdiśya saṃsāraṃ saṅkaṭālayam |
vairāgyapathadarśī yaḥ sa gururvihitaḥ priye || 277 ||
tattvamasyādivākyānāmupadeṣṭā tu pārvati |
kāraṇākhyo guruḥ prokto bhavaroganivārakaḥ || 278 ||
sarvasandehasandohanirmūlanavicakṣaṇaḥ |
janmamṛtyubhayaghno yaḥ sa guruḥ paramo mataḥ || 279 ||
bahujanmakṛtāt puṇyāllabhyate'sau mahāguruḥ |
labdhvā'muṃ na punaryāti śiṣyaḥ saṃsārabandhanam || 280 ||
evaṃ bahuvidhā loke guravaḥ santi pārvati |
teṣu sarvaprayatnena sevyo hi paramo guruḥ || 281 ||
niṣiddhaguruśiṣyastu duṣṭasaṅkalpadūṣitaḥ |
brahmapralayaparyantaṃ na punaryāti martyatām || 282 ||
evaṃ śrutvā mahādevī mahādevavacastathā |
atyantavihvalamanāḥ śaṅkaraṃ paripṛcchati || 283 ||
pārvatyuvāca |
namaste devadevātra śrotavyaṃ kiñcidasti me |
śrutvā tvadvākyamadhunā bhṛśaṃ syādvihvalaṃ manaḥ || 284 ||
svayaṃ mūḍhā mṛtyubhītāḥ sukṛtādviratiṃ gatāḥ |
daivānniṣiddhagurugā yadi teṣāṃ tu kā gatiḥ || 285 ||
śrī mahādeva uvāca |
śṛṇu tattvamidaṃ devi yadā syādvirato naraḥ |
tadā'sāvadhikārīti procyate śrutimastakaiḥ || 286 ||
akhaṇḍaikarasaṃ brahma nityamuktaṃ nirāmayam |
svasmin sandarśitaṃ yena sa bhavedasyaṃ deśikaḥ || 287 ||
jalānāṃ sāgaro rājā yathā bhavati pārvati |
gurūṇāṃ tatra sarveṣāṃ rājā'yaṃ paramo guruḥ || 288 ||
mohādirahitaḥ śānto nityatṛpto nirāśrayaḥ |
tṛṇīkṛtabrahmaviṣṇuvaibhavaḥ paramo guruḥ || 289 ||
sarvakālavideśeṣu svatantro niścalassukhī |
akhaṇḍaikarasāsvādatṛpto hi paramo guruḥ || 290 ||
dvaitādvaitavinirmuktaḥ svānubhūtiprakāśavān |
ajñānāndhatamaśchettā sarvajñaḥ paramo guruḥ || 291 ||
yasya darśanamātreṇa manasaḥ syāt prasannatā |
svayaṃ bhūyāt dhṛtiśśāntiḥ sa bhavet paramo guruḥ || 292 ||
siddhijālaṃ samālokya yogināṃ mantravādinām |
tucchākāramanovṛttiḥ yasyāsau paramo guruḥ || 293 ||
svaśarīraṃ śavaṃ paśyan tathā svātmānamadvayam |
yaḥ strīkanakamohaghnaḥ sa bhavet paramo guruḥ || 294 ||
maunī vāgmīti tattvajño dvidhā'bhūcchṛṇu pārvati |
na kaścinmaunināṃ lobho loke'sminbhavati priye || 295 ||
vāgmī tūtkaṭasaṃsārasāgarottāraṇakṣamaḥ |
yato'sau saṃśayacchettā śāstrayuktyanubhūtibhiḥ || 296 ||
gurunāmajapāddevi bahujanmārjitānyapi |
pāpāni vilayaṃ yānti nāsti sandehamaṇvapi || 297 ||
śrīgurossadṛśaṃ daivaṃ śrīgurosadṛśaḥ pitā |
gurudhyānasamaṃ karma nāsti nāsti mahītale || 298 ||
kulaṃ dhanaṃ balaṃ śāstraṃ bāndhavāssodarā ime |
maraṇe nopayujyante gurureko hi tārakaḥ || 299 ||
kulameva pavitraṃ syāt satyaṃ svagurusevayā |
tṛptāḥ syussakalā devā brahmādyā gurutarpaṇāt || 300 ||
gurureko hi jānāti svarūpaṃ devamavyayam |
tadjñānaṃ yatprasādena nānyathā śāstrakoṭibhiḥ || 301 ||
svarūpajñānaśūnyena kṛtamapyakṛtaṃ bhavet |
tapojapādikaṃ devi sakalaṃ bālajalpavat || 302 ||
śivaṃ keciddhariṃ kecidvidhiṃ kecittu kecana |
śaktiṃ daivamiti jñātvā vivadanti vṛthā narāḥ || 303 ||
na jānanti paraṃ tattvaṃ gurudīkṣāparāṅmukhāḥ |
bhrāntāḥ paśusamā hyete svaparijñānavarjitāḥ || 304 ||
tasmātkaivalyasiddhyarthaṃ gurumeva bhajetpriye |
guruṃ vinā na jānanti mūḍhāstatparamaṃ padam || 305 ||
bhidyate hṛdayagranthiśchidyante sarvasaṃśayāḥ |
kṣīyante sarvakarmāṇi guroḥ karuṇayā śive || 306 ||
kṛtāyā gurubhaktestu vedaśāstrānusārataḥ |
mucyate pātakādghorāt gurubhakto viśeṣataḥ || 307 ||
dussaṅgaṃ ca parityajya pāpakarma parityajet |
cittacihnamidaṃ yasya tasya dīkṣā vidhīyate || 308 ||
cittatyāganiyuktaśca krodhagarvavivarjitaḥ |
dvaitabhāvaparityāgī tasya dīkṣā vidhīyate || 309 ||
etallakṣaṇayuktatvaṃ sarvabhūtahite ratam |
nirmalaṃ jīvitaṃ yasya tasya dīkṣā vidhīyate || 310 ||
kriyayā cānvitaṃ pūrvaṃ dīkṣājālaṃ nirūpitam |
mantradīkṣābhidhaṃ sāṅgopāṅgaṃ sarvaṃ śivoditam || 311 ||
kriyayā syādvirahitāṃ gurusāyujyadāyinīm |
gurudīkṣāṃ vinā ko vā gurutvācārapālakaḥ || 312 ||
śakto na cāpi śakto vā daiśikāṅghri samāśrayet |
tasya janmāsti saphalaṃ bhogamokṣaphalapradam || 313 ||
atyantacittapakvasya śraddhābhaktiyutasya ca |
pravaktavyamidaṃ devi mamātmaprītaye sadā || 314 ||
rahasyaṃ sarvaśāstreṣu gītāśāstramidaṃ śive |
samyakparīkṣya vaktavyaṃ sādhakasya mahātmanaḥ || 315 ||
satkarmaparipākācca cittaśuddhiśca dhīmataḥ |
sādhakasyaiva vaktavyā gurugītā prayatnataḥ || 316 ||
nāstikāya kṛtaghnāya dāmbhikāya śaṭhāya ca |
abhaktāya vibhaktāya na vācyeyaṃ kadācana || 317 ||
strīlolupāya mūrkhāya kāmopahatacetase |
nindakāya na vaktavyā gurugītā svabhāvataḥ || 318 ||
sarvapāpapraśamanaṃ sarvopadravavārakam |
janmamṛtyuharaṃ devi gītāśāstramidaṃ śive || 319 ||
śrutisāramidaṃ devi sarvamuktaṃ samāsataḥ |
nānyathā sadgatiḥ puṃsāṃ vinā gurupadaṃ śive || 320 ||
bahujanmakṛtātpāpādayamartho na rocate |
janmabandhanivṛttyarthaṃ gurumeva bhajetsadā || 321 ||
ahameva jagatsarvamahameva paraṃ padam |
etadjñānaṃ yato bhūyāttaṃ guruṃ praṇamāmyaham || 322 ||
alaṃ vikalpairahameva kevalaṃ
mayi sthitaṃ viśvamidaṃ carācaram |
idaṃ rahasyaṃ mama yena darśitaṃ
sa vandanīyo gurureva kevalam || 323 ||
yasyāntaṃ nādimadhyaṃ na hi karacaraṇaṃ nāmagotraṃ na sūtram |
no jātirnaiva varṇo na bhavati puruṣo no napuṃso na ca strī || 324 ||
nākāraṃ no vikāraṃ na hi janimaraṇaṃ nāsti puṇyaṃ na pāpam |
no'tattvaṃ tattvamekaṃ sahajasamarasaṃ sadguruṃ taṃ namāmi || 325 ||
nityāya satyāya cidātmakāya
navyāya bhavyāya parātparāya |
śuddhāya buddhāya nirañjanāya
namo'stu nityaṃ guruśekharāya || 326 ||
saccidānandarūpāya vyāpine paramātmane |
namaḥ śrīgurunāthāya prakāśānandamūrtaye || 327 ||
satyānandasvarūpāya bodhaikasukhakāriṇe |
namo vedāntavedyāya gurave buddhisākṣiṇe || 328 ||
namaste nātha bhagavan śivāya gururūpiṇe |
vidyāvatārasaṃsiddhyai svīkṛtānekavigraha || 329 ||
navāya navarūpāya paramārthaikarūpiṇe |
sarvājñānatamobhedabhānave cidghanāya te || 330 ||
svatantrāya dayākluptavigrahāya śivātmane |
paratantrāya bhaktānāṃ bhavyānāṃ bhavyarūpiṇe || 331 ||
vivekināṃ vivekāya vimarśāya vimarśinām |
prakāśināṃ prakāśāya jñānināṃ jñānarūpiṇe || 332 ||
purastātpārśvayoḥ pṛṣṭhe namaskuryāduparyadhaḥ |
sadā maccittarūpeṇa vidhehi bhavadāsanam || 333 ||
śrīguruṃ paramānandaṃ vande hyānandavigraham |
yasya sannidhimātreṇa cidānandāya te manaḥ || 334 ||
namo'stu gurave tubhyaṃ sahajānandarūpiṇe |
yasya vāgamṛtaṃ hanti viṣaṃ saṃsārasañjñakam || 335 ||
nānāyuktopadeśena tāritā śiṣyasantatiḥ |
tatkṛpāsāravedena gurucitpadamacyutam || 336 ||
[pāṭhabhedaḥ -
acyutāya namastubhyaṃ gurave paramātmane |
svārāmoktapadecchūnāṃ dattaṃ yenācyutaṃ padam ||
]
acyutāya namastubhyaṃ gurave paramātmane |
sarvatantrasvatantrāya cidghanānandamūrtaye || 337 ||
namo'cyutāya gurave'jñānadhvāntaikabhānave |
śiṣyasanmārgapaṭave kṛpāpīyūṣasindhave || 338 ||
omacyutāya gurave śiṣyasaṃsārasetave |
bhaktakāryaikasiṃhāya namaste citsukhātmane || 339 ||
gurunāmasamaṃ daivaṃ na pitā na ca bāndhavāḥ |
gurunāmasamaḥ svāmī nedṛśaṃ paramaṃ padam || 340 ||
ekākṣarapradātāraṃ yo guruṃ naiva manyate |
śvānayoniśataṃ gatvā cāṇḍāleṣvapi jāyate || 341 ||
gurutyāgādbhavenmṛtyuḥ mantratyāgāddaridratā |
gurumantraparityāgī rauravaṃ narakaṃ vrajet || 342 ||
śivakrodhādgurustrātā gurukrodhācchivo na hi |
tasmātsarvaprayatnena gurorājñāṃ na laṅghayet || 343 ||
saṃsārasāgarasamuddharaṇaikamantraṃ
brahmādidevamunipūjitasiddhamantram |
dāridryaduḥkhabhavarogavināśamantraṃ
vande mahābhayaharaṃ gururājamantram || 344 ||
saptakoṭimahāmantrāścittavibhramakārakāḥ |
eka eva mahāmantro gururityakṣaradvayam || 345 ||
evamuktvā mahādevaḥ pārvatīṃ punarabravīt |
idameva paraṃ tattvaṃ śṛṇu devi sukhāvaham || 346 ||
gurutattvamidaṃ devi sarvamuktaṃ samāsataḥ |
rahasyamidamavyaktaṃ na vadedyasya kasyacit || 347 ||
na mṛṣā syādiyaṃ devi maduktiḥ satyarūpiṇī |
gurugītāsamaṃ stotraṃ nāsti nāsti mahītale || 348 ||
gurugītāmimāṃ devi bhavaduḥkhavināśinīm |
gurudīkṣāvihīnasya purato na paṭhet kvacit || 349 ||
rahasyamatyantarahasyametanna pāpinā labhyamidaṃ maheśvari |
anekajanmārjitapuṇyapākādgurostu tattvaṃ labhate manuṣyaḥ || 350 ||
yasya prasādādahameva sarvaṃ
mayyeva sarvaṃ parikalpitaṃ ca |
itthaṃ vijānāmi sadātmarūpaṃ
tasyāṅghripadmaṃ praṇato'smi nityam || 351 ||
ajñānatimirāndhasya viṣayākrāntacetasaḥ |
jñānaprabhāpradānena prasādaṃ kuru me prabho || 352 ||
iti śrīskandapurāṇe uttarakhaṇḍe umāmaheśvara saṃvāde śrī gurugītā samāpta ||
maṅgalaṃ
maṅgalaṃ gurudevāya mahanīyaguṇātmane |
sarvalokaśaraṇyāya sādhurūpāya maṅgalam ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Telugu script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.