અથ તૃતીયોઽધ્યાયઃ ॥
અથ કામ્યજપસ્થાનં કથયામિ વરાનને ।
સાગરાન્તે સરિત્તીરે તીર્થે હરિહરાલયે ॥ 236 ॥
શક્તિદેવાલયે ગોષ્ઠે સર્વદેવાલયે શુભે ।
વટસ્ય ધાત્ર્યા મૂલે વા મઠે બૃન્દાવને તથા ॥ 237 ॥
પવિત્રે નિર્મલે દેશે નિત્યાનુષ્ઠાનતોઽપિ વા ।
નિર્વેદનેન મૌનેન જપમેતત્ સમારભેત્ ॥ 238 ॥
જાપ્યેન જયમાપ્નોતિ જપસિદ્ધિં ફલં તથા ।
હીનં કર્મ ત્યજેત્સર્વં ગર્હિતસ્થાનમેવ ચ ॥ 239 ॥
શ્મશાને બિલ્વમૂલે વા વટમૂલાન્તિકે તથા ।
સિદ્ધ્યન્તિ કાનકે મૂલે ચૂતવૃક્ષસ્ય સન્નિધૌ ॥ 240 ॥
પીતાસનં મોહને તુ હ્યસિતં ચાભિચારિકે ।
જ્ઞેયં શુક્લં ચ શાન્ત્યર્થં વશ્યે રક્તં પ્રકીર્તિતમ્ ॥ 241 ॥
જપં હીનાસનં કુર્વન્ હીનકર્મફલપ્રદમ્ ।
ગુરુગીતાં પ્રયાણે વા સઙ્ગ્રામે રિપુસઙ્કટે ॥ 242 ॥
જપન્ જયમવાપ્નોતિ મરણે મુક્તિદાયિકા ।
સર્વકર્માણિ સિદ્ધ્યન્તિ ગુરુપુત્રે ન સંશયઃ ॥ 243 ॥
ગુરુમન્ત્રો મુખે યસ્ય તસ્ય સિદ્ધ્યન્તિ નાઽન્યથા ।
દીક્ષયા સર્વકર્માણિ સિદ્ધ્યન્તિ ગુરુપુત્રકે ॥ 244 ॥
ભવમૂલવિનાશાય ચાષ્ટપાશનિવૃત્તયે ।
ગુરુગીતામ્ભસિ સ્નાનં તત્ત્વજ્ઞઃ કુરુતે સદા ॥ 245 ॥
સ એવં સદ્ગુરુઃ સાક્ષાત્ સદસદ્બ્રહ્મવિત્તમઃ ।
તસ્ય સ્થાનાનિ સર્વાણિ પવિત્રાણિ ન સંશયઃ ॥ 246 ॥
સર્વશુદ્ધઃ પવિત્રોઽસૌ સ્વભાવાદ્યત્ર તિષ્ઠતિ ।
તત્ર દેવગણાઃ સર્વે ક્ષેત્રપીઠે ચરન્તિ ચ ॥ 247 ॥
આસનસ્થાઃ શયાના વા ગચ્છન્તસ્તિષ્ઠતોઽપિ વા ।
અશ્વારૂઢા ગજારૂઢાઃ સુષુપ્તા જાગ્રતોઽપિ વા ॥ 248 ॥
શુચિર્ભૂતા જ્ઞાનવન્તો ગુરુગીતાં જપન્તિ યે ।
તેષાં દર્શનસંસ્પર્શાત્ દિવ્યજ્ઞાનં પ્રજાયતે ॥ 249 ॥
સમુદ્રે વૈ યથા તોયં ક્ષીરે ક્ષીરં જલે જલમ્ ।
ભિન્ને કુમ્ભે યથાઽઽકાશં તથાઽઽત્મા પરમાત્મનિ ॥ 250 ॥
તથૈવ જ્ઞાનવાન્ જીવઃ પરમાત્મનિ સર્વદા ।
ઐક્યેન રમતે જ્ઞાની યત્ર કુત્ર દિવાનિશમ્ ॥ 251 ॥
એવંવિધો મહાયુક્તઃ સર્વત્ર વર્તતે સદા ।
તસ્માત્સર્વપ્રકારેણ ગુરુભક્તિં સમાચરેત્ ॥ 252 ॥
ગુરુસન્તોષણાદેવ મુક્તો ભવતિ પાર્વતિ ।
અણિમાદિષુ ભોક્તૃત્વં કૃપયા દેવિ જાયતે ॥ 253 ॥
સામ્યેન રમતે જ્ઞાની દિવા વા યદિ વા નિશિ ।
એવંવિધો મહામૌની ત્રૈલોક્યસમતાં વ્રજેત્ ॥ 254 ॥
અથ સંસારિણઃ સર્વે ગુરુગીતા જપેન તુ ।
સર્વાન્ કામાંસ્તુ ભુઞ્જન્તિ ત્રિસત્યં મમ ભાષિતમ્ ॥ 255 ॥
સત્યં સત્યં પુનઃ સત્યં ધર્મસારં મયોદિતમ્ ।
ગુરુગીતાસમં સ્તોત્રં નાસ્તિ તત્ત્વં ગુરોઃ પરમ્ ॥ 256 ॥
ગુરુર્દેવો ગુરુર્ધર્મો ગુરૌ નિષ્ઠા પરં તપઃ ।
ગુરોઃ પરતરં નાસ્તિ ત્રિવારં કથયામિ તે ॥ 257 ॥
ધન્યા માતા પિતા ધન્યો ગોત્રં ધન્યં કુલોદ્ભવઃ ।
ધન્યા ચ વસુધા દેવિ યત્ર સ્યાદ્ગુરુભક્તતા ॥ 258 ॥
આકલ્પજન્મ કોટીનાં યજ્ઞવ્રતતપઃ ક્રિયાઃ ।
તાઃ સર્વાઃ સફલા દેવિ ગુરૂસન્તોષમાત્રતઃ ॥ 259 ॥
શરીરમિન્દ્રિયં પ્રાણમર્થં સ્વજનબન્ધુતા ।
માતૃકુલં પિતૃકુલં ગુરુરેવ ન સંશયઃ ॥ 260 ॥
મન્દભાગ્યા હ્યશક્તાશ્ચ યે જના નાનુમન્વતે ।
ગુરુસેવાસુ વિમુખાઃ પચ્યન્તે નરકેઽશુચૌ ॥ 261 ॥
વિદ્યા ધનં બલં ચૈવ તેષાં ભાગ્યં નિરર્થકમ્ ।
યેષાં ગુરૂકૃપા નાસ્તિ અધો ગચ્છન્તિ પાર્વતિ ॥ 262 ॥
બ્રહ્મા વિષ્ણુશ્ચ રુદ્રશ્ચ દેવાશ્ચ પિતૃકિન્નરાઃ ।
સિદ્ધચારણયક્ષાશ્ચ અન્યે ચ મુનયો જનાઃ ॥ 263 ॥
ગુરુભાવઃ પરં તીર્થમન્યતીર્થં નિરર્થકમ્ ।
સર્વતીર્થમયં દેવિ શ્રીગુરોશ્ચરણામ્બુજમ્ ॥ 264 ॥
કન્યાભોગરતા મન્દાઃ સ્વકાન્તાયાઃ પરાઙ્મુખાઃ ।
અતઃ પરં મયા દેવિ કથિતં ન મમ પ્રિયે ॥ 265 ॥
ઇદં રહસ્યમસ્પષ્ટં વક્તવ્યં ચ વરાનને ।
સુગોપ્યં ચ તવાગ્રે તુ મમાત્મપ્રીતયે સતિ ॥ 266 ॥
સ્વામિમુખ્યગણેશાદ્યાન્ વૈષ્ણવાદીંશ્ચ પાર્વતિ ।
ન વક્તવ્યં મહામાયે પાદસ્પર્શં કુરુષ્વ મે ॥ 267 ॥
અભક્તે વઞ્ચકે ધૂર્તે પાષણ્ડે નાસ્તિકાદિષુ ।
મનસાઽપિ ન વક્તવ્યા ગુરુગીતા કદાચન ॥ 268 ॥
ગુરવો બહવઃ સન્તિ શિષ્યવિત્તાપહારકાઃ ।
તમેકં દુર્લભં મન્યે શિષ્યહૃત્તાપહારકમ્ ॥ 269 ॥
ચાતુર્યવાન્ વિવેકી ચ અધ્યાત્મજ્ઞાનવાન્ શુચિઃ ।
માનસં નિર્મલં યસ્ય ગુરુત્વં તસ્ય શોભતે ॥ 270 ॥
ગુરવો નિર્મલાઃ શાન્તાઃ સાધવો મિતભાષિણઃ ।
કામક્રોધવિનિર્મુક્તાઃ સદાચારાઃ જિતેન્દ્રિયાઃ ॥ 271 ॥
સૂચકાદિપ્રભેદેન ગુરવો બહુધા સ્મૃતાઃ ।
સ્વયં સમ્યક્ પરીક્ષ્યાથ તત્ત્વનિષ્ઠં ભજેત્સુધીઃ ॥ 272 ॥
વર્ણજાલમિદં તદ્વદ્બાહ્યશાસ્ત્રં તુ લૌકિકમ્ ।
યસ્મિન્ દેવિ સમભ્યસ્તં સ ગુરુઃ સુચકઃ સ્મૃતઃ ॥ 273 ॥
વર્ણાશ્રમોચિતાં વિદ્યાં ધર્માધર્મવિધાયિનીમ્ ।
પ્રવક્તારં ગુરું વિદ્ધિ વાચકં ત્વિતિ પાર્વતિ ॥ 274 ॥
પઞ્ચાક્ષર્યાદિમન્ત્રાણામુપદેષ્ટા તુ પાર્વતિ ।
સ ગુરુર્બોધકો ભૂયાદુભયોરયમુત્તમઃ ॥ 275 ॥
મોહમારણવશ્યાદિતુચ્છમન્ત્રોપદેશિનમ્ ।
નિષિદ્ધગુરુરિત્યાહુઃ પણ્ડિતાસ્તત્ત્વદર્શિનઃ ॥ 276 ॥
અનિત્યમિતિ નિર્દિશ્ય સંસારં સઙ્કટાલયમ્ ।
વૈરાગ્યપથદર્શી યઃ સ ગુરુર્વિહિતઃ પ્રિયે ॥ 277 ॥
તત્ત્વમસ્યાદિવાક્યાનામુપદેષ્ટા તુ પાર્વતિ ।
કારણાખ્યો ગુરુઃ પ્રોક્તો ભવરોગનિવારકઃ ॥ 278 ॥
સર્વસન્દેહસન્દોહનિર્મૂલનવિચક્ષણઃ ।
જન્મમૃત્યુભયઘ્નો યઃ સ ગુરુઃ પરમો મતઃ ॥ 279 ॥
બહુજન્મકૃતાત્ પુણ્યાલ્લભ્યતેઽસૌ મહાગુરુઃ ।
લબ્ધ્વાઽમું ન પુનર્યાતિ શિષ્યઃ સંસારબન્ધનમ્ ॥ 280 ॥
એવં બહુવિધા લોકે ગુરવઃ સન્તિ પાર્વતિ ।
તેષુ સર્વપ્રયત્નેન સેવ્યો હિ પરમો ગુરુઃ ॥ 281 ॥
નિષિદ્ધગુરુશિષ્યસ્તુ દુષ્ટસઙ્કલ્પદૂષિતઃ ।
બ્રહ્મપ્રલયપર્યન્તં ન પુનર્યાતિ મર્ત્યતામ્ ॥ 282 ॥
એવં શ્રુત્વા મહાદેવી મહાદેવવચસ્તથા ।
અત્યન્તવિહ્વલમનાઃ શઙ્કરં પરિપૃચ્છતિ ॥ 283 ॥
પાર્વત્યુવાચ ।
નમસ્તે દેવદેવાત્ર શ્રોતવ્યં કિઞ્ચિદસ્તિ મે ।
શ્રુત્વા ત્વદ્વાક્યમધુના ભૃશં સ્યાદ્વિહ્વલં મનઃ ॥ 284 ॥
સ્વયં મૂઢા મૃત્યુભીતાઃ સુકૃતાદ્વિરતિં ગતાઃ ।
દૈવાન્નિષિદ્ધગુરુગા યદિ તેષાં તુ કા ગતિઃ ॥ 285 ॥
શ્રી મહાદેવ ઉવાચ ।
શૃણુ તત્ત્વમિદં દેવિ યદા સ્યાદ્વિરતો નરઃ ।
તદાઽસાવધિકારીતિ પ્રોચ્યતે શ્રુતિમસ્તકૈઃ ॥ 286 ॥
અખણ્ડૈકરસં બ્રહ્મ નિત્યમુક્તં નિરામયમ્ ।
સ્વસ્મિન્ સન્દર્શિતં યેન સ ભવેદસ્યં દેશિકઃ ॥ 287 ॥
જલાનાં સાગરો રાજા યથા ભવતિ પાર્વતિ ।
ગુરૂણાં તત્ર સર્વેષાં રાજાઽયં પરમો ગુરુઃ ॥ 288 ॥
મોહાદિરહિતઃ શાન્તો નિત્યતૃપ્તો નિરાશ્રયઃ ।
તૃણીકૃતબ્રહ્મવિષ્ણુવૈભવઃ પરમો ગુરુઃ ॥ 289 ॥
સર્વકાલવિદેશેષુ સ્વતન્ત્રો નિશ્ચલસ્સુખી ।
અખણ્ડૈકરસાસ્વાદતૃપ્તો હિ પરમો ગુરુઃ ॥ 290 ॥
દ્વૈતાદ્વૈતવિનિર્મુક્તઃ સ્વાનુભૂતિપ્રકાશવાન્ ।
અજ્ઞાનાન્ધતમશ્છેત્તા સર્વજ્ઞઃ પરમો ગુરુઃ ॥ 291 ॥
યસ્ય દર્શનમાત્રેણ મનસઃ સ્યાત્ પ્રસન્નતા ।
સ્વયં ભૂયાત્ ધૃતિશ્શાન્તિઃ સ ભવેત્ પરમો ગુરુઃ ॥ 292 ॥
સિદ્ધિજાલં સમાલોક્ય યોગિનાં મન્ત્રવાદિનામ્ ।
તુચ્છાકારમનોવૃત્તિઃ યસ્યાસૌ પરમો ગુરુઃ ॥ 293 ॥
સ્વશરીરં શવં પશ્યન્ તથા સ્વાત્માનમદ્વયમ્ ।
યઃ સ્ત્રીકનકમોહઘ્નઃ સ ભવેત્ પરમો ગુરુઃ ॥ 294 ॥
મૌની વાગ્મીતિ તત્ત્વજ્ઞો દ્વિધાઽભૂચ્છૃણુ પાર્વતિ ।
ન કશ્ચિન્મૌનિનાં લોભો લોકેઽસ્મિન્ભવતિ પ્રિયે ॥ 295 ॥
વાગ્મી તૂત્કટસંસારસાગરોત્તારણક્ષમઃ ।
યતોઽસૌ સંશયચ્છેત્તા શાસ્ત્રયુક્ત્યનુભૂતિભિઃ ॥ 296 ॥
ગુરુનામજપાદ્દેવિ બહુજન્માર્જિતાન્યપિ ।
પાપાનિ વિલયં યાન્તિ નાસ્તિ સન્દેહમણ્વપિ ॥ 297 ॥
શ્રીગુરોસ્સદૃશં દૈવં શ્રીગુરોસદૃશઃ પિતા ।
ગુરુધ્યાનસમં કર્મ નાસ્તિ નાસ્તિ મહીતલે ॥ 298 ॥
કુલં ધનં બલં શાસ્ત્રં બાન્ધવાસ્સોદરા ઇમે ।
મરણે નોપયુજ્યન્તે ગુરુરેકો હિ તારકઃ ॥ 299 ॥
કુલમેવ પવિત્રં સ્યાત્ સત્યં સ્વગુરુસેવયા ।
તૃપ્તાઃ સ્યુસ્સકલા દેવા બ્રહ્માદ્યા ગુરુતર્પણાત્ ॥ 300 ॥
ગુરુરેકો હિ જાનાતિ સ્વરૂપં દેવમવ્યયમ્ ।
તદ્જ્ઞાનં યત્પ્રસાદેન નાન્યથા શાસ્ત્રકોટિભિઃ ॥ 301 ॥
સ્વરૂપજ્ઞાનશૂન્યેન કૃતમપ્યકૃતં ભવેત્ ।
તપોજપાદિકં દેવિ સકલં બાલજલ્પવત્ ॥ 302 ॥
શિવં કેચિદ્ધરિં કેચિદ્વિધિં કેચિત્તુ કેચન ।
શક્તિં દૈવમિતિ જ્ઞાત્વા વિવદન્તિ વૃથા નરાઃ ॥ 303 ॥
ન જાનન્તિ પરં તત્ત્વં ગુરુદીક્ષાપરાઙ્મુખાઃ ।
ભ્રાન્તાઃ પશુસમા હ્યેતે સ્વપરિજ્ઞાનવર્જિતાઃ ॥ 304 ॥
તસ્માત્કૈવલ્યસિદ્ધ્યર્થં ગુરુમેવ ભજેત્પ્રિયે ।
ગુરું વિના ન જાનન્તિ મૂઢાસ્તત્પરમં પદમ્ ॥ 305 ॥
ભિદ્યતે હૃદયગ્રન્થિશ્છિદ્યન્તે સર્વસંશયાઃ ।
ક્ષીયન્તે સર્વકર્માણિ ગુરોઃ કરુણયા શિવે ॥ 306 ॥
કૃતાયા ગુરુભક્તેસ્તુ વેદશાસ્ત્રાનુસારતઃ ।
મુચ્યતે પાતકાદ્ઘોરાત્ ગુરુભક્તો વિશેષતઃ ॥ 307 ॥
દુસ્સઙ્ગં ચ પરિત્યજ્ય પાપકર્મ પરિત્યજેત્ ।
ચિત્તચિહ્નમિદં યસ્ય તસ્ય દીક્ષા વિધીયતે ॥ 308 ॥
ચિત્તત્યાગનિયુક્તશ્ચ ક્રોધગર્વવિવર્જિતઃ ।
દ્વૈતભાવપરિત્યાગી તસ્ય દીક્ષા વિધીયતે ॥ 309 ॥
એતલ્લક્ષણયુક્તત્વં સર્વભૂતહિતે રતમ્ ।
નિર્મલં જીવિતં યસ્ય તસ્ય દીક્ષા વિધીયતે ॥ 310 ॥
ક્રિયયા ચાન્વિતં પૂર્વં દીક્ષાજાલં નિરૂપિતમ્ ।
મન્ત્રદીક્ષાભિધં સાઙ્ગોપાઙ્ગં સર્વં શિવોદિતમ્ ॥ 311 ॥
ક્રિયયા સ્યાદ્વિરહિતાં ગુરુસાયુજ્યદાયિનીમ્ ।
ગુરુદીક્ષાં વિના કો વા ગુરુત્વાચારપાલકઃ ॥ 312 ॥
શક્તો ન ચાપિ શક્તો વા દૈશિકાઙ્ઘ્રિ સમાશ્રયેત્ ।
તસ્ય જન્માસ્તિ સફલં ભોગમોક્ષફલપ્રદમ્ ॥ 313 ॥
અત્યન્તચિત્તપક્વસ્ય શ્રદ્ધાભક્તિયુતસ્ય ચ ।
પ્રવક્તવ્યમિદં દેવિ મમાત્મપ્રીતયે સદા ॥ 314 ॥
રહસ્યં સર્વશાસ્ત્રેષુ ગીતાશાસ્ત્રમિદં શિવે ।
સમ્યક્પરીક્ષ્ય વક્તવ્યં સાધકસ્ય મહાત્મનઃ ॥ 315 ॥
સત્કર્મપરિપાકાચ્ચ ચિત્તશુદ્ધિશ્ચ ધીમતઃ ।
સાધકસ્યૈવ વક્તવ્યા ગુરુગીતા પ્રયત્નતઃ ॥ 316 ॥
નાસ્તિકાય કૃતઘ્નાય દામ્ભિકાય શઠાય ચ ।
અભક્તાય વિભક્તાય ન વાચ્યેયં કદાચન ॥ 317 ॥
સ્ત્રીલોલુપાય મૂર્ખાય કામોપહતચેતસે ।
નિન્દકાય ન વક્તવ્યા ગુરુગીતા સ્વભાવતઃ ॥ 318 ॥
સર્વપાપપ્રશમનં સર્વોપદ્રવવારકમ્ ।
જન્મમૃત્યુહરં દેવિ ગીતાશાસ્ત્રમિદં શિવે ॥ 319 ॥
શ્રુતિસારમિદં દેવિ સર્વમુક્તં સમાસતઃ ।
નાન્યથા સદ્ગતિઃ પુંસાં વિના ગુરુપદં શિવે ॥ 320 ॥
બહુજન્મકૃતાત્પાપાદયમર્થો ન રોચતે ।
જન્મબન્ધનિવૃત્ત્યર્થં ગુરુમેવ ભજેત્સદા ॥ 321 ॥
અહમેવ જગત્સર્વમહમેવ પરં પદમ્ ।
એતદ્જ્ઞાનં યતો ભૂયાત્તં ગુરું પ્રણમામ્યહમ્ ॥ 322 ॥
અલં વિકલ્પૈરહમેવ કેવલં
મયિ સ્થિતં વિશ્વમિદં ચરાચરમ્ ।
ઇદં રહસ્યં મમ યેન દર્શિતં
સ વન્દનીયો ગુરુરેવ કેવલમ્ ॥ 323 ॥
યસ્યાન્તં નાદિમધ્યં ન હિ કરચરણં નામગોત્રં ન સૂત્રમ્ ।
નો જાતિર્નૈવ વર્ણો ન ભવતિ પુરુષો નો નપુંસો ન ચ સ્ત્રી ॥ 324 ॥
નાકારં નો વિકારં ન હિ જનિમરણં નાસ્તિ પુણ્યં ન પાપમ્ ।
નોઽતત્ત્વં તત્ત્વમેકં સહજસમરસં સદ્ગુરું તં નમામિ ॥ 325 ॥
નિત્યાય સત્યાય ચિદાત્મકાય
નવ્યાય ભવ્યાય પરાત્પરાય ।
શુદ્ધાય બુદ્ધાય નિરઞ્જનાય
નમોઽસ્તુ નિત્યં ગુરુશેખરાય ॥ 326 ॥
સચ્ચિદાનન્દરૂપાય વ્યાપિને પરમાત્મને ।
નમઃ શ્રીગુરુનાથાય પ્રકાશાનન્દમૂર્તયે ॥ 327 ॥
સત્યાનન્દસ્વરૂપાય બોધૈકસુખકારિણે ।
નમો વેદાન્તવેદ્યાય ગુરવે બુદ્ધિસાક્ષિણે ॥ 328 ॥
નમસ્તે નાથ ભગવન્ શિવાય ગુરુરૂપિણે ।
વિદ્યાવતારસંસિદ્ધ્યૈ સ્વીકૃતાનેકવિગ્રહ ॥ 329 ॥
નવાય નવરૂપાય પરમાર્થૈકરૂપિણે ।
સર્વાજ્ઞાનતમોભેદભાનવે ચિદ્ઘનાય તે ॥ 330 ॥
સ્વતન્ત્રાય દયાક્લુપ્તવિગ્રહાય શિવાત્મને ।
પરતન્ત્રાય ભક્તાનાં ભવ્યાનાં ભવ્યરૂપિણે ॥ 331 ॥
વિવેકિનાં વિવેકાય વિમર્શાય વિમર્શિનામ્ ।
પ્રકાશિનાં પ્રકાશાય જ્ઞાનિનાં જ્ઞાનરૂપિણે ॥ 332 ॥
પુરસ્તાત્પાર્શ્વયોઃ પૃષ્ઠે નમસ્કુર્યાદુપર્યધઃ ।
સદા મચ્ચિત્તરૂપેણ વિધેહિ ભવદાસનમ્ ॥ 333 ॥
શ્રીગુરું પરમાનન્દં વન્દે હ્યાનન્દવિગ્રહમ્ ।
યસ્ય સન્નિધિમાત્રેણ ચિદાનન્દાય તે મનઃ ॥ 334 ॥
નમોઽસ્તુ ગુરવે તુભ્યં સહજાનન્દરૂપિણે ।
યસ્ય વાગમૃતં હન્તિ વિષં સંસારસઞ્જ્ઞકમ્ ॥ 335 ॥
નાનાયુક્તોપદેશેન તારિતા શિષ્યસન્તતિઃ ।
તત્કૃપાસારવેદેન ગુરુચિત્પદમચ્યુતમ્ ॥ 336 ॥
[પાઠભેદઃ -
અચ્યુતાય નમસ્તુભ્યં ગુરવે પરમાત્મને ।
સ્વારામોક્તપદેચ્છૂનાં દત્તં યેનાચ્યુતં પદમ્ ॥
]
અચ્યુતાય નમસ્તુભ્યં ગુરવે પરમાત્મને ।
સર્વતન્ત્રસ્વતન્ત્રાય ચિદ્ઘનાનન્દમૂર્તયે ॥ 337 ॥
નમોઽચ્યુતાય ગુરવેઽજ્ઞાનધ્વાન્તૈકભાનવે ।
શિષ્યસન્માર્ગપટવે કૃપાપીયૂષસિન્ધવે ॥ 338 ॥
ઓમચ્યુતાય ગુરવે શિષ્યસંસારસેતવે ।
ભક્તકાર્યૈકસિંહાય નમસ્તે ચિત્સુખાત્મને ॥ 339 ॥
ગુરુનામસમં દૈવં ન પિતા ન ચ બાન્ધવાઃ ।
ગુરુનામસમઃ સ્વામી નેદૃશં પરમં પદમ્ ॥ 340 ॥
એકાક્ષરપ્રદાતારં યો ગુરું નૈવ મન્યતે ।
શ્વાનયોનિશતં ગત્વા ચાણ્ડાલેષ્વપિ જાયતે ॥ 341 ॥
ગુરુત્યાગાદ્ભવેન્મૃત્યુઃ મન્ત્રત્યાગાદ્દરિદ્રતા ।
ગુરુમન્ત્રપરિત્યાગી રૌરવં નરકં વ્રજેત્ ॥ 342 ॥
શિવક્રોધાદ્ગુરુસ્ત્રાતા ગુરુક્રોધાચ્છિવો ન હિ ।
તસ્માત્સર્વપ્રયત્નેન ગુરોરાજ્ઞાં ન લઙ્ઘયેત્ ॥ 343 ॥
સંસારસાગરસમુદ્ધરણૈકમન્ત્રં
બ્રહ્માદિદેવમુનિપૂજિતસિદ્ધમન્ત્રમ્ ।
દારિદ્ર્યદુઃખભવરોગવિનાશમન્ત્રં
વન્દે મહાભયહરં ગુરુરાજમન્ત્રમ્ ॥ 344 ॥
સપ્તકોટિમહામન્ત્રાશ્ચિત્તવિભ્રમકારકાઃ ।
એક એવ મહામન્ત્રો ગુરુરિત્યક્ષરદ્વયમ્ ॥ 345 ॥
એવમુક્ત્વા મહાદેવઃ પાર્વતીં પુનરબ્રવીત્ ।
ઇદમેવ પરં તત્ત્વં શૃણુ દેવિ સુખાવહમ્ ॥ 346 ॥
ગુરુતત્ત્વમિદં દેવિ સર્વમુક્તં સમાસતઃ ।
રહસ્યમિદમવ્યક્તં ન વદેદ્યસ્ય કસ્યચિત્ ॥ 347 ॥
ન મૃષા સ્યાદિયં દેવિ મદુક્તિઃ સત્યરૂપિણી ।
ગુરુગીતાસમં સ્તોત્રં નાસ્તિ નાસ્તિ મહીતલે ॥ 348 ॥
ગુરુગીતામિમાં દેવિ ભવદુઃખવિનાશિનીમ્ ।
ગુરુદીક્ષાવિહીનસ્ય પુરતો ન પઠેત્ ક્વચિત્ ॥ 349 ॥
રહસ્યમત્યન્તરહસ્યમેતન્ન પાપિના લભ્યમિદં મહેશ્વરિ ।
અનેકજન્માર્જિતપુણ્યપાકાદ્ગુરોસ્તુ તત્ત્વં લભતે મનુષ્યઃ ॥ 350 ॥
યસ્ય પ્રસાદાદહમેવ સર્વં
મય્યેવ સર્વં પરિકલ્પિતં ચ ।
ઇત્થં વિજાનામિ સદાત્મરૂપં
તસ્યાઙ્ઘ્રિપદ્મં પ્રણતોઽસ્મિ નિત્યમ્ ॥ 351 ॥
અજ્ઞાનતિમિરાન્ધસ્ય વિષયાક્રાન્તચેતસઃ ।
જ્ઞાનપ્રભાપ્રદાનેન પ્રસાદં કુરુ મે પ્રભો ॥ 352 ॥
ઇતિ શ્રીસ્કન્દપુરાણે ઉત્તરખણ્ડે ઉમામહેશ્વર સંવાદે શ્રી ગુરુગીતા સમાપ્ત ॥
મઙ્ગલં
મઙ્ગલં ગુરુદેવાય મહનીયગુણાત્મને ।
સર્વલોકશરણ્યાય સાધુરૂપાય મઙ્ગલમ્ ॥
Roman (IAST) Transliteration
atha tṛtīyo'dhyāyaḥ ||
atha kāmyajapasthānaṃ kathayāmi varānane |
sāgarānte sarittīre tīrthe hariharālaye || 236 ||
śaktidevālaye goṣṭhe sarvadevālaye śubhe |
vaṭasya dhātryā mūle vā maṭhe bṛndāvane tathā || 237 ||
pavitre nirmale deśe nityānuṣṭhānato'pi vā |
nirvedanena maunena japametat samārabhet || 238 ||
jāpyena jayamāpnoti japasiddhiṃ phalaṃ tathā |
hīnaṃ karma tyajetsarvaṃ garhitasthānameva ca || 239 ||
śmaśāne bilvamūle vā vaṭamūlāntike tathā |
siddhyanti kānake mūle cūtavṛkṣasya sannidhau || 240 ||
pītāsanaṃ mohane tu hyasitaṃ cābhicārike |
jñeyaṃ śuklaṃ ca śāntyarthaṃ vaśye raktaṃ prakīrtitam || 241 ||
japaṃ hīnāsanaṃ kurvan hīnakarmaphalapradam |
gurugītāṃ prayāṇe vā saṅgrāme ripusaṅkaṭe || 242 ||
japan jayamavāpnoti maraṇe muktidāyikā |
sarvakarmāṇi siddhyanti guruputre na saṃśayaḥ || 243 ||
gurumantro mukhe yasya tasya siddhyanti nā'nyathā |
dīkṣayā sarvakarmāṇi siddhyanti guruputrake || 244 ||
bhavamūlavināśāya cāṣṭapāśanivṛttaye |
gurugītāmbhasi snānaṃ tattvajñaḥ kurute sadā || 245 ||
sa evaṃ sadguruḥ sākṣāt sadasadbrahmavittamaḥ |
tasya sthānāni sarvāṇi pavitrāṇi na saṃśayaḥ || 246 ||
sarvaśuddhaḥ pavitro'sau svabhāvādyatra tiṣṭhati |
tatra devagaṇāḥ sarve kṣetrapīṭhe caranti ca || 247 ||
āsanasthāḥ śayānā vā gacchantastiṣṭhato'pi vā |
aśvārūḍhā gajārūḍhāḥ suṣuptā jāgrato'pi vā || 248 ||
śucirbhūtā jñānavanto gurugītāṃ japanti ye |
teṣāṃ darśanasaṃsparśāt divyajñānaṃ prajāyate || 249 ||
samudre vai yathā toyaṃ kṣīre kṣīraṃ jale jalam |
bhinne kumbhe yathā''kāśaṃ tathā''tmā paramātmani || 250 ||
tathaiva jñānavān jīvaḥ paramātmani sarvadā |
aikyena ramate jñānī yatra kutra divāniśam || 251 ||
evaṃvidho mahāyuktaḥ sarvatra vartate sadā |
tasmātsarvaprakāreṇa gurubhaktiṃ samācaret || 252 ||
gurusantoṣaṇādeva mukto bhavati pārvati |
aṇimādiṣu bhoktṛtvaṃ kṛpayā devi jāyate || 253 ||
sāmyena ramate jñānī divā vā yadi vā niśi |
evaṃvidho mahāmaunī trailokyasamatāṃ vrajet || 254 ||
atha saṃsāriṇaḥ sarve gurugītā japena tu |
sarvān kāmāṃstu bhuñjanti trisatyaṃ mama bhāṣitam || 255 ||
satyaṃ satyaṃ punaḥ satyaṃ dharmasāraṃ mayoditam |
gurugītāsamaṃ stotraṃ nāsti tattvaṃ guroḥ param || 256 ||
gururdevo gururdharmo gurau niṣṭhā paraṃ tapaḥ |
guroḥ parataraṃ nāsti trivāraṃ kathayāmi te || 257 ||
dhanyā mātā pitā dhanyo gotraṃ dhanyaṃ kulodbhavaḥ |
dhanyā ca vasudhā devi yatra syādgurubhaktatā || 258 ||
ākalpajanma koṭīnāṃ yajñavratatapaḥ kriyāḥ |
tāḥ sarvāḥ saphalā devi gurūsantoṣamātrataḥ || 259 ||
śarīramindriyaṃ prāṇamarthaṃ svajanabandhutā |
mātṛkulaṃ pitṛkulaṃ gurureva na saṃśayaḥ || 260 ||
mandabhāgyā hyaśaktāśca ye janā nānumanvate |
gurusevāsu vimukhāḥ pacyante narake'śucau || 261 ||
vidyā dhanaṃ balaṃ caiva teṣāṃ bhāgyaṃ nirarthakam |
yeṣāṃ gurūkṛpā nāsti adho gacchanti pārvati || 262 ||
brahmā viṣṇuśca rudraśca devāśca pitṛkinnarāḥ |
siddhacāraṇayakṣāśca anye ca munayo janāḥ || 263 ||
gurubhāvaḥ paraṃ tīrthamanyatīrthaṃ nirarthakam |
sarvatīrthamayaṃ devi śrīguroścaraṇāmbujam || 264 ||
kanyābhogaratā mandāḥ svakāntāyāḥ parāṅmukhāḥ |
ataḥ paraṃ mayā devi kathitaṃ na mama priye || 265 ||
idaṃ rahasyamaspaṣṭaṃ vaktavyaṃ ca varānane |
sugopyaṃ ca tavāgre tu mamātmaprītaye sati || 266 ||
svāmimukhyagaṇeśādyān vaiṣṇavādīṃśca pārvati |
na vaktavyaṃ mahāmāye pādasparśaṃ kuruṣva me || 267 ||
abhakte vañcake dhūrte pāṣaṇḍe nāstikādiṣu |
manasā'pi na vaktavyā gurugītā kadācana || 268 ||
guravo bahavaḥ santi śiṣyavittāpahārakāḥ |
tamekaṃ durlabhaṃ manye śiṣyahṛttāpahārakam || 269 ||
cāturyavān vivekī ca adhyātmajñānavān śuciḥ |
mānasaṃ nirmalaṃ yasya gurutvaṃ tasya śobhate || 270 ||
guravo nirmalāḥ śāntāḥ sādhavo mitabhāṣiṇaḥ |
kāmakrodhavinirmuktāḥ sadācārāḥ jitendriyāḥ || 271 ||
sūcakādiprabhedena guravo bahudhā smṛtāḥ |
svayaṃ samyak parīkṣyātha tattvaniṣṭhaṃ bhajetsudhīḥ || 272 ||
varṇajālamidaṃ tadvadbāhyaśāstraṃ tu laukikam |
yasmin devi samabhyastaṃ sa guruḥ sucakaḥ smṛtaḥ || 273 ||
varṇāśramocitāṃ vidyāṃ dharmādharmavidhāyinīm |
pravaktāraṃ guruṃ viddhi vācakaṃ tviti pārvati || 274 ||
pañcākṣaryādimantrāṇāmupadeṣṭā tu pārvati |
sa gururbodhako bhūyādubhayorayamuttamaḥ || 275 ||
mohamāraṇavaśyāditucchamantropadeśinam |
niṣiddhagururityāhuḥ paṇḍitāstattvadarśinaḥ || 276 ||
anityamiti nirdiśya saṃsāraṃ saṅkaṭālayam |
vairāgyapathadarśī yaḥ sa gururvihitaḥ priye || 277 ||
tattvamasyādivākyānāmupadeṣṭā tu pārvati |
kāraṇākhyo guruḥ prokto bhavaroganivārakaḥ || 278 ||
sarvasandehasandohanirmūlanavicakṣaṇaḥ |
janmamṛtyubhayaghno yaḥ sa guruḥ paramo mataḥ || 279 ||
bahujanmakṛtāt puṇyāllabhyate'sau mahāguruḥ |
labdhvā'muṃ na punaryāti śiṣyaḥ saṃsārabandhanam || 280 ||
evaṃ bahuvidhā loke guravaḥ santi pārvati |
teṣu sarvaprayatnena sevyo hi paramo guruḥ || 281 ||
niṣiddhaguruśiṣyastu duṣṭasaṅkalpadūṣitaḥ |
brahmapralayaparyantaṃ na punaryāti martyatām || 282 ||
evaṃ śrutvā mahādevī mahādevavacastathā |
atyantavihvalamanāḥ śaṅkaraṃ paripṛcchati || 283 ||
pārvatyuvāca |
namaste devadevātra śrotavyaṃ kiñcidasti me |
śrutvā tvadvākyamadhunā bhṛśaṃ syādvihvalaṃ manaḥ || 284 ||
svayaṃ mūḍhā mṛtyubhītāḥ sukṛtādviratiṃ gatāḥ |
daivānniṣiddhagurugā yadi teṣāṃ tu kā gatiḥ || 285 ||
śrī mahādeva uvāca |
śṛṇu tattvamidaṃ devi yadā syādvirato naraḥ |
tadā'sāvadhikārīti procyate śrutimastakaiḥ || 286 ||
akhaṇḍaikarasaṃ brahma nityamuktaṃ nirāmayam |
svasmin sandarśitaṃ yena sa bhavedasyaṃ deśikaḥ || 287 ||
jalānāṃ sāgaro rājā yathā bhavati pārvati |
gurūṇāṃ tatra sarveṣāṃ rājā'yaṃ paramo guruḥ || 288 ||
mohādirahitaḥ śānto nityatṛpto nirāśrayaḥ |
tṛṇīkṛtabrahmaviṣṇuvaibhavaḥ paramo guruḥ || 289 ||
sarvakālavideśeṣu svatantro niścalassukhī |
akhaṇḍaikarasāsvādatṛpto hi paramo guruḥ || 290 ||
dvaitādvaitavinirmuktaḥ svānubhūtiprakāśavān |
ajñānāndhatamaśchettā sarvajñaḥ paramo guruḥ || 291 ||
yasya darśanamātreṇa manasaḥ syāt prasannatā |
svayaṃ bhūyāt dhṛtiśśāntiḥ sa bhavet paramo guruḥ || 292 ||
siddhijālaṃ samālokya yogināṃ mantravādinām |
tucchākāramanovṛttiḥ yasyāsau paramo guruḥ || 293 ||
svaśarīraṃ śavaṃ paśyan tathā svātmānamadvayam |
yaḥ strīkanakamohaghnaḥ sa bhavet paramo guruḥ || 294 ||
maunī vāgmīti tattvajño dvidhā'bhūcchṛṇu pārvati |
na kaścinmaunināṃ lobho loke'sminbhavati priye || 295 ||
vāgmī tūtkaṭasaṃsārasāgarottāraṇakṣamaḥ |
yato'sau saṃśayacchettā śāstrayuktyanubhūtibhiḥ || 296 ||
gurunāmajapāddevi bahujanmārjitānyapi |
pāpāni vilayaṃ yānti nāsti sandehamaṇvapi || 297 ||
śrīgurossadṛśaṃ daivaṃ śrīgurosadṛśaḥ pitā |
gurudhyānasamaṃ karma nāsti nāsti mahītale || 298 ||
kulaṃ dhanaṃ balaṃ śāstraṃ bāndhavāssodarā ime |
maraṇe nopayujyante gurureko hi tārakaḥ || 299 ||
kulameva pavitraṃ syāt satyaṃ svagurusevayā |
tṛptāḥ syussakalā devā brahmādyā gurutarpaṇāt || 300 ||
gurureko hi jānāti svarūpaṃ devamavyayam |
tadjñānaṃ yatprasādena nānyathā śāstrakoṭibhiḥ || 301 ||
svarūpajñānaśūnyena kṛtamapyakṛtaṃ bhavet |
tapojapādikaṃ devi sakalaṃ bālajalpavat || 302 ||
śivaṃ keciddhariṃ kecidvidhiṃ kecittu kecana |
śaktiṃ daivamiti jñātvā vivadanti vṛthā narāḥ || 303 ||
na jānanti paraṃ tattvaṃ gurudīkṣāparāṅmukhāḥ |
bhrāntāḥ paśusamā hyete svaparijñānavarjitāḥ || 304 ||
tasmātkaivalyasiddhyarthaṃ gurumeva bhajetpriye |
guruṃ vinā na jānanti mūḍhāstatparamaṃ padam || 305 ||
bhidyate hṛdayagranthiśchidyante sarvasaṃśayāḥ |
kṣīyante sarvakarmāṇi guroḥ karuṇayā śive || 306 ||
kṛtāyā gurubhaktestu vedaśāstrānusārataḥ |
mucyate pātakādghorāt gurubhakto viśeṣataḥ || 307 ||
dussaṅgaṃ ca parityajya pāpakarma parityajet |
cittacihnamidaṃ yasya tasya dīkṣā vidhīyate || 308 ||
cittatyāganiyuktaśca krodhagarvavivarjitaḥ |
dvaitabhāvaparityāgī tasya dīkṣā vidhīyate || 309 ||
etallakṣaṇayuktatvaṃ sarvabhūtahite ratam |
nirmalaṃ jīvitaṃ yasya tasya dīkṣā vidhīyate || 310 ||
kriyayā cānvitaṃ pūrvaṃ dīkṣājālaṃ nirūpitam |
mantradīkṣābhidhaṃ sāṅgopāṅgaṃ sarvaṃ śivoditam || 311 ||
kriyayā syādvirahitāṃ gurusāyujyadāyinīm |
gurudīkṣāṃ vinā ko vā gurutvācārapālakaḥ || 312 ||
śakto na cāpi śakto vā daiśikāṅghri samāśrayet |
tasya janmāsti saphalaṃ bhogamokṣaphalapradam || 313 ||
atyantacittapakvasya śraddhābhaktiyutasya ca |
pravaktavyamidaṃ devi mamātmaprītaye sadā || 314 ||
rahasyaṃ sarvaśāstreṣu gītāśāstramidaṃ śive |
samyakparīkṣya vaktavyaṃ sādhakasya mahātmanaḥ || 315 ||
satkarmaparipākācca cittaśuddhiśca dhīmataḥ |
sādhakasyaiva vaktavyā gurugītā prayatnataḥ || 316 ||
nāstikāya kṛtaghnāya dāmbhikāya śaṭhāya ca |
abhaktāya vibhaktāya na vācyeyaṃ kadācana || 317 ||
strīlolupāya mūrkhāya kāmopahatacetase |
nindakāya na vaktavyā gurugītā svabhāvataḥ || 318 ||
sarvapāpapraśamanaṃ sarvopadravavārakam |
janmamṛtyuharaṃ devi gītāśāstramidaṃ śive || 319 ||
śrutisāramidaṃ devi sarvamuktaṃ samāsataḥ |
nānyathā sadgatiḥ puṃsāṃ vinā gurupadaṃ śive || 320 ||
bahujanmakṛtātpāpādayamartho na rocate |
janmabandhanivṛttyarthaṃ gurumeva bhajetsadā || 321 ||
ahameva jagatsarvamahameva paraṃ padam |
etadjñānaṃ yato bhūyāttaṃ guruṃ praṇamāmyaham || 322 ||
alaṃ vikalpairahameva kevalaṃ
mayi sthitaṃ viśvamidaṃ carācaram |
idaṃ rahasyaṃ mama yena darśitaṃ
sa vandanīyo gurureva kevalam || 323 ||
yasyāntaṃ nādimadhyaṃ na hi karacaraṇaṃ nāmagotraṃ na sūtram |
no jātirnaiva varṇo na bhavati puruṣo no napuṃso na ca strī || 324 ||
nākāraṃ no vikāraṃ na hi janimaraṇaṃ nāsti puṇyaṃ na pāpam |
no'tattvaṃ tattvamekaṃ sahajasamarasaṃ sadguruṃ taṃ namāmi || 325 ||
nityāya satyāya cidātmakāya
navyāya bhavyāya parātparāya |
śuddhāya buddhāya nirañjanāya
namo'stu nityaṃ guruśekharāya || 326 ||
saccidānandarūpāya vyāpine paramātmane |
namaḥ śrīgurunāthāya prakāśānandamūrtaye || 327 ||
satyānandasvarūpāya bodhaikasukhakāriṇe |
namo vedāntavedyāya gurave buddhisākṣiṇe || 328 ||
namaste nātha bhagavan śivāya gururūpiṇe |
vidyāvatārasaṃsiddhyai svīkṛtānekavigraha || 329 ||
navāya navarūpāya paramārthaikarūpiṇe |
sarvājñānatamobhedabhānave cidghanāya te || 330 ||
svatantrāya dayākluptavigrahāya śivātmane |
paratantrāya bhaktānāṃ bhavyānāṃ bhavyarūpiṇe || 331 ||
vivekināṃ vivekāya vimarśāya vimarśinām |
prakāśināṃ prakāśāya jñānināṃ jñānarūpiṇe || 332 ||
purastātpārśvayoḥ pṛṣṭhe namaskuryāduparyadhaḥ |
sadā maccittarūpeṇa vidhehi bhavadāsanam || 333 ||
śrīguruṃ paramānandaṃ vande hyānandavigraham |
yasya sannidhimātreṇa cidānandāya te manaḥ || 334 ||
namo'stu gurave tubhyaṃ sahajānandarūpiṇe |
yasya vāgamṛtaṃ hanti viṣaṃ saṃsārasañjñakam || 335 ||
nānāyuktopadeśena tāritā śiṣyasantatiḥ |
tatkṛpāsāravedena gurucitpadamacyutam || 336 ||
[pāṭhabhedaḥ -
acyutāya namastubhyaṃ gurave paramātmane |
svārāmoktapadecchūnāṃ dattaṃ yenācyutaṃ padam ||
]
acyutāya namastubhyaṃ gurave paramātmane |
sarvatantrasvatantrāya cidghanānandamūrtaye || 337 ||
namo'cyutāya gurave'jñānadhvāntaikabhānave |
śiṣyasanmārgapaṭave kṛpāpīyūṣasindhave || 338 ||
omacyutāya gurave śiṣyasaṃsārasetave |
bhaktakāryaikasiṃhāya namaste citsukhātmane || 339 ||
gurunāmasamaṃ daivaṃ na pitā na ca bāndhavāḥ |
gurunāmasamaḥ svāmī nedṛśaṃ paramaṃ padam || 340 ||
ekākṣarapradātāraṃ yo guruṃ naiva manyate |
śvānayoniśataṃ gatvā cāṇḍāleṣvapi jāyate || 341 ||
gurutyāgādbhavenmṛtyuḥ mantratyāgāddaridratā |
gurumantraparityāgī rauravaṃ narakaṃ vrajet || 342 ||
śivakrodhādgurustrātā gurukrodhācchivo na hi |
tasmātsarvaprayatnena gurorājñāṃ na laṅghayet || 343 ||
saṃsārasāgarasamuddharaṇaikamantraṃ
brahmādidevamunipūjitasiddhamantram |
dāridryaduḥkhabhavarogavināśamantraṃ
vande mahābhayaharaṃ gururājamantram || 344 ||
saptakoṭimahāmantrāścittavibhramakārakāḥ |
eka eva mahāmantro gururityakṣaradvayam || 345 ||
evamuktvā mahādevaḥ pārvatīṃ punarabravīt |
idameva paraṃ tattvaṃ śṛṇu devi sukhāvaham || 346 ||
gurutattvamidaṃ devi sarvamuktaṃ samāsataḥ |
rahasyamidamavyaktaṃ na vadedyasya kasyacit || 347 ||
na mṛṣā syādiyaṃ devi maduktiḥ satyarūpiṇī |
gurugītāsamaṃ stotraṃ nāsti nāsti mahītale || 348 ||
gurugītāmimāṃ devi bhavaduḥkhavināśinīm |
gurudīkṣāvihīnasya purato na paṭhet kvacit || 349 ||
rahasyamatyantarahasyametanna pāpinā labhyamidaṃ maheśvari |
anekajanmārjitapuṇyapākādgurostu tattvaṃ labhate manuṣyaḥ || 350 ||
yasya prasādādahameva sarvaṃ
mayyeva sarvaṃ parikalpitaṃ ca |
itthaṃ vijānāmi sadātmarūpaṃ
tasyāṅghripadmaṃ praṇato'smi nityam || 351 ||
ajñānatimirāndhasya viṣayākrāntacetasaḥ |
jñānaprabhāpradānena prasādaṃ kuru me prabho || 352 ||
iti śrīskandapurāṇe uttarakhaṇḍe umāmaheśvara saṃvāde śrī gurugītā samāpta ||
maṅgalaṃ
maṅgalaṃ gurudevāya mahanīyaguṇātmane |
sarvalokaśaraṇyāya sādhurūpāya maṅgalam ||
Sanskrit — Devanagari (original)
अथ तृतीयोऽध्यायः ॥
अथ काम्यजपस्थानं कथयामि वरानने ।
सागरान्ते सरित्तीरे तीर्थे हरिहरालये ॥ 236 ॥
शक्तिदेवालये गोष्ठे सर्वदेवालये शुभे ।
वटस्य धात्र्या मूले वा मठे बृन्दावने तथा ॥ 237 ॥
पवित्रे निर्मले देशे नित्यानुष्ठानतोऽपि वा ।
निर्वेदनेन मौनेन जपमेतत् समारभेत् ॥ 238 ॥
जाप्येन जयमाप्नोति जपसिद्धिं फलं तथा ।
हीनं कर्म त्यजेत्सर्वं गर्हितस्थानमेव च ॥ 239 ॥
श्मशाने बिल्वमूले वा वटमूलान्तिके तथा ।
सिद्ध्यन्ति कानके मूले चूतवृक्षस्य सन्निधौ ॥ 240 ॥
पीतासनं मोहने तु ह्यसितं चाभिचारिके ।
ज्ञेयं शुक्लं च शान्त्यर्थं वश्ये रक्तं प्रकीर्तितम् ॥ 241 ॥
जपं हीनासनं कुर्वन् हीनकर्मफलप्रदम् ।
गुरुगीतां प्रयाणे वा सङ्ग्रामे रिपुसङ्कटे ॥ 242 ॥
जपन् जयमवाप्नोति मरणे मुक्तिदायिका ।
सर्वकर्माणि सिद्ध्यन्ति गुरुपुत्रे न संशयः ॥ 243 ॥
गुरुमन्त्रो मुखे यस्य तस्य सिद्ध्यन्ति नाऽन्यथा ।
दीक्षया सर्वकर्माणि सिद्ध्यन्ति गुरुपुत्रके ॥ 244 ॥
भवमूलविनाशाय चाष्टपाशनिवृत्तये ।
गुरुगीताम्भसि स्नानं तत्त्वज्ञः कुरुते सदा ॥ 245 ॥
स एवं सद्गुरुः साक्षात् सदसद्ब्रह्मवित्तमः ।
तस्य स्थानानि सर्वाणि पवित्राणि न संशयः ॥ 246 ॥
सर्वशुद्धः पवित्रोऽसौ स्वभावाद्यत्र तिष्ठति ।
तत्र देवगणाः सर्वे क्षेत्रपीठे चरन्ति च ॥ 247 ॥
आसनस्थाः शयाना वा गच्छन्तस्तिष्ठतोऽपि वा ।
अश्वारूढा गजारूढाः सुषुप्ता जाग्रतोऽपि वा ॥ 248 ॥
शुचिर्भूता ज्ञानवन्तो गुरुगीतां जपन्ति ये ।
तेषां दर्शनसंस्पर्शात् दिव्यज्ञानं प्रजायते ॥ 249 ॥
समुद्रे वै यथा तोयं क्षीरे क्षीरं जले जलम् ।
भिन्ने कुम्भे यथाऽऽकाशं तथाऽऽत्मा परमात्मनि ॥ 250 ॥
तथैव ज्ञानवान् जीवः परमात्मनि सर्वदा ।
ऐक्येन रमते ज्ञानी यत्र कुत्र दिवानिशम् ॥ 251 ॥
एवंविधो महायुक्तः सर्वत्र वर्तते सदा ।
तस्मात्सर्वप्रकारेण गुरुभक्तिं समाचरेत् ॥ 252 ॥
गुरुसन्तोषणादेव मुक्तो भवति पार्वति ।
अणिमादिषु भोक्तृत्वं कृपया देवि जायते ॥ 253 ॥
साम्येन रमते ज्ञानी दिवा वा यदि वा निशि ।
एवंविधो महामौनी त्रैलोक्यसमतां व्रजेत् ॥ 254 ॥
अथ संसारिणः सर्वे गुरुगीता जपेन तु ।
सर्वान् कामांस्तु भुञ्जन्ति त्रिसत्यं मम भाषितम् ॥ 255 ॥
सत्यं सत्यं पुनः सत्यं धर्मसारं मयोदितम् ।
गुरुगीतासमं स्तोत्रं नास्ति तत्त्वं गुरोः परम् ॥ 256 ॥
गुरुर्देवो गुरुर्धर्मो गुरौ निष्ठा परं तपः ।
गुरोः परतरं नास्ति त्रिवारं कथयामि ते ॥ 257 ॥
धन्या माता पिता धन्यो गोत्रं धन्यं कुलोद्भवः ।
धन्या च वसुधा देवि यत्र स्याद्गुरुभक्तता ॥ 258 ॥
आकल्पजन्म कोटीनां यज्ञव्रततपः क्रियाः ।
ताः सर्वाः सफला देवि गुरूसन्तोषमात्रतः ॥ 259 ॥
शरीरमिन्द्रियं प्राणमर्थं स्वजनबन्धुता ।
मातृकुलं पितृकुलं गुरुरेव न संशयः ॥ 260 ॥
मन्दभाग्या ह्यशक्ताश्च ये जना नानुमन्वते ।
गुरुसेवासु विमुखाः पच्यन्ते नरकेऽशुचौ ॥ 261 ॥
विद्या धनं बलं चैव तेषां भाग्यं निरर्थकम् ।
येषां गुरूकृपा नास्ति अधो गच्छन्ति पार्वति ॥ 262 ॥
ब्रह्मा विष्णुश्च रुद्रश्च देवाश्च पितृकिन्नराः ।
सिद्धचारणयक्षाश्च अन्ये च मुनयो जनाः ॥ 263 ॥
गुरुभावः परं तीर्थमन्यतीर्थं निरर्थकम् ।
सर्वतीर्थमयं देवि श्रीगुरोश्चरणाम्बुजम् ॥ 264 ॥
कन्याभोगरता मन्दाः स्वकान्तायाः पराङ्मुखाः ।
अतः परं मया देवि कथितं न मम प्रिये ॥ 265 ॥
इदं रहस्यमस्पष्टं वक्तव्यं च वरानने ।
सुगोप्यं च तवाग्रे तु ममात्मप्रीतये सति ॥ 266 ॥
स्वामिमुख्यगणेशाद्यान् वैष्णवादींश्च पार्वति ।
न वक्तव्यं महामाये पादस्पर्शं कुरुष्व मे ॥ 267 ॥
अभक्ते वञ्चके धूर्ते पाषण्डे नास्तिकादिषु ।
मनसाऽपि न वक्तव्या गुरुगीता कदाचन ॥ 268 ॥
गुरवो बहवः सन्ति शिष्यवित्तापहारकाः ।
तमेकं दुर्लभं मन्ये शिष्यहृत्तापहारकम् ॥ 269 ॥
चातुर्यवान् विवेकी च अध्यात्मज्ञानवान् शुचिः ।
मानसं निर्मलं यस्य गुरुत्वं तस्य शोभते ॥ 270 ॥
गुरवो निर्मलाः शान्ताः साधवो मितभाषिणः ।
कामक्रोधविनिर्मुक्ताः सदाचाराः जितेन्द्रियाः ॥ 271 ॥
सूचकादिप्रभेदेन गुरवो बहुधा स्मृताः ।
स्वयं सम्यक् परीक्ष्याथ तत्त्वनिष्ठं भजेत्सुधीः ॥ 272 ॥
वर्णजालमिदं तद्वद्बाह्यशास्त्रं तु लौकिकम् ।
यस्मिन् देवि समभ्यस्तं स गुरुः सुचकः स्मृतः ॥ 273 ॥
वर्णाश्रमोचितां विद्यां धर्माधर्मविधायिनीम् ।
प्रवक्तारं गुरुं विद्धि वाचकं त्विति पार्वति ॥ 274 ॥
पञ्चाक्षर्यादिमन्त्राणामुपदेष्टा तु पार्वति ।
स गुरुर्बोधको भूयादुभयोरयमुत्तमः ॥ 275 ॥
मोहमारणवश्यादितुच्छमन्त्रोपदेशिनम् ।
निषिद्धगुरुरित्याहुः पण्डितास्तत्त्वदर्शिनः ॥ 276 ॥
अनित्यमिति निर्दिश्य संसारं सङ्कटालयम् ।
वैराग्यपथदर्शी यः स गुरुर्विहितः प्रिये ॥ 277 ॥
तत्त्वमस्यादिवाक्यानामुपदेष्टा तु पार्वति ।
कारणाख्यो गुरुः प्रोक्तो भवरोगनिवारकः ॥ 278 ॥
सर्वसन्देहसन्दोहनिर्मूलनविचक्षणः ।
जन्ममृत्युभयघ्नो यः स गुरुः परमो मतः ॥ 279 ॥
बहुजन्मकृतात् पुण्याल्लभ्यतेऽसौ महागुरुः ।
लब्ध्वाऽमुं न पुनर्याति शिष्यः संसारबन्धनम् ॥ 280 ॥
एवं बहुविधा लोके गुरवः सन्ति पार्वति ।
तेषु सर्वप्रयत्नेन सेव्यो हि परमो गुरुः ॥ 281 ॥
निषिद्धगुरुशिष्यस्तु दुष्टसङ्कल्पदूषितः ।
ब्रह्मप्रलयपर्यन्तं न पुनर्याति मर्त्यताम् ॥ 282 ॥
एवं श्रुत्वा महादेवी महादेववचस्तथा ।
अत्यन्तविह्वलमनाः शङ्करं परिपृच्छति ॥ 283 ॥
पार्वत्युवाच ।
नमस्ते देवदेवात्र श्रोतव्यं किञ्चिदस्ति मे ।
श्रुत्वा त्वद्वाक्यमधुना भृशं स्याद्विह्वलं मनः ॥ 284 ॥
स्वयं मूढा मृत्युभीताः सुकृताद्विरतिं गताः ।
दैवान्निषिद्धगुरुगा यदि तेषां तु का गतिः ॥ 285 ॥
श्री महादेव उवाच ।
शृणु तत्त्वमिदं देवि यदा स्याद्विरतो नरः ।
तदाऽसावधिकारीति प्रोच्यते श्रुतिमस्तकैः ॥ 286 ॥
अखण्डैकरसं ब्रह्म नित्यमुक्तं निरामयम् ।
स्वस्मिन् सन्दर्शितं येन स भवेदस्यं देशिकः ॥ 287 ॥
जलानां सागरो राजा यथा भवति पार्वति ।
गुरूणां तत्र सर्वेषां राजाऽयं परमो गुरुः ॥ 288 ॥
मोहादिरहितः शान्तो नित्यतृप्तो निराश्रयः ।
तृणीकृतब्रह्मविष्णुवैभवः परमो गुरुः ॥ 289 ॥
सर्वकालविदेशेषु स्वतन्त्रो निश्चलस्सुखी ।
अखण्डैकरसास्वादतृप्तो हि परमो गुरुः ॥ 290 ॥
द्वैताद्वैतविनिर्मुक्तः स्वानुभूतिप्रकाशवान् ।
अज्ञानान्धतमश्छेत्ता सर्वज्ञः परमो गुरुः ॥ 291 ॥
यस्य दर्शनमात्रेण मनसः स्यात् प्रसन्नता ।
स्वयं भूयात् धृतिश्शान्तिः स भवेत् परमो गुरुः ॥ 292 ॥
सिद्धिजालं समालोक्य योगिनां मन्त्रवादिनाम् ।
तुच्छाकारमनोवृत्तिः यस्यासौ परमो गुरुः ॥ 293 ॥
स्वशरीरं शवं पश्यन् तथा स्वात्मानमद्वयम् ।
यः स्त्रीकनकमोहघ्नः स भवेत् परमो गुरुः ॥ 294 ॥
मौनी वाग्मीति तत्त्वज्ञो द्विधाऽभूच्छृणु पार्वति ।
न कश्चिन्मौनिनां लोभो लोकेऽस्मिन्भवति प्रिये ॥ 295 ॥
वाग्मी तूत्कटसंसारसागरोत्तारणक्षमः ।
यतोऽसौ संशयच्छेत्ता शास्त्रयुक्त्यनुभूतिभिः ॥ 296 ॥
गुरुनामजपाद्देवि बहुजन्मार्जितान्यपि ।
पापानि विलयं यान्ति नास्ति सन्देहमण्वपि ॥ 297 ॥
श्रीगुरोस्सदृशं दैवं श्रीगुरोसदृशः पिता ।
गुरुध्यानसमं कर्म नास्ति नास्ति महीतले ॥ 298 ॥
कुलं धनं बलं शास्त्रं बान्धवास्सोदरा इमे ।
मरणे नोपयुज्यन्ते गुरुरेको हि तारकः ॥ 299 ॥
कुलमेव पवित्रं स्यात् सत्यं स्वगुरुसेवया ।
तृप्ताः स्युस्सकला देवा ब्रह्माद्या गुरुतर्पणात् ॥ 300 ॥
गुरुरेको हि जानाति स्वरूपं देवमव्ययम् ।
तद्ज्ञानं यत्प्रसादेन नान्यथा शास्त्रकोटिभिः ॥ 301 ॥
स्वरूपज्ञानशून्येन कृतमप्यकृतं भवेत् ।
तपोजपादिकं देवि सकलं बालजल्पवत् ॥ 302 ॥
शिवं केचिद्धरिं केचिद्विधिं केचित्तु केचन ।
शक्तिं दैवमिति ज्ञात्वा विवदन्ति वृथा नराः ॥ 303 ॥
न जानन्ति परं तत्त्वं गुरुदीक्षापराङ्मुखाः ।
भ्रान्ताः पशुसमा ह्येते स्वपरिज्ञानवर्जिताः ॥ 304 ॥
तस्मात्कैवल्यसिद्ध्यर्थं गुरुमेव भजेत्प्रिये ।
गुरुं विना न जानन्ति मूढास्तत्परमं पदम् ॥ 305 ॥
भिद्यते हृदयग्रन्थिश्छिद्यन्ते सर्वसंशयाः ।
क्षीयन्ते सर्वकर्माणि गुरोः करुणया शिवे ॥ 306 ॥
कृताया गुरुभक्तेस्तु वेदशास्त्रानुसारतः ।
मुच्यते पातकाद्घोरात् गुरुभक्तो विशेषतः ॥ 307 ॥
दुस्सङ्गं च परित्यज्य पापकर्म परित्यजेत् ।
चित्तचिह्नमिदं यस्य तस्य दीक्षा विधीयते ॥ 308 ॥
चित्तत्यागनियुक्तश्च क्रोधगर्वविवर्जितः ।
द्वैतभावपरित्यागी तस्य दीक्षा विधीयते ॥ 309 ॥
एतल्लक्षणयुक्तत्वं सर्वभूतहिते रतम् ।
निर्मलं जीवितं यस्य तस्य दीक्षा विधीयते ॥ 310 ॥
क्रियया चान्वितं पूर्वं दीक्षाजालं निरूपितम् ।
मन्त्रदीक्षाभिधं साङ्गोपाङ्गं सर्वं शिवोदितम् ॥ 311 ॥
क्रियया स्याद्विरहितां गुरुसायुज्यदायिनीम् ।
गुरुदीक्षां विना को वा गुरुत्वाचारपालकः ॥ 312 ॥
शक्तो न चापि शक्तो वा दैशिकाङ्घ्रि समाश्रयेत् ।
तस्य जन्मास्ति सफलं भोगमोक्षफलप्रदम् ॥ 313 ॥
अत्यन्तचित्तपक्वस्य श्रद्धाभक्तियुतस्य च ।
प्रवक्तव्यमिदं देवि ममात्मप्रीतये सदा ॥ 314 ॥
रहस्यं सर्वशास्त्रेषु गीताशास्त्रमिदं शिवे ।
सम्यक्परीक्ष्य वक्तव्यं साधकस्य महात्मनः ॥ 315 ॥
सत्कर्मपरिपाकाच्च चित्तशुद्धिश्च धीमतः ।
साधकस्यैव वक्तव्या गुरुगीता प्रयत्नतः ॥ 316 ॥
नास्तिकाय कृतघ्नाय दाम्भिकाय शठाय च ।
अभक्ताय विभक्ताय न वाच्येयं कदाचन ॥ 317 ॥
स्त्रीलोलुपाय मूर्खाय कामोपहतचेतसे ।
निन्दकाय न वक्तव्या गुरुगीता स्वभावतः ॥ 318 ॥
सर्वपापप्रशमनं सर्वोपद्रववारकम् ।
जन्ममृत्युहरं देवि गीताशास्त्रमिदं शिवे ॥ 319 ॥
श्रुतिसारमिदं देवि सर्वमुक्तं समासतः ।
नान्यथा सद्गतिः पुंसां विना गुरुपदं शिवे ॥ 320 ॥
बहुजन्मकृतात्पापादयमर्थो न रोचते ।
जन्मबन्धनिवृत्त्यर्थं गुरुमेव भजेत्सदा ॥ 321 ॥
अहमेव जगत्सर्वमहमेव परं पदम् ।
एतद्ज्ञानं यतो भूयात्तं गुरुं प्रणमाम्यहम् ॥ 322 ॥
अलं विकल्पैरहमेव केवलं
मयि स्थितं विश्वमिदं चराचरम् ।
इदं रहस्यं मम येन दर्शितं
स वन्दनीयो गुरुरेव केवलम् ॥ 323 ॥
यस्यान्तं नादिमध्यं न हि करचरणं नामगोत्रं न सूत्रम् ।
नो जातिर्नैव वर्णो न भवति पुरुषो नो नपुंसो न च स्त्री ॥ 324 ॥
नाकारं नो विकारं न हि जनिमरणं नास्ति पुण्यं न पापम् ।
नोऽतत्त्वं तत्त्वमेकं सहजसमरसं सद्गुरुं तं नमामि ॥ 325 ॥
नित्याय सत्याय चिदात्मकाय
नव्याय भव्याय परात्पराय ।
शुद्धाय बुद्धाय निरञ्जनाय
नमोऽस्तु नित्यं गुरुशेखराय ॥ 326 ॥
सच्चिदानन्दरूपाय व्यापिने परमात्मने ।
नमः श्रीगुरुनाथाय प्रकाशानन्दमूर्तये ॥ 327 ॥
सत्यानन्दस्वरूपाय बोधैकसुखकारिणे ।
नमो वेदान्तवेद्याय गुरवे बुद्धिसाक्षिणे ॥ 328 ॥
नमस्ते नाथ भगवन् शिवाय गुरुरूपिणे ।
विद्यावतारसंसिद्ध्यै स्वीकृतानेकविग्रह ॥ 329 ॥
नवाय नवरूपाय परमार्थैकरूपिणे ।
सर्वाज्ञानतमोभेदभानवे चिद्घनाय ते ॥ 330 ॥
स्वतन्त्राय दयाक्लुप्तविग्रहाय शिवात्मने ।
परतन्त्राय भक्तानां भव्यानां भव्यरूपिणे ॥ 331 ॥
विवेकिनां विवेकाय विमर्शाय विमर्शिनाम् ।
प्रकाशिनां प्रकाशाय ज्ञानिनां ज्ञानरूपिणे ॥ 332 ॥
पुरस्तात्पार्श्वयोः पृष्ठे नमस्कुर्यादुपर्यधः ।
सदा मच्चित्तरूपेण विधेहि भवदासनम् ॥ 333 ॥
श्रीगुरुं परमानन्दं वन्दे ह्यानन्दविग्रहम् ।
यस्य सन्निधिमात्रेण चिदानन्दाय ते मनः ॥ 334 ॥
नमोऽस्तु गुरवे तुभ्यं सहजानन्दरूपिणे ।
यस्य वागमृतं हन्ति विषं संसारसञ्ज्ञकम् ॥ 335 ॥
नानायुक्तोपदेशेन तारिता शिष्यसन्ततिः ।
तत्कृपासारवेदेन गुरुचित्पदमच्युतम् ॥ 336 ॥
[पाठभेदः -
अच्युताय नमस्तुभ्यं गुरवे परमात्मने ।
स्वारामोक्तपदेच्छूनां दत्तं येनाच्युतं पदम् ॥
]
अच्युताय नमस्तुभ्यं गुरवे परमात्मने ।
सर्वतन्त्रस्वतन्त्राय चिद्घनानन्दमूर्तये ॥ 337 ॥
नमोऽच्युताय गुरवेऽज्ञानध्वान्तैकभानवे ।
शिष्यसन्मार्गपटवे कृपापीयूषसिन्धवे ॥ 338 ॥
ओमच्युताय गुरवे शिष्यसंसारसेतवे ।
भक्तकार्यैकसिंहाय नमस्ते चित्सुखात्मने ॥ 339 ॥
गुरुनामसमं दैवं न पिता न च बान्धवाः ।
गुरुनामसमः स्वामी नेदृशं परमं पदम् ॥ 340 ॥
एकाक्षरप्रदातारं यो गुरुं नैव मन्यते ।
श्वानयोनिशतं गत्वा चाण्डालेष्वपि जायते ॥ 341 ॥
गुरुत्यागाद्भवेन्मृत्युः मन्त्रत्यागाद्दरिद्रता ।
गुरुमन्त्रपरित्यागी रौरवं नरकं व्रजेत् ॥ 342 ॥
शिवक्रोधाद्गुरुस्त्राता गुरुक्रोधाच्छिवो न हि ।
तस्मात्सर्वप्रयत्नेन गुरोराज्ञां न लङ्घयेत् ॥ 343 ॥
संसारसागरसमुद्धरणैकमन्त्रं
ब्रह्मादिदेवमुनिपूजितसिद्धमन्त्रम् ।
दारिद्र्यदुःखभवरोगविनाशमन्त्रं
वन्दे महाभयहरं गुरुराजमन्त्रम् ॥ 344 ॥
सप्तकोटिमहामन्त्राश्चित्तविभ्रमकारकाः ।
एक एव महामन्त्रो गुरुरित्यक्षरद्वयम् ॥ 345 ॥
एवमुक्त्वा महादेवः पार्वतीं पुनरब्रवीत् ।
इदमेव परं तत्त्वं शृणु देवि सुखावहम् ॥ 346 ॥
गुरुतत्त्वमिदं देवि सर्वमुक्तं समासतः ।
रहस्यमिदमव्यक्तं न वदेद्यस्य कस्यचित् ॥ 347 ॥
न मृषा स्यादियं देवि मदुक्तिः सत्यरूपिणी ।
गुरुगीतासमं स्तोत्रं नास्ति नास्ति महीतले ॥ 348 ॥
गुरुगीतामिमां देवि भवदुःखविनाशिनीम् ।
गुरुदीक्षाविहीनस्य पुरतो न पठेत् क्वचित् ॥ 349 ॥
रहस्यमत्यन्तरहस्यमेतन्न पापिना लभ्यमिदं महेश्वरि ।
अनेकजन्मार्जितपुण्यपाकाद्गुरोस्तु तत्त्वं लभते मनुष्यः ॥ 350 ॥
यस्य प्रसादादहमेव सर्वं
मय्येव सर्वं परिकल्पितं च ।
इत्थं विजानामि सदात्मरूपं
तस्याङ्घ्रिपद्मं प्रणतोऽस्मि नित्यम् ॥ 351 ॥
अज्ञानतिमिरान्धस्य विषयाक्रान्तचेतसः ।
ज्ञानप्रभाप्रदानेन प्रसादं कुरु मे प्रभो ॥ 352 ॥
इति श्रीस्कन्दपुराणे उत्तरखण्डे उमामहेश्वर संवादे श्री गुरुगीता समाप्त ॥
मङ्गलं
मङ्गलं गुरुदेवाय महनीयगुणात्मने ।
सर्वलोकशरण्याय साधुरूपाय मङ्गलम् ॥
atha tṛtīyo'dhyāyaḥ ||
atha kāmyajapasthānaṃ kathayāmi varānane |
sāgarānte sarittīre tīrthe hariharālaye || 236 ||
śaktidevālaye goṣṭhe sarvadevālaye śubhe |
vaṭasya dhātryā mūle vā maṭhe bṛndāvane tathā || 237 ||
pavitre nirmale deśe nityānuṣṭhānato'pi vā |
nirvedanena maunena japametat samārabhet || 238 ||
jāpyena jayamāpnoti japasiddhiṃ phalaṃ tathā |
hīnaṃ karma tyajetsarvaṃ garhitasthānameva ca || 239 ||
śmaśāne bilvamūle vā vaṭamūlāntike tathā |
siddhyanti kānake mūle cūtavṛkṣasya sannidhau || 240 ||
pītāsanaṃ mohane tu hyasitaṃ cābhicārike |
jñeyaṃ śuklaṃ ca śāntyarthaṃ vaśye raktaṃ prakīrtitam || 241 ||
japaṃ hīnāsanaṃ kurvan hīnakarmaphalapradam |
gurugītāṃ prayāṇe vā saṅgrāme ripusaṅkaṭe || 242 ||
japan jayamavāpnoti maraṇe muktidāyikā |
sarvakarmāṇi siddhyanti guruputre na saṃśayaḥ || 243 ||
gurumantro mukhe yasya tasya siddhyanti nā'nyathā |
dīkṣayā sarvakarmāṇi siddhyanti guruputrake || 244 ||
bhavamūlavināśāya cāṣṭapāśanivṛttaye |
gurugītāmbhasi snānaṃ tattvajñaḥ kurute sadā || 245 ||
sa evaṃ sadguruḥ sākṣāt sadasadbrahmavittamaḥ |
tasya sthānāni sarvāṇi pavitrāṇi na saṃśayaḥ || 246 ||
sarvaśuddhaḥ pavitro'sau svabhāvādyatra tiṣṭhati |
tatra devagaṇāḥ sarve kṣetrapīṭhe caranti ca || 247 ||
āsanasthāḥ śayānā vā gacchantastiṣṭhato'pi vā |
aśvārūḍhā gajārūḍhāḥ suṣuptā jāgrato'pi vā || 248 ||
śucirbhūtā jñānavanto gurugītāṃ japanti ye |
teṣāṃ darśanasaṃsparśāt divyajñānaṃ prajāyate || 249 ||
samudre vai yathā toyaṃ kṣīre kṣīraṃ jale jalam |
bhinne kumbhe yathā''kāśaṃ tathā''tmā paramātmani || 250 ||
tathaiva jñānavān jīvaḥ paramātmani sarvadā |
aikyena ramate jñānī yatra kutra divāniśam || 251 ||
evaṃvidho mahāyuktaḥ sarvatra vartate sadā |
tasmātsarvaprakāreṇa gurubhaktiṃ samācaret || 252 ||
gurusantoṣaṇādeva mukto bhavati pārvati |
aṇimādiṣu bhoktṛtvaṃ kṛpayā devi jāyate || 253 ||
sāmyena ramate jñānī divā vā yadi vā niśi |
evaṃvidho mahāmaunī trailokyasamatāṃ vrajet || 254 ||
atha saṃsāriṇaḥ sarve gurugītā japena tu |
sarvān kāmāṃstu bhuñjanti trisatyaṃ mama bhāṣitam || 255 ||
satyaṃ satyaṃ punaḥ satyaṃ dharmasāraṃ mayoditam |
gurugītāsamaṃ stotraṃ nāsti tattvaṃ guroḥ param || 256 ||
gururdevo gururdharmo gurau niṣṭhā paraṃ tapaḥ |
guroḥ parataraṃ nāsti trivāraṃ kathayāmi te || 257 ||
dhanyā mātā pitā dhanyo gotraṃ dhanyaṃ kulodbhavaḥ |
dhanyā ca vasudhā devi yatra syādgurubhaktatā || 258 ||
ākalpajanma koṭīnāṃ yajñavratatapaḥ kriyāḥ |
tāḥ sarvāḥ saphalā devi gurūsantoṣamātrataḥ || 259 ||
śarīramindriyaṃ prāṇamarthaṃ svajanabandhutā |
mātṛkulaṃ pitṛkulaṃ gurureva na saṃśayaḥ || 260 ||
mandabhāgyā hyaśaktāśca ye janā nānumanvate |
gurusevāsu vimukhāḥ pacyante narake'śucau || 261 ||
vidyā dhanaṃ balaṃ caiva teṣāṃ bhāgyaṃ nirarthakam |
yeṣāṃ gurūkṛpā nāsti adho gacchanti pārvati || 262 ||
brahmā viṣṇuśca rudraśca devāśca pitṛkinnarāḥ |
siddhacāraṇayakṣāśca anye ca munayo janāḥ || 263 ||
gurubhāvaḥ paraṃ tīrthamanyatīrthaṃ nirarthakam |
sarvatīrthamayaṃ devi śrīguroścaraṇāmbujam || 264 ||
kanyābhogaratā mandāḥ svakāntāyāḥ parāṅmukhāḥ |
ataḥ paraṃ mayā devi kathitaṃ na mama priye || 265 ||
idaṃ rahasyamaspaṣṭaṃ vaktavyaṃ ca varānane |
sugopyaṃ ca tavāgre tu mamātmaprītaye sati || 266 ||
svāmimukhyagaṇeśādyān vaiṣṇavādīṃśca pārvati |
na vaktavyaṃ mahāmāye pādasparśaṃ kuruṣva me || 267 ||
abhakte vañcake dhūrte pāṣaṇḍe nāstikādiṣu |
manasā'pi na vaktavyā gurugītā kadācana || 268 ||
guravo bahavaḥ santi śiṣyavittāpahārakāḥ |
tamekaṃ durlabhaṃ manye śiṣyahṛttāpahārakam || 269 ||
cāturyavān vivekī ca adhyātmajñānavān śuciḥ |
mānasaṃ nirmalaṃ yasya gurutvaṃ tasya śobhate || 270 ||
guravo nirmalāḥ śāntāḥ sādhavo mitabhāṣiṇaḥ |
kāmakrodhavinirmuktāḥ sadācārāḥ jitendriyāḥ || 271 ||
sūcakādiprabhedena guravo bahudhā smṛtāḥ |
svayaṃ samyak parīkṣyātha tattvaniṣṭhaṃ bhajetsudhīḥ || 272 ||
varṇajālamidaṃ tadvadbāhyaśāstraṃ tu laukikam |
yasmin devi samabhyastaṃ sa guruḥ sucakaḥ smṛtaḥ || 273 ||
varṇāśramocitāṃ vidyāṃ dharmādharmavidhāyinīm |
pravaktāraṃ guruṃ viddhi vācakaṃ tviti pārvati || 274 ||
pañcākṣaryādimantrāṇāmupadeṣṭā tu pārvati |
sa gururbodhako bhūyādubhayorayamuttamaḥ || 275 ||
mohamāraṇavaśyāditucchamantropadeśinam |
niṣiddhagururityāhuḥ paṇḍitāstattvadarśinaḥ || 276 ||
anityamiti nirdiśya saṃsāraṃ saṅkaṭālayam |
vairāgyapathadarśī yaḥ sa gururvihitaḥ priye || 277 ||
tattvamasyādivākyānāmupadeṣṭā tu pārvati |
kāraṇākhyo guruḥ prokto bhavaroganivārakaḥ || 278 ||
sarvasandehasandohanirmūlanavicakṣaṇaḥ |
janmamṛtyubhayaghno yaḥ sa guruḥ paramo mataḥ || 279 ||
bahujanmakṛtāt puṇyāllabhyate'sau mahāguruḥ |
labdhvā'muṃ na punaryāti śiṣyaḥ saṃsārabandhanam || 280 ||
evaṃ bahuvidhā loke guravaḥ santi pārvati |
teṣu sarvaprayatnena sevyo hi paramo guruḥ || 281 ||
niṣiddhaguruśiṣyastu duṣṭasaṅkalpadūṣitaḥ |
brahmapralayaparyantaṃ na punaryāti martyatām || 282 ||
evaṃ śrutvā mahādevī mahādevavacastathā |
atyantavihvalamanāḥ śaṅkaraṃ paripṛcchati || 283 ||
pārvatyuvāca |
namaste devadevātra śrotavyaṃ kiñcidasti me |
śrutvā tvadvākyamadhunā bhṛśaṃ syādvihvalaṃ manaḥ || 284 ||
svayaṃ mūḍhā mṛtyubhītāḥ sukṛtādviratiṃ gatāḥ |
daivānniṣiddhagurugā yadi teṣāṃ tu kā gatiḥ || 285 ||
śrī mahādeva uvāca |
śṛṇu tattvamidaṃ devi yadā syādvirato naraḥ |
tadā'sāvadhikārīti procyate śrutimastakaiḥ || 286 ||
akhaṇḍaikarasaṃ brahma nityamuktaṃ nirāmayam |
svasmin sandarśitaṃ yena sa bhavedasyaṃ deśikaḥ || 287 ||
jalānāṃ sāgaro rājā yathā bhavati pārvati |
gurūṇāṃ tatra sarveṣāṃ rājā'yaṃ paramo guruḥ || 288 ||
mohādirahitaḥ śānto nityatṛpto nirāśrayaḥ |
tṛṇīkṛtabrahmaviṣṇuvaibhavaḥ paramo guruḥ || 289 ||
sarvakālavideśeṣu svatantro niścalassukhī |
akhaṇḍaikarasāsvādatṛpto hi paramo guruḥ || 290 ||
dvaitādvaitavinirmuktaḥ svānubhūtiprakāśavān |
ajñānāndhatamaśchettā sarvajñaḥ paramo guruḥ || 291 ||
yasya darśanamātreṇa manasaḥ syāt prasannatā |
svayaṃ bhūyāt dhṛtiśśāntiḥ sa bhavet paramo guruḥ || 292 ||
siddhijālaṃ samālokya yogināṃ mantravādinām |
tucchākāramanovṛttiḥ yasyāsau paramo guruḥ || 293 ||
svaśarīraṃ śavaṃ paśyan tathā svātmānamadvayam |
yaḥ strīkanakamohaghnaḥ sa bhavet paramo guruḥ || 294 ||
maunī vāgmīti tattvajño dvidhā'bhūcchṛṇu pārvati |
na kaścinmaunināṃ lobho loke'sminbhavati priye || 295 ||
vāgmī tūtkaṭasaṃsārasāgarottāraṇakṣamaḥ |
yato'sau saṃśayacchettā śāstrayuktyanubhūtibhiḥ || 296 ||
gurunāmajapāddevi bahujanmārjitānyapi |
pāpāni vilayaṃ yānti nāsti sandehamaṇvapi || 297 ||
śrīgurossadṛśaṃ daivaṃ śrīgurosadṛśaḥ pitā |
gurudhyānasamaṃ karma nāsti nāsti mahītale || 298 ||
kulaṃ dhanaṃ balaṃ śāstraṃ bāndhavāssodarā ime |
maraṇe nopayujyante gurureko hi tārakaḥ || 299 ||
kulameva pavitraṃ syāt satyaṃ svagurusevayā |
tṛptāḥ syussakalā devā brahmādyā gurutarpaṇāt || 300 ||
gurureko hi jānāti svarūpaṃ devamavyayam |
tadjñānaṃ yatprasādena nānyathā śāstrakoṭibhiḥ || 301 ||
svarūpajñānaśūnyena kṛtamapyakṛtaṃ bhavet |
tapojapādikaṃ devi sakalaṃ bālajalpavat || 302 ||
śivaṃ keciddhariṃ kecidvidhiṃ kecittu kecana |
śaktiṃ daivamiti jñātvā vivadanti vṛthā narāḥ || 303 ||
na jānanti paraṃ tattvaṃ gurudīkṣāparāṅmukhāḥ |
bhrāntāḥ paśusamā hyete svaparijñānavarjitāḥ || 304 ||
tasmātkaivalyasiddhyarthaṃ gurumeva bhajetpriye |
guruṃ vinā na jānanti mūḍhāstatparamaṃ padam || 305 ||
bhidyate hṛdayagranthiśchidyante sarvasaṃśayāḥ |
kṣīyante sarvakarmāṇi guroḥ karuṇayā śive || 306 ||
kṛtāyā gurubhaktestu vedaśāstrānusārataḥ |
mucyate pātakādghorāt gurubhakto viśeṣataḥ || 307 ||
dussaṅgaṃ ca parityajya pāpakarma parityajet |
cittacihnamidaṃ yasya tasya dīkṣā vidhīyate || 308 ||
cittatyāganiyuktaśca krodhagarvavivarjitaḥ |
dvaitabhāvaparityāgī tasya dīkṣā vidhīyate || 309 ||
etallakṣaṇayuktatvaṃ sarvabhūtahite ratam |
nirmalaṃ jīvitaṃ yasya tasya dīkṣā vidhīyate || 310 ||
kriyayā cānvitaṃ pūrvaṃ dīkṣājālaṃ nirūpitam |
mantradīkṣābhidhaṃ sāṅgopāṅgaṃ sarvaṃ śivoditam || 311 ||
kriyayā syādvirahitāṃ gurusāyujyadāyinīm |
gurudīkṣāṃ vinā ko vā gurutvācārapālakaḥ || 312 ||
śakto na cāpi śakto vā daiśikāṅghri samāśrayet |
tasya janmāsti saphalaṃ bhogamokṣaphalapradam || 313 ||
atyantacittapakvasya śraddhābhaktiyutasya ca |
pravaktavyamidaṃ devi mamātmaprītaye sadā || 314 ||
rahasyaṃ sarvaśāstreṣu gītāśāstramidaṃ śive |
samyakparīkṣya vaktavyaṃ sādhakasya mahātmanaḥ || 315 ||
satkarmaparipākācca cittaśuddhiśca dhīmataḥ |
sādhakasyaiva vaktavyā gurugītā prayatnataḥ || 316 ||
nāstikāya kṛtaghnāya dāmbhikāya śaṭhāya ca |
abhaktāya vibhaktāya na vācyeyaṃ kadācana || 317 ||
strīlolupāya mūrkhāya kāmopahatacetase |
nindakāya na vaktavyā gurugītā svabhāvataḥ || 318 ||
sarvapāpapraśamanaṃ sarvopadravavārakam |
janmamṛtyuharaṃ devi gītāśāstramidaṃ śive || 319 ||
śrutisāramidaṃ devi sarvamuktaṃ samāsataḥ |
nānyathā sadgatiḥ puṃsāṃ vinā gurupadaṃ śive || 320 ||
bahujanmakṛtātpāpādayamartho na rocate |
janmabandhanivṛttyarthaṃ gurumeva bhajetsadā || 321 ||
ahameva jagatsarvamahameva paraṃ padam |
etadjñānaṃ yato bhūyāttaṃ guruṃ praṇamāmyaham || 322 ||
alaṃ vikalpairahameva kevalaṃ
mayi sthitaṃ viśvamidaṃ carācaram |
idaṃ rahasyaṃ mama yena darśitaṃ
sa vandanīyo gurureva kevalam || 323 ||
yasyāntaṃ nādimadhyaṃ na hi karacaraṇaṃ nāmagotraṃ na sūtram |
no jātirnaiva varṇo na bhavati puruṣo no napuṃso na ca strī || 324 ||
nākāraṃ no vikāraṃ na hi janimaraṇaṃ nāsti puṇyaṃ na pāpam |
no'tattvaṃ tattvamekaṃ sahajasamarasaṃ sadguruṃ taṃ namāmi || 325 ||
nityāya satyāya cidātmakāya
navyāya bhavyāya parātparāya |
śuddhāya buddhāya nirañjanāya
namo'stu nityaṃ guruśekharāya || 326 ||
saccidānandarūpāya vyāpine paramātmane |
namaḥ śrīgurunāthāya prakāśānandamūrtaye || 327 ||
satyānandasvarūpāya bodhaikasukhakāriṇe |
namo vedāntavedyāya gurave buddhisākṣiṇe || 328 ||
namaste nātha bhagavan śivāya gururūpiṇe |
vidyāvatārasaṃsiddhyai svīkṛtānekavigraha || 329 ||
navāya navarūpāya paramārthaikarūpiṇe |
sarvājñānatamobhedabhānave cidghanāya te || 330 ||
svatantrāya dayākluptavigrahāya śivātmane |
paratantrāya bhaktānāṃ bhavyānāṃ bhavyarūpiṇe || 331 ||
vivekināṃ vivekāya vimarśāya vimarśinām |
prakāśināṃ prakāśāya jñānināṃ jñānarūpiṇe || 332 ||
purastātpārśvayoḥ pṛṣṭhe namaskuryāduparyadhaḥ |
sadā maccittarūpeṇa vidhehi bhavadāsanam || 333 ||
śrīguruṃ paramānandaṃ vande hyānandavigraham |
yasya sannidhimātreṇa cidānandāya te manaḥ || 334 ||
namo'stu gurave tubhyaṃ sahajānandarūpiṇe |
yasya vāgamṛtaṃ hanti viṣaṃ saṃsārasañjñakam || 335 ||
nānāyuktopadeśena tāritā śiṣyasantatiḥ |
tatkṛpāsāravedena gurucitpadamacyutam || 336 ||
[pāṭhabhedaḥ -
acyutāya namastubhyaṃ gurave paramātmane |
svārāmoktapadecchūnāṃ dattaṃ yenācyutaṃ padam ||
]
acyutāya namastubhyaṃ gurave paramātmane |
sarvatantrasvatantrāya cidghanānandamūrtaye || 337 ||
namo'cyutāya gurave'jñānadhvāntaikabhānave |
śiṣyasanmārgapaṭave kṛpāpīyūṣasindhave || 338 ||
omacyutāya gurave śiṣyasaṃsārasetave |
bhaktakāryaikasiṃhāya namaste citsukhātmane || 339 ||
gurunāmasamaṃ daivaṃ na pitā na ca bāndhavāḥ |
gurunāmasamaḥ svāmī nedṛśaṃ paramaṃ padam || 340 ||
ekākṣarapradātāraṃ yo guruṃ naiva manyate |
śvānayoniśataṃ gatvā cāṇḍāleṣvapi jāyate || 341 ||
gurutyāgādbhavenmṛtyuḥ mantratyāgāddaridratā |
gurumantraparityāgī rauravaṃ narakaṃ vrajet || 342 ||
śivakrodhādgurustrātā gurukrodhācchivo na hi |
tasmātsarvaprayatnena gurorājñāṃ na laṅghayet || 343 ||
saṃsārasāgarasamuddharaṇaikamantraṃ
brahmādidevamunipūjitasiddhamantram |
dāridryaduḥkhabhavarogavināśamantraṃ
vande mahābhayaharaṃ gururājamantram || 344 ||
saptakoṭimahāmantrāścittavibhramakārakāḥ |
eka eva mahāmantro gururityakṣaradvayam || 345 ||
evamuktvā mahādevaḥ pārvatīṃ punarabravīt |
idameva paraṃ tattvaṃ śṛṇu devi sukhāvaham || 346 ||
gurutattvamidaṃ devi sarvamuktaṃ samāsataḥ |
rahasyamidamavyaktaṃ na vadedyasya kasyacit || 347 ||
na mṛṣā syādiyaṃ devi maduktiḥ satyarūpiṇī |
gurugītāsamaṃ stotraṃ nāsti nāsti mahītale || 348 ||
gurugītāmimāṃ devi bhavaduḥkhavināśinīm |
gurudīkṣāvihīnasya purato na paṭhet kvacit || 349 ||
rahasyamatyantarahasyametanna pāpinā labhyamidaṃ maheśvari |
anekajanmārjitapuṇyapākādgurostu tattvaṃ labhate manuṣyaḥ || 350 ||
yasya prasādādahameva sarvaṃ
mayyeva sarvaṃ parikalpitaṃ ca |
itthaṃ vijānāmi sadātmarūpaṃ
tasyāṅghripadmaṃ praṇato'smi nityam || 351 ||
ajñānatimirāndhasya viṣayākrāntacetasaḥ |
jñānaprabhāpradānena prasādaṃ kuru me prabho || 352 ||
iti śrīskandapurāṇe uttarakhaṇḍe umāmaheśvara saṃvāde śrī gurugītā samāpta ||
maṅgalaṃ
maṅgalaṃ gurudevāya mahanīyaguṇātmane |
sarvalokaśaraṇyāya sādhurūpāya maṅgalam ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Gujarati script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.