॥ ഇതി ശ്രീമഹാഭാരതേ ഉദ്യോഗപര്വണി പ്രജാഗരപര്വണി
വിദുരവാക്യേ സപ്തത്രിംശോഽധ്യായഃ ॥
വിദുര ഉവാച ।
സപ്തദശേമാന്രാജേന്ദ്ര മനുഃ സ്വായമ്ഭുവോഽബ്രവീത് ।
വൈചിത്രവീര്യ പുരുഷാനാകാശം മുഷ്ടിഭിര്ഘ്നതഃ ॥ 1॥
താനേവിന്ദ്രസ്യ ഹി ധനുരനാമ്യം നമതോഽബ്രവീത് ।
അഥോ മരീചിനഃ പാദാനനാമ്യാന്നമതസ്തഥാ ॥ 2॥
യശ്ചാശിഷ്യം ശാസതി യശ് ച കുപ്യതേ
യശ്ചാതിവേലം ഭജതേ ദ്വിഷന്തമ് ।
സ്ത്രിയശ്ച യോഽരക്ഷതി ഭദ്രമസ്തു തേ
യശ്ചായാച്യം യാചതി യശ് ച കത്ഥതേ ॥ 3॥
യശ്ചാഭിജാതഃ പ്രകരോത്യകാര്യം
യശ്ചാബലോ ബലിനാ നിത്യവൈരീ ।
അശ്രദ്ദധാനായ ച യോ ബ്രവീതി
യശ്ചാകാമ്യം കാമയതേ നരേന്ദ്ര ॥ 4॥
വധ്വാ ഹാസം ശ്വശുരോ യശ് ച മന്യതേ
വധ്വാ വസന്നുത യോ മാനകാമഃ ।
പരക്ഷേത്രേ നിര്വപതി യശ്ച ബീജം
സ്ത്രിയം ച യഃ പരിവദതേഽതിവേലമ് ॥ 5॥
യശ്ചൈവ ലബ്ധ്വാ ന സ്മരാമീത്യുവാച
ദത്ത്വാ ച യഃ കത്ഥതി യാച്യമാനഃ ।
യശ്ചാസതഃ സാന്ത്വമുപാസതീഹ
ഏതേഽനുയാന്ത്യനിലം പാശഹസ്താഃ ॥ 6॥
യസ്മിന്യഥാ വര്തതേ യോ മനുഷ്യസ്
തസ്മിംസ്തഥാ വര്തിതവ്യം സ ധര്മഃ ।
മായാചാരോ മായയാ വര്തിതവ്യഃ
സാധ്വാചാരഃ സാധുനാ പ്രത്യുദേയഃ ॥ 7॥
ധൃതരാഷ്ട്ര ഉവാച ।
ശതായുരുക്തഃ പുരുഷഃ സര്വവേദേഷു വൈ യദാ ।
നാപ്നോത്യഥ ച തത്സര്വമായുഃ കേനേഹ ഹേതുനാ ॥ 8॥
വിദുര ഉവാച ।
അതിവാദോഽതിമാനശ്ച തഥാത്യാഗോ നരാധിപഃ ।
ക്രോധശ്ചാതിവിവിത്സാ ച മിത്രദ്രോഹശ്ച താനി ഷട് ॥ 9॥
ഏത ഏവാസയസ്തീക്ഷ്ണാഃ കൃന്തന്ത്യായൂംഷി ദേഹിനാമ് ।
ഏതാനി മാനവാന്ഘ്നന്തി ന മൃത്യുര്ഭദ്രമസ്തു തേ ॥ 10॥
വിശ്വസ്തസ്യൈതി യോ ദാരാന്യശ്ചാപി ഗുരു തക്പഗഃ ।
വൃഷലീ പതിര്ദ്വിജോ യശ്ച പാനപശ്ചൈവ ഭാരത ॥ 11॥
ശരണാഗതഹാ ചൈവ സര്വേ ബ്രഹ്മഹണൈഃ സമാഃ ।
ഏതൈഃ സമേത്യ കര്തവ്യം പ്രായശ്ചിത്തമിതി ശ്രുതിഃ ॥ 12॥
ഗൃഹീ വദാന്യോഽനപവിദ്ധ വാക്യഃ
ശേഷാന്ന ഭോകാപ്യവിഹിംസകശ് ച ।
നാനര്ഥകൃത്ത്യക്തകലിഃ കൃതജ്ഞഃ
സത്യോ മൃദുഃ സ്വര്ഗമുപൈതി വിദ്വാന് ॥ 13॥
സുലഭാഃ പുരുഷാ രാജന്സതതം പ്രിയവാദിനഃ ।
അപ്രിയസ്യ തു പഥ്യസ്യ വക്താ ശ്രോതാ ച ദുര്ലഭഃ ॥ 14॥
യോ ഹി ധര്മം വ്യപാശ്രിത്യ ഹിത്വാ ഭര്തുഃ പ്രിയാപ്രിയേ ।
അപ്രിയാണ്യാഹ പഥ്യാനി തേന രാജാ സഹായവാന് ॥ 15॥
ത്യജേത്കുലാര്ഥേ പുരുഷം ഗ്രാമസ്യാര്ഥേ കുലം ത്യജേത് ।
ഗ്രാമം ജനപദസ്യാര്ഥേ ആത്മാര്ഥേ പൃഥിവീം ത്യജേത് ॥ 16॥
ആപദര്ഥം ധനം രക്ഷേദ്ദാരാന്രക്ഷേദ്ധനൈരപി ।
ആത്മാനം സതതം രക്ഷേദ്ദാരൈരപി ധനൈരപി ॥ 17॥
ഉക്തം മയാ ദ്യൂതകാലേഽപി രാജന്
നൈവം യുക്തം വചനം പ്രാതിപീയ ।
തദൌഷധം പഥ്യമിവാതുരസ്യ
ന രോചതേ തവ വൈചിത്ര വീര്യ ॥ 18॥
കാകൈരിമാംശ്ചിത്രബര്ഹാന്മയൂരാന്
പരാജൈഷ്ഠാഃ പാണ്ഡവാന്ധാര്തരാഷ്ട്രൈഃ ।
ഹിത്വാ സിംഹാന്ക്രോഷ്ടു കാന്ഗൂഹമാനഃ
പ്രാപ്തേ കാലേ ശോചിതാ ത്വം നരേന്ദ്ര ॥ 19॥
യസ്താത ന ക്രുധ്യതി സര്വകാലം
ഭൃത്യസ്യ ഭക്തസ്യ ഹിതേ രതസ്യ ।
തസ്മിന്ഭൃത്യാ ഭര്തരി വിശ്വസന്തി
ന ചൈനമാപത്സു പരിത്യജന്തി ॥ 20॥
ന ഭൃത്യാനാം വൃത്തി സംരോധനേന
ബാഹ്യം ജനം സഞ്ജിഘൃക്ഷേദപൂര്വമ് ।
ത്യജന്തി ഹ്യേനമുചിതാവരുദ്ധാഃ
സ്നിഗ്ധാ ഹ്യമാത്യാഃ പരിഹീനഭോഗാഃ ॥ 21॥
കൃത്യാനി പൂര്വം പരിസങ്ഖ്യായ സര്വാണ്യ്
ആയവ്യയാവനുരൂപാം ച വൃത്തിമ് ।
സങ്ഗൃഹ്ണീയാദനുരൂപാന്സഹായാന്
സഹായസാധ്യാനി ഹി ദുഷ്കരാണി ॥ 22॥
അഭിപ്രായം യോ വിദിത്വാ തു ഭര്തുഃ
സര്വാണി കാര്യാണി കരോത്യതന്ദ്രീഃ ।
വക്താ ഹിതാനാമനുരക്ത ആര്യഃ
ശക്തിജ്ഞ ആത്മേവ ഹി സോഽനുകമ്പ്യഃ ॥ 23॥
വാക്യം തു യോ നാദ്രിയതേഽനുശിഷ്ടഃ
പ്രത്യാഹ യശ്ചാപി നിയുജ്യമാനഃ ।
പ്രജ്ഞാഭിമാനീ പ്രതികൂലവാദീ
ത്യാജ്യഃ സ താദൃക്ത്വരയൈവ ഭൃത്യഃ ॥ 24॥
അസ്തബ്ധമക്ലീബമദീര്ഘസൂത്രം
സാനുക്രോശം ശ്ലക്ഷ്ണമഹാര്യമന്യൈഃ ।
അരോഗ ജാതീയമുദാരവാക്യം
ദൂതം വദന്ത്യഷ്ട ഗുണോപപന്നമ് ॥ 25॥
ന വിശ്വാസാജ്ജാതു പരസ്യ ഗേഹം
ഗച്ഛേന്നരശ്ചേതയാനോ വികാലേ ।
ന ചത്വരേ നിശി തിഷ്ഠേന്നിഗൂഢോ
ന രാജന്യാം യോഷിതം പ്രാര്ഥയീത ॥ 26॥
ന നിഹ്നവം സത്ര ഗതസ്യ ഗച്ഛേത്
സംസൃഷ്ട മന്ത്രസ്യ കുസങ്ഗതസ്യ ।
ന ച ബ്രൂയാന്നാശ്വസാമി ത്വയീതി
സ കാരണം വ്യപദേശം തു കുര്യാത് ॥ 27॥
ഘൃണീ രാജാ പുംശ്ചലീ രാജഭൃത്യഃ
പുത്രോ ഭ്രാതാ വിധവാ ബാല പുത്രാ ।
സേനാ ജീവീ ചോദ്ധൃത ഭക്ത ഏവ
വ്യവഹാരേ വൈ വര്ജനീയാഃ സ്യുരേതേ ॥ 28॥
ഗുണാ ദശ സ്നാനശീലം ഭജന്തേ
ബലം രൂപം സ്വരവര്ണപ്രശുദ്ധിഃ ।
സ്പര്ശശ്ച ഗന്ധശ്ച വിശുദ്ധതാ ച
ശ്രീഃ സൌകുമാര്യം പ്രവരാശ്ച നാര്യഃ ॥ 29॥
ഗുണാശ്ച ഷണ്മിതഭുക്തം ഭജന്തേ
ആരോഗ്യമായുശ്ച സുഖം ബലം ച ।
അനാവിലം ചാസ്യ ഭവേദപത്യം
ന ചൈനമാദ്യൂന ഇതി ക്ഷിപന്തി ॥ 30॥
അകര്മ ശീലം ച മഹാശനം ച
ലോകദ്വിഷ്ടം ബഹു മായം നൃശംസമ് ।
അദേശകാലജ്ഞമനിഷ്ട വേഷമ്
ഏതാന്ഗൃഹേ ന പ്രതിവാസയീത ॥ 31॥
കദര്യമാക്രോശകമശ്രുതം ച
വരാക സമ്ഭൂതമമാന്യ മാനിനമ് ।
നിഷ്ഠൂരിണം കൃതവൈരം കൃതഘ്നമ്
ഏതാന്ഭൃതാര്തോഽപി ന ജാതു യാചേത് ॥ 32॥
സങ്ക്ലിഷ്ടകര്മാണമതിപ്രവാദം
നിത്യാനൃതം ചാദൃഢ ഭക്തികം ച ।
വികൃഷ്ടരാഗം ബഹുമാനിനം ചാപ്യ്
ഏതാന്ന സേവേത നരാധമാന്ഷട് ॥ 33॥
സഹായബന്ധനാ ഹ്യര്ഥാഃ സഹായാശ്ചാര്ഥബന്ധനാഃ ।
അന്യോന്യബന്ധനാവേതൌ വിനാന്യോന്യം ന സിധ്യതഃ ॥ 34॥
ഉത്പാദ്യ പുത്രാനനൃണാംശ്ച കൃത്വാ
വൃത്തിം ച തേഭ്യോഽനുവിധായ കാം ചിത് ।
സ്ഥാനേ കുമാരീഃ പ്രതിപാദ്യ സര്വാ
അരണ്യസംസ്ഥോ മുനിവദ്ബുഭൂഷേത് ॥ 35॥
ഹിതം യത്സര്വഭൂതാനാമാത്മനശ്ച സുഖാവഹമ് ।
തത്കുര്യാദീശ്വരോ ഹ്യേതന്മൂലം ധര്മാര്ഥസിദ്ധയേ ॥ 36॥
ബുദ്ധിഃ പ്രഭാവസ്തേജശ്ച സത്ത്വമുത്ഥാനമേവ ച ।
വ്യവസായശ്ച യസ്യ സ്യാത്തസ്യാവൃത്തി ഭയം കുതഃ ॥ 37॥
പശ്യ ദോഷാന്പാണ്ഡവൈര്വിഗ്രഹേ ത്വം
യത്ര വ്യഥേരന്നപി ദേവാഃ സ ശക്രാഃ ।
പുത്രൈര്വൈരം നിത്യമുദ്വിഗ്നവാസോ
യശഃ പ്രണാശോ ദ്വിഷതാം ച ഹര്ഷഃ ॥ 38॥
ഭീഷ്മസ്യ കോപസ്തവ ചേന്ദ്ര കല്പ
ദ്രോണസ്യ രാജ്ഞശ്ച യുധിഷ്ഠിരസ്യ ।
ഉത്സാദയേല്ലോകമിമം പ്രവൃദ്ധഃ
ശ്വേതോ ഗ്രഹസ്തിര്യഗിവാപതന്ഖേ ॥ 39॥
തവ പുത്രശതം ചൈവ കര്ണഃ പഞ്ച ച പാണ്ഡവാഃ ।
പൃഥിവീമനുശാസേയുരഖിലാം സാഗരാമ്ബരാമ് ॥ 40॥
ധാര്തരാഷ്ട്രാ വനം രാജന്വ്യാഘ്രാഃ പാണ്ഡുസുതാ മതാഃ ।
മാ വനം ഛിന്ധി സ വ്യാഘ്രം മാ വ്യാഘ്രാന്നീനശോ വനാത് ॥ 41॥
ന സ്യാദ്വനമൃതേ വ്യാഘ്രാന്വ്യാഘ്രാ ന സ്യുരൃതേ വനമ് ।
വനം ഹി രക്ഷ്യതേ വ്യാഘ്രൈര്വ്യാഘ്രാന്രക്ഷതി കാനനമ് ॥ 42॥
ന തഥേച്ഛന്ത്യകല്യാണാഃ പരേഷാം വേദിതും ഗുണാന് ।
യഥൈഷാം ജ്ഞാതുമിച്ഛന്തി നൈര്ഗുണ്യം പാപചേതസഃ ॥ 43॥
അര്ഥസിദ്ധിം പരാമിച്ഛന്ധര്മമേവാദിതശ് ചരേത് ।
ന ഹി ധര്മാദപൈത്യര്ഥഃ സ്വര്ഗലോകാദിവാമൃതമ് ॥ 44॥
യസ്യാത്മാ വിരതഃ പാപാത്കല്യാണേ ച നിവേശിതഃ ।
തേന സര്വമിദം ബുദ്ധം പ്രകൃതിര്വികൃതിര്ശ്ച യാ ॥ 45॥
യോ ധര്മമര്ഥം കാമം ച യഥാകാലം നിഷേവതേ ।
ധര്മാര്ഥകാമസംയോഗം യോഽമുത്രേഹ ച വിന്ദതി ॥ 46॥
സന്നിയച്ഛതി യോ വേഗമുത്ഥിതം ക്രോധഹര്ഷയോഃ ।
സ ശ്രിയോ ഭാജനം രാജന്യശ്ചാപത്സു ന മുഹ്യതി ॥ 47॥
ബലം പഞ്ച വിധം നിത്യം പുരുഷാണാം നിബോധ മേ ।
യത്തു ബാഹുബലം നാമ കനിഷ്ഠം ബലമുച്യതേ ॥ 48॥
അമാത്യലാഭോ ഭദ്രം തേ ദ്വിതീയം ബലമുച്യതേ ।
ധനലാഭസ്തൃതീയം തു ബലമാഹുര്ജിഗീഷവഃ ॥ 49॥
യത്ത്വസ്യ സഹജം രാജന്പിതൃപൈതാമഹം ബലമ് ।
അഭിജാത ബലം നാമ തച്ചതുര്ഥം ബലം സ്മൃതമ് ॥ 50॥
യേന ത്വേതാനി സര്വാണി സങ്ഗൃഹീതാനി ഭാരത ।
യദ്ബലാനാം ബലം ശ്രേഷ്ഠം തത്പ്രജ്ഞാ ബലമുച്യതേ ॥ 51॥
മഹതേ യോഽപകാരായ നരസ്യ പ്രഭവേന്നരഃ ।
തേന വൈരം സമാസജ്യ ദൂരസ്ഥോഽസ്മീതി നാശ്വസേത് ॥ 52॥
സ്ത്രീഷു രാജസു സര്പേഷു സ്വാധ്യായേ ശത്രുസേവിഷു ।
ഭോഗേ ചായുഷി വിശ്വാസം കഃ പ്രാജ്ഞഃ കര്തുമര്ഹതി ॥ 53॥
പ്രജ്ഞാ ശരേണാഭിഹതസ്യ ജന്തോശ്
ചികിത്സകാഃ സന്തി ന ചൌഷധാനി ।
ന ഹോമമന്ത്രാ ന ച മങ്ഗലാനി
നാഥര്വണാ നാപ്യഗദാഃ സുസിദ്ധാഃ ॥ 54॥
സര്പശ്ചാഗ്നിശ്ച സിംഹശ്ച കുലപുത്രശ്ച ഭാരത ।
നാവജ്ഞേയാ മനുഷ്യേണ സര്വേ തേ ഹ്യതിതേജസഃ ॥ 55॥
അഗ്നിസ്തേജോ മഹല്ലോകേ ഗൂഢസ്തിഷ്ഠതി ദാരുഷു ।
ന ചോപയുങ്ക്തേ തദ്ദാരു യാവന്നോ ദീപ്യതേ പരൈഃ ॥ 56॥
സ ഏവ ഖലു ദാരുഭ്യോ യദാ നിര്മഥ്യ ദീപ്യതേ ।
തദാ തച്ച വനം ചാന്യന്നിര്ദഹത്യാശു തേജസാ ॥ 57॥
ഏവമേവ കുലേ ജാതാഃ പാവകോപമ തേജസഃ ।
ക്ഷമാവന്തോ നിരാകാരാഃ കാഷ്ഠേഽഗ്നിരിവ ശേരതേ ॥ 58॥
ലതാ ധര്മാ ത്വം സപുത്രഃ ശാലാഃ പാണ്ഡുസുതാ മതാഃ ।
ന ലതാ വര്ധതേ ജാതു മഹാദ്രുമമനാശ്രിതാ ॥ 59॥
വനം രാജംസ്ത്വം സപുത്രോഽമ്ബികേയ
സിംഹാന്വനേ പാണ്ഡവാംസ്താത വിദ്ധി ।
സിംഹൈര്വിഹീനം ഹി വനം വിനശ്യേത്
സിംഹാ വിനശ്യേയുരൃതേ വനേന ॥ 60॥
॥ ഇതി ശ്രീമഹാഭാരതേ ഉദ്യോഗപര്വണി പ്രജാഗരപര്വണി
വിദുരവാക്യേ സപ്തത്രിംശോഽധ്യായഃ ॥ 37॥
Roman (IAST) Transliteration
|| iti śrīmahābhārate udyogaparvaṇi prajāgaraparvaṇi
viduravākye saptatriṃśo'dhyāyaḥ ||
vidura uvāca |
saptadaśemānrājendra manuḥ svāyambhuvo'bravīt |
vaicitravīrya puruṣānākāśaṃ muṣṭibhirghnataḥ || 1||
tānevindrasya hi dhanuranāmyaṃ namato'bravīt |
atho marīcinaḥ pādānanāmyānnamatastathā || 2||
yaścāśiṣyaṃ śāsati yaś ca kupyate
yaścātivelaṃ bhajate dviṣantam |
striyaśca yo'rakṣati bhadramastu te
yaścāyācyaṃ yācati yaś ca katthate || 3||
yaścābhijātaḥ prakarotyakāryaṃ
yaścābalo balinā nityavairī |
aśraddadhānāya ca yo bravīti
yaścākāmyaṃ kāmayate narendra || 4||
vadhvā hāsaṃ śvaśuro yaś ca manyate
vadhvā vasannuta yo mānakāmaḥ |
parakṣetre nirvapati yaśca bījaṃ
striyaṃ ca yaḥ parivadate'tivelam || 5||
yaścaiva labdhvā na smarāmītyuvāca
dattvā ca yaḥ katthati yācyamānaḥ |
yaścāsataḥ sāntvamupāsatīha
ete'nuyāntyanilaṃ pāśahastāḥ || 6||
yasminyathā vartate yo manuṣyas
tasmiṃstathā vartitavyaṃ sa dharmaḥ |
māyācāro māyayā vartitavyaḥ
sādhvācāraḥ sādhunā pratyudeyaḥ || 7||
dhṛtarāṣṭra uvāca |
śatāyuruktaḥ puruṣaḥ sarvavedeṣu vai yadā |
nāpnotyatha ca tatsarvamāyuḥ keneha hetunā || 8||
vidura uvāca |
ativādo'timānaśca tathātyāgo narādhipaḥ |
krodhaścātivivitsā ca mitradrohaśca tāni ṣaṭ || 9||
eta evāsayastīkṣṇāḥ kṛntantyāyūṃṣi dehinām |
etāni mānavānghnanti na mṛtyurbhadramastu te || 10||
viśvastasyaiti yo dārānyaścāpi guru takpagaḥ |
vṛṣalī patirdvijo yaśca pānapaścaiva bhārata || 11||
śaraṇāgatahā caiva sarve brahmahaṇaiḥ samāḥ |
etaiḥ sametya kartavyaṃ prāyaścittamiti śrutiḥ || 12||
gṛhī vadānyo'napaviddha vākyaḥ
śeṣānna bhokāpyavihiṃsakaś ca |
nānarthakṛttyaktakaliḥ kṛtajñaḥ
satyo mṛduḥ svargamupaiti vidvān || 13||
sulabhāḥ puruṣā rājansatataṃ priyavādinaḥ |
apriyasya tu pathyasya vaktā śrotā ca durlabhaḥ || 14||
yo hi dharmaṃ vyapāśritya hitvā bhartuḥ priyāpriye |
apriyāṇyāha pathyāni tena rājā sahāyavān || 15||
tyajetkulārthe puruṣaṃ grāmasyārthe kulaṃ tyajet |
grāmaṃ janapadasyārthe ātmārthe pṛthivīṃ tyajet || 16||
āpadarthaṃ dhanaṃ rakṣeddārānrakṣeddhanairapi |
ātmānaṃ satataṃ rakṣeddārairapi dhanairapi || 17||
uktaṃ mayā dyūtakāle'pi rājan
naivaṃ yuktaṃ vacanaṃ prātipīya |
tadauṣadhaṃ pathyamivāturasya
na rocate tava vaicitra vīrya || 18||
kākairimāṃścitrabarhānmayūrān
parājaiṣṭhāḥ pāṇḍavāndhārtarāṣṭraiḥ |
hitvā siṃhānkroṣṭu kāngūhamānaḥ
prāpte kāle śocitā tvaṃ narendra || 19||
yastāta na krudhyati sarvakālaṃ
bhṛtyasya bhaktasya hite ratasya |
tasminbhṛtyā bhartari viśvasanti
na cainamāpatsu parityajanti || 20||
na bhṛtyānāṃ vṛtti saṃrodhanena
bāhyaṃ janaṃ sañjighṛkṣedapūrvam |
tyajanti hyenamucitāvaruddhāḥ
snigdhā hyamātyāḥ parihīnabhogāḥ || 21||
kṛtyāni pūrvaṃ parisaṅkhyāya sarvāṇy
āyavyayāvanurūpāṃ ca vṛttim |
saṅgṛhṇīyādanurūpānsahāyān
sahāyasādhyāni hi duṣkarāṇi || 22||
abhiprāyaṃ yo viditvā tu bhartuḥ
sarvāṇi kāryāṇi karotyatandrīḥ |
vaktā hitānāmanurakta āryaḥ
śaktijña ātmeva hi so'nukampyaḥ || 23||
vākyaṃ tu yo nādriyate'nuśiṣṭaḥ
pratyāha yaścāpi niyujyamānaḥ |
prajñābhimānī pratikūlavādī
tyājyaḥ sa tādṛktvarayaiva bhṛtyaḥ || 24||
astabdhamaklībamadīrghasūtraṃ
sānukrośaṃ ślakṣṇamahāryamanyaiḥ |
aroga jātīyamudāravākyaṃ
dūtaṃ vadantyaṣṭa guṇopapannam || 25||
na viśvāsājjātu parasya gehaṃ
gacchennaraścetayāno vikāle |
na catvare niśi tiṣṭhennigūḍho
na rājanyāṃ yoṣitaṃ prārthayīta || 26||
na nihnavaṃ satra gatasya gacchet
saṃsṛṣṭa mantrasya kusaṅgatasya |
na ca brūyānnāśvasāmi tvayīti
sa kāraṇaṃ vyapadeśaṃ tu kuryāt || 27||
ghṛṇī rājā puṃścalī rājabhṛtyaḥ
putro bhrātā vidhavā bāla putrā |
senā jīvī coddhṛta bhakta eva
vyavahāre vai varjanīyāḥ syurete || 28||
guṇā daśa snānaśīlaṃ bhajante
balaṃ rūpaṃ svaravarṇapraśuddhiḥ |
sparśaśca gandhaśca viśuddhatā ca
śrīḥ saukumāryaṃ pravarāśca nāryaḥ || 29||
guṇāśca ṣaṇmitabhuktaṃ bhajante
ārogyamāyuśca sukhaṃ balaṃ ca |
anāvilaṃ cāsya bhavedapatyaṃ
na cainamādyūna iti kṣipanti || 30||
akarma śīlaṃ ca mahāśanaṃ ca
lokadviṣṭaṃ bahu māyaṃ nṛśaṃsam |
adeśakālajñamaniṣṭa veṣam
etāngṛhe na prativāsayīta || 31||
kadaryamākrośakamaśrutaṃ ca
varāka sambhūtamamānya māninam |
niṣṭhūriṇaṃ kṛtavairaṃ kṛtaghnam
etānbhṛtārto'pi na jātu yācet || 32||
saṅkliṣṭakarmāṇamatipravādaṃ
nityānṛtaṃ cādṛḍha bhaktikaṃ ca |
vikṛṣṭarāgaṃ bahumāninaṃ cāpy
etānna seveta narādhamānṣaṭ || 33||
sahāyabandhanā hyarthāḥ sahāyāścārthabandhanāḥ |
anyonyabandhanāvetau vinānyonyaṃ na sidhyataḥ || 34||
utpādya putrānanṛṇāṃśca kṛtvā
vṛttiṃ ca tebhyo'nuvidhāya kāṃ cit |
sthāne kumārīḥ pratipādya sarvā
araṇyasaṃstho munivadbubhūṣet || 35||
hitaṃ yatsarvabhūtānāmātmanaśca sukhāvaham |
tatkuryādīśvaro hyetanmūlaṃ dharmārthasiddhaye || 36||
buddhiḥ prabhāvastejaśca sattvamutthānameva ca |
vyavasāyaśca yasya syāttasyāvṛtti bhayaṃ kutaḥ || 37||
paśya doṣānpāṇḍavairvigrahe tvaṃ
yatra vyatherannapi devāḥ sa śakrāḥ |
putrairvairaṃ nityamudvignavāso
yaśaḥ praṇāśo dviṣatāṃ ca harṣaḥ || 38||
bhīṣmasya kopastava cendra kalpa
droṇasya rājñaśca yudhiṣṭhirasya |
utsādayellokamimaṃ pravṛddhaḥ
śveto grahastiryagivāpatankhe || 39||
tava putraśataṃ caiva karṇaḥ pañca ca pāṇḍavāḥ |
pṛthivīmanuśāseyurakhilāṃ sāgarāmbarām || 40||
dhārtarāṣṭrā vanaṃ rājanvyāghrāḥ pāṇḍusutā matāḥ |
mā vanaṃ chindhi sa vyāghraṃ mā vyāghrānnīnaśo vanāt || 41||
na syādvanamṛte vyāghrānvyāghrā na syurṛte vanam |
vanaṃ hi rakṣyate vyāghrairvyāghrānrakṣati kānanam || 42||
na tathecchantyakalyāṇāḥ pareṣāṃ vedituṃ guṇān |
yathaiṣāṃ jñātumicchanti nairguṇyaṃ pāpacetasaḥ || 43||
arthasiddhiṃ parāmicchandharmamevāditaś caret |
na hi dharmādapaityarthaḥ svargalokādivāmṛtam || 44||
yasyātmā virataḥ pāpātkalyāṇe ca niveśitaḥ |
tena sarvamidaṃ buddhaṃ prakṛtirvikṛtirśca yā || 45||
yo dharmamarthaṃ kāmaṃ ca yathākālaṃ niṣevate |
dharmārthakāmasaṃyogaṃ yo'mutreha ca vindati || 46||
sanniyacchati yo vegamutthitaṃ krodhaharṣayoḥ |
sa śriyo bhājanaṃ rājanyaścāpatsu na muhyati || 47||
balaṃ pañca vidhaṃ nityaṃ puruṣāṇāṃ nibodha me |
yattu bāhubalaṃ nāma kaniṣṭhaṃ balamucyate || 48||
amātyalābho bhadraṃ te dvitīyaṃ balamucyate |
dhanalābhastṛtīyaṃ tu balamāhurjigīṣavaḥ || 49||
yattvasya sahajaṃ rājanpitṛpaitāmahaṃ balam |
abhijāta balaṃ nāma taccaturthaṃ balaṃ smṛtam || 50||
yena tvetāni sarvāṇi saṅgṛhītāni bhārata |
yadbalānāṃ balaṃ śreṣṭhaṃ tatprajñā balamucyate || 51||
mahate yo'pakārāya narasya prabhavennaraḥ |
tena vairaṃ samāsajya dūrastho'smīti nāśvaset || 52||
strīṣu rājasu sarpeṣu svādhyāye śatruseviṣu |
bhoge cāyuṣi viśvāsaṃ kaḥ prājñaḥ kartumarhati || 53||
prajñā śareṇābhihatasya jantoś
cikitsakāḥ santi na cauṣadhāni |
na homamantrā na ca maṅgalāni
nātharvaṇā nāpyagadāḥ susiddhāḥ || 54||
sarpaścāgniśca siṃhaśca kulaputraśca bhārata |
nāvajñeyā manuṣyeṇa sarve te hyatitejasaḥ || 55||
agnistejo mahalloke gūḍhastiṣṭhati dāruṣu |
na copayuṅkte taddāru yāvanno dīpyate paraiḥ || 56||
sa eva khalu dārubhyo yadā nirmathya dīpyate |
tadā tacca vanaṃ cānyannirdahatyāśu tejasā || 57||
evameva kule jātāḥ pāvakopama tejasaḥ |
kṣamāvanto nirākārāḥ kāṣṭhe'gniriva śerate || 58||
latā dharmā tvaṃ saputraḥ śālāḥ pāṇḍusutā matāḥ |
na latā vardhate jātu mahādrumamanāśritā || 59||
vanaṃ rājaṃstvaṃ saputro'mbikeya
siṃhānvane pāṇḍavāṃstāta viddhi |
siṃhairvihīnaṃ hi vanaṃ vinaśyet
siṃhā vinaśyeyurṛte vanena || 60||
|| iti śrīmahābhārate udyogaparvaṇi prajāgaraparvaṇi
viduravākye saptatriṃśo'dhyāyaḥ || 37||
Sanskrit — Devanagari (original)
॥ इति श्रीमहाभारते उद्योगपर्वणि प्रजागरपर्वणि
विदुरवाक्ये सप्तत्रिंशोऽध्यायः ॥
विदुर उवाच ।
सप्तदशेमान्राजेन्द्र मनुः स्वायम्भुवोऽब्रवीत् ।
वैचित्रवीर्य पुरुषानाकाशं मुष्टिभिर्घ्नतः ॥ 1॥
तानेविन्द्रस्य हि धनुरनाम्यं नमतोऽब्रवीत् ।
अथो मरीचिनः पादाननाम्यान्नमतस्तथा ॥ 2॥
यश्चाशिष्यं शासति यश् च कुप्यते
यश्चातिवेलं भजते द्विषन्तम् ।
स्त्रियश्च योऽरक्षति भद्रमस्तु ते
यश्चायाच्यं याचति यश् च कत्थते ॥ 3॥
यश्चाभिजातः प्रकरोत्यकार्यं
यश्चाबलो बलिना नित्यवैरी ।
अश्रद्दधानाय च यो ब्रवीति
यश्चाकाम्यं कामयते नरेन्द्र ॥ 4॥
वध्वा हासं श्वशुरो यश् च मन्यते
वध्वा वसन्नुत यो मानकामः ।
परक्षेत्रे निर्वपति यश्च बीजं
स्त्रियं च यः परिवदतेऽतिवेलम् ॥ 5॥
यश्चैव लब्ध्वा न स्मरामीत्युवाच
दत्त्वा च यः कत्थति याच्यमानः ।
यश्चासतः सान्त्वमुपासतीह
एतेऽनुयान्त्यनिलं पाशहस्ताः ॥ 6॥
यस्मिन्यथा वर्तते यो मनुष्यस्
तस्मिंस्तथा वर्तितव्यं स धर्मः ।
मायाचारो मायया वर्तितव्यः
साध्वाचारः साधुना प्रत्युदेयः ॥ 7॥
धृतराष्ट्र उवाच ।
शतायुरुक्तः पुरुषः सर्ववेदेषु वै यदा ।
नाप्नोत्यथ च तत्सर्वमायुः केनेह हेतुना ॥ 8॥
विदुर उवाच ।
अतिवादोऽतिमानश्च तथात्यागो नराधिपः ।
क्रोधश्चातिविवित्सा च मित्रद्रोहश्च तानि षट् ॥ 9॥
एत एवासयस्तीक्ष्णाः कृन्तन्त्यायूंषि देहिनाम् ।
एतानि मानवान्घ्नन्ति न मृत्युर्भद्रमस्तु ते ॥ 10॥
विश्वस्तस्यैति यो दारान्यश्चापि गुरु तक्पगः ।
वृषली पतिर्द्विजो यश्च पानपश्चैव भारत ॥ 11॥
शरणागतहा चैव सर्वे ब्रह्महणैः समाः ।
एतैः समेत्य कर्तव्यं प्रायश्चित्तमिति श्रुतिः ॥ 12॥
गृही वदान्योऽनपविद्ध वाक्यः
शेषान्न भोकाप्यविहिंसकश् च ।
नानर्थकृत्त्यक्तकलिः कृतज्ञः
सत्यो मृदुः स्वर्गमुपैति विद्वान् ॥ 13॥
सुलभाः पुरुषा राजन्सततं प्रियवादिनः ।
अप्रियस्य तु पथ्यस्य वक्ता श्रोता च दुर्लभः ॥ 14॥
यो हि धर्मं व्यपाश्रित्य हित्वा भर्तुः प्रियाप्रिये ।
अप्रियाण्याह पथ्यानि तेन राजा सहायवान् ॥ 15॥
त्यजेत्कुलार्थे पुरुषं ग्रामस्यार्थे कुलं त्यजेत् ।
ग्रामं जनपदस्यार्थे आत्मार्थे पृथिवीं त्यजेत् ॥ 16॥
आपदर्थं धनं रक्षेद्दारान्रक्षेद्धनैरपि ।
आत्मानं सततं रक्षेद्दारैरपि धनैरपि ॥ 17॥
उक्तं मया द्यूतकालेऽपि राजन्
नैवं युक्तं वचनं प्रातिपीय ।
तदौषधं पथ्यमिवातुरस्य
न रोचते तव वैचित्र वीर्य ॥ 18॥
काकैरिमांश्चित्रबर्हान्मयूरान्
पराजैष्ठाः पाण्डवान्धार्तराष्ट्रैः ।
हित्वा सिंहान्क्रोष्टु कान्गूहमानः
प्राप्ते काले शोचिता त्वं नरेन्द्र ॥ 19॥
यस्तात न क्रुध्यति सर्वकालं
भृत्यस्य भक्तस्य हिते रतस्य ।
तस्मिन्भृत्या भर्तरि विश्वसन्ति
न चैनमापत्सु परित्यजन्ति ॥ 20॥
न भृत्यानां वृत्ति संरोधनेन
बाह्यं जनं सञ्जिघृक्षेदपूर्वम् ।
त्यजन्ति ह्येनमुचितावरुद्धाः
स्निग्धा ह्यमात्याः परिहीनभोगाः ॥ 21॥
कृत्यानि पूर्वं परिसङ्ख्याय सर्वाण्य्
आयव्ययावनुरूपां च वृत्तिम् ।
सङ्गृह्णीयादनुरूपान्सहायान्
सहायसाध्यानि हि दुष्कराणि ॥ 22॥
अभिप्रायं यो विदित्वा तु भर्तुः
सर्वाणि कार्याणि करोत्यतन्द्रीः ।
वक्ता हितानामनुरक्त आर्यः
शक्तिज्ञ आत्मेव हि सोऽनुकम्प्यः ॥ 23॥
वाक्यं तु यो नाद्रियतेऽनुशिष्टः
प्रत्याह यश्चापि नियुज्यमानः ।
प्रज्ञाभिमानी प्रतिकूलवादी
त्याज्यः स तादृक्त्वरयैव भृत्यः ॥ 24॥
अस्तब्धमक्लीबमदीर्घसूत्रं
सानुक्रोशं श्लक्ष्णमहार्यमन्यैः ।
अरोग जातीयमुदारवाक्यं
दूतं वदन्त्यष्ट गुणोपपन्नम् ॥ 25॥
न विश्वासाज्जातु परस्य गेहं
गच्छेन्नरश्चेतयानो विकाले ।
न चत्वरे निशि तिष्ठेन्निगूढो
न राजन्यां योषितं प्रार्थयीत ॥ 26॥
न निह्नवं सत्र गतस्य गच्छेत्
संसृष्ट मन्त्रस्य कुसङ्गतस्य ।
न च ब्रूयान्नाश्वसामि त्वयीति
स कारणं व्यपदेशं तु कुर्यात् ॥ 27॥
घृणी राजा पुंश्चली राजभृत्यः
पुत्रो भ्राता विधवा बाल पुत्रा ।
सेना जीवी चोद्धृत भक्त एव
व्यवहारे वै वर्जनीयाः स्युरेते ॥ 28॥
गुणा दश स्नानशीलं भजन्ते
बलं रूपं स्वरवर्णप्रशुद्धिः ।
स्पर्शश्च गन्धश्च विशुद्धता च
श्रीः सौकुमार्यं प्रवराश्च नार्यः ॥ 29॥
गुणाश्च षण्मितभुक्तं भजन्ते
आरोग्यमायुश्च सुखं बलं च ।
अनाविलं चास्य भवेदपत्यं
न चैनमाद्यून इति क्षिपन्ति ॥ 30॥
अकर्म शीलं च महाशनं च
लोकद्विष्टं बहु मायं नृशंसम् ।
अदेशकालज्ञमनिष्ट वेषम्
एतान्गृहे न प्रतिवासयीत ॥ 31॥
कदर्यमाक्रोशकमश्रुतं च
वराक सम्भूतममान्य मानिनम् ।
निष्ठूरिणं कृतवैरं कृतघ्नम्
एतान्भृतार्तोऽपि न जातु याचेत् ॥ 32॥
सङ्क्लिष्टकर्माणमतिप्रवादं
नित्यानृतं चादृढ भक्तिकं च ।
विकृष्टरागं बहुमानिनं चाप्य्
एतान्न सेवेत नराधमान्षट् ॥ 33॥
सहायबन्धना ह्यर्थाः सहायाश्चार्थबन्धनाः ।
अन्योन्यबन्धनावेतौ विनान्योन्यं न सिध्यतः ॥ 34॥
उत्पाद्य पुत्राननृणांश्च कृत्वा
वृत्तिं च तेभ्योऽनुविधाय कां चित् ।
स्थाने कुमारीः प्रतिपाद्य सर्वा
अरण्यसंस्थो मुनिवद्बुभूषेत् ॥ 35॥
हितं यत्सर्वभूतानामात्मनश्च सुखावहम् ।
तत्कुर्यादीश्वरो ह्येतन्मूलं धर्मार्थसिद्धये ॥ 36॥
बुद्धिः प्रभावस्तेजश्च सत्त्वमुत्थानमेव च ।
व्यवसायश्च यस्य स्यात्तस्यावृत्ति भयं कुतः ॥ 37॥
पश्य दोषान्पाण्डवैर्विग्रहे त्वं
यत्र व्यथेरन्नपि देवाः स शक्राः ।
पुत्रैर्वैरं नित्यमुद्विग्नवासो
यशः प्रणाशो द्विषतां च हर्षः ॥ 38॥
भीष्मस्य कोपस्तव चेन्द्र कल्प
द्रोणस्य राज्ञश्च युधिष्ठिरस्य ।
उत्सादयेल्लोकमिमं प्रवृद्धः
श्वेतो ग्रहस्तिर्यगिवापतन्खे ॥ 39॥
तव पुत्रशतं चैव कर्णः पञ्च च पाण्डवाः ।
पृथिवीमनुशासेयुरखिलां सागराम्बराम् ॥ 40॥
धार्तराष्ट्रा वनं राजन्व्याघ्राः पाण्डुसुता मताः ।
मा वनं छिन्धि स व्याघ्रं मा व्याघ्रान्नीनशो वनात् ॥ 41॥
न स्याद्वनमृते व्याघ्रान्व्याघ्रा न स्युरृते वनम् ।
वनं हि रक्ष्यते व्याघ्रैर्व्याघ्रान्रक्षति काननम् ॥ 42॥
न तथेच्छन्त्यकल्याणाः परेषां वेदितुं गुणान् ।
यथैषां ज्ञातुमिच्छन्ति नैर्गुण्यं पापचेतसः ॥ 43॥
अर्थसिद्धिं परामिच्छन्धर्ममेवादितश् चरेत् ।
न हि धर्मादपैत्यर्थः स्वर्गलोकादिवामृतम् ॥ 44॥
यस्यात्मा विरतः पापात्कल्याणे च निवेशितः ।
तेन सर्वमिदं बुद्धं प्रकृतिर्विकृतिर्श्च या ॥ 45॥
यो धर्ममर्थं कामं च यथाकालं निषेवते ।
धर्मार्थकामसंयोगं योऽमुत्रेह च विन्दति ॥ 46॥
सन्नियच्छति यो वेगमुत्थितं क्रोधहर्षयोः ।
स श्रियो भाजनं राजन्यश्चापत्सु न मुह्यति ॥ 47॥
बलं पञ्च विधं नित्यं पुरुषाणां निबोध मे ।
यत्तु बाहुबलं नाम कनिष्ठं बलमुच्यते ॥ 48॥
अमात्यलाभो भद्रं ते द्वितीयं बलमुच्यते ।
धनलाभस्तृतीयं तु बलमाहुर्जिगीषवः ॥ 49॥
यत्त्वस्य सहजं राजन्पितृपैतामहं बलम् ।
अभिजात बलं नाम तच्चतुर्थं बलं स्मृतम् ॥ 50॥
येन त्वेतानि सर्वाणि सङ्गृहीतानि भारत ।
यद्बलानां बलं श्रेष्ठं तत्प्रज्ञा बलमुच्यते ॥ 51॥
महते योऽपकाराय नरस्य प्रभवेन्नरः ।
तेन वैरं समासज्य दूरस्थोऽस्मीति नाश्वसेत् ॥ 52॥
स्त्रीषु राजसु सर्पेषु स्वाध्याये शत्रुसेविषु ।
भोगे चायुषि विश्वासं कः प्राज्ञः कर्तुमर्हति ॥ 53॥
प्रज्ञा शरेणाभिहतस्य जन्तोश्
चिकित्सकाः सन्ति न चौषधानि ।
न होममन्त्रा न च मङ्गलानि
नाथर्वणा नाप्यगदाः सुसिद्धाः ॥ 54॥
सर्पश्चाग्निश्च सिंहश्च कुलपुत्रश्च भारत ।
नावज्ञेया मनुष्येण सर्वे ते ह्यतितेजसः ॥ 55॥
अग्निस्तेजो महल्लोके गूढस्तिष्ठति दारुषु ।
न चोपयुङ्क्ते तद्दारु यावन्नो दीप्यते परैः ॥ 56॥
स एव खलु दारुभ्यो यदा निर्मथ्य दीप्यते ।
तदा तच्च वनं चान्यन्निर्दहत्याशु तेजसा ॥ 57॥
एवमेव कुले जाताः पावकोपम तेजसः ।
क्षमावन्तो निराकाराः काष्ठेऽग्निरिव शेरते ॥ 58॥
लता धर्मा त्वं सपुत्रः शालाः पाण्डुसुता मताः ।
न लता वर्धते जातु महाद्रुममनाश्रिता ॥ 59॥
वनं राजंस्त्वं सपुत्रोऽम्बिकेय
सिंहान्वने पाण्डवांस्तात विद्धि ।
सिंहैर्विहीनं हि वनं विनश्येत्
सिंहा विनश्येयुरृते वनेन ॥ 60॥
॥ इति श्रीमहाभारते उद्योगपर्वणि प्रजागरपर्वणि
विदुरवाक्ये सप्तत्रिंशोऽध्यायः ॥ 37॥
|| iti śrīmahābhārate udyogaparvaṇi prajāgaraparvaṇi
viduravākye saptatriṃśo'dhyāyaḥ ||
vidura uvāca |
saptadaśemānrājendra manuḥ svāyambhuvo'bravīt |
vaicitravīrya puruṣānākāśaṃ muṣṭibhirghnataḥ || 1||
tānevindrasya hi dhanuranāmyaṃ namato'bravīt |
atho marīcinaḥ pādānanāmyānnamatastathā || 2||
yaścāśiṣyaṃ śāsati yaś ca kupyate
yaścātivelaṃ bhajate dviṣantam |
striyaśca yo'rakṣati bhadramastu te
yaścāyācyaṃ yācati yaś ca katthate || 3||
yaścābhijātaḥ prakarotyakāryaṃ
yaścābalo balinā nityavairī |
aśraddadhānāya ca yo bravīti
yaścākāmyaṃ kāmayate narendra || 4||
vadhvā hāsaṃ śvaśuro yaś ca manyate
vadhvā vasannuta yo mānakāmaḥ |
parakṣetre nirvapati yaśca bījaṃ
striyaṃ ca yaḥ parivadate'tivelam || 5||
yaścaiva labdhvā na smarāmītyuvāca
dattvā ca yaḥ katthati yācyamānaḥ |
yaścāsataḥ sāntvamupāsatīha
ete'nuyāntyanilaṃ pāśahastāḥ || 6||
yasminyathā vartate yo manuṣyas
tasmiṃstathā vartitavyaṃ sa dharmaḥ |
māyācāro māyayā vartitavyaḥ
sādhvācāraḥ sādhunā pratyudeyaḥ || 7||
dhṛtarāṣṭra uvāca |
śatāyuruktaḥ puruṣaḥ sarvavedeṣu vai yadā |
nāpnotyatha ca tatsarvamāyuḥ keneha hetunā || 8||
vidura uvāca |
ativādo'timānaśca tathātyāgo narādhipaḥ |
krodhaścātivivitsā ca mitradrohaśca tāni ṣaṭ || 9||
eta evāsayastīkṣṇāḥ kṛntantyāyūṃṣi dehinām |
etāni mānavānghnanti na mṛtyurbhadramastu te || 10||
viśvastasyaiti yo dārānyaścāpi guru takpagaḥ |
vṛṣalī patirdvijo yaśca pānapaścaiva bhārata || 11||
śaraṇāgatahā caiva sarve brahmahaṇaiḥ samāḥ |
etaiḥ sametya kartavyaṃ prāyaścittamiti śrutiḥ || 12||
gṛhī vadānyo'napaviddha vākyaḥ
śeṣānna bhokāpyavihiṃsakaś ca |
nānarthakṛttyaktakaliḥ kṛtajñaḥ
satyo mṛduḥ svargamupaiti vidvān || 13||
sulabhāḥ puruṣā rājansatataṃ priyavādinaḥ |
apriyasya tu pathyasya vaktā śrotā ca durlabhaḥ || 14||
yo hi dharmaṃ vyapāśritya hitvā bhartuḥ priyāpriye |
apriyāṇyāha pathyāni tena rājā sahāyavān || 15||
tyajetkulārthe puruṣaṃ grāmasyārthe kulaṃ tyajet |
grāmaṃ janapadasyārthe ātmārthe pṛthivīṃ tyajet || 16||
āpadarthaṃ dhanaṃ rakṣeddārānrakṣeddhanairapi |
ātmānaṃ satataṃ rakṣeddārairapi dhanairapi || 17||
uktaṃ mayā dyūtakāle'pi rājan
naivaṃ yuktaṃ vacanaṃ prātipīya |
tadauṣadhaṃ pathyamivāturasya
na rocate tava vaicitra vīrya || 18||
kākairimāṃścitrabarhānmayūrān
parājaiṣṭhāḥ pāṇḍavāndhārtarāṣṭraiḥ |
hitvā siṃhānkroṣṭu kāngūhamānaḥ
prāpte kāle śocitā tvaṃ narendra || 19||
yastāta na krudhyati sarvakālaṃ
bhṛtyasya bhaktasya hite ratasya |
tasminbhṛtyā bhartari viśvasanti
na cainamāpatsu parityajanti || 20||
na bhṛtyānāṃ vṛtti saṃrodhanena
bāhyaṃ janaṃ sañjighṛkṣedapūrvam |
tyajanti hyenamucitāvaruddhāḥ
snigdhā hyamātyāḥ parihīnabhogāḥ || 21||
kṛtyāni pūrvaṃ parisaṅkhyāya sarvāṇy
āyavyayāvanurūpāṃ ca vṛttim |
saṅgṛhṇīyādanurūpānsahāyān
sahāyasādhyāni hi duṣkarāṇi || 22||
abhiprāyaṃ yo viditvā tu bhartuḥ
sarvāṇi kāryāṇi karotyatandrīḥ |
vaktā hitānāmanurakta āryaḥ
śaktijña ātmeva hi so'nukampyaḥ || 23||
vākyaṃ tu yo nādriyate'nuśiṣṭaḥ
pratyāha yaścāpi niyujyamānaḥ |
prajñābhimānī pratikūlavādī
tyājyaḥ sa tādṛktvarayaiva bhṛtyaḥ || 24||
astabdhamaklībamadīrghasūtraṃ
sānukrośaṃ ślakṣṇamahāryamanyaiḥ |
aroga jātīyamudāravākyaṃ
dūtaṃ vadantyaṣṭa guṇopapannam || 25||
na viśvāsājjātu parasya gehaṃ
gacchennaraścetayāno vikāle |
na catvare niśi tiṣṭhennigūḍho
na rājanyāṃ yoṣitaṃ prārthayīta || 26||
na nihnavaṃ satra gatasya gacchet
saṃsṛṣṭa mantrasya kusaṅgatasya |
na ca brūyānnāśvasāmi tvayīti
sa kāraṇaṃ vyapadeśaṃ tu kuryāt || 27||
ghṛṇī rājā puṃścalī rājabhṛtyaḥ
putro bhrātā vidhavā bāla putrā |
senā jīvī coddhṛta bhakta eva
vyavahāre vai varjanīyāḥ syurete || 28||
guṇā daśa snānaśīlaṃ bhajante
balaṃ rūpaṃ svaravarṇapraśuddhiḥ |
sparśaśca gandhaśca viśuddhatā ca
śrīḥ saukumāryaṃ pravarāśca nāryaḥ || 29||
guṇāśca ṣaṇmitabhuktaṃ bhajante
ārogyamāyuśca sukhaṃ balaṃ ca |
anāvilaṃ cāsya bhavedapatyaṃ
na cainamādyūna iti kṣipanti || 30||
akarma śīlaṃ ca mahāśanaṃ ca
lokadviṣṭaṃ bahu māyaṃ nṛśaṃsam |
adeśakālajñamaniṣṭa veṣam
etāngṛhe na prativāsayīta || 31||
kadaryamākrośakamaśrutaṃ ca
varāka sambhūtamamānya māninam |
niṣṭhūriṇaṃ kṛtavairaṃ kṛtaghnam
etānbhṛtārto'pi na jātu yācet || 32||
saṅkliṣṭakarmāṇamatipravādaṃ
nityānṛtaṃ cādṛḍha bhaktikaṃ ca |
vikṛṣṭarāgaṃ bahumāninaṃ cāpy
etānna seveta narādhamānṣaṭ || 33||
sahāyabandhanā hyarthāḥ sahāyāścārthabandhanāḥ |
anyonyabandhanāvetau vinānyonyaṃ na sidhyataḥ || 34||
utpādya putrānanṛṇāṃśca kṛtvā
vṛttiṃ ca tebhyo'nuvidhāya kāṃ cit |
sthāne kumārīḥ pratipādya sarvā
araṇyasaṃstho munivadbubhūṣet || 35||
hitaṃ yatsarvabhūtānāmātmanaśca sukhāvaham |
tatkuryādīśvaro hyetanmūlaṃ dharmārthasiddhaye || 36||
buddhiḥ prabhāvastejaśca sattvamutthānameva ca |
vyavasāyaśca yasya syāttasyāvṛtti bhayaṃ kutaḥ || 37||
paśya doṣānpāṇḍavairvigrahe tvaṃ
yatra vyatherannapi devāḥ sa śakrāḥ |
putrairvairaṃ nityamudvignavāso
yaśaḥ praṇāśo dviṣatāṃ ca harṣaḥ || 38||
bhīṣmasya kopastava cendra kalpa
droṇasya rājñaśca yudhiṣṭhirasya |
utsādayellokamimaṃ pravṛddhaḥ
śveto grahastiryagivāpatankhe || 39||
tava putraśataṃ caiva karṇaḥ pañca ca pāṇḍavāḥ |
pṛthivīmanuśāseyurakhilāṃ sāgarāmbarām || 40||
dhārtarāṣṭrā vanaṃ rājanvyāghrāḥ pāṇḍusutā matāḥ |
mā vanaṃ chindhi sa vyāghraṃ mā vyāghrānnīnaśo vanāt || 41||
na syādvanamṛte vyāghrānvyāghrā na syurṛte vanam |
vanaṃ hi rakṣyate vyāghrairvyāghrānrakṣati kānanam || 42||
na tathecchantyakalyāṇāḥ pareṣāṃ vedituṃ guṇān |
yathaiṣāṃ jñātumicchanti nairguṇyaṃ pāpacetasaḥ || 43||
arthasiddhiṃ parāmicchandharmamevāditaś caret |
na hi dharmādapaityarthaḥ svargalokādivāmṛtam || 44||
yasyātmā virataḥ pāpātkalyāṇe ca niveśitaḥ |
tena sarvamidaṃ buddhaṃ prakṛtirvikṛtirśca yā || 45||
yo dharmamarthaṃ kāmaṃ ca yathākālaṃ niṣevate |
dharmārthakāmasaṃyogaṃ yo'mutreha ca vindati || 46||
sanniyacchati yo vegamutthitaṃ krodhaharṣayoḥ |
sa śriyo bhājanaṃ rājanyaścāpatsu na muhyati || 47||
balaṃ pañca vidhaṃ nityaṃ puruṣāṇāṃ nibodha me |
yattu bāhubalaṃ nāma kaniṣṭhaṃ balamucyate || 48||
amātyalābho bhadraṃ te dvitīyaṃ balamucyate |
dhanalābhastṛtīyaṃ tu balamāhurjigīṣavaḥ || 49||
yattvasya sahajaṃ rājanpitṛpaitāmahaṃ balam |
abhijāta balaṃ nāma taccaturthaṃ balaṃ smṛtam || 50||
yena tvetāni sarvāṇi saṅgṛhītāni bhārata |
yadbalānāṃ balaṃ śreṣṭhaṃ tatprajñā balamucyate || 51||
mahate yo'pakārāya narasya prabhavennaraḥ |
tena vairaṃ samāsajya dūrastho'smīti nāśvaset || 52||
strīṣu rājasu sarpeṣu svādhyāye śatruseviṣu |
bhoge cāyuṣi viśvāsaṃ kaḥ prājñaḥ kartumarhati || 53||
prajñā śareṇābhihatasya jantoś
cikitsakāḥ santi na cauṣadhāni |
na homamantrā na ca maṅgalāni
nātharvaṇā nāpyagadāḥ susiddhāḥ || 54||
sarpaścāgniśca siṃhaśca kulaputraśca bhārata |
nāvajñeyā manuṣyeṇa sarve te hyatitejasaḥ || 55||
agnistejo mahalloke gūḍhastiṣṭhati dāruṣu |
na copayuṅkte taddāru yāvanno dīpyate paraiḥ || 56||
sa eva khalu dārubhyo yadā nirmathya dīpyate |
tadā tacca vanaṃ cānyannirdahatyāśu tejasā || 57||
evameva kule jātāḥ pāvakopama tejasaḥ |
kṣamāvanto nirākārāḥ kāṣṭhe'gniriva śerate || 58||
latā dharmā tvaṃ saputraḥ śālāḥ pāṇḍusutā matāḥ |
na latā vardhate jātu mahādrumamanāśritā || 59||
vanaṃ rājaṃstvaṃ saputro'mbikeya
siṃhānvane pāṇḍavāṃstāta viddhi |
siṃhairvihīnaṃ hi vanaṃ vinaśyet
siṃhā vinaśyeyurṛte vanena || 60||
|| iti śrīmahābhārate udyogaparvaṇi prajāgaraparvaṇi
viduravākye saptatriṃśo'dhyāyaḥ || 37||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Malayalam script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.