শ্রীমদ্বাল্মীকীয রামাযণে অযোধ্যাকাণ্ডম্ ।
অথ ত্রিসপ্ততিতমস্সর্গঃ ।
সশ্রূত্বা তু পিতরং বৃত্তং ভ্রাতরৌ চ বিবাসিতৌ ।
ভরতো দুঃখসন্তপ্ত ইদং বচনমব্রবীত্ ॥ 1 ॥
কিং নু কার্যং হতস্যেহ মম রাজ্যেন শোচতঃ ।
বিহীনস্যাথ পিত্রা চ ভ্রাত্রা পিতৃসমেন চ ॥ 2 ॥
দুঃখে মে দুঃখমকরোর্ব্রণে ক্ষারমিবাদধাঃ ।
রাজানং প্রেতভাবস্থং কৃত্বা রামং চ তাপসম্ ॥ 3 ॥
কুলস্য ত্বমভাবায কালরাত্রিরিবাঽগতা ।
অঙ্গারমুপগূহ্য স্ম পিতা মে নাববুদ্ধবান্ ॥ 4 ॥
মৃত্যুমাপাদিতো পিতা ত্বযা মে পাপদর্শিনি ।
সুখং পরিহৃতং মোহাত্কুলেঽস্মিন্কুলপাংসনি ॥ 5 ॥
ত্বাং প্রাপ্য হি পিতা মেঽদ্য সত্যসন্ধো মহাযশাঃ ।
তীব্রদুঃখাভিসন্তপ্তো বৃত্তো দশরথো নৃপঃ ॥ 6 ॥
বিনাশিতো মহারাজঃ পিতা মে ধর্মবত্সলঃ ।
কস্মাত্প্রব্রাজিতো রামঃ কস্মাদেব বনং গতঃ ॥ 7 ॥
কৌসল্যা চ সুমিত্রা চ পুত্রশোকাভিপীডিতে ।
দুষ্করং যদি জীবেতাং প্রাপ্য ত্বাং জননীং মম ॥ 8 ॥
ননুত্বার্যোঽপি ধর্মাত্মা ত্বযি বৃতিমনুত্তমাম্ ।
বর্ততে গুরুবৃত্তিজ্ঞো যথা মাতরি বর্ততে ॥ 9 ॥
তস্যাঃ পুত্রং কৃতাঽত্মানং চীরবল্কলবাসসম্ ।
প্রস্থাপ্য বনবাসায কথং পাপে ন শোচসি ॥ 10 ॥
অপাপদর্শনং শূরং কৃতাত্মানং যশস্বিনম্ ।
প্রব্রাজ্য চীরবসনং কিন্নু পশ্যসি কারণম্ ॥ 11 ॥
লুব্ধাযা বিদিতো মন্যে ন তেঽহং রাঘবং প্রতি ।
তথাহ্যনর্ধো রাজ্যার্থং ত্বযাঽনীতো মহানযম্ ॥ 12 ॥
অহং হি পুরুষব্যাঘ্রাবপশ্যন্রামলক্ষ্মণৌ ।
কেন শক্তিপ্রভাবেন রাজ্যং রক্ষিতুমুত্সহে ॥ 13 ॥
তং হি নিত্যং মহারাজো বলবন্তং মহাবলঃ ।
উপাশ্রিতোঽভূদ্ধর্মাত্মা মেরুর্মেরুবনং যথা ॥ 14 ॥
সোঽহং কথমিমং ভারং মহাধুর্যসমুদ্ধৃতম্ ।
দম্যোধুরমিবাঽঽসাদ্য বহেযং কেনচৌজসা ॥ 15 ॥
অথবা মে ভবেচ্ছক্তির্যোগৈর্বুদ্ধিবলেন বা ।
সকামাং ন করিষ্যামি ত্বামহং পুত্রগর্ধিনীম্ ॥ 16 ॥
ন মে বিকাঙ্ক্ষা জাযেত ত্যক্তুং ত্বাং পাপনিশ্চযাম্ ।
যদি রামস্য নাবেক্ষা ত্বযি স্যান্মাতৃবত্সদা ॥ 17 ॥
উত্পন্নাতু কথং বুদ্ধিস্তবেযং পাপদর্শিনি ।
সাধুচারিত্রবিভ্রষ্টে পূর্বেষাং নো বিগর্হিতা ॥ 18 ॥
অস্মিন্কুলে হি পূর্বেষাং জ্যেষ্ঠো রাজ্যেঽভিষিচ্যতে ।
অপরে ভ্রাতরস্তস্মিন্প্রবর্তন্তে সমাহিতাঃ ॥ 19 ॥
ন হি মন্যে নৃশংসে ত্বং রাজধর্মমবেক্ষসে ।
গতিং বা ন বিজানাসি রাজবৃত্তস্য শাশ্বতীম্ ॥ 20 ॥
সততং রাজবৃত্তে হি জ্যেষ্ঠো রাজ্যেঽভিষিচ্যতে ।
রাজ্ঞামেতত্সমং তত্স্যাদিক্ষ্বাকূণাং বিশেষতঃ ॥ 21 ॥
তেষাং ধর্মৈকরক্ষাণাং কুলচারিত্রশোভিনাম্ ।
অদ্য চারিত্রশৌণ্ডীর্যং ত্বাং প্রাপ্য বিনিবর্তিতম্ ॥ 22 ॥
তবাপি সুমহাভাগা জনেন্দ্রাঃ কুলপূর্বগাঃ ।
বুদ্ধের্মোহঃ কথমযং সম্ভূতস্ত্বযি গর্হিতঃ ॥ 23 ॥
ন তু কামং করিষ্যামি তবাঽহং পাপনিশ্চযে ।
ত্বযা ব্যসনমারব্ধং জীবিতান্তকরং মম ॥ 24 ॥
এষত্বিদানীমেবাহমপ্রিযার্থং তবানঘম্ ।
নিবর্তযিষ্যামি বনাদ্ভ্রাতরং স্বজনপ্রিযম্ ॥ 25 ॥
নিবর্তযিত্বা রামং চ তস্যাহং দীপ্ততেজসঃ ।
দাসভূতো ভবিষ্যামি সুস্থিরেণান্তরাত্মনা ॥ 26 ॥
ইত্যেবমুক্ত্বা ভরতো মহাত্মা প্রিযেতরৈর্বাক্যগণৈস্তুদংস্তাম্ ।
শোকাতুরশ্চাপি ননাদ ভূযঃ সিংহো যথা পর্বতগহ্বরস্থঃ ॥ 27 ॥
ইত্যার্ষে শ্রীমদ্রামাযণে বাল্মীকীয আদিকাব্যে অযোধ্যাকাণ্ডে ত্রিসপ্ততিতমস্সর্গঃ ॥
Roman (IAST) Transliteration
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe ayodhyākāṇḍam |
atha trisaptatitamassargaḥ |
saśrūtvā tu pitaraṃ vṛttaṃ bhrātarau ca vivāsitau |
bharato duḥkhasantapta idaṃ vacanamabravīt || 1 ||
kiṃ nu kāryaṃ hatasyeha mama rājyena śocataḥ |
vihīnasyātha pitrā ca bhrātrā pitṛsamena ca || 2 ||
duḥkhe me duḥkhamakarorvraṇe kṣāramivādadhāḥ |
rājānaṃ pretabhāvasthaṃ kṛtvā rāmaṃ ca tāpasam || 3 ||
kulasya tvamabhāvāya kālarātririvā'gatā |
aṅgāramupagūhya sma pitā me nāvabuddhavān || 4 ||
mṛtyumāpādito pitā tvayā me pāpadarśini |
sukhaṃ parihṛtaṃ mohātkule'sminkulapāṃsani || 5 ||
tvāṃ prāpya hi pitā me'dya satyasandho mahāyaśāḥ |
tīvraduḥkhābhisantapto vṛtto daśaratho nṛpaḥ || 6 ||
vināśito mahārājaḥ pitā me dharmavatsalaḥ |
kasmātpravrājito rāmaḥ kasmādeva vanaṃ gataḥ || 7 ||
kausalyā ca sumitrā ca putraśokābhipīḍite |
duṣkaraṃ yadi jīvetāṃ prāpya tvāṃ jananīṃ mama || 8 ||
nanutvāryo'pi dharmātmā tvayi vṛtimanuttamām |
vartate guruvṛttijño yathā mātari vartate || 9 ||
tasyāḥ putraṃ kṛtā'tmānaṃ cīravalkalavāsasam |
prasthāpya vanavāsāya kathaṃ pāpe na śocasi || 10 ||
apāpadarśanaṃ śūraṃ kṛtātmānaṃ yaśasvinam |
pravrājya cīravasanaṃ kinnu paśyasi kāraṇam || 11 ||
lubdhāyā vidito manye na te'haṃ rāghavaṃ prati |
tathāhyanardho rājyārthaṃ tvayā'nīto mahānayam || 12 ||
ahaṃ hi puruṣavyāghrāvapaśyanrāmalakṣmaṇau |
kena śaktiprabhāvena rājyaṃ rakṣitumutsahe || 13 ||
taṃ hi nityaṃ mahārājo balavantaṃ mahābalaḥ |
upāśrito'bhūddharmātmā merurmeruvanaṃ yathā || 14 ||
so'haṃ kathamimaṃ bhāraṃ mahādhuryasamuddhṛtam |
damyodhuramivā''sādya vaheyaṃ kenacaujasā || 15 ||
athavā me bhavecchaktiryogairbuddhibalena vā |
sakāmāṃ na kariṣyāmi tvāmahaṃ putragardhinīm || 16 ||
na me vikāṅkṣā jāyeta tyaktuṃ tvāṃ pāpaniścayām |
yadi rāmasya nāvekṣā tvayi syānmātṛvatsadā || 17 ||
utpannātu kathaṃ buddhistaveyaṃ pāpadarśini |
sādhucāritravibhraṣṭe pūrveṣāṃ no vigarhitā || 18 ||
asminkule hi pūrveṣāṃ jyeṣṭho rājye'bhiṣicyate |
apare bhrātarastasminpravartante samāhitāḥ || 19 ||
na hi manye nṛśaṃse tvaṃ rājadharmamavekṣase |
gatiṃ vā na vijānāsi rājavṛttasya śāśvatīm || 20 ||
satataṃ rājavṛtte hi jyeṣṭho rājye'bhiṣicyate |
rājñāmetatsamaṃ tatsyādikṣvākūṇāṃ viśeṣataḥ || 21 ||
teṣāṃ dharmaikarakṣāṇāṃ kulacāritraśobhinām |
adya cāritraśauṇḍīryaṃ tvāṃ prāpya vinivartitam || 22 ||
tavāpi sumahābhāgā janendrāḥ kulapūrvagāḥ |
buddhermohaḥ kathamayaṃ sambhūtastvayi garhitaḥ || 23 ||
na tu kāmaṃ kariṣyāmi tavā'haṃ pāpaniścaye |
tvayā vyasanamārabdhaṃ jīvitāntakaraṃ mama || 24 ||
eṣatvidānīmevāhamapriyārthaṃ tavānagham |
nivartayiṣyāmi vanādbhrātaraṃ svajanapriyam || 25 ||
nivartayitvā rāmaṃ ca tasyāhaṃ dīptatejasaḥ |
dāsabhūto bhaviṣyāmi susthireṇāntarātmanā || 26 ||
ityevamuktvā bharato mahātmā priyetarairvākyagaṇaistudaṃstām |
śokāturaścāpi nanāda bhūyaḥ siṃho yathā parvatagahvarasthaḥ || 27 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye ayodhyākāṇḍe trisaptatitamassargaḥ ||
Sanskrit — Devanagari (original)
श्रीमद्वाल्मीकीय रामायणे अयोध्याकाण्डम् ।
अथ त्रिसप्ततितमस्सर्गः ।
सश्रूत्वा तु पितरं वृत्तं भ्रातरौ च विवासितौ ।
भरतो दुःखसन्तप्त इदं वचनमब्रवीत् ॥ 1 ॥
किं नु कार्यं हतस्येह मम राज्येन शोचतः ।
विहीनस्याथ पित्रा च भ्रात्रा पितृसमेन च ॥ 2 ॥
दुःखे मे दुःखमकरोर्व्रणे क्षारमिवादधाः ।
राजानं प्रेतभावस्थं कृत्वा रामं च तापसम् ॥ 3 ॥
कुलस्य त्वमभावाय कालरात्रिरिवाऽगता ।
अङ्गारमुपगूह्य स्म पिता मे नावबुद्धवान् ॥ 4 ॥
मृत्युमापादितो पिता त्वया मे पापदर्शिनि ।
सुखं परिहृतं मोहात्कुलेऽस्मिन्कुलपांसनि ॥ 5 ॥
त्वां प्राप्य हि पिता मेऽद्य सत्यसन्धो महायशाः ।
तीव्रदुःखाभिसन्तप्तो वृत्तो दशरथो नृपः ॥ 6 ॥
विनाशितो महाराजः पिता मे धर्मवत्सलः ।
कस्मात्प्रव्राजितो रामः कस्मादेव वनं गतः ॥ 7 ॥
कौसल्या च सुमित्रा च पुत्रशोकाभिपीडिते ।
दुष्करं यदि जीवेतां प्राप्य त्वां जननीं मम ॥ 8 ॥
ननुत्वार्योऽपि धर्मात्मा त्वयि वृतिमनुत्तमाम् ।
वर्तते गुरुवृत्तिज्ञो यथा मातरि वर्तते ॥ 9 ॥
तस्याः पुत्रं कृताऽत्मानं चीरवल्कलवाससम् ।
प्रस्थाप्य वनवासाय कथं पापे न शोचसि ॥ 10 ॥
अपापदर्शनं शूरं कृतात्मानं यशस्विनम् ।
प्रव्राज्य चीरवसनं किन्नु पश्यसि कारणम् ॥ 11 ॥
लुब्धाया विदितो मन्ये न तेऽहं राघवं प्रति ।
तथाह्यनर्धो राज्यार्थं त्वयाऽनीतो महानयम् ॥ 12 ॥
अहं हि पुरुषव्याघ्रावपश्यन्रामलक्ष्मणौ ।
केन शक्तिप्रभावेन राज्यं रक्षितुमुत्सहे ॥ 13 ॥
तं हि नित्यं महाराजो बलवन्तं महाबलः ।
उपाश्रितोऽभूद्धर्मात्मा मेरुर्मेरुवनं यथा ॥ 14 ॥
सोऽहं कथमिमं भारं महाधुर्यसमुद्धृतम् ।
दम्योधुरमिवाऽऽसाद्य वहेयं केनचौजसा ॥ 15 ॥
अथवा मे भवेच्छक्तिर्योगैर्बुद्धिबलेन वा ।
सकामां न करिष्यामि त्वामहं पुत्रगर्धिनीम् ॥ 16 ॥
न मे विकाङ्क्षा जायेत त्यक्तुं त्वां पापनिश्चयाम् ।
यदि रामस्य नावेक्षा त्वयि स्यान्मातृवत्सदा ॥ 17 ॥
उत्पन्नातु कथं बुद्धिस्तवेयं पापदर्शिनि ।
साधुचारित्रविभ्रष्टे पूर्वेषां नो विगर्हिता ॥ 18 ॥
अस्मिन्कुले हि पूर्वेषां ज्येष्ठो राज्येऽभिषिच्यते ।
अपरे भ्रातरस्तस्मिन्प्रवर्तन्ते समाहिताः ॥ 19 ॥
न हि मन्ये नृशंसे त्वं राजधर्ममवेक्षसे ।
गतिं वा न विजानासि राजवृत्तस्य शाश्वतीम् ॥ 20 ॥
सततं राजवृत्ते हि ज्येष्ठो राज्येऽभिषिच्यते ।
राज्ञामेतत्समं तत्स्यादिक्ष्वाकूणां विशेषतः ॥ 21 ॥
तेषां धर्मैकरक्षाणां कुलचारित्रशोभिनाम् ।
अद्य चारित्रशौण्डीर्यं त्वां प्राप्य विनिवर्तितम् ॥ 22 ॥
तवापि सुमहाभागा जनेन्द्राः कुलपूर्वगाः ।
बुद्धेर्मोहः कथमयं सम्भूतस्त्वयि गर्हितः ॥ 23 ॥
न तु कामं करिष्यामि तवाऽहं पापनिश्चये ।
त्वया व्यसनमारब्धं जीवितान्तकरं मम ॥ 24 ॥
एषत्विदानीमेवाहमप्रियार्थं तवानघम् ।
निवर्तयिष्यामि वनाद्भ्रातरं स्वजनप्रियम् ॥ 25 ॥
निवर्तयित्वा रामं च तस्याहं दीप्ततेजसः ।
दासभूतो भविष्यामि सुस्थिरेणान्तरात्मना ॥ 26 ॥
इत्येवमुक्त्वा भरतो महात्मा प्रियेतरैर्वाक्यगणैस्तुदंस्ताम् ।
शोकातुरश्चापि ननाद भूयः सिंहो यथा पर्वतगह्वरस्थः ॥ 27 ॥
इत्यार्षे श्रीमद्रामायणे वाल्मीकीय आदिकाव्ये अयोध्याकाण्डे त्रिसप्ततितमस्सर्गः ॥
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe ayodhyākāṇḍam |
atha trisaptatitamassargaḥ |
saśrūtvā tu pitaraṃ vṛttaṃ bhrātarau ca vivāsitau |
bharato duḥkhasantapta idaṃ vacanamabravīt || 1 ||
kiṃ nu kāryaṃ hatasyeha mama rājyena śocataḥ |
vihīnasyātha pitrā ca bhrātrā pitṛsamena ca || 2 ||
duḥkhe me duḥkhamakarorvraṇe kṣāramivādadhāḥ |
rājānaṃ pretabhāvasthaṃ kṛtvā rāmaṃ ca tāpasam || 3 ||
kulasya tvamabhāvāya kālarātririvā'gatā |
aṅgāramupagūhya sma pitā me nāvabuddhavān || 4 ||
mṛtyumāpādito pitā tvayā me pāpadarśini |
sukhaṃ parihṛtaṃ mohātkule'sminkulapāṃsani || 5 ||
tvāṃ prāpya hi pitā me'dya satyasandho mahāyaśāḥ |
tīvraduḥkhābhisantapto vṛtto daśaratho nṛpaḥ || 6 ||
vināśito mahārājaḥ pitā me dharmavatsalaḥ |
kasmātpravrājito rāmaḥ kasmādeva vanaṃ gataḥ || 7 ||
kausalyā ca sumitrā ca putraśokābhipīḍite |
duṣkaraṃ yadi jīvetāṃ prāpya tvāṃ jananīṃ mama || 8 ||
nanutvāryo'pi dharmātmā tvayi vṛtimanuttamām |
vartate guruvṛttijño yathā mātari vartate || 9 ||
tasyāḥ putraṃ kṛtā'tmānaṃ cīravalkalavāsasam |
prasthāpya vanavāsāya kathaṃ pāpe na śocasi || 10 ||
apāpadarśanaṃ śūraṃ kṛtātmānaṃ yaśasvinam |
pravrājya cīravasanaṃ kinnu paśyasi kāraṇam || 11 ||
lubdhāyā vidito manye na te'haṃ rāghavaṃ prati |
tathāhyanardho rājyārthaṃ tvayā'nīto mahānayam || 12 ||
ahaṃ hi puruṣavyāghrāvapaśyanrāmalakṣmaṇau |
kena śaktiprabhāvena rājyaṃ rakṣitumutsahe || 13 ||
taṃ hi nityaṃ mahārājo balavantaṃ mahābalaḥ |
upāśrito'bhūddharmātmā merurmeruvanaṃ yathā || 14 ||
so'haṃ kathamimaṃ bhāraṃ mahādhuryasamuddhṛtam |
damyodhuramivā''sādya vaheyaṃ kenacaujasā || 15 ||
athavā me bhavecchaktiryogairbuddhibalena vā |
sakāmāṃ na kariṣyāmi tvāmahaṃ putragardhinīm || 16 ||
na me vikāṅkṣā jāyeta tyaktuṃ tvāṃ pāpaniścayām |
yadi rāmasya nāvekṣā tvayi syānmātṛvatsadā || 17 ||
utpannātu kathaṃ buddhistaveyaṃ pāpadarśini |
sādhucāritravibhraṣṭe pūrveṣāṃ no vigarhitā || 18 ||
asminkule hi pūrveṣāṃ jyeṣṭho rājye'bhiṣicyate |
apare bhrātarastasminpravartante samāhitāḥ || 19 ||
na hi manye nṛśaṃse tvaṃ rājadharmamavekṣase |
gatiṃ vā na vijānāsi rājavṛttasya śāśvatīm || 20 ||
satataṃ rājavṛtte hi jyeṣṭho rājye'bhiṣicyate |
rājñāmetatsamaṃ tatsyādikṣvākūṇāṃ viśeṣataḥ || 21 ||
teṣāṃ dharmaikarakṣāṇāṃ kulacāritraśobhinām |
adya cāritraśauṇḍīryaṃ tvāṃ prāpya vinivartitam || 22 ||
tavāpi sumahābhāgā janendrāḥ kulapūrvagāḥ |
buddhermohaḥ kathamayaṃ sambhūtastvayi garhitaḥ || 23 ||
na tu kāmaṃ kariṣyāmi tavā'haṃ pāpaniścaye |
tvayā vyasanamārabdhaṃ jīvitāntakaraṃ mama || 24 ||
eṣatvidānīmevāhamapriyārthaṃ tavānagham |
nivartayiṣyāmi vanādbhrātaraṃ svajanapriyam || 25 ||
nivartayitvā rāmaṃ ca tasyāhaṃ dīptatejasaḥ |
dāsabhūto bhaviṣyāmi susthireṇāntarātmanā || 26 ||
ityevamuktvā bharato mahātmā priyetarairvākyagaṇaistudaṃstām |
śokāturaścāpi nanāda bhūyaḥ siṃho yathā parvatagahvarasthaḥ || 27 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye ayodhyākāṇḍe trisaptatitamassargaḥ ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Bengali script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.