śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe bālakāṇḍam |
atha dvāviṃśassargaḥ |
Verse 1
tathā vasiṣṭhe bruvati rājā daśarathassutama prahṛṣṭavadano rāmamājuhāva salakṣmaṇam || 1 ||
kṛtasvastyayanaṃ mātrā pitrā daśarathena ca |
Verse 2
purodhasā vasiṣṭhena maṅgalairabhimantritam || 2 ||
sa putraṃ mūrdhnyupāghrāya rājā daśarathaḥ priyam |
Verse 3
dadau kuśikaputrāya suprītenāntarātmanā || 3 ||
tato vāyussukhasparśo nīrajasko vavau tadā |
Verse 4
viśvāmitragataṃ dṛṣṭvā rāmaṃ rājīvalocanam || 4 ||
puṣpavṛṣṭirmahatyāsīddevadundubhinisvanaiḥ |
Verse 5
śaṅkhadundubhinirghoṣaḥ prayāte tu mahātmani || 5 ||
viśvāmitro yayāvagre tato rāmo dhanurdharaḥ |
Verse 6
kākapakṣadharo dhanvī taṃ ca saumitriranvagāt || 6 ||
kalāpinau dhanuṣpāṇī śobhamānau diśo daśa |
Verse 7
viśvāmitraṃ mahātmānaṃ triśīrṣāviva pannagau || 7 ||
anujagmaturakṣudrau pitāmahamivāśvinau |
Verse 8
tadā kuśikaputraṃ tu dhanuṣpāṇī svalaṅkṛtau || 8 ||
baddhagodhāṅgulitrāṇau khaḍgavantau mahādyutī |
Verse 9
kumārau cāruvapuṣau bhrātarau rāmalakṣmaṇau || 9 ||
anuyātau śriyā dīptau śobhayetāmaninditau |
Verse 10
sthāṇuṃ devamivācintyaṃ kumārāviva pāvakī || 10 ||
adhyardhayojanaṃ gatvā sarayvā dakṣiṇe taṭe |
Verse 11
rāmeti madhurāṃ vāṇīṃ viśvāmitro'bhyabhāṣata || 11 ||
gṛhāṇa vatsa salilaṃ mā bhūtkālasya paryayaḥ |
Verse 12
mantragrāmaṃ gṛhāṇa tvaṃ balāmatibalāṃ tathā || 12 ||
na śramo na jvaro vā te na rūpasya viparyayaḥ |
Verse 13
na ca suptaṃ pramattaṃ vā dharṣayiṣyanti nairṛtāḥ || 13 ||
na bāhvossadṛśo vīrye pṛthivyāmasti kaścana |
Verse 14
triṣu lokeṣu vai rāma na bhavetsadṛśastava || 14 ||
na saubhāgye na dākṣiṇye na jñāne buddhiniścaye |
Verse 15
nottare prativaktavye samo loke tavā'nagha || 15 ||
etadvidyādvaye labdhe bhavitā nāsti te samaḥ |
Verse 16
balātvatibalā caiva sarvajñānasya mātarau || 16 ||
kṣutpipāse na te rāma bhaviṣyete narottama |
Verse 17
balāmatibalāṃ caiva paṭhataḥ pathi rāghava || 17 ||
vidyādvayamadhīyāne yaśaścāpyatulaṃ tvayi |
Verse 18
pitāmahasute hyete vidye tejassamanvite || 18 ||
pradātuṃ tava kākutstha sadṛśastvaṃ hi dhārmika |
kāmaṃ bahuguṇāssarve tvayyete nātra saṃśayaḥ |
Verse 19
tapasā sambhṛte caite bahurūpe bhaviṣyataḥ || 19 ||
tato rāmo jalaṃ spṛṣṭvā prahṛṣṭavadanaśśuciḥ |
Verse 20
pratijagrāha te vidye maharṣerbhāvitātmanaḥ || 20 ||
vidyāsamudito rāmaśśuśubhe bhūrivikramaḥ |
Verse 21
sahasraraśmirbhagavān śaradīva divākaraḥ || 21 ||
gurukāryāṇi sarvāṇi niyujya kuśikātmaje |
Verse 22
ūṣustāṃ rajanīṃ tatra sarayvāṃ susukhaṃ trayaḥ || 22 ||
daśarathanṛpasūnusattamābhyāṃ tṛṇaśayane'nucite sahoṣitābhyām |
Verse 23
kuśikasutavaco'nulālitābhyāṃ sukhamiva sā vibabhau vibhāvarī ca || 23 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye bālakāṇḍe dvāviṃśassargaḥ ||
Sanskrit — Devanagari (original)
श्रीमद्वाल्मीकीय रामायणे बालकाण्डम् ।
अथ द्वाविंशस्सर्गः ।
तथा वसिष्ठे ब्रुवति राजा दशरथस्सुतम प्रहृष्टवदनो राममाजुहाव सलक्ष्मणम् ॥ 1 ॥
कृतस्वस्त्ययनं मात्रा पित्रा दशरथेन च ।
पुरोधसा वसिष्ठेन मङ्गलैरभिमन्त्रितम् ॥ 2 ॥
स पुत्रं मूर्ध्न्युपाघ्राय राजा दशरथः प्रियम् ।
ददौ कुशिकपुत्राय सुप्रीतेनान्तरात्मना ॥ 3 ॥
ततो वायुस्सुखस्पर्शो नीरजस्को ववौ तदा ।
विश्वामित्रगतं दृष्ट्वा रामं राजीवलोचनम् ॥ 4 ॥
पुष्पवृष्टिर्महत्यासीद्देवदुन्दुभिनिस्वनैः ।
शङ्खदुन्दुभिनिर्घोषः प्रयाते तु महात्मनि ॥ 5 ॥
विश्वामित्रो ययावग्रे ततो रामो धनुर्धरः ।
काकपक्षधरो धन्वी तं च सौमित्रिरन्वगात् ॥ 6 ॥
कलापिनौ धनुष्पाणी शोभमानौ दिशो दश ।
विश्वामित्रं महात्मानं त्रिशीर्षाविव पन्नगौ ॥ 7 ॥
अनुजग्मतुरक्षुद्रौ पितामहमिवाश्विनौ ।
तदा कुशिकपुत्रं तु धनुष्पाणी स्वलङ्कृतौ ॥ 8 ॥
बद्धगोधाङ्गुलित्राणौ खड्गवन्तौ महाद्युती ।
कुमारौ चारुवपुषौ भ्रातरौ रामलक्ष्मणौ ॥ 9 ॥
अनुयातौ श्रिया दीप्तौ शोभयेतामनिन्दितौ ।
स्थाणुं देवमिवाचिन्त्यं कुमाराविव पावकी ॥ 10 ॥
अध्यर्धयोजनं गत्वा सरय्वा दक्षिणे तटे ।
रामेति मधुरां वाणीं विश्वामित्रोऽभ्यभाषत ॥ 11 ॥
गृहाण वत्स सलिलं मा भूत्कालस्य पर्ययः ।
मन्त्रग्रामं गृहाण त्वं बलामतिबलां तथा ॥ 12 ॥
न श्रमो न ज्वरो वा ते न रूपस्य विपर्ययः ।
न च सुप्तं प्रमत्तं वा धर्षयिष्यन्ति नैरृताः ॥ 13 ॥
न बाह्वोस्सदृशो वीर्ये पृथिव्यामस्ति कश्चन ।
त्रिषु लोकेषु वै राम न भवेत्सदृशस्तव ॥ 14 ॥
न सौभाग्ये न दाक्षिण्ये न ज्ञाने बुद्धिनिश्चये ।
नोत्तरे प्रतिवक्तव्ये समो लोके तवाऽनघ ॥ 15 ॥
एतद्विद्याद्वये लब्धे भविता नास्ति ते समः ।
बलात्वतिबला चैव सर्वज्ञानस्य मातरौ ॥ 16 ॥
क्षुत्पिपासे न ते राम भविष्येते नरोत्तम ।
बलामतिबलां चैव पठतः पथि राघव ॥ 17 ॥
विद्याद्वयमधीयाने यशश्चाप्यतुलं त्वयि ।
पितामहसुते ह्येते विद्ये तेजस्समन्विते ॥ 18 ॥
प्रदातुं तव काकुत्स्थ सदृशस्त्वं हि धार्मिक ।
कामं बहुगुणास्सर्वे त्वय्येते नात्र संशयः ।
तपसा सम्भृते चैते बहुरूपे भविष्यतः ॥ 19 ॥
ततो रामो जलं स्पृष्ट्वा प्रहृष्टवदनश्शुचिः ।
प्रतिजग्राह ते विद्ये महर्षेर्भावितात्मनः ॥ 20 ॥
विद्यासमुदितो रामश्शुशुभे भूरिविक्रमः ।
सहस्ररश्मिर्भगवान् शरदीव दिवाकरः ॥ 21 ॥
गुरुकार्याणि सर्वाणि नियुज्य कुशिकात्मजे ।
ऊषुस्तां रजनीं तत्र सरय्वां सुसुखं त्रयः ॥ 22 ॥
दशरथनृपसूनुसत्तमाभ्यां तृणशयनेऽनुचिते सहोषिताभ्याम् ।
कुशिकसुतवचोऽनुलालिताभ्यां सुखमिव सा विबभौ विभावरी च ॥ 23 ॥
इत्यार्षे श्रीमद्रामायणे वाल्मीकीय आदिकाव्ये बालकाण्डे द्वाविंशस्सर्गः ॥