dhanahīno na hīnaśca dhanikaḥ sa suniścayaḥ |
Verse 1
vidyāratnena hīno yaḥ sa hīnaḥ sarvavastuṣu || 01 ||
dṛṣṭipūtaṃ nyasetpādaṃ vastrapūtaṃ pibejjalam |
Verse 2
śāstrapūtaṃ vadedvākyaḥ manaḥpūtaṃ samācaret || 02 ||
sukhārthī cettyajedvidyāṃ vidyārthī cettyajetsukham |
Verse 3
sukhārthinaḥ kuto vidyā sukhaṃ vidyārthinaḥ kutaḥ || 03 ||
kavayaḥ kiṃ na paśyanti kiṃ na bhakṣanti vāyasāḥ |
Verse 4
madyapāḥ kiṃ na jalpanti kiṃ na kurvanti yoṣitaḥ || 04 ||
raṅkaṃ karoti rājānaṃ rājānaṃ raṅkameva ca |
Verse 5
dhaninaṃ nirdhanaṃ caiva nirdhanaṃ dhaninaṃ vidhiḥ || 05 ||
lubdhānāṃ yācakaḥ śatrurmūrkhānāṃ bodhako ripuḥ |
Verse 6
jārastrīṇāṃ patiḥ śatruścaurāṇāṃ candramā ripuḥ || 06 ||
yeṣāṃ na vidyā na tapo na dānaṃ
jñānaṃ na śīlāṃ na guṇo na dharmaḥ |
te martyaloke bhuvi bhārabhūtā
Verse 7
manuṣyarūpeṇa mṛgāścaranti || 07 ||
antaḥsāravihīnānāmupadeśo na jāyate |
Verse 8
malayācalasaṃsargānna veṇuścandanāyate || 08 ||
yasya nāsti svayaṃ prajñā śāstraṃ tasya karoti kim |
Verse 9
locanābhyāṃ vihīnasya darpaṇaḥ kiṃ kariṣyati || 09 ||
durjanaṃ sajjanaṃ kartumupāyo nahi bhūtale |
Verse 10
apānaṃ śātadhā dhautaṃ na śreṣṭhamindriyaṃ bhavet || 10 ||
āptadveṣādbhavenmṛtyuḥ paradveṣāddhanakṣayaḥ |
Verse 11
rājadveṣādbhavennāśo brahmadveṣātkulakṣayaḥ || 11 ||
varaṃ vanaṃ vyāghragajendrasevitaṃ
drumālayaṃ patraphalāmbusevanam |
tṛṇeṣu śayyā śatajīrṇavalkalaṃ
Verse 12
na bandhumadhye dhanahīnajīvanam || 12 ||
vipro vṛkṣastasya mūlaṃ ca sandhyā
vedaḥ śākhā dharmakarmāṇi patram |
tasmānmūlaṃ yatnato rakṣaṇīyaṃ
Verse 13
chinne mūle naiva śākhā na patram || 13 ||
mātā ca kamalā devī pitā devo janārdanaḥ |
Verse 14
bāndhavā viṣṇubhaktāśca svadeśo bhuvanatrayam || 14 ||
ekavṛkṣasamārūḍhā nānāvarṇā vihaṅgamāḥ |
Verse 15
prabhāte dikṣu daśasu yānti kā tatra vedanā || 15 ||
buddhiryasya balaṃ tasya nirbuddheśca kuto balam |
Verse 16
vane siṃho yadonmattaḥ maśakena nipātitaḥ || 16 ||
kā cintā mama jīvane yadi harirviśvambharo gīyate
no cedarbhakajīvanāya jananīstanyaṃ kathaṃ nirmame |
ityālocya muhurmuhuryadupate lakṣmīpate kevalaṃ
Verse 17
tvatpādāmbujasevanena satataṃ kālo mayā nīyate || 17 ||
gīrvāṇavāṇīṣu viśiṣṭabuddhi-
stathāpi bhāṣāntaralolupo'ham |
yathā sudhāyāmamareṣu satyāṃ
Verse 18
svargāṅganānāmadharāsave ruciḥ || 18 ||
annāddaśaguṇaṃ piṣṭaṃ piṣṭāddaśaguṇaṃ payaḥ |
Verse 19
payaso'ṣṭaguṇaṃ māṃsāṃ māṃsāddaśaguṇaṃ ghṛtam || 19 ||
śokena rogā vardhante payasā vardhate tanuḥ |
Verse 20
ghṛtena vardhate vīryaṃ māṃsānmāṃsaṃ pravardhate || 20 ||
Sanskrit — Devanagari (original)
धनहीनो न हीनश्च धनिकः स सुनिश्चयः ।
विद्यारत्नेन हीनो यः स हीनः सर्ववस्तुषु ॥ 01 ॥
दृष्टिपूतं न्यसेत्पादं वस्त्रपूतं पिबेज्जलम् ।
शास्त्रपूतं वदेद्वाक्यः मनःपूतं समाचरेत् ॥ 02 ॥
सुखार्थी चेत्त्यजेद्विद्यां विद्यार्थी चेत्त्यजेत्सुखम् ।
सुखार्थिनः कुतो विद्या सुखं विद्यार्थिनः कुतः ॥ 03 ॥
कवयः किं न पश्यन्ति किं न भक्षन्ति वायसाः ।
मद्यपाः किं न जल्पन्ति किं न कुर्वन्ति योषितः ॥ 04 ॥
रङ्कं करोति राजानं राजानं रङ्कमेव च ।
धनिनं निर्धनं चैव निर्धनं धनिनं विधिः ॥ 05 ॥
लुब्धानां याचकः शत्रुर्मूर्खानां बोधको रिपुः ।
जारस्त्रीणां पतिः शत्रुश्चौराणां चन्द्रमा रिपुः ॥ 06 ॥
येषां न विद्या न तपो न दानं
ज्ञानं न शीलां न गुणो न धर्मः ।
ते मर्त्यलोके भुवि भारभूता
मनुष्यरूपेण मृगाश्चरन्ति ॥ 07 ॥
अन्तःसारविहीनानामुपदेशो न जायते ।
मलयाचलसंसर्गान्न वेणुश्चन्दनायते ॥ 08 ॥
यस्य नास्ति स्वयं प्रज्ञा शास्त्रं तस्य करोति किम् ।
लोचनाभ्यां विहीनस्य दर्पणः किं करिष्यति ॥ 09 ॥
दुर्जनं सज्जनं कर्तुमुपायो नहि भूतले ।
अपानं शातधा धौतं न श्रेष्ठमिन्द्रियं भवेत् ॥ 10 ॥
आप्तद्वेषाद्भवेन्मृत्युः परद्वेषाद्धनक्षयः ।
राजद्वेषाद्भवेन्नाशो ब्रह्मद्वेषात्कुलक्षयः ॥ 11 ॥
वरं वनं व्याघ्रगजेन्द्रसेवितं
द्रुमालयं पत्रफलाम्बुसेवनम् ।
तृणेषु शय्या शतजीर्णवल्कलं
न बन्धुमध्ये धनहीनजीवनम् ॥ 12 ॥
विप्रो वृक्षस्तस्य मूलं च सन्ध्या
वेदः शाखा धर्मकर्माणि पत्रम् ।
तस्मान्मूलं यत्नतो रक्षणीयं
छिन्ने मूले नैव शाखा न पत्रम् ॥ 13 ॥
माता च कमला देवी पिता देवो जनार्दनः ।
बान्धवा विष्णुभक्ताश्च स्वदेशो भुवनत्रयम् ॥ 14 ॥
एकवृक्षसमारूढा नानावर्णा विहङ्गमाः ।
प्रभाते दिक्षु दशसु यान्ति का तत्र वेदना ॥ 15 ॥
बुद्धिर्यस्य बलं तस्य निर्बुद्धेश्च कुतो बलम् ।
वने सिंहो यदोन्मत्तः मशकेन निपातितः ॥ 16 ॥
का चिन्ता मम जीवने यदि हरिर्विश्वम्भरो गीयते
नो चेदर्भकजीवनाय जननीस्तन्यं कथं निर्ममे ।
इत्यालोच्य मुहुर्मुहुर्यदुपते लक्ष्मीपते केवलं
त्वत्पादाम्बुजसेवनेन सततं कालो मया नीयते ॥ 17 ॥
गीर्वाणवाणीषु विशिष्टबुद्धि-
स्तथापि भाषान्तरलोलुपोऽहम् ।
यथा सुधायाममरेषु सत्यां
स्वर्गाङ्गनानामधरासवे रुचिः ॥ 18 ॥
अन्नाद्दशगुणं पिष्टं पिष्टाद्दशगुणं पयः ।
पयसोऽष्टगुणं मांसां मांसाद्दशगुणं घृतम् ॥ 19 ॥
शोकेन रोगा वर्धन्ते पयसा वर्धते तनुः ।
घृतेन वर्धते वीर्यं मांसान्मांसं प्रवर्धते ॥ 20 ॥