ശ്രീമദ്വാല്മീകീയ രാമായണേ അയോധ്യാകാണ്ഡമ് ।
അഥ ത്രിപഞ്ചാശസ്സര്ഗഃ ।
സ തം വൃക്ഷം സമാസാദ്യ സന്ധ്യാമന്വാസ്യപശ്ചിമാമ് ।
രാമോ രമയതാം ശ്രേഷ്ഠ ഇതി ഹോവാച ലക്ഷ്മണമ് ॥ 1 ॥
അദ്യേയം പ്രഥമാ രാത്രിര്യാതാ ജനപദാദ്ബഹിഃ ।
യാ സുമന്ത്രേണ രഹിതാ താം നോത്കണ്ഠിതുമര്ഹസി ॥ 2 ॥
ജാഗര്തവ്യമതന്ദ്രിഭ്യാമദ്യപ്രഭൃതി രാത്രിഷു ।
യോഗക്ഷേമൌ ഹി സീതായാ വര്തേതേ ലക്ഷ്മണാവയോഃ ॥ 3 ॥
രാത്രിം കഥഞ്ചിദേവേമാം സൌമിത്രേ വര്തയാമഹേ ।
അപാവര്താമഹേ ഭൂമാവാസ്തീര്യ സ്വയമാര്ജിതൈഃ ॥ 4 ॥
സ തു സംവിശ്യ മേദിന്യാം മഹാര്ഹശയനോചിതഃ ।
ഇമാഃ സൌമിത്രയേ രാമോ വ്യാജഹാര കഥാഃ ശുഭാഃ ॥ 5 ॥
ധ്രുവമദ്യ മഹാരാജോ ദുഃഖം സ്വപിതി ലക്ഷ്മണ ।
കൃതകാമാ തു കൈകേയീ തുഷ്ടാ ഭവിതുമര്ഹതി ॥ 6 ॥
സാ ഹി ദേവീ മഹാരാജം കൈകേയീ രാജ്യകാരണാത് ।
അപി ന ച്യാവയേത്പ്രാണാന് ദൃഷ്ട്വാ ഭരതമാഗതമ് ॥ 7 ॥
അനാഥശ്ച ഹി വൃദ്ധശ്ച മയാ ചൈവ വിനാകൃതഃ ।
കിം കരിഷ്യതി കാമാത്മാ കൈകേയീ വശമാഗതഃ ॥ 8 ॥
ഇദം വ്യസനമാലോക്യ രാജ്ഞശ്ച മതിവിഭ്രമമ് ।
കാമ ഏവാര്ഥധര്മാഭ്യാം ഗരീയാനിതി മേ മതിഃ ॥ 9 ॥
കോ ഹ്യവിദ്വാനപി പുമാന് പ്രമദായാഃ കൃതേ ത്യജേത് ।
ഛന്ദാനുവര്തിനം പുത്രം താതോ മാമിവ ലക്ഷ്മണ ॥ 10 ॥
സുഖീ ബത സഭാര്യശ്ച ഭരതഃ കേകയീസുതഃ ।
മുദിതാന് കോസലാനേകോ യോ ഭോക്ഷ്യത്യധിരാജവത് ॥ 11 ॥
സ ഹി സര്വസ്യ രാജ്യസ്യ മുഖമേകം ഭവിഷ്യതി ।
താതേ ച വയസാഽതീതേ മയി ചാരണ്യമാസ്ഥിതേ ॥ 12 ॥
അര്ഥധര്മൌ പരിത്യജ്യ യ കാമമനുവര്തതേ ।
ഏവമാപദ്യതേ ക്ഷിപ്രം രാജാ ദശരഥോ യഥാ ॥ 13 ॥
മന്യേ ദശരഥാന്തായ മമ പ്രവ്രാജനായ ച ।
കൈകേയീ സൌമ്യ സമ്പ്രാപ്താ രാജ്യായ ഭരതസ്യ ച ॥ 14 ॥
അപീദാനീം തു കൈകേയീ സൌഭാഗ്യമദമോഹിതാ ।
കൌസല്യാം ച സുമിത്രാം ച സമ്പ്രബാധേത മത്കൃതേ ॥ 15 ॥
മാ സ്മ മത്കാരണാദ്ദേവീ സുമിത്രാ ദുഃഖമാവസേത് ।
അയോധ്യാമിത ഏവ ത്വം കാല്യേ പ്രവിശ ലക്ഷ്മണ ॥ 16 ॥
അഹമേകോ ഗമിഷ്യാമി സീതയാ സഹ ദണ്ഡകാന് ।
അനാഥായാ ഹി നാഥസ്ത്വം കൌശല്യായാ ഭവിഷ്യസി ॥ 17 ॥
ക്ഷുദ്രകര്മാ ഹി കൈകേയീ ദ്വേഷ്യമന്യായ്യമാചരേത് ।
പരിദദ്യാഹി ധര്മജ്ഞേ ഭരതേ മമ മാതരമ് ॥ 18 ॥
നൂനം ജാത്യന്തരേ കസ്മിന് സ്ത്രിയഃ പുത്രൈര്വിയോജിതാഃ ।
ജനന്യാ മമ സൌമിത്രേ തസ്മാദേതദുപസ്ഥിതമ് ॥ 19 ॥
മയാ ഹി ചിരപുഷ്ടേന ദുഖസംവര്ധിതേന ച ।
വിപ്രയുജ്യത കൌശല്യാ ഫലകാലേ ധിഗസ്തു മാമ് ॥ 20 ॥
മാ സ്മ സീമന്തിനീ കാചിജ്ജനയേത്പുത്രമീദൃശമ് ।
സൌമിത്രേ യോഽഹമമ്ബായാ ദദ്മി ശോകമനന്തകമ് ॥ 21 ॥
മന്യേ പ്രീതിവിശിഷ്ടാ സാ മത്തോ ലക്ഷ്മണ ശാരികാ ।
യസ്യാസ്തച്ഛ്രൂയതേ വാക്യം ശുക പാദമരേര്ദശ ॥ 22 ॥
ശോചന്ത്യാ അല്പഭാഗ്യായാ ന കിഞ്ചിദുപകുര്വതാ ।
പുത്രേണ കിമപുത്രായാ മയാ കാര്യമരിന്ദമ ॥ 23 ॥
അല്പഭാഗ്യാ ഹി മേ മാതാ കൌശല്യാ രഹിതാ മയാ ।
ശേതേ പരമദുഃഖാര്താ പതിതാ ശോകസാഗരേ ॥ 24 ॥
ഏകോ ഹ്യഹമയോധ്യാം ച പൃഥിവീം ചാപി ലക്ഷ്മണ ।
തരേയമിഷുഭിഃ ക്രുദ്ധോ നനു വീര്യമകാരണമ് ॥ 25 ॥
അധര്മഭയഭീതശ്ച പരലോകസ്യ ചാനഘ ।
തേന ലക്ഷ്മണ നാദ്യാഹ മാത്മാനമഭിഷേചയേ ॥ 26 ॥
ഏതദന്യശ്ച കരുണം വിലപ്യ വിജനേ വനേ ।
അശ്രുപൂര്ണമുഖോ രാമോ നിശി തൂഷ്ണീമുപാവിശത് ॥ 27 ॥
വിലപ്യോപരതം രാമം ഗതാര്ചിഷമിവാനലമ് ।
സമുദ്രമിവ നിര്വേഗമാശ്വാസയത ലക്ഷ്മണഃ ॥ 28 ॥
ധ്രുവമദ്യ പുരീ രാജന്നയോധ്യായുധിനാം വര ।
നിഷ്പ്രഭാ ത്വയി നിഷ്ക്രാന്തേ ഗതചന്ദ്രേവ ശര്വരീ ॥ 29 ॥
നൈതദൌപയികം രാമ യദിദം പരിതപ്യതേ ।
വിഷാദയസി സീതാം ച മാം ചൈവ പുരുഷര്ഷഭ ॥ 30 ॥
ന ച സീതാ ത്വയാ ഹീനാ ന ചാഹമപി രാഘവ ।
മുഹൂര്തമപി ജീവാവോ ജലാന്മത്സ്യാവിനോദ്ധൃതൌ ॥ 31 ॥
നഹി താതം ന ശത്രുഘ്നം ന സുമിത്രാം പരന്തപ ।
ദ്രഷ്ടുമിച്ഛേയമദ്യാഹം സ്വര്ഗം ചാപി ത്വയാ വിനാ ॥ 32 ॥
തതസ്തത്ര സുഖാസീനൌ നാതിദൂരേ നിരീക്ഷ്യ താമ് ।
ന്യഗ്രോധേ സുകൃതാം ശയ്യാം ഭേജാതേ ധര്മവത്സലൌ ॥ 33 ॥
സ ലക്ഷ്മണസ്യോത്തമപുഷ്കലം വചോ നിശമ്യ ചൈവം വനവാസമാദരാത് ।
സമാഃ സമസ്താ വിദധേ പരന്തപഃ പ്രപദ്യ ധര്മം സുചിരായ രാഘവഃ ॥ 34 ॥
തതസ്തു തസ്മിന് വിജനേ വനേ തദാ മഹാബലൌ രാഘവവംശവര്ധനൌ ।
ന തൌ ഭയം സമ്ഭ്രമമഭ്യുപേയതു ര്യഥൈവ സിംഹൌ ഗിരിസാനുഗോചരൌ ॥ 35 ॥
ഇത്യാര്ഷേ ശ്രീമദ്രാമായണേ വാല്മീകീയ ആദികാവ്യേ അയോധ്യാകാണ്ഡേ ത്രിപഞ്ചാശസ്സര്ഗഃ ॥
Roman (IAST) Transliteration
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe ayodhyākāṇḍam |
atha tripañcāśassargaḥ |
sa taṃ vṛkṣaṃ samāsādya sandhyāmanvāsyapaścimām |
rāmo ramayatāṃ śreṣṭha iti hovāca lakṣmaṇam || 1 ||
adyeyaṃ prathamā rātriryātā janapadādbahiḥ |
yā sumantreṇa rahitā tāṃ notkaṇṭhitumarhasi || 2 ||
jāgartavyamatandribhyāmadyaprabhṛti rātriṣu |
yogakṣemau hi sītāyā vartete lakṣmaṇāvayoḥ || 3 ||
rātriṃ kathañcidevemāṃ saumitre vartayāmahe |
apāvartāmahe bhūmāvāstīrya svayamārjitaiḥ || 4 ||
sa tu saṃviśya medinyāṃ mahārhaśayanocitaḥ |
imāḥ saumitraye rāmo vyājahāra kathāḥ śubhāḥ || 5 ||
dhruvamadya mahārājo duḥkhaṃ svapiti lakṣmaṇa |
kṛtakāmā tu kaikeyī tuṣṭā bhavitumarhati || 6 ||
sā hi devī mahārājaṃ kaikeyī rājyakāraṇāt |
api na cyāvayetprāṇān dṛṣṭvā bharatamāgatam || 7 ||
anāthaśca hi vṛddhaśca mayā caiva vinākṛtaḥ |
kiṃ kariṣyati kāmātmā kaikeyī vaśamāgataḥ || 8 ||
idaṃ vyasanamālokya rājñaśca mativibhramam |
kāma evārthadharmābhyāṃ garīyāniti me matiḥ || 9 ||
ko hyavidvānapi pumān pramadāyāḥ kṛte tyajet |
chandānuvartinaṃ putraṃ tāto māmiva lakṣmaṇa || 10 ||
sukhī bata sabhāryaśca bharataḥ kekayīsutaḥ |
muditān kosalāneko yo bhokṣyatyadhirājavat || 11 ||
sa hi sarvasya rājyasya mukhamekaṃ bhaviṣyati |
tāte ca vayasā'tīte mayi cāraṇyamāsthite || 12 ||
arthadharmau parityajya ya kāmamanuvartate |
evamāpadyate kṣipraṃ rājā daśaratho yathā || 13 ||
manye daśarathāntāya mama pravrājanāya ca |
kaikeyī saumya samprāptā rājyāya bharatasya ca || 14 ||
apīdānīṃ tu kaikeyī saubhāgyamadamohitā |
kausalyāṃ ca sumitrāṃ ca samprabādheta matkṛte || 15 ||
mā sma matkāraṇāddevī sumitrā duḥkhamāvaset |
ayodhyāmita eva tvaṃ kālye praviśa lakṣmaṇa || 16 ||
ahameko gamiṣyāmi sītayā saha daṇḍakān |
anāthāyā hi nāthastvaṃ kauśalyāyā bhaviṣyasi || 17 ||
kṣudrakarmā hi kaikeyī dveṣyamanyāyyamācaret |
paridadyāhi dharmajñe bharate mama mātaram || 18 ||
nūnaṃ jātyantare kasmin striyaḥ putrairviyojitāḥ |
jananyā mama saumitre tasmādetadupasthitam || 19 ||
mayā hi cirapuṣṭena dukhasaṃvardhitena ca |
viprayujyata kauśalyā phalakāle dhigastu mām || 20 ||
mā sma sīmantinī kācijjanayetputramīdṛśam |
saumitre yo'hamambāyā dadmi śokamanantakam || 21 ||
manye prītiviśiṣṭā sā matto lakṣmaṇa śārikā |
yasyāstacchrūyate vākyaṃ śuka pādamarerdaśa || 22 ||
śocantyā alpabhāgyāyā na kiñcidupakurvatā |
putreṇa kimaputrāyā mayā kāryamarindama || 23 ||
alpabhāgyā hi me mātā kauśalyā rahitā mayā |
śete paramaduḥkhārtā patitā śokasāgare || 24 ||
eko hyahamayodhyāṃ ca pṛthivīṃ cāpi lakṣmaṇa |
tareyamiṣubhiḥ kruddho nanu vīryamakāraṇam || 25 ||
adharmabhayabhītaśca paralokasya cānagha |
tena lakṣmaṇa nādyāha mātmānamabhiṣecaye || 26 ||
etadanyaśca karuṇaṃ vilapya vijane vane |
aśrupūrṇamukho rāmo niśi tūṣṇīmupāviśat || 27 ||
vilapyoparataṃ rāmaṃ gatārciṣamivānalam |
samudramiva nirvegamāśvāsayata lakṣmaṇaḥ || 28 ||
dhruvamadya purī rājannayodhyāyudhināṃ vara |
niṣprabhā tvayi niṣkrānte gatacandreva śarvarī || 29 ||
naitadaupayikaṃ rāma yadidaṃ paritapyate |
viṣādayasi sītāṃ ca māṃ caiva puruṣarṣabha || 30 ||
na ca sītā tvayā hīnā na cāhamapi rāghava |
muhūrtamapi jīvāvo jalānmatsyāvinoddhṛtau || 31 ||
nahi tātaṃ na śatrughnaṃ na sumitrāṃ parantapa |
draṣṭumiccheyamadyāhaṃ svargaṃ cāpi tvayā vinā || 32 ||
tatastatra sukhāsīnau nātidūre nirīkṣya tām |
nyagrodhe sukṛtāṃ śayyāṃ bhejāte dharmavatsalau || 33 ||
sa lakṣmaṇasyottamapuṣkalaṃ vaco niśamya caivaṃ vanavāsamādarāt |
samāḥ samastā vidadhe parantapaḥ prapadya dharmaṃ sucirāya rāghavaḥ || 34 ||
tatastu tasmin vijane vane tadā mahābalau rāghavavaṃśavardhanau |
na tau bhayaṃ sambhramamabhyupeyatu ryathaiva siṃhau girisānugocarau || 35 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye ayodhyākāṇḍe tripañcāśassargaḥ ||
Sanskrit — Devanagari (original)
श्रीमद्वाल्मीकीय रामायणे अयोध्याकाण्डम् ।
अथ त्रिपञ्चाशस्सर्गः ।
स तं वृक्षं समासाद्य सन्ध्यामन्वास्यपश्चिमाम् ।
रामो रमयतां श्रेष्ठ इति होवाच लक्ष्मणम् ॥ 1 ॥
अद्येयं प्रथमा रात्रिर्याता जनपदाद्बहिः ।
या सुमन्त्रेण रहिता तां नोत्कण्ठितुमर्हसि ॥ 2 ॥
जागर्तव्यमतन्द्रिभ्यामद्यप्रभृति रात्रिषु ।
योगक्षेमौ हि सीताया वर्तेते लक्ष्मणावयोः ॥ 3 ॥
रात्रिं कथञ्चिदेवेमां सौमित्रे वर्तयामहे ।
अपावर्तामहे भूमावास्तीर्य स्वयमार्जितैः ॥ 4 ॥
स तु संविश्य मेदिन्यां महार्हशयनोचितः ।
इमाः सौमित्रये रामो व्याजहार कथाः शुभाः ॥ 5 ॥
ध्रुवमद्य महाराजो दुःखं स्वपिति लक्ष्मण ।
कृतकामा तु कैकेयी तुष्टा भवितुमर्हति ॥ 6 ॥
सा हि देवी महाराजं कैकेयी राज्यकारणात् ।
अपि न च्यावयेत्प्राणान् दृष्ट्वा भरतमागतम् ॥ 7 ॥
अनाथश्च हि वृद्धश्च मया चैव विनाकृतः ।
किं करिष्यति कामात्मा कैकेयी वशमागतः ॥ 8 ॥
इदं व्यसनमालोक्य राज्ञश्च मतिविभ्रमम् ।
काम एवार्थधर्माभ्यां गरीयानिति मे मतिः ॥ 9 ॥
को ह्यविद्वानपि पुमान् प्रमदायाः कृते त्यजेत् ।
छन्दानुवर्तिनं पुत्रं तातो मामिव लक्ष्मण ॥ 10 ॥
सुखी बत सभार्यश्च भरतः केकयीसुतः ।
मुदितान् कोसलानेको यो भोक्ष्यत्यधिराजवत् ॥ 11 ॥
स हि सर्वस्य राज्यस्य मुखमेकं भविष्यति ।
ताते च वयसाऽतीते मयि चारण्यमास्थिते ॥ 12 ॥
अर्थधर्मौ परित्यज्य य काममनुवर्तते ।
एवमापद्यते क्षिप्रं राजा दशरथो यथा ॥ 13 ॥
मन्ये दशरथान्ताय मम प्रव्राजनाय च ।
कैकेयी सौम्य सम्प्राप्ता राज्याय भरतस्य च ॥ 14 ॥
अपीदानीं तु कैकेयी सौभाग्यमदमोहिता ।
कौसल्यां च सुमित्रां च सम्प्रबाधेत मत्कृते ॥ 15 ॥
मा स्म मत्कारणाद्देवी सुमित्रा दुःखमावसेत् ।
अयोध्यामित एव त्वं काल्ये प्रविश लक्ष्मण ॥ 16 ॥
अहमेको गमिष्यामि सीतया सह दण्डकान् ।
अनाथाया हि नाथस्त्वं कौशल्याया भविष्यसि ॥ 17 ॥
क्षुद्रकर्मा हि कैकेयी द्वेष्यमन्याय्यमाचरेत् ।
परिदद्याहि धर्मज्ञे भरते मम मातरम् ॥ 18 ॥
नूनं जात्यन्तरे कस्मिन् स्त्रियः पुत्रैर्वियोजिताः ।
जनन्या मम सौमित्रे तस्मादेतदुपस्थितम् ॥ 19 ॥
मया हि चिरपुष्टेन दुखसंवर्धितेन च ।
विप्रयुज्यत कौशल्या फलकाले धिगस्तु माम् ॥ 20 ॥
मा स्म सीमन्तिनी काचिज्जनयेत्पुत्रमीदृशम् ।
सौमित्रे योऽहमम्बाया दद्मि शोकमनन्तकम् ॥ 21 ॥
मन्ये प्रीतिविशिष्टा सा मत्तो लक्ष्मण शारिका ।
यस्यास्तच्छ्रूयते वाक्यं शुक पादमरेर्दश ॥ 22 ॥
शोचन्त्या अल्पभाग्याया न किञ्चिदुपकुर्वता ।
पुत्रेण किमपुत्राया मया कार्यमरिन्दम ॥ 23 ॥
अल्पभाग्या हि मे माता कौशल्या रहिता मया ।
शेते परमदुःखार्ता पतिता शोकसागरे ॥ 24 ॥
एको ह्यहमयोध्यां च पृथिवीं चापि लक्ष्मण ।
तरेयमिषुभिः क्रुद्धो ननु वीर्यमकारणम् ॥ 25 ॥
अधर्मभयभीतश्च परलोकस्य चानघ ।
तेन लक्ष्मण नाद्याह मात्मानमभिषेचये ॥ 26 ॥
एतदन्यश्च करुणं विलप्य विजने वने ।
अश्रुपूर्णमुखो रामो निशि तूष्णीमुपाविशत् ॥ 27 ॥
विलप्योपरतं रामं गतार्चिषमिवानलम् ।
समुद्रमिव निर्वेगमाश्वासयत लक्ष्मणः ॥ 28 ॥
ध्रुवमद्य पुरी राजन्नयोध्यायुधिनां वर ।
निष्प्रभा त्वयि निष्क्रान्ते गतचन्द्रेव शर्वरी ॥ 29 ॥
नैतदौपयिकं राम यदिदं परितप्यते ।
विषादयसि सीतां च मां चैव पुरुषर्षभ ॥ 30 ॥
न च सीता त्वया हीना न चाहमपि राघव ।
मुहूर्तमपि जीवावो जलान्मत्स्याविनोद्धृतौ ॥ 31 ॥
नहि तातं न शत्रुघ्नं न सुमित्रां परन्तप ।
द्रष्टुमिच्छेयमद्याहं स्वर्गं चापि त्वया विना ॥ 32 ॥
ततस्तत्र सुखासीनौ नातिदूरे निरीक्ष्य ताम् ।
न्यग्रोधे सुकृतां शय्यां भेजाते धर्मवत्सलौ ॥ 33 ॥
स लक्ष्मणस्योत्तमपुष्कलं वचो निशम्य चैवं वनवासमादरात् ।
समाः समस्ता विदधे परन्तपः प्रपद्य धर्मं सुचिराय राघवः ॥ 34 ॥
ततस्तु तस्मिन् विजने वने तदा महाबलौ राघववंशवर्धनौ ।
न तौ भयं सम्भ्रममभ्युपेयतु र्यथैव सिंहौ गिरिसानुगोचरौ ॥ 35 ॥
इत्यार्षे श्रीमद्रामायणे वाल्मीकीय आदिकाव्ये अयोध्याकाण्डे त्रिपञ्चाशस्सर्गः ॥
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe ayodhyākāṇḍam |
atha tripañcāśassargaḥ |
sa taṃ vṛkṣaṃ samāsādya sandhyāmanvāsyapaścimām |
rāmo ramayatāṃ śreṣṭha iti hovāca lakṣmaṇam || 1 ||
adyeyaṃ prathamā rātriryātā janapadādbahiḥ |
yā sumantreṇa rahitā tāṃ notkaṇṭhitumarhasi || 2 ||
jāgartavyamatandribhyāmadyaprabhṛti rātriṣu |
yogakṣemau hi sītāyā vartete lakṣmaṇāvayoḥ || 3 ||
rātriṃ kathañcidevemāṃ saumitre vartayāmahe |
apāvartāmahe bhūmāvāstīrya svayamārjitaiḥ || 4 ||
sa tu saṃviśya medinyāṃ mahārhaśayanocitaḥ |
imāḥ saumitraye rāmo vyājahāra kathāḥ śubhāḥ || 5 ||
dhruvamadya mahārājo duḥkhaṃ svapiti lakṣmaṇa |
kṛtakāmā tu kaikeyī tuṣṭā bhavitumarhati || 6 ||
sā hi devī mahārājaṃ kaikeyī rājyakāraṇāt |
api na cyāvayetprāṇān dṛṣṭvā bharatamāgatam || 7 ||
anāthaśca hi vṛddhaśca mayā caiva vinākṛtaḥ |
kiṃ kariṣyati kāmātmā kaikeyī vaśamāgataḥ || 8 ||
idaṃ vyasanamālokya rājñaśca mativibhramam |
kāma evārthadharmābhyāṃ garīyāniti me matiḥ || 9 ||
ko hyavidvānapi pumān pramadāyāḥ kṛte tyajet |
chandānuvartinaṃ putraṃ tāto māmiva lakṣmaṇa || 10 ||
sukhī bata sabhāryaśca bharataḥ kekayīsutaḥ |
muditān kosalāneko yo bhokṣyatyadhirājavat || 11 ||
sa hi sarvasya rājyasya mukhamekaṃ bhaviṣyati |
tāte ca vayasā'tīte mayi cāraṇyamāsthite || 12 ||
arthadharmau parityajya ya kāmamanuvartate |
evamāpadyate kṣipraṃ rājā daśaratho yathā || 13 ||
manye daśarathāntāya mama pravrājanāya ca |
kaikeyī saumya samprāptā rājyāya bharatasya ca || 14 ||
apīdānīṃ tu kaikeyī saubhāgyamadamohitā |
kausalyāṃ ca sumitrāṃ ca samprabādheta matkṛte || 15 ||
mā sma matkāraṇāddevī sumitrā duḥkhamāvaset |
ayodhyāmita eva tvaṃ kālye praviśa lakṣmaṇa || 16 ||
ahameko gamiṣyāmi sītayā saha daṇḍakān |
anāthāyā hi nāthastvaṃ kauśalyāyā bhaviṣyasi || 17 ||
kṣudrakarmā hi kaikeyī dveṣyamanyāyyamācaret |
paridadyāhi dharmajñe bharate mama mātaram || 18 ||
nūnaṃ jātyantare kasmin striyaḥ putrairviyojitāḥ |
jananyā mama saumitre tasmādetadupasthitam || 19 ||
mayā hi cirapuṣṭena dukhasaṃvardhitena ca |
viprayujyata kauśalyā phalakāle dhigastu mām || 20 ||
mā sma sīmantinī kācijjanayetputramīdṛśam |
saumitre yo'hamambāyā dadmi śokamanantakam || 21 ||
manye prītiviśiṣṭā sā matto lakṣmaṇa śārikā |
yasyāstacchrūyate vākyaṃ śuka pādamarerdaśa || 22 ||
śocantyā alpabhāgyāyā na kiñcidupakurvatā |
putreṇa kimaputrāyā mayā kāryamarindama || 23 ||
alpabhāgyā hi me mātā kauśalyā rahitā mayā |
śete paramaduḥkhārtā patitā śokasāgare || 24 ||
eko hyahamayodhyāṃ ca pṛthivīṃ cāpi lakṣmaṇa |
tareyamiṣubhiḥ kruddho nanu vīryamakāraṇam || 25 ||
adharmabhayabhītaśca paralokasya cānagha |
tena lakṣmaṇa nādyāha mātmānamabhiṣecaye || 26 ||
etadanyaśca karuṇaṃ vilapya vijane vane |
aśrupūrṇamukho rāmo niśi tūṣṇīmupāviśat || 27 ||
vilapyoparataṃ rāmaṃ gatārciṣamivānalam |
samudramiva nirvegamāśvāsayata lakṣmaṇaḥ || 28 ||
dhruvamadya purī rājannayodhyāyudhināṃ vara |
niṣprabhā tvayi niṣkrānte gatacandreva śarvarī || 29 ||
naitadaupayikaṃ rāma yadidaṃ paritapyate |
viṣādayasi sītāṃ ca māṃ caiva puruṣarṣabha || 30 ||
na ca sītā tvayā hīnā na cāhamapi rāghava |
muhūrtamapi jīvāvo jalānmatsyāvinoddhṛtau || 31 ||
nahi tātaṃ na śatrughnaṃ na sumitrāṃ parantapa |
draṣṭumiccheyamadyāhaṃ svargaṃ cāpi tvayā vinā || 32 ||
tatastatra sukhāsīnau nātidūre nirīkṣya tām |
nyagrodhe sukṛtāṃ śayyāṃ bhejāte dharmavatsalau || 33 ||
sa lakṣmaṇasyottamapuṣkalaṃ vaco niśamya caivaṃ vanavāsamādarāt |
samāḥ samastā vidadhe parantapaḥ prapadya dharmaṃ sucirāya rāghavaḥ || 34 ||
tatastu tasmin vijane vane tadā mahābalau rāghavavaṃśavardhanau |
na tau bhayaṃ sambhramamabhyupeyatu ryathaiva siṃhau girisānugocarau || 35 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye ayodhyākāṇḍe tripañcāśassargaḥ ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Malayalam script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.