ജനക ഉവാച ॥
അഹോ നിരഞ്ജനഃ ശാന്തോ ബോധോഽഹം പ്രകൃതേഃ പരഃ ।
ഏതാവന്തമഹം കാലം മോഹേനൈവ വിഡമ്ബിതഃ ॥ 2-1॥
യഥാ പ്രകാശയാമ്യേകോ ദേഹമേനം തഥാ ജഗത് ।
അതോ മമ ജഗത്സര്വമഥവാ ന ച കിഞ്ചന ॥ 2-2॥
സ ശരീരമഹോ വിശ്വം പരിത്യജ്യ മയാധുനാ ।
കുതശ്ചിത് കൌശലാദ് ഏവ പരമാത്മാ വിലോക്യതേ ॥ 2-3॥
യഥാ ന തോയതോ ഭിന്നാസ്തരങ്ഗാഃ ഫേനബുദ്ബുദാഃ ।
ആത്മനോ ന തഥാ ഭിന്നം വിശ്വമാത്മവിനിര്ഗതമ് ॥ 2-4॥
തന്തുമാത്രോ ഭവേദ് ഏവ പടോ യദ്വദ് വിചാരിതഃ ।
ആത്മതന്മാത്രമേവേദം തദ്വദ് വിശ്വം വിചാരിതമ് ॥ 2-5॥
യഥൈവേക്ഷുരസേ ക്ലൃപ്താ തേന വ്യാപ്തൈവ ശര്കരാ ।
തഥാ വിശ്വം മയി ക്ലൃപ്തം മയാ വ്യാപ്തം നിരന്തരമ് ॥ 2-6॥
ആത്മാജ്ഞാനാജ്ജഗദ്ഭാതി ആത്മജ്ഞാനാന്ന ഭാസതേ ।
രജ്ജ്വജ്ഞാനാദഹിര്ഭാതി തജ്ജ്ഞാനാദ് ഭാസതേ ന ഹി ॥ 2-7॥
പ്രകാശോ മേ നിജം രൂപം നാതിരിക്തോഽസ്മ്യഹം തതഃ ।
യദാ പ്രകാശതേ വിശ്വം തദാഹം ഭാസ ഏവ ഹി ॥ 2-8॥
അഹോ വികല്പിതം വിശ്വമജ്ഞാനാന്മയി ഭാസതേ ।
രൂപ്യം ശുക്തൌ ഫണീ രജ്ജൌ വാരി സൂര്യകരേ യഥാ ॥ 2-9॥
മത്തോ വിനിര്ഗതം വിശ്വം മയ്യേവ ലയമേഷ്യതി ।
മൃദി കുമ്ഭോ ജലേ വീചിഃ കനകേ കടകം യഥാ ॥ 2-10॥
അഹോ അഹം നമോ മഹ്യം വിനാശോ യസ്യ നാസ്തി മേ ।
ബ്രഹ്മാദിസ്തമ്ബപര്യന്തം ജഗന്നാശോഽപി തിഷ്ഠതഃ ॥ 2-11॥
അഹോ അഹം നമോ മഹ്യമേകോഽഹം ദേഹവാനപി ।
ക്വചിന്ന ഗന്താ നാഗന്താ വ്യാപ്യ വിശ്വമവസ്ഥിതഃ ॥ 2-12॥
അഹോ അഹം നമോ മഹ്യം ദക്ഷോ നാസ്തീഹ മത്സമഃ ।
അസംസ്പൃശ്യ ശരീരേണ യേന വിശ്വം ചിരം ധൃതമ് ॥ 2-13॥
അഹോ അഹം നമോ മഹ്യം യസ്യ മേ നാസ്തി കിഞ്ചന ।
അഥവാ യസ്യ മേ സര്വം യദ് വാങ്മനസഗോചരമ് ॥ 2-14॥
ജ്ഞാനം ജ്ഞേയം തഥാ ജ്ഞാതാ ത്രിതയം നാസ്തി വാസ്തവമ് ।
അജ്ഞാനാദ് ഭാതി യത്രേദം സോഽഹമസ്മി നിരഞ്ജനഃ ॥ 2-15॥
ദ്വൈതമൂലമഹോ ദുഃഖം നാന്യത്തസ്യാഽസ്തി ഭേഷജമ് ।
ദൃശ്യമേതന് മൃഷാ സര്വമേകോഽഹം ചിദ്രസോമലഃ ॥ 2-16॥
ബോധമാത്രോഽഹമജ്ഞാനാദ് ഉപാധിഃ കല്പിതോ മയാ ।
ഏവം വിമൃശതോ നിത്യം നിര്വികല്പേ സ്ഥിതിര്മമ ॥ 2-17॥
ന മേ ബന്ധോഽസ്തി മോക്ഷോ വാ ഭ്രാന്തിഃ ശാന്താ നിരാശ്രയാ ।
അഹോ മയി സ്ഥിതം വിശ്വം വസ്തുതോ ന മയി സ്ഥിതമ് ॥ 2-18॥
സശരീരമിദം വിശ്വം ന കിഞ്ചിദിതി നിശ്ചിതമ് ।
ശുദ്ധചിന്മാത്ര ആത്മാ ച തത്കസ്മിന് കല്പനാധുനാ ॥ 2-19॥
ശരീരം സ്വര്ഗനരകൌ ബന്ധമോക്ഷൌ ഭയം തഥാ ।
കല്പനാമാത്രമേവൈതത് കിം മേ കാര്യം ചിദാത്മനഃ ॥ 2-20॥
അഹോ ജനസമൂഹേഽപി ന ദ്വൈതം പശ്യതോ മമ ।
അരണ്യമിവ സംവൃത്തം ക്വ രതിം കരവാണ്യഹമ് ॥ 2-21॥
നാഹം ദേഹോ ന മേ ദേഹോ ജീവോ നാഹമഹം ഹി ചിത് ।
അയമേവ ഹി മേ ബന്ധ ആസീദ്യാ ജീവിതേ സ്പൃഹാ ॥ 2-22॥
അഹോ ഭുവനകല്ലോലൈര്വിചിത്രൈര്ദ്രാക് സമുത്ഥിതമ് ।
മയ്യനന്തമഹാമ്ഭോധൌ ചിത്തവാതേ സമുദ്യതേ ॥ 2-23॥
മയ്യനന്തമഹാമ്ഭോധൌ ചിത്തവാതേ പ്രശാമ്യതി ।
അഭാഗ്യാജ്ജീവവണിജോ ജഗത്പോതോ വിനശ്വരഃ ॥ 2-24॥
മയ്യനന്തമഹാമ്ഭോധാവാശ്ചര്യം ജീവവീചയഃ ।
ഉദ്യന്തി ഘ്നന്തി ഖേലന്തി പ്രവിശന്തി സ്വഭാവതഃ ॥ 2-25॥
Roman (IAST) Transliteration
janaka uvāca ||
aho nirañjanaḥ śānto bodho'haṃ prakṛteḥ paraḥ |
etāvantamahaṃ kālaṃ mohenaiva viḍambitaḥ || 2-1||
yathā prakāśayāmyeko dehamenaṃ tathā jagat |
ato mama jagatsarvamathavā na ca kiñcana || 2-2||
sa śarīramaho viśvaṃ parityajya mayādhunā |
kutaścit kauśalād eva paramātmā vilokyate || 2-3||
yathā na toyato bhinnāstaraṅgāḥ phenabudbudāḥ |
ātmano na tathā bhinnaṃ viśvamātmavinirgatam || 2-4||
tantumātro bhaved eva paṭo yadvad vicāritaḥ |
ātmatanmātramevedaṃ tadvad viśvaṃ vicāritam || 2-5||
yathaivekṣurase klṛptā tena vyāptaiva śarkarā |
tathā viśvaṃ mayi klṛptaṃ mayā vyāptaṃ nirantaram || 2-6||
ātmājñānājjagadbhāti ātmajñānānna bhāsate |
rajjvajñānādahirbhāti tajjñānād bhāsate na hi || 2-7||
prakāśo me nijaṃ rūpaṃ nātirikto'smyahaṃ tataḥ |
yadā prakāśate viśvaṃ tadāhaṃ bhāsa eva hi || 2-8||
aho vikalpitaṃ viśvamajñānānmayi bhāsate |
rūpyaṃ śuktau phaṇī rajjau vāri sūryakare yathā || 2-9||
matto vinirgataṃ viśvaṃ mayyeva layameṣyati |
mṛdi kumbho jale vīciḥ kanake kaṭakaṃ yathā || 2-10||
aho ahaṃ namo mahyaṃ vināśo yasya nāsti me |
brahmādistambaparyantaṃ jagannāśo'pi tiṣṭhataḥ || 2-11||
aho ahaṃ namo mahyameko'haṃ dehavānapi |
kvacinna gantā nāgantā vyāpya viśvamavasthitaḥ || 2-12||
aho ahaṃ namo mahyaṃ dakṣo nāstīha matsamaḥ |
asaṃspṛśya śarīreṇa yena viśvaṃ ciraṃ dhṛtam || 2-13||
aho ahaṃ namo mahyaṃ yasya me nāsti kiñcana |
athavā yasya me sarvaṃ yad vāṅmanasagocaram || 2-14||
jñānaṃ jñeyaṃ tathā jñātā tritayaṃ nāsti vāstavam |
ajñānād bhāti yatredaṃ so'hamasmi nirañjanaḥ || 2-15||
dvaitamūlamaho duḥkhaṃ nānyattasyā'sti bheṣajam |
dṛśyametan mṛṣā sarvameko'haṃ cidrasomalaḥ || 2-16||
bodhamātro'hamajñānād upādhiḥ kalpito mayā |
evaṃ vimṛśato nityaṃ nirvikalpe sthitirmama || 2-17||
na me bandho'sti mokṣo vā bhrāntiḥ śāntā nirāśrayā |
aho mayi sthitaṃ viśvaṃ vastuto na mayi sthitam || 2-18||
saśarīramidaṃ viśvaṃ na kiñciditi niścitam |
śuddhacinmātra ātmā ca tatkasmin kalpanādhunā || 2-19||
śarīraṃ svarganarakau bandhamokṣau bhayaṃ tathā |
kalpanāmātramevaitat kiṃ me kāryaṃ cidātmanaḥ || 2-20||
aho janasamūhe'pi na dvaitaṃ paśyato mama |
araṇyamiva saṃvṛttaṃ kva ratiṃ karavāṇyaham || 2-21||
nāhaṃ deho na me deho jīvo nāhamahaṃ hi cit |
ayameva hi me bandha āsīdyā jīvite spṛhā || 2-22||
aho bhuvanakallolairvicitrairdrāk samutthitam |
mayyanantamahāmbhodhau cittavāte samudyate || 2-23||
mayyanantamahāmbhodhau cittavāte praśāmyati |
abhāgyājjīvavaṇijo jagatpoto vinaśvaraḥ || 2-24||
mayyanantamahāmbhodhāvāścaryaṃ jīvavīcayaḥ |
udyanti ghnanti khelanti praviśanti svabhāvataḥ || 2-25||
Sanskrit — Devanagari (original)
जनक उवाच ॥
अहो निरञ्जनः शान्तो बोधोऽहं प्रकृतेः परः ।
एतावन्तमहं कालं मोहेनैव विडम्बितः ॥ 2-1॥
यथा प्रकाशयाम्येको देहमेनं तथा जगत् ।
अतो मम जगत्सर्वमथवा न च किञ्चन ॥ 2-2॥
स शरीरमहो विश्वं परित्यज्य मयाधुना ।
कुतश्चित् कौशलाद् एव परमात्मा विलोक्यते ॥ 2-3॥
यथा न तोयतो भिन्नास्तरङ्गाः फेनबुद्बुदाः ।
आत्मनो न तथा भिन्नं विश्वमात्मविनिर्गतम् ॥ 2-4॥
तन्तुमात्रो भवेद् एव पटो यद्वद् विचारितः ।
आत्मतन्मात्रमेवेदं तद्वद् विश्वं विचारितम् ॥ 2-5॥
यथैवेक्षुरसे क्लृप्ता तेन व्याप्तैव शर्करा ।
तथा विश्वं मयि क्लृप्तं मया व्याप्तं निरन्तरम् ॥ 2-6॥
आत्माज्ञानाज्जगद्भाति आत्मज्ञानान्न भासते ।
रज्ज्वज्ञानादहिर्भाति तज्ज्ञानाद् भासते न हि ॥ 2-7॥
प्रकाशो मे निजं रूपं नातिरिक्तोऽस्म्यहं ततः ।
यदा प्रकाशते विश्वं तदाहं भास एव हि ॥ 2-8॥
अहो विकल्पितं विश्वमज्ञानान्मयि भासते ।
रूप्यं शुक्तौ फणी रज्जौ वारि सूर्यकरे यथा ॥ 2-9॥
मत्तो विनिर्गतं विश्वं मय्येव लयमेष्यति ।
मृदि कुम्भो जले वीचिः कनके कटकं यथा ॥ 2-10॥
अहो अहं नमो मह्यं विनाशो यस्य नास्ति मे ।
ब्रह्मादिस्तम्बपर्यन्तं जगन्नाशोऽपि तिष्ठतः ॥ 2-11॥
अहो अहं नमो मह्यमेकोऽहं देहवानपि ।
क्वचिन्न गन्ता नागन्ता व्याप्य विश्वमवस्थितः ॥ 2-12॥
अहो अहं नमो मह्यं दक्षो नास्तीह मत्समः ।
असंस्पृश्य शरीरेण येन विश्वं चिरं धृतम् ॥ 2-13॥
अहो अहं नमो मह्यं यस्य मे नास्ति किञ्चन ।
अथवा यस्य मे सर्वं यद् वाङ्मनसगोचरम् ॥ 2-14॥
ज्ञानं ज्ञेयं तथा ज्ञाता त्रितयं नास्ति वास्तवम् ।
अज्ञानाद् भाति यत्रेदं सोऽहमस्मि निरञ्जनः ॥ 2-15॥
द्वैतमूलमहो दुःखं नान्यत्तस्याऽस्ति भेषजम् ।
दृश्यमेतन् मृषा सर्वमेकोऽहं चिद्रसोमलः ॥ 2-16॥
बोधमात्रोऽहमज्ञानाद् उपाधिः कल्पितो मया ।
एवं विमृशतो नित्यं निर्विकल्पे स्थितिर्मम ॥ 2-17॥
न मे बन्धोऽस्ति मोक्षो वा भ्रान्तिः शान्ता निराश्रया ।
अहो मयि स्थितं विश्वं वस्तुतो न मयि स्थितम् ॥ 2-18॥
सशरीरमिदं विश्वं न किञ्चिदिति निश्चितम् ।
शुद्धचिन्मात्र आत्मा च तत्कस्मिन् कल्पनाधुना ॥ 2-19॥
शरीरं स्वर्गनरकौ बन्धमोक्षौ भयं तथा ।
कल्पनामात्रमेवैतत् किं मे कार्यं चिदात्मनः ॥ 2-20॥
अहो जनसमूहेऽपि न द्वैतं पश्यतो मम ।
अरण्यमिव संवृत्तं क्व रतिं करवाण्यहम् ॥ 2-21॥
नाहं देहो न मे देहो जीवो नाहमहं हि चित् ।
अयमेव हि मे बन्ध आसीद्या जीविते स्पृहा ॥ 2-22॥
अहो भुवनकल्लोलैर्विचित्रैर्द्राक् समुत्थितम् ।
मय्यनन्तमहाम्भोधौ चित्तवाते समुद्यते ॥ 2-23॥
मय्यनन्तमहाम्भोधौ चित्तवाते प्रशाम्यति ।
अभाग्याज्जीववणिजो जगत्पोतो विनश्वरः ॥ 2-24॥
मय्यनन्तमहाम्भोधावाश्चर्यं जीववीचयः ।
उद्यन्ति घ्नन्ति खेलन्ति प्रविशन्ति स्वभावतः ॥ 2-25॥
janaka uvāca ||
aho nirañjanaḥ śānto bodho'haṃ prakṛteḥ paraḥ |
etāvantamahaṃ kālaṃ mohenaiva viḍambitaḥ || 2-1||
yathā prakāśayāmyeko dehamenaṃ tathā jagat |
ato mama jagatsarvamathavā na ca kiñcana || 2-2||
sa śarīramaho viśvaṃ parityajya mayādhunā |
kutaścit kauśalād eva paramātmā vilokyate || 2-3||
yathā na toyato bhinnāstaraṅgāḥ phenabudbudāḥ |
ātmano na tathā bhinnaṃ viśvamātmavinirgatam || 2-4||
tantumātro bhaved eva paṭo yadvad vicāritaḥ |
ātmatanmātramevedaṃ tadvad viśvaṃ vicāritam || 2-5||
yathaivekṣurase klṛptā tena vyāptaiva śarkarā |
tathā viśvaṃ mayi klṛptaṃ mayā vyāptaṃ nirantaram || 2-6||
ātmājñānājjagadbhāti ātmajñānānna bhāsate |
rajjvajñānādahirbhāti tajjñānād bhāsate na hi || 2-7||
prakāśo me nijaṃ rūpaṃ nātirikto'smyahaṃ tataḥ |
yadā prakāśate viśvaṃ tadāhaṃ bhāsa eva hi || 2-8||
aho vikalpitaṃ viśvamajñānānmayi bhāsate |
rūpyaṃ śuktau phaṇī rajjau vāri sūryakare yathā || 2-9||
matto vinirgataṃ viśvaṃ mayyeva layameṣyati |
mṛdi kumbho jale vīciḥ kanake kaṭakaṃ yathā || 2-10||
aho ahaṃ namo mahyaṃ vināśo yasya nāsti me |
brahmādistambaparyantaṃ jagannāśo'pi tiṣṭhataḥ || 2-11||
aho ahaṃ namo mahyameko'haṃ dehavānapi |
kvacinna gantā nāgantā vyāpya viśvamavasthitaḥ || 2-12||
aho ahaṃ namo mahyaṃ dakṣo nāstīha matsamaḥ |
asaṃspṛśya śarīreṇa yena viśvaṃ ciraṃ dhṛtam || 2-13||
aho ahaṃ namo mahyaṃ yasya me nāsti kiñcana |
athavā yasya me sarvaṃ yad vāṅmanasagocaram || 2-14||
jñānaṃ jñeyaṃ tathā jñātā tritayaṃ nāsti vāstavam |
ajñānād bhāti yatredaṃ so'hamasmi nirañjanaḥ || 2-15||
dvaitamūlamaho duḥkhaṃ nānyattasyā'sti bheṣajam |
dṛśyametan mṛṣā sarvameko'haṃ cidrasomalaḥ || 2-16||
bodhamātro'hamajñānād upādhiḥ kalpito mayā |
evaṃ vimṛśato nityaṃ nirvikalpe sthitirmama || 2-17||
na me bandho'sti mokṣo vā bhrāntiḥ śāntā nirāśrayā |
aho mayi sthitaṃ viśvaṃ vastuto na mayi sthitam || 2-18||
saśarīramidaṃ viśvaṃ na kiñciditi niścitam |
śuddhacinmātra ātmā ca tatkasmin kalpanādhunā || 2-19||
śarīraṃ svarganarakau bandhamokṣau bhayaṃ tathā |
kalpanāmātramevaitat kiṃ me kāryaṃ cidātmanaḥ || 2-20||
aho janasamūhe'pi na dvaitaṃ paśyato mama |
araṇyamiva saṃvṛttaṃ kva ratiṃ karavāṇyaham || 2-21||
nāhaṃ deho na me deho jīvo nāhamahaṃ hi cit |
ayameva hi me bandha āsīdyā jīvite spṛhā || 2-22||
aho bhuvanakallolairvicitrairdrāk samutthitam |
mayyanantamahāmbhodhau cittavāte samudyate || 2-23||
mayyanantamahāmbhodhau cittavāte praśāmyati |
abhāgyājjīvavaṇijo jagatpoto vinaśvaraḥ || 2-24||
mayyanantamahāmbhodhāvāścaryaṃ jīvavīcayaḥ |
udyanti ghnanti khelanti praviśanti svabhāvataḥ || 2-25||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Malayalam script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.