জনক উবাচ ॥
অহো নিরঞ্জনঃ শান্তো বোধোঽহং প্রকৃতেঃ পরঃ ।
এতাবন্তমহং কালং মোহেনৈব বিডম্বিতঃ ॥ 2-1॥
যথা প্রকাশযাম্যেকো দেহমেনং তথা জগত্ ।
অতো মম জগত্সর্বমথবা ন চ কিঞ্চন ॥ 2-2॥
স শরীরমহো বিশ্বং পরিত্যজ্য মযাধুনা ।
কুতশ্চিত্ কৌশলাদ্ এব পরমাত্মা বিলোক্যতে ॥ 2-3॥
যথা ন তোযতো ভিন্নাস্তরঙ্গাঃ ফেনবুদ্বুদাঃ ।
আত্মনো ন তথা ভিন্নং বিশ্বমাত্মবিনির্গতম্ ॥ 2-4॥
তন্তুমাত্রো ভবেদ্ এব পটো যদ্বদ্ বিচারিতঃ ।
আত্মতন্মাত্রমেবেদং তদ্বদ্ বিশ্বং বিচারিতম্ ॥ 2-5॥
যথৈবেক্ষুরসে ক্লৃপ্তা তেন ব্যাপ্তৈব শর্করা ।
তথা বিশ্বং মযি ক্লৃপ্তং মযা ব্যাপ্তং নিরন্তরম্ ॥ 2-6॥
আত্মাজ্ঞানাজ্জগদ্ভাতি আত্মজ্ঞানান্ন ভাসতে ।
রজ্জ্বজ্ঞানাদহির্ভাতি তজ্জ্ঞানাদ্ ভাসতে ন হি ॥ 2-7॥
প্রকাশো মে নিজং রূপং নাতিরিক্তোঽস্ম্যহং ততঃ ।
যদা প্রকাশতে বিশ্বং তদাহং ভাস এব হি ॥ 2-8॥
অহো বিকল্পিতং বিশ্বমজ্ঞানান্মযি ভাসতে ।
রূপ্যং শুক্তৌ ফণী রজ্জৌ বারি সূর্যকরে যথা ॥ 2-9॥
মত্তো বিনির্গতং বিশ্বং ময্যেব লযমেষ্যতি ।
মৃদি কুম্ভো জলে বীচিঃ কনকে কটকং যথা ॥ 2-10॥
অহো অহং নমো মহ্যং বিনাশো যস্য নাস্তি মে ।
ব্রহ্মাদিস্তম্বপর্যন্তং জগন্নাশোঽপি তিষ্ঠতঃ ॥ 2-11॥
অহো অহং নমো মহ্যমেকোঽহং দেহবানপি ।
ক্বচিন্ন গন্তা নাগন্তা ব্যাপ্য বিশ্বমবস্থিতঃ ॥ 2-12॥
অহো অহং নমো মহ্যং দক্ষো নাস্তীহ মত্সমঃ ।
অসংস্পৃশ্য শরীরেণ যেন বিশ্বং চিরং ধৃতম্ ॥ 2-13॥
অহো অহং নমো মহ্যং যস্য মে নাস্তি কিঞ্চন ।
অথবা যস্য মে সর্বং যদ্ বাঙ্মনসগোচরম্ ॥ 2-14॥
জ্ঞানং জ্ঞেযং তথা জ্ঞাতা ত্রিতযং নাস্তি বাস্তবম্ ।
অজ্ঞানাদ্ ভাতি যত্রেদং সোঽহমস্মি নিরঞ্জনঃ ॥ 2-15॥
দ্বৈতমূলমহো দুঃখং নান্যত্তস্যাঽস্তি ভেষজম্ ।
দৃশ্যমেতন্ মৃষা সর্বমেকোঽহং চিদ্রসোমলঃ ॥ 2-16॥
বোধমাত্রোঽহমজ্ঞানাদ্ উপাধিঃ কল্পিতো মযা ।
এবং বিমৃশতো নিত্যং নির্বিকল্পে স্থিতির্মম ॥ 2-17॥
ন মে বন্ধোঽস্তি মোক্ষো বা ভ্রান্তিঃ শান্তা নিরাশ্রযা ।
অহো মযি স্থিতং বিশ্বং বস্তুতো ন মযি স্থিতম্ ॥ 2-18॥
সশরীরমিদং বিশ্বং ন কিঞ্চিদিতি নিশ্চিতম্ ।
শুদ্ধচিন্মাত্র আত্মা চ তত্কস্মিন্ কল্পনাধুনা ॥ 2-19॥
শরীরং স্বর্গনরকৌ বন্ধমোক্ষৌ ভযং তথা ।
কল্পনামাত্রমেবৈতত্ কিং মে কার্যং চিদাত্মনঃ ॥ 2-20॥
অহো জনসমূহেঽপি ন দ্বৈতং পশ্যতো মম ।
অরণ্যমিব সংবৃত্তং ক্ব রতিং করবাণ্যহম্ ॥ 2-21॥
নাহং দেহো ন মে দেহো জীবো নাহমহং হি চিত্ ।
অযমেব হি মে বন্ধ আসীদ্যা জীবিতে স্পৃহা ॥ 2-22॥
অহো ভুবনকল্লোলৈর্বিচিত্রৈর্দ্রাক্ সমুত্থিতম্ ।
ময্যনন্তমহাম্ভোধৌ চিত্তবাতে সমুদ্যতে ॥ 2-23॥
ময্যনন্তমহাম্ভোধৌ চিত্তবাতে প্রশাম্যতি ।
অভাগ্যাজ্জীববণিজো জগত্পোতো বিনশ্বরঃ ॥ 2-24॥
ময্যনন্তমহাম্ভোধাবাশ্চর্যং জীববীচযঃ ।
উদ্যন্তি ঘ্নন্তি খেলন্তি প্রবিশন্তি স্বভাবতঃ ॥ 2-25॥
Roman (IAST) Transliteration
janaka uvāca ||
aho nirañjanaḥ śānto bodho'haṃ prakṛteḥ paraḥ |
etāvantamahaṃ kālaṃ mohenaiva viḍambitaḥ || 2-1||
yathā prakāśayāmyeko dehamenaṃ tathā jagat |
ato mama jagatsarvamathavā na ca kiñcana || 2-2||
sa śarīramaho viśvaṃ parityajya mayādhunā |
kutaścit kauśalād eva paramātmā vilokyate || 2-3||
yathā na toyato bhinnāstaraṅgāḥ phenabudbudāḥ |
ātmano na tathā bhinnaṃ viśvamātmavinirgatam || 2-4||
tantumātro bhaved eva paṭo yadvad vicāritaḥ |
ātmatanmātramevedaṃ tadvad viśvaṃ vicāritam || 2-5||
yathaivekṣurase klṛptā tena vyāptaiva śarkarā |
tathā viśvaṃ mayi klṛptaṃ mayā vyāptaṃ nirantaram || 2-6||
ātmājñānājjagadbhāti ātmajñānānna bhāsate |
rajjvajñānādahirbhāti tajjñānād bhāsate na hi || 2-7||
prakāśo me nijaṃ rūpaṃ nātirikto'smyahaṃ tataḥ |
yadā prakāśate viśvaṃ tadāhaṃ bhāsa eva hi || 2-8||
aho vikalpitaṃ viśvamajñānānmayi bhāsate |
rūpyaṃ śuktau phaṇī rajjau vāri sūryakare yathā || 2-9||
matto vinirgataṃ viśvaṃ mayyeva layameṣyati |
mṛdi kumbho jale vīciḥ kanake kaṭakaṃ yathā || 2-10||
aho ahaṃ namo mahyaṃ vināśo yasya nāsti me |
brahmādistambaparyantaṃ jagannāśo'pi tiṣṭhataḥ || 2-11||
aho ahaṃ namo mahyameko'haṃ dehavānapi |
kvacinna gantā nāgantā vyāpya viśvamavasthitaḥ || 2-12||
aho ahaṃ namo mahyaṃ dakṣo nāstīha matsamaḥ |
asaṃspṛśya śarīreṇa yena viśvaṃ ciraṃ dhṛtam || 2-13||
aho ahaṃ namo mahyaṃ yasya me nāsti kiñcana |
athavā yasya me sarvaṃ yad vāṅmanasagocaram || 2-14||
jñānaṃ jñeyaṃ tathā jñātā tritayaṃ nāsti vāstavam |
ajñānād bhāti yatredaṃ so'hamasmi nirañjanaḥ || 2-15||
dvaitamūlamaho duḥkhaṃ nānyattasyā'sti bheṣajam |
dṛśyametan mṛṣā sarvameko'haṃ cidrasomalaḥ || 2-16||
bodhamātro'hamajñānād upādhiḥ kalpito mayā |
evaṃ vimṛśato nityaṃ nirvikalpe sthitirmama || 2-17||
na me bandho'sti mokṣo vā bhrāntiḥ śāntā nirāśrayā |
aho mayi sthitaṃ viśvaṃ vastuto na mayi sthitam || 2-18||
saśarīramidaṃ viśvaṃ na kiñciditi niścitam |
śuddhacinmātra ātmā ca tatkasmin kalpanādhunā || 2-19||
śarīraṃ svarganarakau bandhamokṣau bhayaṃ tathā |
kalpanāmātramevaitat kiṃ me kāryaṃ cidātmanaḥ || 2-20||
aho janasamūhe'pi na dvaitaṃ paśyato mama |
araṇyamiva saṃvṛttaṃ kva ratiṃ karavāṇyaham || 2-21||
nāhaṃ deho na me deho jīvo nāhamahaṃ hi cit |
ayameva hi me bandha āsīdyā jīvite spṛhā || 2-22||
aho bhuvanakallolairvicitrairdrāk samutthitam |
mayyanantamahāmbhodhau cittavāte samudyate || 2-23||
mayyanantamahāmbhodhau cittavāte praśāmyati |
abhāgyājjīvavaṇijo jagatpoto vinaśvaraḥ || 2-24||
mayyanantamahāmbhodhāvāścaryaṃ jīvavīcayaḥ |
udyanti ghnanti khelanti praviśanti svabhāvataḥ || 2-25||
Sanskrit — Devanagari (original)
जनक उवाच ॥
अहो निरञ्जनः शान्तो बोधोऽहं प्रकृतेः परः ।
एतावन्तमहं कालं मोहेनैव विडम्बितः ॥ 2-1॥
यथा प्रकाशयाम्येको देहमेनं तथा जगत् ।
अतो मम जगत्सर्वमथवा न च किञ्चन ॥ 2-2॥
स शरीरमहो विश्वं परित्यज्य मयाधुना ।
कुतश्चित् कौशलाद् एव परमात्मा विलोक्यते ॥ 2-3॥
यथा न तोयतो भिन्नास्तरङ्गाः फेनबुद्बुदाः ।
आत्मनो न तथा भिन्नं विश्वमात्मविनिर्गतम् ॥ 2-4॥
तन्तुमात्रो भवेद् एव पटो यद्वद् विचारितः ।
आत्मतन्मात्रमेवेदं तद्वद् विश्वं विचारितम् ॥ 2-5॥
यथैवेक्षुरसे क्लृप्ता तेन व्याप्तैव शर्करा ।
तथा विश्वं मयि क्लृप्तं मया व्याप्तं निरन्तरम् ॥ 2-6॥
आत्माज्ञानाज्जगद्भाति आत्मज्ञानान्न भासते ।
रज्ज्वज्ञानादहिर्भाति तज्ज्ञानाद् भासते न हि ॥ 2-7॥
प्रकाशो मे निजं रूपं नातिरिक्तोऽस्म्यहं ततः ।
यदा प्रकाशते विश्वं तदाहं भास एव हि ॥ 2-8॥
अहो विकल्पितं विश्वमज्ञानान्मयि भासते ।
रूप्यं शुक्तौ फणी रज्जौ वारि सूर्यकरे यथा ॥ 2-9॥
मत्तो विनिर्गतं विश्वं मय्येव लयमेष्यति ।
मृदि कुम्भो जले वीचिः कनके कटकं यथा ॥ 2-10॥
अहो अहं नमो मह्यं विनाशो यस्य नास्ति मे ।
ब्रह्मादिस्तम्बपर्यन्तं जगन्नाशोऽपि तिष्ठतः ॥ 2-11॥
अहो अहं नमो मह्यमेकोऽहं देहवानपि ।
क्वचिन्न गन्ता नागन्ता व्याप्य विश्वमवस्थितः ॥ 2-12॥
अहो अहं नमो मह्यं दक्षो नास्तीह मत्समः ।
असंस्पृश्य शरीरेण येन विश्वं चिरं धृतम् ॥ 2-13॥
अहो अहं नमो मह्यं यस्य मे नास्ति किञ्चन ।
अथवा यस्य मे सर्वं यद् वाङ्मनसगोचरम् ॥ 2-14॥
ज्ञानं ज्ञेयं तथा ज्ञाता त्रितयं नास्ति वास्तवम् ।
अज्ञानाद् भाति यत्रेदं सोऽहमस्मि निरञ्जनः ॥ 2-15॥
द्वैतमूलमहो दुःखं नान्यत्तस्याऽस्ति भेषजम् ।
दृश्यमेतन् मृषा सर्वमेकोऽहं चिद्रसोमलः ॥ 2-16॥
बोधमात्रोऽहमज्ञानाद् उपाधिः कल्पितो मया ।
एवं विमृशतो नित्यं निर्विकल्पे स्थितिर्मम ॥ 2-17॥
न मे बन्धोऽस्ति मोक्षो वा भ्रान्तिः शान्ता निराश्रया ।
अहो मयि स्थितं विश्वं वस्तुतो न मयि स्थितम् ॥ 2-18॥
सशरीरमिदं विश्वं न किञ्चिदिति निश्चितम् ।
शुद्धचिन्मात्र आत्मा च तत्कस्मिन् कल्पनाधुना ॥ 2-19॥
शरीरं स्वर्गनरकौ बन्धमोक्षौ भयं तथा ।
कल्पनामात्रमेवैतत् किं मे कार्यं चिदात्मनः ॥ 2-20॥
अहो जनसमूहेऽपि न द्वैतं पश्यतो मम ।
अरण्यमिव संवृत्तं क्व रतिं करवाण्यहम् ॥ 2-21॥
नाहं देहो न मे देहो जीवो नाहमहं हि चित् ।
अयमेव हि मे बन्ध आसीद्या जीविते स्पृहा ॥ 2-22॥
अहो भुवनकल्लोलैर्विचित्रैर्द्राक् समुत्थितम् ।
मय्यनन्तमहाम्भोधौ चित्तवाते समुद्यते ॥ 2-23॥
मय्यनन्तमहाम्भोधौ चित्तवाते प्रशाम्यति ।
अभाग्याज्जीववणिजो जगत्पोतो विनश्वरः ॥ 2-24॥
मय्यनन्तमहाम्भोधावाश्चर्यं जीववीचयः ।
उद्यन्ति घ्नन्ति खेलन्ति प्रविशन्ति स्वभावतः ॥ 2-25॥
janaka uvāca ||
aho nirañjanaḥ śānto bodho'haṃ prakṛteḥ paraḥ |
etāvantamahaṃ kālaṃ mohenaiva viḍambitaḥ || 2-1||
yathā prakāśayāmyeko dehamenaṃ tathā jagat |
ato mama jagatsarvamathavā na ca kiñcana || 2-2||
sa śarīramaho viśvaṃ parityajya mayādhunā |
kutaścit kauśalād eva paramātmā vilokyate || 2-3||
yathā na toyato bhinnāstaraṅgāḥ phenabudbudāḥ |
ātmano na tathā bhinnaṃ viśvamātmavinirgatam || 2-4||
tantumātro bhaved eva paṭo yadvad vicāritaḥ |
ātmatanmātramevedaṃ tadvad viśvaṃ vicāritam || 2-5||
yathaivekṣurase klṛptā tena vyāptaiva śarkarā |
tathā viśvaṃ mayi klṛptaṃ mayā vyāptaṃ nirantaram || 2-6||
ātmājñānājjagadbhāti ātmajñānānna bhāsate |
rajjvajñānādahirbhāti tajjñānād bhāsate na hi || 2-7||
prakāśo me nijaṃ rūpaṃ nātirikto'smyahaṃ tataḥ |
yadā prakāśate viśvaṃ tadāhaṃ bhāsa eva hi || 2-8||
aho vikalpitaṃ viśvamajñānānmayi bhāsate |
rūpyaṃ śuktau phaṇī rajjau vāri sūryakare yathā || 2-9||
matto vinirgataṃ viśvaṃ mayyeva layameṣyati |
mṛdi kumbho jale vīciḥ kanake kaṭakaṃ yathā || 2-10||
aho ahaṃ namo mahyaṃ vināśo yasya nāsti me |
brahmādistambaparyantaṃ jagannāśo'pi tiṣṭhataḥ || 2-11||
aho ahaṃ namo mahyameko'haṃ dehavānapi |
kvacinna gantā nāgantā vyāpya viśvamavasthitaḥ || 2-12||
aho ahaṃ namo mahyaṃ dakṣo nāstīha matsamaḥ |
asaṃspṛśya śarīreṇa yena viśvaṃ ciraṃ dhṛtam || 2-13||
aho ahaṃ namo mahyaṃ yasya me nāsti kiñcana |
athavā yasya me sarvaṃ yad vāṅmanasagocaram || 2-14||
jñānaṃ jñeyaṃ tathā jñātā tritayaṃ nāsti vāstavam |
ajñānād bhāti yatredaṃ so'hamasmi nirañjanaḥ || 2-15||
dvaitamūlamaho duḥkhaṃ nānyattasyā'sti bheṣajam |
dṛśyametan mṛṣā sarvameko'haṃ cidrasomalaḥ || 2-16||
bodhamātro'hamajñānād upādhiḥ kalpito mayā |
evaṃ vimṛśato nityaṃ nirvikalpe sthitirmama || 2-17||
na me bandho'sti mokṣo vā bhrāntiḥ śāntā nirāśrayā |
aho mayi sthitaṃ viśvaṃ vastuto na mayi sthitam || 2-18||
saśarīramidaṃ viśvaṃ na kiñciditi niścitam |
śuddhacinmātra ātmā ca tatkasmin kalpanādhunā || 2-19||
śarīraṃ svarganarakau bandhamokṣau bhayaṃ tathā |
kalpanāmātramevaitat kiṃ me kāryaṃ cidātmanaḥ || 2-20||
aho janasamūhe'pi na dvaitaṃ paśyato mama |
araṇyamiva saṃvṛttaṃ kva ratiṃ karavāṇyaham || 2-21||
nāhaṃ deho na me deho jīvo nāhamahaṃ hi cit |
ayameva hi me bandha āsīdyā jīvite spṛhā || 2-22||
aho bhuvanakallolairvicitrairdrāk samutthitam |
mayyanantamahāmbhodhau cittavāte samudyate || 2-23||
mayyanantamahāmbhodhau cittavāte praśāmyati |
abhāgyājjīvavaṇijo jagatpoto vinaśvaraḥ || 2-24||
mayyanantamahāmbhodhāvāścaryaṃ jīvavīcayaḥ |
udyanti ghnanti khelanti praviśanti svabhāvataḥ || 2-25||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Bengali script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.