శ్రీమద్వాల్మీకీయ రామాయణే అరణ్యకాణ్డమ్ ।
అథ షట్షష్టితమస్సర్గః ।
తం తథా శోకసన్తప్తం విలపన్తమనాథవత్ ।
మోహేన మహతావిష్టం పరిద్యూనమచేతనమ్ ॥ 1 ॥
తతస్సౌమిత్రిరాశ్వాస్య ముహూర్తాదివ లక్ష్మణః ।
రామం సమ్బోధయామాస చరణౌ చాభిపీడయన్ ॥ 2 ॥
మహతా తపసా రామ మహతా చాపి కర్మణా ।
రాజ్ఞా దశరథేనాసి లబ్ధోఽమృతమివామరైః ॥ 3 ॥
తవ చైవ గుణైర్బద్ధస్త్వద్వియోగాన్మహీపతిః ।
రాజా దేవత్వమాపన్నో భరతస్య యథాశ్రుతమ్ ॥ 4 ॥
యది దుఃఖమిదం ప్రాప్తం కాకుత్స్థ న సహిష్యసే ।
ప్రాకృతశ్చాల్పసత్త్వశ్చ ఇతరః కస్సహిష్యతి ॥ 5 ॥
దుఃఖితో హి భవాన్లోకాంస్తేజసా యది ధక్ష్యతే ।
ఆర్తాః ప్రజా నరవ్యాఘ్ర క్వ ను యాస్యన్తి నిర్వృతిమ్ ॥ 6 ॥
లోకస్వభావ ఏవైష యయాతిర్నహుషాత్మజః ।
గతశ్శక్రేణ సాలోక్యమనయస్తం సమస్పృశత్ ॥ 7 ॥
మహర్షిర్యో వసిష్ఠస్తు యః పితుర్నః పురోహితః ।
అహ్నా పుత్రశతం జజ్ఞే తథైవాస్య పునర్హతమ్ ॥ 8 ॥
యా చేయం జగతాం మాతా దేవీ లోకనమస్కృతా ।
అస్యాశ్చ చలనం భూమేర్దృశ్యతే సత్యసంశ్రవ ॥ 9 ॥
యౌ ధర్మౌ జగతాం నేత్రౌ యత్ర సర్వం ప్రతిష్ఠితమ్ ।
ఆదిత్యచన్ద్రౌ గ్రహణమభ్యుపేతౌ మహాబలౌ ॥ 10 ॥
సుమహాన్త్యపి భూతాని దేవాశ్చ పురుషర్షభ ।
న దైవస్య ప్రముఞ్చన్తి సర్వభూతాని దేహినః ॥ 11 ॥
శక్రాదిష్వపి దేవేషు వర్తమానౌ నయానయౌ ।
శ్రూయేతే నరశార్దూల న త్వం శోచితుమర్హసి ॥ 12 ॥
నష్టాయామపి వైదేహ్యాం హృతాయామపి చానఘ శోచితుం నార్హసే వీర యథాన్యః ప్రాకృతస్తథా ॥ 13 ॥
త్వవ్దిధా న హి శోచన్తి సతతం సత్యదర్శినః ।
సుమహత్స్వపి కృచ్ఛ్రేషు రామానిర్విణ్ణదర్శనాః ॥ 14 ॥
తత్త్వతో హి నరశ్రేష్ఠ బుద్ధ్యా సమనుచిన్తయ ।
బుధ్ద్యా యుక్తా మహాప్రాజ్ఞా విజానన్తి శుభాశుభే ॥ 15 ॥
అదృష్టగుణదోషాణామధ్రువాణాం తు కర్మణామ్ ।
నాన్తరేణ క్రియాం తేషాం ఫలమిష్టం ప్రవర్తతే ॥ 16 ॥
త్వమేవ హి పురా రామ మామేవం బహుశోఽన్వశాః ।
అనుశిష్యాద్ధి కో ను త్వామపి సాక్షాద్బృహస్పతిః ॥ 17 ॥
బుద్ధిశ్చ తే మహాప్రాజ్ఞ దేవైరపి దురన్వయా ।
శోకేనాభిప్రసుప్తం తే జ్ఞానం సమ్బోధయామ్యహమ్ ॥ 18 ॥
దివ్యం చ మానుషం చ త్వమాత్మనశ్చ పరాక్రమమ్ ।
ఇక్ష్వాకువృషభావేక్ష్య యతస్వ ద్విషతాం వధే ॥ 19 ॥
కిం తేన సర్వనాశేన కృతేన పురుషర్షభ ।
తమేవ త్వం రిపుం పాపం విజ్ఞాయోద్ధర్తుమర్హసి ॥ 20 ॥
ఇత్యార్షే శ్రీమద్రామాయణే వాల్మీకీయ ఆదికావ్యే అరణ్యకాణ్డే షట్షష్టితమస్సర్గః ॥
Roman (IAST) Transliteration
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe araṇyakāṇḍam |
atha ṣaṭṣaṣṭitamassargaḥ |
taṃ tathā śokasantaptaṃ vilapantamanāthavat |
mohena mahatāviṣṭaṃ paridyūnamacetanam || 1 ||
tatassaumitrirāśvāsya muhūrtādiva lakṣmaṇaḥ |
rāmaṃ sambodhayāmāsa caraṇau cābhipīḍayan || 2 ||
mahatā tapasā rāma mahatā cāpi karmaṇā |
rājñā daśarathenāsi labdho'mṛtamivāmaraiḥ || 3 ||
tava caiva guṇairbaddhastvadviyogānmahīpatiḥ |
rājā devatvamāpanno bharatasya yathāśrutam || 4 ||
yadi duḥkhamidaṃ prāptaṃ kākutstha na sahiṣyase |
prākṛtaścālpasattvaśca itaraḥ kassahiṣyati || 5 ||
duḥkhito hi bhavānlokāṃstejasā yadi dhakṣyate |
ārtāḥ prajā naravyāghra kva nu yāsyanti nirvṛtim || 6 ||
lokasvabhāva evaiṣa yayātirnahuṣātmajaḥ |
gataśśakreṇa sālokyamanayastaṃ samaspṛśat || 7 ||
maharṣiryo vasiṣṭhastu yaḥ piturnaḥ purohitaḥ |
ahnā putraśataṃ jajñe tathaivāsya punarhatam || 8 ||
yā ceyaṃ jagatāṃ mātā devī lokanamaskṛtā |
asyāśca calanaṃ bhūmerdṛśyate satyasaṃśrava || 9 ||
yau dharmau jagatāṃ netrau yatra sarvaṃ pratiṣṭhitam |
ādityacandrau grahaṇamabhyupetau mahābalau || 10 ||
sumahāntyapi bhūtāni devāśca puruṣarṣabha |
na daivasya pramuñcanti sarvabhūtāni dehinaḥ || 11 ||
śakrādiṣvapi deveṣu vartamānau nayānayau |
śrūyete naraśārdūla na tvaṃ śocitumarhasi || 12 ||
naṣṭāyāmapi vaidehyāṃ hṛtāyāmapi cānagha śocituṃ nārhase vīra yathānyaḥ prākṛtastathā || 13 ||
tvavdidhā na hi śocanti satataṃ satyadarśinaḥ |
sumahatsvapi kṛcchreṣu rāmānirviṇṇadarśanāḥ || 14 ||
tattvato hi naraśreṣṭha buddhyā samanucintaya |
budhdyā yuktā mahāprājñā vijānanti śubhāśubhe || 15 ||
adṛṣṭaguṇadoṣāṇāmadhruvāṇāṃ tu karmaṇām |
nāntareṇa kriyāṃ teṣāṃ phalamiṣṭaṃ pravartate || 16 ||
tvameva hi purā rāma māmevaṃ bahuśo'nvaśāḥ |
anuśiṣyāddhi ko nu tvāmapi sākṣādbṛhaspatiḥ || 17 ||
buddhiśca te mahāprājña devairapi duranvayā |
śokenābhiprasuptaṃ te jñānaṃ sambodhayāmyaham || 18 ||
divyaṃ ca mānuṣaṃ ca tvamātmanaśca parākramam |
ikṣvākuvṛṣabhāvekṣya yatasva dviṣatāṃ vadhe || 19 ||
kiṃ tena sarvanāśena kṛtena puruṣarṣabha |
tameva tvaṃ ripuṃ pāpaṃ vijñāyoddhartumarhasi || 20 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye araṇyakāṇḍe ṣaṭṣaṣṭitamassargaḥ ||
Sanskrit — Devanagari (original)
श्रीमद्वाल्मीकीय रामायणे अरण्यकाण्डम् ।
अथ षट्षष्टितमस्सर्गः ।
तं तथा शोकसन्तप्तं विलपन्तमनाथवत् ।
मोहेन महताविष्टं परिद्यूनमचेतनम् ॥ 1 ॥
ततस्सौमित्रिराश्वास्य मुहूर्तादिव लक्ष्मणः ।
रामं सम्बोधयामास चरणौ चाभिपीडयन् ॥ 2 ॥
महता तपसा राम महता चापि कर्मणा ।
राज्ञा दशरथेनासि लब्धोऽमृतमिवामरैः ॥ 3 ॥
तव चैव गुणैर्बद्धस्त्वद्वियोगान्महीपतिः ।
राजा देवत्वमापन्नो भरतस्य यथाश्रुतम् ॥ 4 ॥
यदि दुःखमिदं प्राप्तं काकुत्स्थ न सहिष्यसे ।
प्राकृतश्चाल्पसत्त्वश्च इतरः कस्सहिष्यति ॥ 5 ॥
दुःखितो हि भवान्लोकांस्तेजसा यदि धक्ष्यते ।
आर्ताः प्रजा नरव्याघ्र क्व नु यास्यन्ति निर्वृतिम् ॥ 6 ॥
लोकस्वभाव एवैष ययातिर्नहुषात्मजः ।
गतश्शक्रेण सालोक्यमनयस्तं समस्पृशत् ॥ 7 ॥
महर्षिर्यो वसिष्ठस्तु यः पितुर्नः पुरोहितः ।
अह्ना पुत्रशतं जज्ञे तथैवास्य पुनर्हतम् ॥ 8 ॥
या चेयं जगतां माता देवी लोकनमस्कृता ।
अस्याश्च चलनं भूमेर्दृश्यते सत्यसंश्रव ॥ 9 ॥
यौ धर्मौ जगतां नेत्रौ यत्र सर्वं प्रतिष्ठितम् ।
आदित्यचन्द्रौ ग्रहणमभ्युपेतौ महाबलौ ॥ 10 ॥
सुमहान्त्यपि भूतानि देवाश्च पुरुषर्षभ ।
न दैवस्य प्रमुञ्चन्ति सर्वभूतानि देहिनः ॥ 11 ॥
शक्रादिष्वपि देवेषु वर्तमानौ नयानयौ ।
श्रूयेते नरशार्दूल न त्वं शोचितुमर्हसि ॥ 12 ॥
नष्टायामपि वैदेह्यां हृतायामपि चानघ शोचितुं नार्हसे वीर यथान्यः प्राकृतस्तथा ॥ 13 ॥
त्वव्दिधा न हि शोचन्ति सततं सत्यदर्शिनः ।
सुमहत्स्वपि कृच्छ्रेषु रामानिर्विण्णदर्शनाः ॥ 14 ॥
तत्त्वतो हि नरश्रेष्ठ बुद्ध्या समनुचिन्तय ।
बुध्द्या युक्ता महाप्राज्ञा विजानन्ति शुभाशुभे ॥ 15 ॥
अदृष्टगुणदोषाणामध्रुवाणां तु कर्मणाम् ।
नान्तरेण क्रियां तेषां फलमिष्टं प्रवर्तते ॥ 16 ॥
त्वमेव हि पुरा राम मामेवं बहुशोऽन्वशाः ।
अनुशिष्याद्धि को नु त्वामपि साक्षाद्बृहस्पतिः ॥ 17 ॥
बुद्धिश्च ते महाप्राज्ञ देवैरपि दुरन्वया ।
शोकेनाभिप्रसुप्तं ते ज्ञानं सम्बोधयाम्यहम् ॥ 18 ॥
दिव्यं च मानुषं च त्वमात्मनश्च पराक्रमम् ।
इक्ष्वाकुवृषभावेक्ष्य यतस्व द्विषतां वधे ॥ 19 ॥
किं तेन सर्वनाशेन कृतेन पुरुषर्षभ ।
तमेव त्वं रिपुं पापं विज्ञायोद्धर्तुमर्हसि ॥ 20 ॥
इत्यार्षे श्रीमद्रामायणे वाल्मीकीय आदिकाव्ये अरण्यकाण्डे षट्षष्टितमस्सर्गः ॥
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe araṇyakāṇḍam |
atha ṣaṭṣaṣṭitamassargaḥ |
taṃ tathā śokasantaptaṃ vilapantamanāthavat |
mohena mahatāviṣṭaṃ paridyūnamacetanam || 1 ||
tatassaumitrirāśvāsya muhūrtādiva lakṣmaṇaḥ |
rāmaṃ sambodhayāmāsa caraṇau cābhipīḍayan || 2 ||
mahatā tapasā rāma mahatā cāpi karmaṇā |
rājñā daśarathenāsi labdho'mṛtamivāmaraiḥ || 3 ||
tava caiva guṇairbaddhastvadviyogānmahīpatiḥ |
rājā devatvamāpanno bharatasya yathāśrutam || 4 ||
yadi duḥkhamidaṃ prāptaṃ kākutstha na sahiṣyase |
prākṛtaścālpasattvaśca itaraḥ kassahiṣyati || 5 ||
duḥkhito hi bhavānlokāṃstejasā yadi dhakṣyate |
ārtāḥ prajā naravyāghra kva nu yāsyanti nirvṛtim || 6 ||
lokasvabhāva evaiṣa yayātirnahuṣātmajaḥ |
gataśśakreṇa sālokyamanayastaṃ samaspṛśat || 7 ||
maharṣiryo vasiṣṭhastu yaḥ piturnaḥ purohitaḥ |
ahnā putraśataṃ jajñe tathaivāsya punarhatam || 8 ||
yā ceyaṃ jagatāṃ mātā devī lokanamaskṛtā |
asyāśca calanaṃ bhūmerdṛśyate satyasaṃśrava || 9 ||
yau dharmau jagatāṃ netrau yatra sarvaṃ pratiṣṭhitam |
ādityacandrau grahaṇamabhyupetau mahābalau || 10 ||
sumahāntyapi bhūtāni devāśca puruṣarṣabha |
na daivasya pramuñcanti sarvabhūtāni dehinaḥ || 11 ||
śakrādiṣvapi deveṣu vartamānau nayānayau |
śrūyete naraśārdūla na tvaṃ śocitumarhasi || 12 ||
naṣṭāyāmapi vaidehyāṃ hṛtāyāmapi cānagha śocituṃ nārhase vīra yathānyaḥ prākṛtastathā || 13 ||
tvavdidhā na hi śocanti satataṃ satyadarśinaḥ |
sumahatsvapi kṛcchreṣu rāmānirviṇṇadarśanāḥ || 14 ||
tattvato hi naraśreṣṭha buddhyā samanucintaya |
budhdyā yuktā mahāprājñā vijānanti śubhāśubhe || 15 ||
adṛṣṭaguṇadoṣāṇāmadhruvāṇāṃ tu karmaṇām |
nāntareṇa kriyāṃ teṣāṃ phalamiṣṭaṃ pravartate || 16 ||
tvameva hi purā rāma māmevaṃ bahuśo'nvaśāḥ |
anuśiṣyāddhi ko nu tvāmapi sākṣādbṛhaspatiḥ || 17 ||
buddhiśca te mahāprājña devairapi duranvayā |
śokenābhiprasuptaṃ te jñānaṃ sambodhayāmyaham || 18 ||
divyaṃ ca mānuṣaṃ ca tvamātmanaśca parākramam |
ikṣvākuvṛṣabhāvekṣya yatasva dviṣatāṃ vadhe || 19 ||
kiṃ tena sarvanāśena kṛtena puruṣarṣabha |
tameva tvaṃ ripuṃ pāpaṃ vijñāyoddhartumarhasi || 20 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye araṇyakāṇḍe ṣaṭṣaṣṭitamassargaḥ ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Telugu script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.