ശ്രീമദ്വാല്മീകീയ രാമായണേ സുന്ദരകാണ്ഡമ് ।
അഥ ഷട്ഷഷ്ടിതമസ്സര്ഗഃ ।
ഏവമുക്തോ ഹനുമതാ രാമോ ദശരഥാത്മജഃ ।
തം മണിം ഹൃദയേ കൃത്വാ പ്രരുരോദ സലക്ഷ്മണഃ ॥ 1 ॥
തം തു ദൃഷ്ട്വാ മണിശ്രേഷ്ഠം രാഘവ ശ്ശോകകര്ശിതഃ ।
നേത്രാഭ്യാമശ്രുപൂര്ണാഭ്യാം സുഗ്രീവമിദമബ്രവീത് ॥ 2 ॥
യഥൈവ ധേനു സ്സ്രവതി സ്നേഹാദ്വത്സസ്യ വത്സലാ ।
തഥാ മമാപി ഹൃദയം മണിരത്നസ്യ ദര്ശനാത് ॥ 3 ॥
മണിരത്നമിദം ദത്തം വൈദേഹ്യാശ്ശ്വശുരേണ മേ ।
വധൂകാലേ യഥാബദ്ധമധികം മൂര്ധ്നി ശോഭതേ ॥ 4 ॥
അയം ഹി ജലസമ്ഭൂതോ മണിസ്സജ്ജനപൂജിതഃ ।
യജ്ഞേ പരമതുഷ്ടേന ദത്തശ്ശക്രേണ ധീമതാ ॥ 5 ॥
ഇമം ദൃഷ്ട്വാ മണിശ്രേഷ്ഠം യഥാ താതസ്യ ദര്ശനമ് ।
അദ്യാസ്മ്യവഗതസ്സൌമ്യ വൈദേഹസ്യ തഥാ വിഭോഃ ॥ 6 ॥
അയം ഹി ശോഭതേ തസ്യാഃ പ്രിയായാ മൂര്ധ്നി മേ മണിഃ ।
അസ്യാദ്യ ദര്ശനേ നാഹം പ്രാപ്താം താമിവ ചിന്തയേ ॥ 7 ॥
കിമാഹ സീതാ വൈദേഹീ ബ്രൂഹി സൌമ്യ പുനഃ പുനഃ ।
പിപാസുമിവ തോയേന സിഞ്ചന്തീ വാക്യവാരിണാ ॥ 8 ॥
ഇതസ്തു കിം ദുഃഖതരം യദിമം വാരിസമ്ഭവമ് ।
മണിം പശ്യാമി സൌമിത്രേ വൈദേഹീമാഗതാം വിനാ ॥ 9 ॥
ചിരം ജീവതി വൈദേഹീ യദി മാസം ധരിഷ്യതി ।
ക്ഷണം സൌമ്യ ന ജീവേയം വിനാ താമസിതേക്ഷണാമ് ॥ 10 ॥
നയ മാമപി തം ദേശം യത്ര ദൃഷ്ടാ മമ പ്രിയാ ।
ന തിഷ്ഠേയം ക്ഷണമപി പ്രവൃത്തിമുപലഭ്യ ച ॥ 11 ॥
കഥം സാ മമ സുശ്രോണീ ഭീരുഭീരു സ്സതീ സദാ ।
ഭയാവഹാനാം ഘോരാണാം മധ്യേ തിഷ്ഠതി രക്ഷസാമ് ॥ 12 ॥
ശാരദ സ്തിമിരോന്മുക്തോ നൂനം ചന്ദ്രം ഇവാമ്ബുധൈഃ ।
ആവൃതം വദനം തസ്യാ ന വിരാജതി രാക്ഷസൈഃ ॥ 13 ॥
കിമാഹ സീതാ ഹനുമംസ്തത്ത്വതഃ കഥയാദ്യ മേ ।
ഏതേന ഖലു ജീവിഷ്യേ ഭേഷജേനാതുരോ യഥാ ॥ 14 ॥
മധുരാ മധുരാലാപാ കിമാഹ മമ ഭാമിനീ ।
മദ്വിഹീനാ വരാരോഹാ ഹനുമന് കഥയസ്വ മേ ॥ 15 ॥
ഇത്യാര്ഷേ ശ്രീമദ്രാമായണേ വാല്മീകീയ ആദികാവ്യേ സുന്ദരകാണ്ഡേ ഷട്ഷഷ്ടിതമസ്സര്ഗഃ ॥
Roman (IAST) Transliteration
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe sundarakāṇḍam |
atha ṣaṭṣaṣṭitamassargaḥ |
evamukto hanumatā rāmo daśarathātmajaḥ |
taṃ maṇiṃ hṛdaye kṛtvā praruroda salakṣmaṇaḥ || 1 ||
taṃ tu dṛṣṭvā maṇiśreṣṭhaṃ rāghava śśokakarśitaḥ |
netrābhyāmaśrupūrṇābhyāṃ sugrīvamidamabravīt || 2 ||
yathaiva dhenu ssravati snehādvatsasya vatsalā |
tathā mamāpi hṛdayaṃ maṇiratnasya darśanāt || 3 ||
maṇiratnamidaṃ dattaṃ vaidehyāśśvaśureṇa me |
vadhūkāle yathābaddhamadhikaṃ mūrdhni śobhate || 4 ||
ayaṃ hi jalasambhūto maṇissajjanapūjitaḥ |
yajñe paramatuṣṭena dattaśśakreṇa dhīmatā || 5 ||
imaṃ dṛṣṭvā maṇiśreṣṭhaṃ yathā tātasya darśanam |
adyāsmyavagatassaumya vaidehasya tathā vibhoḥ || 6 ||
ayaṃ hi śobhate tasyāḥ priyāyā mūrdhni me maṇiḥ |
asyādya darśane nāhaṃ prāptāṃ tāmiva cintaye || 7 ||
kimāha sītā vaidehī brūhi saumya punaḥ punaḥ |
pipāsumiva toyena siñcantī vākyavāriṇā || 8 ||
itastu kiṃ duḥkhataraṃ yadimaṃ vārisambhavam |
maṇiṃ paśyāmi saumitre vaidehīmāgatāṃ vinā || 9 ||
ciraṃ jīvati vaidehī yadi māsaṃ dhariṣyati |
kṣaṇaṃ saumya na jīveyaṃ vinā tāmasitekṣaṇām || 10 ||
naya māmapi taṃ deśaṃ yatra dṛṣṭā mama priyā |
na tiṣṭheyaṃ kṣaṇamapi pravṛttimupalabhya ca || 11 ||
kathaṃ sā mama suśroṇī bhīrubhīru ssatī sadā |
bhayāvahānāṃ ghorāṇāṃ madhye tiṣṭhati rakṣasām || 12 ||
śārada stimironmukto nūnaṃ candraṃ ivāmbudhaiḥ |
āvṛtaṃ vadanaṃ tasyā na virājati rākṣasaiḥ || 13 ||
kimāha sītā hanumaṃstattvataḥ kathayādya me |
etena khalu jīviṣye bheṣajenāturo yathā || 14 ||
madhurā madhurālāpā kimāha mama bhāminī |
madvihīnā varārohā hanuman kathayasva me || 15 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye sundarakāṇḍe ṣaṭṣaṣṭitamassargaḥ ||
Sanskrit — Devanagari (original)
श्रीमद्वाल्मीकीय रामायणे सुन्दरकाण्डम् ।
अथ षट्षष्टितमस्सर्गः ।
एवमुक्तो हनुमता रामो दशरथात्मजः ।
तं मणिं हृदये कृत्वा प्ररुरोद सलक्ष्मणः ॥ 1 ॥
तं तु दृष्ट्वा मणिश्रेष्ठं राघव श्शोककर्शितः ।
नेत्राभ्यामश्रुपूर्णाभ्यां सुग्रीवमिदमब्रवीत् ॥ 2 ॥
यथैव धेनु स्स्रवति स्नेहाद्वत्सस्य वत्सला ।
तथा ममापि हृदयं मणिरत्नस्य दर्शनात् ॥ 3 ॥
मणिरत्नमिदं दत्तं वैदेह्याश्श्वशुरेण मे ।
वधूकाले यथाबद्धमधिकं मूर्ध्नि शोभते ॥ 4 ॥
अयं हि जलसम्भूतो मणिस्सज्जनपूजितः ।
यज्ञे परमतुष्टेन दत्तश्शक्रेण धीमता ॥ 5 ॥
इमं दृष्ट्वा मणिश्रेष्ठं यथा तातस्य दर्शनम् ।
अद्यास्म्यवगतस्सौम्य वैदेहस्य तथा विभोः ॥ 6 ॥
अयं हि शोभते तस्याः प्रियाया मूर्ध्नि मे मणिः ।
अस्याद्य दर्शने नाहं प्राप्तां तामिव चिन्तये ॥ 7 ॥
किमाह सीता वैदेही ब्रूहि सौम्य पुनः पुनः ।
पिपासुमिव तोयेन सिञ्चन्ती वाक्यवारिणा ॥ 8 ॥
इतस्तु किं दुःखतरं यदिमं वारिसम्भवम् ।
मणिं पश्यामि सौमित्रे वैदेहीमागतां विना ॥ 9 ॥
चिरं जीवति वैदेही यदि मासं धरिष्यति ।
क्षणं सौम्य न जीवेयं विना तामसितेक्षणाम् ॥ 10 ॥
नय मामपि तं देशं यत्र दृष्टा मम प्रिया ।
न तिष्ठेयं क्षणमपि प्रवृत्तिमुपलभ्य च ॥ 11 ॥
कथं सा मम सुश्रोणी भीरुभीरु स्सती सदा ।
भयावहानां घोराणां मध्ये तिष्ठति रक्षसाम् ॥ 12 ॥
शारद स्तिमिरोन्मुक्तो नूनं चन्द्रं इवाम्बुधैः ।
आवृतं वदनं तस्या न विराजति राक्षसैः ॥ 13 ॥
किमाह सीता हनुमंस्तत्त्वतः कथयाद्य मे ।
एतेन खलु जीविष्ये भेषजेनातुरो यथा ॥ 14 ॥
मधुरा मधुरालापा किमाह मम भामिनी ।
मद्विहीना वरारोहा हनुमन् कथयस्व मे ॥ 15 ॥
इत्यार्षे श्रीमद्रामायणे वाल्मीकीय आदिकाव्ये सुन्दरकाण्डे षट्षष्टितमस्सर्गः ॥
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe sundarakāṇḍam |
atha ṣaṭṣaṣṭitamassargaḥ |
evamukto hanumatā rāmo daśarathātmajaḥ |
taṃ maṇiṃ hṛdaye kṛtvā praruroda salakṣmaṇaḥ || 1 ||
taṃ tu dṛṣṭvā maṇiśreṣṭhaṃ rāghava śśokakarśitaḥ |
netrābhyāmaśrupūrṇābhyāṃ sugrīvamidamabravīt || 2 ||
yathaiva dhenu ssravati snehādvatsasya vatsalā |
tathā mamāpi hṛdayaṃ maṇiratnasya darśanāt || 3 ||
maṇiratnamidaṃ dattaṃ vaidehyāśśvaśureṇa me |
vadhūkāle yathābaddhamadhikaṃ mūrdhni śobhate || 4 ||
ayaṃ hi jalasambhūto maṇissajjanapūjitaḥ |
yajñe paramatuṣṭena dattaśśakreṇa dhīmatā || 5 ||
imaṃ dṛṣṭvā maṇiśreṣṭhaṃ yathā tātasya darśanam |
adyāsmyavagatassaumya vaidehasya tathā vibhoḥ || 6 ||
ayaṃ hi śobhate tasyāḥ priyāyā mūrdhni me maṇiḥ |
asyādya darśane nāhaṃ prāptāṃ tāmiva cintaye || 7 ||
kimāha sītā vaidehī brūhi saumya punaḥ punaḥ |
pipāsumiva toyena siñcantī vākyavāriṇā || 8 ||
itastu kiṃ duḥkhataraṃ yadimaṃ vārisambhavam |
maṇiṃ paśyāmi saumitre vaidehīmāgatāṃ vinā || 9 ||
ciraṃ jīvati vaidehī yadi māsaṃ dhariṣyati |
kṣaṇaṃ saumya na jīveyaṃ vinā tāmasitekṣaṇām || 10 ||
naya māmapi taṃ deśaṃ yatra dṛṣṭā mama priyā |
na tiṣṭheyaṃ kṣaṇamapi pravṛttimupalabhya ca || 11 ||
kathaṃ sā mama suśroṇī bhīrubhīru ssatī sadā |
bhayāvahānāṃ ghorāṇāṃ madhye tiṣṭhati rakṣasām || 12 ||
śārada stimironmukto nūnaṃ candraṃ ivāmbudhaiḥ |
āvṛtaṃ vadanaṃ tasyā na virājati rākṣasaiḥ || 13 ||
kimāha sītā hanumaṃstattvataḥ kathayādya me |
etena khalu jīviṣye bheṣajenāturo yathā || 14 ||
madhurā madhurālāpā kimāha mama bhāminī |
madvihīnā varārohā hanuman kathayasva me || 15 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye sundarakāṇḍe ṣaṭṣaṣṭitamassargaḥ ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Malayalam script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.