ശ്രീമദ്വാല്മീകീയ രാമായണേ അരണ്യകാണ്ഡമ് ।
അഥ ഏകോനഷഷ്ടിതമസ്സര്ഗഃ ।
അഥാശ്രമാദുപാവൃത്തമന്തരാ രഘുനന്ദനഃ ।
പരിപപ്രച്ഛ സൌമിത്രിം രാമോ ദുഃഖാര്ദിതം പുനഃ ॥ 1 ॥
തമുവാച കിമര്ഥം ത്വമാഗതോഽപാസ്യ മൈഥിലീമ് ।
യദാ സാ തവ വിശ്വാസാദ്വനേ വിരഹിതാ മയാ ॥ 2 ॥
ദൃഷ്ട്വൈവാഭ്യാഗതം ത്വാം മേ മൈഥിലീം ത്യജ്യ ലക്ഷ്മണ ।
ശങ്കമാനം മഹത്പാപം യത്സത്യം വ്യഥിതം മനഃ ॥ 3 ॥
സ്ഫുരതേ നയനം സവ്യം ബാഹുശ്ച ഹൃദയം ച മേ ।
ദൃഷ്ട്വാ ലക്ഷ്മണ ദൂരേ ത്വാം സീതാവിരഹിതം പഥി ॥ 4 ॥
ഏവമുക്തന്തു സൌമിത്രിര്ലക്ഷ്മണശ്ശുഭലക്ഷണഃ ।
ഭൂയോ ദുഃഖസമാവിഷ്ടോ ദുഃഖിതം രാമമബ്രവീത് ॥ 5 ॥
ന സ്വയം കാമകാരേണ താം ത്യക്ത്വാഹമിഹാഗതഃ ।
പ്രചോദിത സ്തയൈവോഗ്രൈസ്ത്വത്സകാശമിഹാഗതഃ ॥ 6 ॥
ആര്യേണേവ പരാക്രുഷ്ടം ഹാസീതേ ലക്ഷ്മണേതി ച ।
പരിത്രാഹീതി യദ്വാക്യം മൈഥില്യാസ്തച്ഛ്രുതിം ഗതമ് ॥ 7 ॥
സാ തമാര്തസ്വരം ശ്രുത്വാ തവ സ്നേഹേന മൈഥിലീ ।
ഗച്ഛ ഗച്ഛേതി മാമാഹ രുദന്തീ ഭയവിഹ്വലാ ॥ 8 ॥
പ്രചോദ്യമാനേന മയാ ഗച്ഛേതി ബഹുശസ്തയാ ।
പ്രത്യുക്താ മൈഥിലീ വാക്യമിദം ത്വത്പ്രത്യയാന്വിതമ് ॥ 9 ॥
ന തത്പശ്യാമ്യഹം രക്ഷോ യദസ്യ ഭയമാവഹേത് ।
നിര്വൃതാ ഭവ നാസ്ത്യേതത്കേനാപ്യേവമുദാഹൃതമ് ॥ 10 ॥
വിഗര്ഹിതം ച നീചം ച കഥമാര്യോഽഭിധാസ്യതി ।
ത്രാഹീതി വചനം സീതേ യസ്ത്രായേത്രിദശാനപി ॥ 11 ॥
കിം നിമിത്തം തു കേനാപി ഭ്രാതുരാലമ്ബ്യ മേ സ്വരമ് ।
രാക്ഷസേനേരിതം വാക്യം ത്രാഹി ത്രാഹീതി ശോഭനേ ॥ 12 ॥
വിസ്വരം വ്യാഹൃതം വാക്യം ലക്ഷ്മണ ത്രാഹി മാമിതി ।
ന ഭവത്യാ വ്യഥാ കാര്യാ കുനാരീജനസേവിതാ ॥ 13 ॥
അലം വൈക്ലബ്യമാലമ്ബ്യ സ്വസ്ഥാ ഭവ നിരുത്സുകാ ।
ന സോഽസ്തി ത്രിഷു ലോകേഷു പുമാന്വൈ രാഘവം രണേ ॥ 14 ॥
ജാതോ വാ ജായമാനോ വാ സംയുഗേ യഃ പരാജയേത് ।
ന ജയ്യോ രാഘവോ യുദ്ധേ ദേവൈശ്ശക്രപുരോഗമൈഃ ॥ 15 ॥
ഏവമുക്താ തു വൈദേഹീ പരിമോഹിതചേതനാ ।
ഉവാചാശ്രൂണി മുഞ്ചന്തീ ദാരുണം മാമിദം വചഃ ॥ 16 ॥
ഭാവോ മയി തവാത്യര്ഥം പാപ ഏവ നിവേശിതഃ ।
വിനഷ്ടേ ഭ്രാതരി പ്രാപ്തും ന ച ത്വം മാമവാപ്സ്യസി ॥ 17 ॥
സങ്കേതാദ്ഭരതേന ത്വം രാമം സമനുഗച്ഛസി ।
ക്രോശന്തം ഹി യഥാത്യര്ഥം നൈവമഭ്യവപദ്യസേ ॥ 18 ॥
രിപുഃ പ്രച്ഛന്നചാരീ ത്വം മദര്ഥമനുഗച്ഛസി ।
രാഘവസ്യാന്തരപ്രേപ്സുസ്തഥൈനം നാഭിപദ്യസേ ॥ 19 ॥
ഏവമുക്തോ ഹി വൈദേഹ്യാ സംരബ്ധോ രക്തലോചനഃ ।
ക്രോധാത്പ്രസ്ഫുരമാണോഷ്ഠ ആശ്രമാദഭിനിര്ഗതഃ ॥ 20 ॥
ഏവം ബ്രുവാണം സൌമിത്രിം രാമസ്സന്താപമോഹിതഃ ।
അബ്രവീദ്ദുഷ്കൃതം സൌമ്യ താം വിനാ യത്ത്വമാഗതഃ ॥ 21 ॥
ജാനന്നപി സമര്ഥം മാം രക്ഷസാം വിനിവാരണേ ।
അനേന ക്രോധവാക്യേന മൈഥില്യാ നിസ്സൃതോ ഭവാന് ॥ 22 ॥
ന ഹി തേ പരിതുഷ്യാമി ത്യക്ത്വാ യദ്യാസി മൈഥിലീമ് ।
ക്രുദ്ധായാഃ പരുഷം ശ്രുത്വാ താം വിഹായ ത്വമാഗതഃ ॥ 23 ॥
സര്വഥാ ത്വവിനീതം തേ സീതയാ യത്പ്രചോദിതഃ ।
ക്രോധസ്യ വശമാപന്നോ നാകരോശ്ശാസനം മമ ॥ 24 ॥
അസൌ ഹി രാക്ഷസശ്ശേതേ ശരേണാഭിഹതോ മയാ ।
മൃഗരൂപേണ യേനാഹമാശ്രമാദപവാഹിതഃ ॥ 25 ॥
വികൃഷ്യ ചാപം പരിധായ സായകം സലീലബാണേന ച താഡിതോ മയാ ।
മാര്ഗീം തനും ത്യജ്യ സ വിക്ലബസ്വരോ ബഭൂവ കേയൂരധരസ്സരാക്ഷസഃ ॥ 26 ॥
ശരാഹതേനൈവ തദാര്തയാ ഗിരാ സ്വരം സമാലമ്ബ്യ സുദൂരസുശ്രവമ് ।
ഉദാഹൃതം തദ്വചനം സുദാരുണം ത്വമാഗതോ യേന വിഹായ മൈഥിലീമ് ॥ 27 ॥
ഇത്യാര്ഷേ ശ്രീമദ്രാമായണേ വാല്മീകീയ ആദികാവ്യേ അരണ്യകാണ്ഡേ ഏകോനഷഷ്ടിതമസ്സര്ഗഃ ॥
Roman (IAST) Transliteration
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe araṇyakāṇḍam |
atha ekonaṣaṣṭitamassargaḥ |
athāśramādupāvṛttamantarā raghunandanaḥ |
paripapraccha saumitriṃ rāmo duḥkhārditaṃ punaḥ || 1 ||
tamuvāca kimarthaṃ tvamāgato'pāsya maithilīm |
yadā sā tava viśvāsādvane virahitā mayā || 2 ||
dṛṣṭvaivābhyāgataṃ tvāṃ me maithilīṃ tyajya lakṣmaṇa |
śaṅkamānaṃ mahatpāpaṃ yatsatyaṃ vyathitaṃ manaḥ || 3 ||
sphurate nayanaṃ savyaṃ bāhuśca hṛdayaṃ ca me |
dṛṣṭvā lakṣmaṇa dūre tvāṃ sītāvirahitaṃ pathi || 4 ||
evamuktantu saumitrirlakṣmaṇaśśubhalakṣaṇaḥ |
bhūyo duḥkhasamāviṣṭo duḥkhitaṃ rāmamabravīt || 5 ||
na svayaṃ kāmakāreṇa tāṃ tyaktvāhamihāgataḥ |
pracodita stayaivograistvatsakāśamihāgataḥ || 6 ||
āryeṇeva parākruṣṭaṃ hāsīte lakṣmaṇeti ca |
paritrāhīti yadvākyaṃ maithilyāstacchrutiṃ gatam || 7 ||
sā tamārtasvaraṃ śrutvā tava snehena maithilī |
gaccha gaccheti māmāha rudantī bhayavihvalā || 8 ||
pracodyamānena mayā gaccheti bahuśastayā |
pratyuktā maithilī vākyamidaṃ tvatpratyayānvitam || 9 ||
na tatpaśyāmyahaṃ rakṣo yadasya bhayamāvahet |
nirvṛtā bhava nāstyetatkenāpyevamudāhṛtam || 10 ||
vigarhitaṃ ca nīcaṃ ca kathamāryo'bhidhāsyati |
trāhīti vacanaṃ sīte yastrāyetridaśānapi || 11 ||
kiṃ nimittaṃ tu kenāpi bhrāturālambya me svaram |
rākṣaseneritaṃ vākyaṃ trāhi trāhīti śobhane || 12 ||
visvaraṃ vyāhṛtaṃ vākyaṃ lakṣmaṇa trāhi māmiti |
na bhavatyā vyathā kāryā kunārījanasevitā || 13 ||
alaṃ vaiklabyamālambya svasthā bhava nirutsukā |
na so'sti triṣu lokeṣu pumānvai rāghavaṃ raṇe || 14 ||
jāto vā jāyamāno vā saṃyuge yaḥ parājayet |
na jayyo rāghavo yuddhe devaiśśakrapurogamaiḥ || 15 ||
evamuktā tu vaidehī parimohitacetanā |
uvācāśrūṇi muñcantī dāruṇaṃ māmidaṃ vacaḥ || 16 ||
bhāvo mayi tavātyarthaṃ pāpa eva niveśitaḥ |
vinaṣṭe bhrātari prāptuṃ na ca tvaṃ māmavāpsyasi || 17 ||
saṅketādbharatena tvaṃ rāmaṃ samanugacchasi |
krośantaṃ hi yathātyarthaṃ naivamabhyavapadyase || 18 ||
ripuḥ pracchannacārī tvaṃ madarthamanugacchasi |
rāghavasyāntaraprepsustathainaṃ nābhipadyase || 19 ||
evamukto hi vaidehyā saṃrabdho raktalocanaḥ |
krodhātprasphuramāṇoṣṭha āśramādabhinirgataḥ || 20 ||
evaṃ bruvāṇaṃ saumitriṃ rāmassantāpamohitaḥ |
abravīdduṣkṛtaṃ saumya tāṃ vinā yattvamāgataḥ || 21 ||
jānannapi samarthaṃ māṃ rakṣasāṃ vinivāraṇe |
anena krodhavākyena maithilyā nissṛto bhavān || 22 ||
na hi te parituṣyāmi tyaktvā yadyāsi maithilīm |
kruddhāyāḥ paruṣaṃ śrutvā tāṃ vihāya tvamāgataḥ || 23 ||
sarvathā tvavinītaṃ te sītayā yatpracoditaḥ |
krodhasya vaśamāpanno nākarośśāsanaṃ mama || 24 ||
asau hi rākṣasaśśete śareṇābhihato mayā |
mṛgarūpeṇa yenāhamāśramādapavāhitaḥ || 25 ||
vikṛṣya cāpaṃ paridhāya sāyakaṃ salīlabāṇena ca tāḍito mayā |
mārgīṃ tanuṃ tyajya sa viklabasvaro babhūva keyūradharassarākṣasaḥ || 26 ||
śarāhatenaiva tadārtayā girā svaraṃ samālambya sudūrasuśravam |
udāhṛtaṃ tadvacanaṃ sudāruṇaṃ tvamāgato yena vihāya maithilīm || 27 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye araṇyakāṇḍe ekonaṣaṣṭitamassargaḥ ||
Sanskrit — Devanagari (original)
श्रीमद्वाल्मीकीय रामायणे अरण्यकाण्डम् ।
अथ एकोनषष्टितमस्सर्गः ।
अथाश्रमादुपावृत्तमन्तरा रघुनन्दनः ।
परिपप्रच्छ सौमित्रिं रामो दुःखार्दितं पुनः ॥ 1 ॥
तमुवाच किमर्थं त्वमागतोऽपास्य मैथिलीम् ।
यदा सा तव विश्वासाद्वने विरहिता मया ॥ 2 ॥
दृष्ट्वैवाभ्यागतं त्वां मे मैथिलीं त्यज्य लक्ष्मण ।
शङ्कमानं महत्पापं यत्सत्यं व्यथितं मनः ॥ 3 ॥
स्फुरते नयनं सव्यं बाहुश्च हृदयं च मे ।
दृष्ट्वा लक्ष्मण दूरे त्वां सीताविरहितं पथि ॥ 4 ॥
एवमुक्तन्तु सौमित्रिर्लक्ष्मणश्शुभलक्षणः ।
भूयो दुःखसमाविष्टो दुःखितं राममब्रवीत् ॥ 5 ॥
न स्वयं कामकारेण तां त्यक्त्वाहमिहागतः ।
प्रचोदित स्तयैवोग्रैस्त्वत्सकाशमिहागतः ॥ 6 ॥
आर्येणेव पराक्रुष्टं हासीते लक्ष्मणेति च ।
परित्राहीति यद्वाक्यं मैथिल्यास्तच्छ्रुतिं गतम् ॥ 7 ॥
सा तमार्तस्वरं श्रुत्वा तव स्नेहेन मैथिली ।
गच्छ गच्छेति मामाह रुदन्ती भयविह्वला ॥ 8 ॥
प्रचोद्यमानेन मया गच्छेति बहुशस्तया ।
प्रत्युक्ता मैथिली वाक्यमिदं त्वत्प्रत्ययान्वितम् ॥ 9 ॥
न तत्पश्याम्यहं रक्षो यदस्य भयमावहेत् ।
निर्वृता भव नास्त्येतत्केनाप्येवमुदाहृतम् ॥ 10 ॥
विगर्हितं च नीचं च कथमार्योऽभिधास्यति ।
त्राहीति वचनं सीते यस्त्रायेत्रिदशानपि ॥ 11 ॥
किं निमित्तं तु केनापि भ्रातुरालम्ब्य मे स्वरम् ।
राक्षसेनेरितं वाक्यं त्राहि त्राहीति शोभने ॥ 12 ॥
विस्वरं व्याहृतं वाक्यं लक्ष्मण त्राहि मामिति ।
न भवत्या व्यथा कार्या कुनारीजनसेविता ॥ 13 ॥
अलं वैक्लब्यमालम्ब्य स्वस्था भव निरुत्सुका ।
न सोऽस्ति त्रिषु लोकेषु पुमान्वै राघवं रणे ॥ 14 ॥
जातो वा जायमानो वा संयुगे यः पराजयेत् ।
न जय्यो राघवो युद्धे देवैश्शक्रपुरोगमैः ॥ 15 ॥
एवमुक्ता तु वैदेही परिमोहितचेतना ।
उवाचाश्रूणि मुञ्चन्ती दारुणं मामिदं वचः ॥ 16 ॥
भावो मयि तवात्यर्थं पाप एव निवेशितः ।
विनष्टे भ्रातरि प्राप्तुं न च त्वं मामवाप्स्यसि ॥ 17 ॥
सङ्केताद्भरतेन त्वं रामं समनुगच्छसि ।
क्रोशन्तं हि यथात्यर्थं नैवमभ्यवपद्यसे ॥ 18 ॥
रिपुः प्रच्छन्नचारी त्वं मदर्थमनुगच्छसि ।
राघवस्यान्तरप्रेप्सुस्तथैनं नाभिपद्यसे ॥ 19 ॥
एवमुक्तो हि वैदेह्या संरब्धो रक्तलोचनः ।
क्रोधात्प्रस्फुरमाणोष्ठ आश्रमादभिनिर्गतः ॥ 20 ॥
एवं ब्रुवाणं सौमित्रिं रामस्सन्तापमोहितः ।
अब्रवीद्दुष्कृतं सौम्य तां विना यत्त्वमागतः ॥ 21 ॥
जानन्नपि समर्थं मां रक्षसां विनिवारणे ।
अनेन क्रोधवाक्येन मैथिल्या निस्सृतो भवान् ॥ 22 ॥
न हि ते परितुष्यामि त्यक्त्वा यद्यासि मैथिलीम् ।
क्रुद्धायाः परुषं श्रुत्वा तां विहाय त्वमागतः ॥ 23 ॥
सर्वथा त्वविनीतं ते सीतया यत्प्रचोदितः ।
क्रोधस्य वशमापन्नो नाकरोश्शासनं मम ॥ 24 ॥
असौ हि राक्षसश्शेते शरेणाभिहतो मया ।
मृगरूपेण येनाहमाश्रमादपवाहितः ॥ 25 ॥
विकृष्य चापं परिधाय सायकं सलीलबाणेन च ताडितो मया ।
मार्गीं तनुं त्यज्य स विक्लबस्वरो बभूव केयूरधरस्सराक्षसः ॥ 26 ॥
शराहतेनैव तदार्तया गिरा स्वरं समालम्ब्य सुदूरसुश्रवम् ।
उदाहृतं तद्वचनं सुदारुणं त्वमागतो येन विहाय मैथिलीम् ॥ 27 ॥
इत्यार्षे श्रीमद्रामायणे वाल्मीकीय आदिकाव्ये अरण्यकाण्डे एकोनषष्टितमस्सर्गः ॥
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe araṇyakāṇḍam |
atha ekonaṣaṣṭitamassargaḥ |
athāśramādupāvṛttamantarā raghunandanaḥ |
paripapraccha saumitriṃ rāmo duḥkhārditaṃ punaḥ || 1 ||
tamuvāca kimarthaṃ tvamāgato'pāsya maithilīm |
yadā sā tava viśvāsādvane virahitā mayā || 2 ||
dṛṣṭvaivābhyāgataṃ tvāṃ me maithilīṃ tyajya lakṣmaṇa |
śaṅkamānaṃ mahatpāpaṃ yatsatyaṃ vyathitaṃ manaḥ || 3 ||
sphurate nayanaṃ savyaṃ bāhuśca hṛdayaṃ ca me |
dṛṣṭvā lakṣmaṇa dūre tvāṃ sītāvirahitaṃ pathi || 4 ||
evamuktantu saumitrirlakṣmaṇaśśubhalakṣaṇaḥ |
bhūyo duḥkhasamāviṣṭo duḥkhitaṃ rāmamabravīt || 5 ||
na svayaṃ kāmakāreṇa tāṃ tyaktvāhamihāgataḥ |
pracodita stayaivograistvatsakāśamihāgataḥ || 6 ||
āryeṇeva parākruṣṭaṃ hāsīte lakṣmaṇeti ca |
paritrāhīti yadvākyaṃ maithilyāstacchrutiṃ gatam || 7 ||
sā tamārtasvaraṃ śrutvā tava snehena maithilī |
gaccha gaccheti māmāha rudantī bhayavihvalā || 8 ||
pracodyamānena mayā gaccheti bahuśastayā |
pratyuktā maithilī vākyamidaṃ tvatpratyayānvitam || 9 ||
na tatpaśyāmyahaṃ rakṣo yadasya bhayamāvahet |
nirvṛtā bhava nāstyetatkenāpyevamudāhṛtam || 10 ||
vigarhitaṃ ca nīcaṃ ca kathamāryo'bhidhāsyati |
trāhīti vacanaṃ sīte yastrāyetridaśānapi || 11 ||
kiṃ nimittaṃ tu kenāpi bhrāturālambya me svaram |
rākṣaseneritaṃ vākyaṃ trāhi trāhīti śobhane || 12 ||
visvaraṃ vyāhṛtaṃ vākyaṃ lakṣmaṇa trāhi māmiti |
na bhavatyā vyathā kāryā kunārījanasevitā || 13 ||
alaṃ vaiklabyamālambya svasthā bhava nirutsukā |
na so'sti triṣu lokeṣu pumānvai rāghavaṃ raṇe || 14 ||
jāto vā jāyamāno vā saṃyuge yaḥ parājayet |
na jayyo rāghavo yuddhe devaiśśakrapurogamaiḥ || 15 ||
evamuktā tu vaidehī parimohitacetanā |
uvācāśrūṇi muñcantī dāruṇaṃ māmidaṃ vacaḥ || 16 ||
bhāvo mayi tavātyarthaṃ pāpa eva niveśitaḥ |
vinaṣṭe bhrātari prāptuṃ na ca tvaṃ māmavāpsyasi || 17 ||
saṅketādbharatena tvaṃ rāmaṃ samanugacchasi |
krośantaṃ hi yathātyarthaṃ naivamabhyavapadyase || 18 ||
ripuḥ pracchannacārī tvaṃ madarthamanugacchasi |
rāghavasyāntaraprepsustathainaṃ nābhipadyase || 19 ||
evamukto hi vaidehyā saṃrabdho raktalocanaḥ |
krodhātprasphuramāṇoṣṭha āśramādabhinirgataḥ || 20 ||
evaṃ bruvāṇaṃ saumitriṃ rāmassantāpamohitaḥ |
abravīdduṣkṛtaṃ saumya tāṃ vinā yattvamāgataḥ || 21 ||
jānannapi samarthaṃ māṃ rakṣasāṃ vinivāraṇe |
anena krodhavākyena maithilyā nissṛto bhavān || 22 ||
na hi te parituṣyāmi tyaktvā yadyāsi maithilīm |
kruddhāyāḥ paruṣaṃ śrutvā tāṃ vihāya tvamāgataḥ || 23 ||
sarvathā tvavinītaṃ te sītayā yatpracoditaḥ |
krodhasya vaśamāpanno nākarośśāsanaṃ mama || 24 ||
asau hi rākṣasaśśete śareṇābhihato mayā |
mṛgarūpeṇa yenāhamāśramādapavāhitaḥ || 25 ||
vikṛṣya cāpaṃ paridhāya sāyakaṃ salīlabāṇena ca tāḍito mayā |
mārgīṃ tanuṃ tyajya sa viklabasvaro babhūva keyūradharassarākṣasaḥ || 26 ||
śarāhatenaiva tadārtayā girā svaraṃ samālambya sudūrasuśravam |
udāhṛtaṃ tadvacanaṃ sudāruṇaṃ tvamāgato yena vihāya maithilīm || 27 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye araṇyakāṇḍe ekonaṣaṣṭitamassargaḥ ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Malayalam script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.