അഥ ഷഷ്ഠോഽധ്യായഃ ।
ശ്രീശുകഃ ഉവാച ।
അഥ ബ്രഹ്മാ ആത്മജൈഃ ദേവൈഃ പ്രജേശൈഃ ആവൃതഃ അഭ്യഗാത് ।
ഭവഃ ച ഭൂതഭവ്യീശഃ യയൌ ഭൂതഗണൈഃ വൃതഃ ॥ 1॥
ഇന്ദ്രഃ മരുദ്ഭിഃ ഭഗവാന് ആദിത്യാഃ വസവഃ അശ്വിനൌ ।
ഋഭവഃ അങ്ഗിരസഃ രുദ്രാഃ വിശ്വേ സാധ്യാഃ ച ദേവതാഃ ॥ 2॥
ഗന്ധര്വാപ്സരസഃ നാഗാഃ സിദ്ധചാരണഗുഹ്യകാഃ ।
ഋഷയഃ പിതരഃ ച ഏവ സവിദ്യാധരകിന്നരാഃ ॥ 3॥
ദ്വാരകാം ഉപസഞ്ജഗ്മുഃ സര്വേ കൃഷ്ണാദിദൃക്ഷവഃ ।
വപുഷാ യേന ഭഗവാന് നരലോകമനോരമഃ ।
യശഃ വിതേനേ ലോകേഷു സര്വലോകമലാപഹമ് ॥ 4॥
തസ്യാം വിഭ്രാജമാനായാം സമൃദ്ധായാം മഹര്ധിഭിഃ ।
വ്യചക്ഷത അവിതൃപ്താക്ഷാഃ കൃഷ്ണം അദ്ഭുതദര്ശനമ് ॥
5॥
സ്വര്ഗൌദ്യാനൌഅപഗൈഃ മാല്യൈഃ ഛാദയന്തഃ യദു ഉത്തമമ് ।
ഗീര്ഭിഃ ചിത്രപദാര്ഥാഭിഃ തുഷ്ടുവുഃ ജഗത് ഈശ്വരമ് ॥6॥
ദേവാഃ ഊചുഃ ।
നതാഃ സ്മ തേ നാഥ പദാരവിന്ദം
ബുദ്ധീന്ദ്രിയപ്രാണമനോവചോഭിഃ ।
യത് ചിന്ത്യതേ അന്തര്ഹൃദി ഭാവയുക്തൈഃ
മുമുക്ഷുഭിഃ കര്മമയ ഊരുപാശാത് ॥ 7॥
ത്വം മായയാ ത്രിഗുണയാ ആത്മനി ദുര്വിഭാവ്യം
വ്യക്തം സൃജസി അവസി ലുമ്പസി തത് ഗുണസ്ഥഃ ।
ന ഏതൈഃ ഭവാന് അജിത കര്മഭിഃ അജ്യതേ വൈ
യത് സ്വേ സുഖേ അവ്യവഹിതേ അഭിരതഃ അനവദ്യഃ ॥ 8॥
ശുദ്ധിഃ നൃണാം ന തു തഥാ ഈഡ്യ ദുരാശയാനാം
വിദ്യാശ്രുതാധ്യയനദാനതപക്രിയാഭിഃ ।
സത്ത്വാത്മനാം ഋഷഭ തേ യശസി പ്രവൃദ്ധ
സത് ശ്രദ്ധയാ ശ്രവണസമ്ഭൃതയാ യഥാ സ്യാത് ॥ 9॥
സ്യാത് നഃ തവ അങ്ഘ്രിഃ അശുഭാശയധൂമകേതുഃ
ക്ഷേമായ യഃ മുനിഭിഃ ആര്ദ്രഹൃദൌഹ്യമാനഃ ।
യഃ സാത്വതൈഃ സമവിഭൂതയഃ ആത്മവദ്ഭിഃ
വ്യൂഹേ അര്ചിതഃ സവനശഃ സ്വഃ അതിക്രമായ ॥ 10॥
യഃ ചിന്ത്യതേ പ്രയതപാണിഭിഃ അധ്വരാഗ്നൌ
ത്രയ്യാ നിരുക്തവിധിനാ ഈശ ഹവിഃ ഗൃഹീത്വാ ।
അധ്യാത്മയോഗഃ ഉത യോഗിഭിഃ ആത്മമായാം
ജിജ്ഞാസുഭിഃ പരമഭാഗവതൈഃ പരീഷ്ടഃ ॥ 11॥
പര്യുഷ്ടയാ തവ വിഭോ വനമാലയാ ഇയം
സംസ്പര്ധിനീ ഭഗവതീ പ്രതിപത്നിവത് ശ്രീഃ ।
യഃ സുപ്രണീതം അമുയാര്ഹണം ആദത് അന്നഃ
ഭൂയാത് സദാ അങ്ഘ്രിഃ അശുഭാശയധൂമകേതുഃ ॥ 12॥
കേതുഃ ത്രിവിക്രമയുതഃ ത്രിപത് പതാകഃ
യഃ തേ ഭയാഭയകരഃ അസുരദേവചമ്വോഃ ।
സ്വര്ഗായ സാധുഷു ഖലു ഏഷു ഇതരായ ഭൂമന്
പാദഃ പുനാതു ഭഗവന് ഭജതാം അധം നഃ ॥ 13॥
നസ്യോതഗാവഃ ഇവ യസ്യ വശേ ഭവന്തി
ബ്രഹ്മാദയഃ അനുഭൃതഃ മിഥുരര്ദ്യമാനാഃ ।
കാലസ്യ തേ പ്രകൃതിപൂരുഷയോഃ പരസ്യ
ശം നഃ തനോതു ചരണഃ പുരുഷോത്തമസ്യ ॥ 14॥
അസ്യ അസി ഹേതുഃ ഉദയസ്ഥിതിസംയമാനാം
അവ്യക്തജീവമഹതാം അപി കാലം ആഹുഃ ।
സഃ അയം ത്രിണാഭിഃ അഖില അപചയേ പ്രവൃത്തഃ
കാലഃ ഗഭീരരയഃ ഉത്തമപൂരുഷഃ ത്വമ് ॥ 15॥
ത്വത്തഃ പുമാന് സമധിഗമ്യ യയാ സ്വവീര്യ
ധത്തേ മഹാന്തം ഇവ ഗര്ഭം അമോഘവീര്യഃ ।
സഃ അയം തയാ അനുഗതഃ ആത്മനഃ ആണ്ഡകോശം
ഹൈമം സസര്ജ ബഹിഃ ആവരണൈഃ ഉപേതമ് ॥ 16॥
തത്തസ്ഥുഷഃ ച ജഗതഃ ച ഭവാന് അധീശഃ
യത് മായയാ ഉത്ഥഗുണവിക്രിയയാ ഉപനീതാന് ।
അര്ഥാന് ജുഷന് അപി ഹൃഷീകപതേ ന ലിപ്തഃ
യേ അന്യേ സ്വതഃ പരിഹൃതാത് അപി ബിഭ്യതി സ്മ ॥ 17॥
സ്മായാ അവലോകലവദര്ശിതഭാവഹാരി
ഭ്രൂമണ്ഡലപ്രഹിതസൌരതമന്ത്രശൌണ്ഡൈഃ ।
പത്ന്യഃ തു ഷോഡശസഹസ്രം അനങ്ഗബാണൈഃ
യസ്യ ഇന്ദ്രിയം വിമഥിതും കരണൈഃ വിഭ്വ്യഃ ॥ 18॥
വിഭ്വ്യഃ തവ അമൃതകഥാ ഉദവഹാഃ ത്രിലോക്യാഃ
പാദൌ അനേജസരിതഃ ശമലാനി ഹന്തുമ് ।
ആനുശ്രവം ശ്രുതിഭിഃ അങ്ഘ്രിജം അങ്ഗസങ്ഗൈഃ
തീര്ഥദ്വയം ശുചിഷദസ്തഃ ഉപസ്പൃശന്തി ॥ 19॥
ബാദരായണിഃ ഉവാച ।
ഇതി അഭിഷ്ടൂയ വിബുധൈഃ സേശഃ ശതധൃതിഃ ഹരിമ് ।
അഭ്യഭാഷത ഗോവിന്ദം പ്രണമ്യ അമ്ബരം ആശ്രിതഃ ॥ 20॥
ബ്രഹ്മ ഉവാച ।
ഭൂമേഃ ഭാര അവതാരായ പുരാ വിജ്ഞാപിതഃ പ്രഭോ ।
ത്വം അസ്മാഭിഃ അശേഷാത്മന് തത് തഥാ ഏവ ഉപപാദിതമ് ॥ 21॥
ധര്മഃ ച സ്ഥാപിതഃ സത്സു സത്യസന്ധേഷു വൈ ത്വയാ ।
കീര്തിഃ ച ദിക്ഷു വിക്ഷിപ്താ സര്വലോകമലാപഹാ ॥ 22॥
അവതീര്യ യദോഃ വംശേ ബിഭ്രത് രൂപം അനുത്തമമ് ।
കര്മാണി ഉദ്ദാമവൃത്താനി ഹിതായ ജഗതഃ അകൃഥാഃ ॥ 23॥
യാനി തേ ചരിതാനി ഈശ മനുഷ്യാഃ സാധവഃ കലൌ ।
ശഋണ്വന്തഃ കീര്തയന്തഃ ച തരിഷ്യന്തി അഞ്ജസാ തമഃ ॥ 24॥
യദുവംശേ അവതീര്ണസ്യ ഭവതഃ പുരുഷോത്തമ ।
ശരത് ശതം വ്യതീയായ പഞ്ചവിംശ അധികം പ്രഭോഃ ॥ 25॥
ന അധുനാ തേ അഖില ആധാര ദേവകാര്യ അവശേഷിതമ് ।
കുലം ച വിപ്രശാപേന നഷ്ടപ്രായം അഭൂത് ഇദമ് ॥ 26॥
തതഃ സ്വധാമ പരമം വിശസ്വ യദി മന്യസേ ।
സലോകാന് ലോകപാലാന് നഃ പാഹി വൈകുണ്ഠകിങ്കരാന് ॥ 27॥
ശ്രീ ഭഗവാന് ഉവാച ।
അവധാരിതം ഏതത് മേ യദാത്ഥ വിബുധേശ്വര ।
കൃതം വഃ കാര്യം അഖിലം ഭൂമേഃ ഭാരഃ അവതാരിതഃ ॥ 28॥
തത് ഇദം യാദവകുലം വീര്യശൌര്യശ്രിയോദ്ധതമ് ।
ലോകം ജിഘൃക്ഷത് രുദ്ധം മേ വേലയാ ഇവ മഹാര്ണവഃ ॥ 29॥
യദി അസംഹൃത്യ ദൃപ്താനാം യദുനാം വിപുലം കുലമ് ।
ഗന്താസ്മി അനേന ലോകഃ അയം ഉദ്വേലേന വിനങ്ക്ഷ്യതി ॥ 30॥
ഇദാനീം നാശഃ ആരബ്ധഃ കുലസ്യ ദ്വിജശാപതഃ ।
യാസ്യാമി ഭവനം ബ്രഹ്മന് ന ഏതത് അന്തേ തവ ആനഘ ॥ 31॥
ശ്രീ ശുകഃ ഉവാച ।
ഇതി ഉക്തഃ ലോകനാഥേന സ്വയമ്ഭൂഃ പ്രണിപത്യ തമ് ।
സഹ ദേവഗണൈഃ ദേവഃ സ്വധാമ സമപദ്യത ॥ 32॥
അഥ തസ്യാം മഹോത്പാതാന് ദ്വാരവത്യാം സമുത്ഥിതാന് ।
വിലോക്യ ഭഗവാന് ആഹ യദുവൃദ്ധാന് സമാഗതാന് ॥ 33॥
ശ്രീ ഭഗവാന് ഉവാച ।
ഏതേ വൈ സുമഹോത്പാതാഃ വ്യുത്തിഷ്ഠന്തി ഇഹ സര്വതഃ ।
ശാപഃ ച നഃ കുലസ്യ ആസീത് ബ്രാഹ്മണേഭ്യഃ ദുരത്യയഃ ॥ 34॥
ന വസ്തവ്യം ഇഹ അസ്മാഭിഃ ജിജീവിഷുഭിഃ ആര്യകാഃ ।
പ്രഭാസം സുമഹത് പുണ്യം യാസ്യാമഃ അദ്യ ഏവ മാ ചിരമ് ॥ 35॥
യത്ര സ്നാത്വാ ദക്ഷശാപാത് ഗൃഹീതഃ യക്ഷ്മണൌഡുരാട് ।
വിമുക്തഃ കില്ബിഷാത് സദ്യഃ ഭേജേ ഭൂയഃ കലോദയമ് ॥ 36॥
വയം ച തസ്മിന് ആപ്ലുത്യ തര്പയിത്വാ പിതൄന്സുരാന് ।
ഭോജയിത്വാ ഉശിജഃ വിപ്രാന് നാനാഗുണവതാ അന്ധസാ ॥ 37॥
തേഷു ദാനാനി പാത്രേഷു ശ്രദ്ധയാ ഉപ്ത്വാ മഹാന്തി വൈ ।
വൃജിനാനി തരിഷ്യാമഃ ദാനൈഃ നൌഭിഃ ഇവ അര്ണവമ് ॥ 38॥
ശ്രീ ശുകഃ ഉവാച ।
ഏവം ഭഗവതാ ആദിഷ്ടാഃ യാദവാഃ കുലനന്ദന ।
ഗന്തും കൃതധിയഃ തീര്ഥം സ്യന്ദനാന് സമയൂയുജന് ॥ 39॥
തത് നിരീക്ഷ്യ ഉദ്ധവഃ രാജന് ശ്രുത്വാ ഭഗവതാ ഉദിതമ് ।
ദൃഷ്ട്വാ അരിഷ്ടാനി ഘോരാണി നിത്യം കൃഷ്ണം അനുവ്രതഃ ॥ 40॥
വിവിക്തഃ ഉപസങ്ഗമ്യ ജഗതാം ഈശ്വരേശ്വരമ് ।
പ്രണമ്യ ശിരസാ പാദൌ പ്രാഞ്ജലിഃ തം അഭാഷത ॥ 41॥
ഉദ്ധവഃ ഉവാച ।
ദേവദേവേശ യോഗേശ പുണ്യശ്രവണകീര്തന ।
സംഹൃത്യ ഏതത് കുലം നൂനം ലോകം സന്ത്യക്ഷ്യതേ ഭവാന് ।
വിപ്രശാപം സമര്ഥഃ അപി പ്രത്യഹന് ന യദി ഈശ്വരഃ ॥ 42॥
ന അഹം തവ അങ്ഘ്രികമലം ക്ഷണാര്ധം അപി കേശവ ।
ത്യക്തും സമുത്സഹേ നാഥ സ്വധാമ നയ മാം അപി ॥ 43॥
തവ വിക്രീഡിതം കൃഷ്ണ നൃണാം പരമമങ്ഗലമ് ।
കര്ണപീയൂഷം ആസ്വാദ്യ ത്യജതി അന്യസ്പൃഹാം ജനഃ ॥ 44॥
ശയ്യാസനാടനസ്ഥാനസ്നാനക്രീഡാശനാദിഷു ।
കഥം ത്വാം പ്രിയം ആത്മാനം വയം ഭക്താഃ ത്യജേമഹി ॥ 45॥
ത്വയാ ഉപഭുക്തസ്രക്ഗന്ധവാസഃ അലങ്കാരചര്ചിതാഃ ।
ഉച്ഛിഷ്ടഭോജിനഃ ദാസാഃ തവ മായാം ജയേമഹി ॥ 46॥
വാതാശനാഃ യഃ ഋഷയഃ ശ്രമണാ ഊര്ധ്വമന്ഥിനഃ ।
ബ്രഹ്മാഖ്യം ധാമ തേ യാന്തി ശാന്താഃ സന്ന്യാസിനഃ അമലാഃ ॥
47॥
വയം തു ഇഹ മഹായോഗിന് ഭ്രമന്തഃ കര്മവര്ത്മസു ।
ത്വത് വാര്തയാ തരിഷ്യാമഃ താവകൈഃ ദുസ്തരം തമഃ ॥ 48॥
സ്മരന്തഃ കീര്തയന്തഃ തേ കൃതാനി ഗദിതാനി ച ।
ഗതിഉത്സ്മിതീക്ഷണക്ഷ്വേലി യത് നൃലോകവിഡമ്ബനമ് ॥ 49॥
ശ്രീ ശുകഃ ഉവാച ।
ഏവം വിജ്ഞാപിതഃ രാജന് ഭഗവാന് ദേവകീസുതഃ ।
ഏകാന്തിനം പ്രിയം ഭൃത്യം ഉദ്ധവം സമഭാഷത ॥ 50॥
ഇതി ശ്രീമദ്ഭാഗവതേ മഹാപുരാണേ പാരമഹംസ്യാം
സംഹിതായാമേകാദശസ്കന്ധേ ദേവസ്തുത്യുദ്ധ്വവിജ്ഞാപനം നാമ
ഷഷ്ഠോഽധ്യായഃ ॥
Roman (IAST) Transliteration
atha ṣaṣṭho'dhyāyaḥ |
śrīśukaḥ uvāca |
atha brahmā ātmajaiḥ devaiḥ prajeśaiḥ āvṛtaḥ abhyagāt |
bhavaḥ ca bhūtabhavyīśaḥ yayau bhūtagaṇaiḥ vṛtaḥ || 1||
indraḥ marudbhiḥ bhagavān ādityāḥ vasavaḥ aśvinau |
ṛbhavaḥ aṅgirasaḥ rudrāḥ viśve sādhyāḥ ca devatāḥ || 2||
gandharvāpsarasaḥ nāgāḥ siddhacāraṇaguhyakāḥ |
ṛṣayaḥ pitaraḥ ca eva savidyādharakinnarāḥ || 3||
dvārakāṃ upasañjagmuḥ sarve kṛṣṇādidṛkṣavaḥ |
vapuṣā yena bhagavān naralokamanoramaḥ |
yaśaḥ vitene lokeṣu sarvalokamalāpaham || 4||
tasyāṃ vibhrājamānāyāṃ samṛddhāyāṃ mahardhibhiḥ |
vyacakṣata avitṛptākṣāḥ kṛṣṇaṃ adbhutadarśanam ||
5||
svargaudyānauapagaiḥ mālyaiḥ chādayantaḥ yadu uttamam |
gīrbhiḥ citrapadārthābhiḥ tuṣṭuvuḥ jagat īśvaram ||6||
devāḥ ūcuḥ |
natāḥ sma te nātha padāravindaṃ
buddhīndriyaprāṇamanovacobhiḥ |
yat cintyate antarhṛdi bhāvayuktaiḥ
mumukṣubhiḥ karmamaya ūrupāśāt || 7||
tvaṃ māyayā triguṇayā ātmani durvibhāvyaṃ
vyaktaṃ sṛjasi avasi lumpasi tat guṇasthaḥ |
na etaiḥ bhavān ajita karmabhiḥ ajyate vai
yat sve sukhe avyavahite abhirataḥ anavadyaḥ || 8||
śuddhiḥ nṛṇāṃ na tu tathā īḍya durāśayānāṃ
vidyāśrutādhyayanadānatapakriyābhiḥ |
sattvātmanāṃ ṛṣabha te yaśasi pravṛddha
sat śraddhayā śravaṇasambhṛtayā yathā syāt || 9||
syāt naḥ tava aṅghriḥ aśubhāśayadhūmaketuḥ
kṣemāya yaḥ munibhiḥ ārdrahṛdauhyamānaḥ |
yaḥ sātvataiḥ samavibhūtayaḥ ātmavadbhiḥ
vyūhe arcitaḥ savanaśaḥ svaḥ atikramāya || 10||
yaḥ cintyate prayatapāṇibhiḥ adhvarāgnau
trayyā niruktavidhinā īśa haviḥ gṛhītvā |
adhyātmayogaḥ uta yogibhiḥ ātmamāyāṃ
jijñāsubhiḥ paramabhāgavataiḥ parīṣṭaḥ || 11||
paryuṣṭayā tava vibho vanamālayā iyaṃ
saṃspardhinī bhagavatī pratipatnivat śrīḥ |
yaḥ supraṇītaṃ amuyārhaṇaṃ ādat annaḥ
bhūyāt sadā aṅghriḥ aśubhāśayadhūmaketuḥ || 12||
ketuḥ trivikramayutaḥ tripat patākaḥ
yaḥ te bhayābhayakaraḥ asuradevacamvoḥ |
svargāya sādhuṣu khalu eṣu itarāya bhūman
pādaḥ punātu bhagavan bhajatāṃ adhaṃ naḥ || 13||
nasyotagāvaḥ iva yasya vaśe bhavanti
brahmādayaḥ anubhṛtaḥ mithurardyamānāḥ |
kālasya te prakṛtipūruṣayoḥ parasya
śaṃ naḥ tanotu caraṇaḥ puruṣottamasya || 14||
asya asi hetuḥ udayasthitisaṃyamānāṃ
avyaktajīvamahatāṃ api kālaṃ āhuḥ |
saḥ ayaṃ triṇābhiḥ akhila apacaye pravṛttaḥ
kālaḥ gabhīrarayaḥ uttamapūruṣaḥ tvam || 15||
tvattaḥ pumān samadhigamya yayā svavīrya
dhatte mahāntaṃ iva garbhaṃ amoghavīryaḥ |
saḥ ayaṃ tayā anugataḥ ātmanaḥ āṇḍakośaṃ
haimaṃ sasarja bahiḥ āvaraṇaiḥ upetam || 16||
tattasthuṣaḥ ca jagataḥ ca bhavān adhīśaḥ
yat māyayā utthaguṇavikriyayā upanītān |
arthān juṣan api hṛṣīkapate na liptaḥ
ye anye svataḥ parihṛtāt api bibhyati sma || 17||
smāyā avalokalavadarśitabhāvahāri
bhrūmaṇḍalaprahitasauratamantraśauṇḍaiḥ |
patnyaḥ tu ṣoḍaśasahasraṃ anaṅgabāṇaiḥ
yasya indriyaṃ vimathituṃ karaṇaiḥ vibhvyaḥ || 18||
vibhvyaḥ tava amṛtakathā udavahāḥ trilokyāḥ
pādau anejasaritaḥ śamalāni hantum |
ānuśravaṃ śrutibhiḥ aṅghrijaṃ aṅgasaṅgaiḥ
tīrthadvayaṃ śuciṣadastaḥ upaspṛśanti || 19||
bādarāyaṇiḥ uvāca |
iti abhiṣṭūya vibudhaiḥ seśaḥ śatadhṛtiḥ harim |
abhyabhāṣata govindaṃ praṇamya ambaraṃ āśritaḥ || 20||
brahma uvāca |
bhūmeḥ bhāra avatārāya purā vijñāpitaḥ prabho |
tvaṃ asmābhiḥ aśeṣātman tat tathā eva upapāditam || 21||
dharmaḥ ca sthāpitaḥ satsu satyasandheṣu vai tvayā |
kīrtiḥ ca dikṣu vikṣiptā sarvalokamalāpahā || 22||
avatīrya yadoḥ vaṃśe bibhrat rūpaṃ anuttamam |
karmāṇi uddāmavṛttāni hitāya jagataḥ akṛthāḥ || 23||
yāni te caritāni īśa manuṣyāḥ sādhavaḥ kalau |
śaṛṇvantaḥ kīrtayantaḥ ca tariṣyanti añjasā tamaḥ || 24||
yaduvaṃśe avatīrṇasya bhavataḥ puruṣottama |
śarat śataṃ vyatīyāya pañcaviṃśa adhikaṃ prabhoḥ || 25||
na adhunā te akhila ādhāra devakārya avaśeṣitam |
kulaṃ ca vipraśāpena naṣṭaprāyaṃ abhūt idam || 26||
tataḥ svadhāma paramaṃ viśasva yadi manyase |
salokān lokapālān naḥ pāhi vaikuṇṭhakiṅkarān || 27||
śrī bhagavān uvāca |
avadhāritaṃ etat me yadāttha vibudheśvara |
kṛtaṃ vaḥ kāryaṃ akhilaṃ bhūmeḥ bhāraḥ avatāritaḥ || 28||
tat idaṃ yādavakulaṃ vīryaśauryaśriyoddhatam |
lokaṃ jighṛkṣat ruddhaṃ me velayā iva mahārṇavaḥ || 29||
yadi asaṃhṛtya dṛptānāṃ yadunāṃ vipulaṃ kulam |
gantāsmi anena lokaḥ ayaṃ udvelena vinaṅkṣyati || 30||
idānīṃ nāśaḥ ārabdhaḥ kulasya dvijaśāpataḥ |
yāsyāmi bhavanaṃ brahman na etat ante tava ānagha || 31||
śrī śukaḥ uvāca |
iti uktaḥ lokanāthena svayambhūḥ praṇipatya tam |
saha devagaṇaiḥ devaḥ svadhāma samapadyata || 32||
atha tasyāṃ mahotpātān dvāravatyāṃ samutthitān |
vilokya bhagavān āha yaduvṛddhān samāgatān || 33||
śrī bhagavān uvāca |
ete vai sumahotpātāḥ vyuttiṣṭhanti iha sarvataḥ |
śāpaḥ ca naḥ kulasya āsīt brāhmaṇebhyaḥ duratyayaḥ || 34||
na vastavyaṃ iha asmābhiḥ jijīviṣubhiḥ āryakāḥ |
prabhāsaṃ sumahat puṇyaṃ yāsyāmaḥ adya eva mā ciram || 35||
yatra snātvā dakṣaśāpāt gṛhītaḥ yakṣmaṇauḍurāṭ |
vimuktaḥ kilbiṣāt sadyaḥ bheje bhūyaḥ kalodayam || 36||
vayaṃ ca tasmin āplutya tarpayitvā pitṝnsurān |
bhojayitvā uśijaḥ viprān nānāguṇavatā andhasā || 37||
teṣu dānāni pātreṣu śraddhayā uptvā mahānti vai |
vṛjināni tariṣyāmaḥ dānaiḥ naubhiḥ iva arṇavam || 38||
śrī śukaḥ uvāca |
evaṃ bhagavatā ādiṣṭāḥ yādavāḥ kulanandana |
gantuṃ kṛtadhiyaḥ tīrthaṃ syandanān samayūyujan || 39||
tat nirīkṣya uddhavaḥ rājan śrutvā bhagavatā uditam |
dṛṣṭvā ariṣṭāni ghorāṇi nityaṃ kṛṣṇaṃ anuvrataḥ || 40||
viviktaḥ upasaṅgamya jagatāṃ īśvareśvaram |
praṇamya śirasā pādau prāñjaliḥ taṃ abhāṣata || 41||
uddhavaḥ uvāca |
devadeveśa yogeśa puṇyaśravaṇakīrtana |
saṃhṛtya etat kulaṃ nūnaṃ lokaṃ santyakṣyate bhavān |
vipraśāpaṃ samarthaḥ api pratyahan na yadi īśvaraḥ || 42||
na ahaṃ tava aṅghrikamalaṃ kṣaṇārdhaṃ api keśava |
tyaktuṃ samutsahe nātha svadhāma naya māṃ api || 43||
tava vikrīḍitaṃ kṛṣṇa nṛṇāṃ paramamaṅgalam |
karṇapīyūṣaṃ āsvādya tyajati anyaspṛhāṃ janaḥ || 44||
śayyāsanāṭanasthānasnānakrīḍāśanādiṣu |
kathaṃ tvāṃ priyaṃ ātmānaṃ vayaṃ bhaktāḥ tyajemahi || 45||
tvayā upabhuktasrakgandhavāsaḥ alaṅkāracarcitāḥ |
ucchiṣṭabhojinaḥ dāsāḥ tava māyāṃ jayemahi || 46||
vātāśanāḥ yaḥ ṛṣayaḥ śramaṇā ūrdhvamanthinaḥ |
brahmākhyaṃ dhāma te yānti śāntāḥ sannyāsinaḥ amalāḥ ||
47||
vayaṃ tu iha mahāyogin bhramantaḥ karmavartmasu |
tvat vārtayā tariṣyāmaḥ tāvakaiḥ dustaraṃ tamaḥ || 48||
smarantaḥ kīrtayantaḥ te kṛtāni gaditāni ca |
gatiutsmitīkṣaṇakṣveli yat nṛlokaviḍambanam || 49||
śrī śukaḥ uvāca |
evaṃ vijñāpitaḥ rājan bhagavān devakīsutaḥ |
ekāntinaṃ priyaṃ bhṛtyaṃ uddhavaṃ samabhāṣata || 50||
iti śrīmadbhāgavate mahāpurāṇe pāramahaṃsyāṃ
saṃhitāyāmekādaśaskandhe devastutyuddhvavijñāpanaṃ nāma
ṣaṣṭho'dhyāyaḥ ||
Sanskrit — Devanagari (original)
अथ षष्ठोऽध्यायः ।
श्रीशुकः उवाच ।
अथ ब्रह्मा आत्मजैः देवैः प्रजेशैः आवृतः अभ्यगात् ।
भवः च भूतभव्यीशः ययौ भूतगणैः वृतः ॥ 1॥
इन्द्रः मरुद्भिः भगवान् आदित्याः वसवः अश्विनौ ।
ऋभवः अङ्गिरसः रुद्राः विश्वे साध्याः च देवताः ॥ 2॥
गन्धर्वाप्सरसः नागाः सिद्धचारणगुह्यकाः ।
ऋषयः पितरः च एव सविद्याधरकिन्नराः ॥ 3॥
द्वारकां उपसञ्जग्मुः सर्वे कृष्णादिदृक्षवः ।
वपुषा येन भगवान् नरलोकमनोरमः ।
यशः वितेने लोकेषु सर्वलोकमलापहम् ॥ 4॥
तस्यां विभ्राजमानायां समृद्धायां महर्धिभिः ।
व्यचक्षत अवितृप्ताक्षाः कृष्णं अद्भुतदर्शनम् ॥
5॥
स्वर्गौद्यानौअपगैः माल्यैः छादयन्तः यदु उत्तमम् ।
गीर्भिः चित्रपदार्थाभिः तुष्टुवुः जगत् ईश्वरम् ॥6॥
देवाः ऊचुः ।
नताः स्म ते नाथ पदारविन्दं
बुद्धीन्द्रियप्राणमनोवचोभिः ।
यत् चिन्त्यते अन्तर्हृदि भावयुक्तैः
मुमुक्षुभिः कर्ममय ऊरुपाशात् ॥ 7॥
त्वं मायया त्रिगुणया आत्मनि दुर्विभाव्यं
व्यक्तं सृजसि अवसि लुम्पसि तत् गुणस्थः ।
न एतैः भवान् अजित कर्मभिः अज्यते वै
यत् स्वे सुखे अव्यवहिते अभिरतः अनवद्यः ॥ 8॥
शुद्धिः नृणां न तु तथा ईड्य दुराशयानां
विद्याश्रुताध्ययनदानतपक्रियाभिः ।
सत्त्वात्मनां ऋषभ ते यशसि प्रवृद्ध
सत् श्रद्धया श्रवणसम्भृतया यथा स्यात् ॥ 9॥
स्यात् नः तव अङ्घ्रिः अशुभाशयधूमकेतुः
क्षेमाय यः मुनिभिः आर्द्रहृदौह्यमानः ।
यः सात्वतैः समविभूतयः आत्मवद्भिः
व्यूहे अर्चितः सवनशः स्वः अतिक्रमाय ॥ 10॥
यः चिन्त्यते प्रयतपाणिभिः अध्वराग्नौ
त्रय्या निरुक्तविधिना ईश हविः गृहीत्वा ।
अध्यात्मयोगः उत योगिभिः आत्ममायां
जिज्ञासुभिः परमभागवतैः परीष्टः ॥ 11॥
पर्युष्टया तव विभो वनमालया इयं
संस्पर्धिनी भगवती प्रतिपत्निवत् श्रीः ।
यः सुप्रणीतं अमुयार्हणं आदत् अन्नः
भूयात् सदा अङ्घ्रिः अशुभाशयधूमकेतुः ॥ 12॥
केतुः त्रिविक्रमयुतः त्रिपत् पताकः
यः ते भयाभयकरः असुरदेवचम्वोः ।
स्वर्गाय साधुषु खलु एषु इतराय भूमन्
पादः पुनातु भगवन् भजतां अधं नः ॥ 13॥
नस्योतगावः इव यस्य वशे भवन्ति
ब्रह्मादयः अनुभृतः मिथुरर्द्यमानाः ।
कालस्य ते प्रकृतिपूरुषयोः परस्य
शं नः तनोतु चरणः पुरुषोत्तमस्य ॥ 14॥
अस्य असि हेतुः उदयस्थितिसंयमानां
अव्यक्तजीवमहतां अपि कालं आहुः ।
सः अयं त्रिणाभिः अखिल अपचये प्रवृत्तः
कालः गभीररयः उत्तमपूरुषः त्वम् ॥ 15॥
त्वत्तः पुमान् समधिगम्य यया स्ववीर्य
धत्ते महान्तं इव गर्भं अमोघवीर्यः ।
सः अयं तया अनुगतः आत्मनः आण्डकोशं
हैमं ससर्ज बहिः आवरणैः उपेतम् ॥ 16॥
तत्तस्थुषः च जगतः च भवान् अधीशः
यत् मायया उत्थगुणविक्रियया उपनीतान् ।
अर्थान् जुषन् अपि हृषीकपते न लिप्तः
ये अन्ये स्वतः परिहृतात् अपि बिभ्यति स्म ॥ 17॥
स्माया अवलोकलवदर्शितभावहारि
भ्रूमण्डलप्रहितसौरतमन्त्रशौण्डैः ।
पत्न्यः तु षोडशसहस्रं अनङ्गबाणैः
यस्य इन्द्रियं विमथितुं करणैः विभ्व्यः ॥ 18॥
विभ्व्यः तव अमृतकथा उदवहाः त्रिलोक्याः
पादौ अनेजसरितः शमलानि हन्तुम् ।
आनुश्रवं श्रुतिभिः अङ्घ्रिजं अङ्गसङ्गैः
तीर्थद्वयं शुचिषदस्तः उपस्पृशन्ति ॥ 19॥
बादरायणिः उवाच ।
इति अभिष्टूय विबुधैः सेशः शतधृतिः हरिम् ।
अभ्यभाषत गोविन्दं प्रणम्य अम्बरं आश्रितः ॥ 20॥
ब्रह्म उवाच ।
भूमेः भार अवताराय पुरा विज्ञापितः प्रभो ।
त्वं अस्माभिः अशेषात्मन् तत् तथा एव उपपादितम् ॥ 21॥
धर्मः च स्थापितः सत्सु सत्यसन्धेषु वै त्वया ।
कीर्तिः च दिक्षु विक्षिप्ता सर्वलोकमलापहा ॥ 22॥
अवतीर्य यदोः वंशे बिभ्रत् रूपं अनुत्तमम् ।
कर्माणि उद्दामवृत्तानि हिताय जगतः अकृथाः ॥ 23॥
यानि ते चरितानि ईश मनुष्याः साधवः कलौ ।
शऋण्वन्तः कीर्तयन्तः च तरिष्यन्ति अञ्जसा तमः ॥ 24॥
यदुवंशे अवतीर्णस्य भवतः पुरुषोत्तम ।
शरत् शतं व्यतीयाय पञ्चविंश अधिकं प्रभोः ॥ 25॥
न अधुना ते अखिल आधार देवकार्य अवशेषितम् ।
कुलं च विप्रशापेन नष्टप्रायं अभूत् इदम् ॥ 26॥
ततः स्वधाम परमं विशस्व यदि मन्यसे ।
सलोकान् लोकपालान् नः पाहि वैकुण्ठकिङ्करान् ॥ 27॥
श्री भगवान् उवाच ।
अवधारितं एतत् मे यदात्थ विबुधेश्वर ।
कृतं वः कार्यं अखिलं भूमेः भारः अवतारितः ॥ 28॥
तत् इदं यादवकुलं वीर्यशौर्यश्रियोद्धतम् ।
लोकं जिघृक्षत् रुद्धं मे वेलया इव महार्णवः ॥ 29॥
यदि असंहृत्य दृप्तानां यदुनां विपुलं कुलम् ।
गन्तास्मि अनेन लोकः अयं उद्वेलेन विनङ्क्ष्यति ॥ 30॥
इदानीं नाशः आरब्धः कुलस्य द्विजशापतः ।
यास्यामि भवनं ब्रह्मन् न एतत् अन्ते तव आनघ ॥ 31॥
श्री शुकः उवाच ।
इति उक्तः लोकनाथेन स्वयम्भूः प्रणिपत्य तम् ।
सह देवगणैः देवः स्वधाम समपद्यत ॥ 32॥
अथ तस्यां महोत्पातान् द्वारवत्यां समुत्थितान् ।
विलोक्य भगवान् आह यदुवृद्धान् समागतान् ॥ 33॥
श्री भगवान् उवाच ।
एते वै सुमहोत्पाताः व्युत्तिष्ठन्ति इह सर्वतः ।
शापः च नः कुलस्य आसीत् ब्राह्मणेभ्यः दुरत्ययः ॥ 34॥
न वस्तव्यं इह अस्माभिः जिजीविषुभिः आर्यकाः ।
प्रभासं सुमहत् पुण्यं यास्यामः अद्य एव मा चिरम् ॥ 35॥
यत्र स्नात्वा दक्षशापात् गृहीतः यक्ष्मणौडुराट् ।
विमुक्तः किल्बिषात् सद्यः भेजे भूयः कलोदयम् ॥ 36॥
वयं च तस्मिन् आप्लुत्य तर्पयित्वा पितॄन्सुरान् ।
भोजयित्वा उशिजः विप्रान् नानागुणवता अन्धसा ॥ 37॥
तेषु दानानि पात्रेषु श्रद्धया उप्त्वा महान्ति वै ।
वृजिनानि तरिष्यामः दानैः नौभिः इव अर्णवम् ॥ 38॥
श्री शुकः उवाच ।
एवं भगवता आदिष्टाः यादवाः कुलनन्दन ।
गन्तुं कृतधियः तीर्थं स्यन्दनान् समयूयुजन् ॥ 39॥
तत् निरीक्ष्य उद्धवः राजन् श्रुत्वा भगवता उदितम् ।
दृष्ट्वा अरिष्टानि घोराणि नित्यं कृष्णं अनुव्रतः ॥ 40॥
विविक्तः उपसङ्गम्य जगतां ईश्वरेश्वरम् ।
प्रणम्य शिरसा पादौ प्राञ्जलिः तं अभाषत ॥ 41॥
उद्धवः उवाच ।
देवदेवेश योगेश पुण्यश्रवणकीर्तन ।
संहृत्य एतत् कुलं नूनं लोकं सन्त्यक्ष्यते भवान् ।
विप्रशापं समर्थः अपि प्रत्यहन् न यदि ईश्वरः ॥ 42॥
न अहं तव अङ्घ्रिकमलं क्षणार्धं अपि केशव ।
त्यक्तुं समुत्सहे नाथ स्वधाम नय मां अपि ॥ 43॥
तव विक्रीडितं कृष्ण नृणां परममङ्गलम् ।
कर्णपीयूषं आस्वाद्य त्यजति अन्यस्पृहां जनः ॥ 44॥
शय्यासनाटनस्थानस्नानक्रीडाशनादिषु ।
कथं त्वां प्रियं आत्मानं वयं भक्ताः त्यजेमहि ॥ 45॥
त्वया उपभुक्तस्रक्गन्धवासः अलङ्कारचर्चिताः ।
उच्छिष्टभोजिनः दासाः तव मायां जयेमहि ॥ 46॥
वाताशनाः यः ऋषयः श्रमणा ऊर्ध्वमन्थिनः ।
ब्रह्माख्यं धाम ते यान्ति शान्ताः सन्न्यासिनः अमलाः ॥
47॥
वयं तु इह महायोगिन् भ्रमन्तः कर्मवर्त्मसु ।
त्वत् वार्तया तरिष्यामः तावकैः दुस्तरं तमः ॥ 48॥
स्मरन्तः कीर्तयन्तः ते कृतानि गदितानि च ।
गतिउत्स्मितीक्षणक्ष्वेलि यत् नृलोकविडम्बनम् ॥ 49॥
श्री शुकः उवाच ।
एवं विज्ञापितः राजन् भगवान् देवकीसुतः ।
एकान्तिनं प्रियं भृत्यं उद्धवं समभाषत ॥ 50॥
इति श्रीमद्भागवते महापुराणे पारमहंस्यां
संहितायामेकादशस्कन्धे देवस्तुत्युद्ध्वविज्ञापनं नाम
षष्ठोऽध्यायः ॥
atha ṣaṣṭho'dhyāyaḥ |
śrīśukaḥ uvāca |
atha brahmā ātmajaiḥ devaiḥ prajeśaiḥ āvṛtaḥ abhyagāt |
bhavaḥ ca bhūtabhavyīśaḥ yayau bhūtagaṇaiḥ vṛtaḥ || 1||
indraḥ marudbhiḥ bhagavān ādityāḥ vasavaḥ aśvinau |
ṛbhavaḥ aṅgirasaḥ rudrāḥ viśve sādhyāḥ ca devatāḥ || 2||
gandharvāpsarasaḥ nāgāḥ siddhacāraṇaguhyakāḥ |
ṛṣayaḥ pitaraḥ ca eva savidyādharakinnarāḥ || 3||
dvārakāṃ upasañjagmuḥ sarve kṛṣṇādidṛkṣavaḥ |
vapuṣā yena bhagavān naralokamanoramaḥ |
yaśaḥ vitene lokeṣu sarvalokamalāpaham || 4||
tasyāṃ vibhrājamānāyāṃ samṛddhāyāṃ mahardhibhiḥ |
vyacakṣata avitṛptākṣāḥ kṛṣṇaṃ adbhutadarśanam ||
5||
svargaudyānauapagaiḥ mālyaiḥ chādayantaḥ yadu uttamam |
gīrbhiḥ citrapadārthābhiḥ tuṣṭuvuḥ jagat īśvaram ||6||
devāḥ ūcuḥ |
natāḥ sma te nātha padāravindaṃ
buddhīndriyaprāṇamanovacobhiḥ |
yat cintyate antarhṛdi bhāvayuktaiḥ
mumukṣubhiḥ karmamaya ūrupāśāt || 7||
tvaṃ māyayā triguṇayā ātmani durvibhāvyaṃ
vyaktaṃ sṛjasi avasi lumpasi tat guṇasthaḥ |
na etaiḥ bhavān ajita karmabhiḥ ajyate vai
yat sve sukhe avyavahite abhirataḥ anavadyaḥ || 8||
śuddhiḥ nṛṇāṃ na tu tathā īḍya durāśayānāṃ
vidyāśrutādhyayanadānatapakriyābhiḥ |
sattvātmanāṃ ṛṣabha te yaśasi pravṛddha
sat śraddhayā śravaṇasambhṛtayā yathā syāt || 9||
syāt naḥ tava aṅghriḥ aśubhāśayadhūmaketuḥ
kṣemāya yaḥ munibhiḥ ārdrahṛdauhyamānaḥ |
yaḥ sātvataiḥ samavibhūtayaḥ ātmavadbhiḥ
vyūhe arcitaḥ savanaśaḥ svaḥ atikramāya || 10||
yaḥ cintyate prayatapāṇibhiḥ adhvarāgnau
trayyā niruktavidhinā īśa haviḥ gṛhītvā |
adhyātmayogaḥ uta yogibhiḥ ātmamāyāṃ
jijñāsubhiḥ paramabhāgavataiḥ parīṣṭaḥ || 11||
paryuṣṭayā tava vibho vanamālayā iyaṃ
saṃspardhinī bhagavatī pratipatnivat śrīḥ |
yaḥ supraṇītaṃ amuyārhaṇaṃ ādat annaḥ
bhūyāt sadā aṅghriḥ aśubhāśayadhūmaketuḥ || 12||
ketuḥ trivikramayutaḥ tripat patākaḥ
yaḥ te bhayābhayakaraḥ asuradevacamvoḥ |
svargāya sādhuṣu khalu eṣu itarāya bhūman
pādaḥ punātu bhagavan bhajatāṃ adhaṃ naḥ || 13||
nasyotagāvaḥ iva yasya vaśe bhavanti
brahmādayaḥ anubhṛtaḥ mithurardyamānāḥ |
kālasya te prakṛtipūruṣayoḥ parasya
śaṃ naḥ tanotu caraṇaḥ puruṣottamasya || 14||
asya asi hetuḥ udayasthitisaṃyamānāṃ
avyaktajīvamahatāṃ api kālaṃ āhuḥ |
saḥ ayaṃ triṇābhiḥ akhila apacaye pravṛttaḥ
kālaḥ gabhīrarayaḥ uttamapūruṣaḥ tvam || 15||
tvattaḥ pumān samadhigamya yayā svavīrya
dhatte mahāntaṃ iva garbhaṃ amoghavīryaḥ |
saḥ ayaṃ tayā anugataḥ ātmanaḥ āṇḍakośaṃ
haimaṃ sasarja bahiḥ āvaraṇaiḥ upetam || 16||
tattasthuṣaḥ ca jagataḥ ca bhavān adhīśaḥ
yat māyayā utthaguṇavikriyayā upanītān |
arthān juṣan api hṛṣīkapate na liptaḥ
ye anye svataḥ parihṛtāt api bibhyati sma || 17||
smāyā avalokalavadarśitabhāvahāri
bhrūmaṇḍalaprahitasauratamantraśauṇḍaiḥ |
patnyaḥ tu ṣoḍaśasahasraṃ anaṅgabāṇaiḥ
yasya indriyaṃ vimathituṃ karaṇaiḥ vibhvyaḥ || 18||
vibhvyaḥ tava amṛtakathā udavahāḥ trilokyāḥ
pādau anejasaritaḥ śamalāni hantum |
ānuśravaṃ śrutibhiḥ aṅghrijaṃ aṅgasaṅgaiḥ
tīrthadvayaṃ śuciṣadastaḥ upaspṛśanti || 19||
bādarāyaṇiḥ uvāca |
iti abhiṣṭūya vibudhaiḥ seśaḥ śatadhṛtiḥ harim |
abhyabhāṣata govindaṃ praṇamya ambaraṃ āśritaḥ || 20||
brahma uvāca |
bhūmeḥ bhāra avatārāya purā vijñāpitaḥ prabho |
tvaṃ asmābhiḥ aśeṣātman tat tathā eva upapāditam || 21||
dharmaḥ ca sthāpitaḥ satsu satyasandheṣu vai tvayā |
kīrtiḥ ca dikṣu vikṣiptā sarvalokamalāpahā || 22||
avatīrya yadoḥ vaṃśe bibhrat rūpaṃ anuttamam |
karmāṇi uddāmavṛttāni hitāya jagataḥ akṛthāḥ || 23||
yāni te caritāni īśa manuṣyāḥ sādhavaḥ kalau |
śaṛṇvantaḥ kīrtayantaḥ ca tariṣyanti añjasā tamaḥ || 24||
yaduvaṃśe avatīrṇasya bhavataḥ puruṣottama |
śarat śataṃ vyatīyāya pañcaviṃśa adhikaṃ prabhoḥ || 25||
na adhunā te akhila ādhāra devakārya avaśeṣitam |
kulaṃ ca vipraśāpena naṣṭaprāyaṃ abhūt idam || 26||
tataḥ svadhāma paramaṃ viśasva yadi manyase |
salokān lokapālān naḥ pāhi vaikuṇṭhakiṅkarān || 27||
śrī bhagavān uvāca |
avadhāritaṃ etat me yadāttha vibudheśvara |
kṛtaṃ vaḥ kāryaṃ akhilaṃ bhūmeḥ bhāraḥ avatāritaḥ || 28||
tat idaṃ yādavakulaṃ vīryaśauryaśriyoddhatam |
lokaṃ jighṛkṣat ruddhaṃ me velayā iva mahārṇavaḥ || 29||
yadi asaṃhṛtya dṛptānāṃ yadunāṃ vipulaṃ kulam |
gantāsmi anena lokaḥ ayaṃ udvelena vinaṅkṣyati || 30||
idānīṃ nāśaḥ ārabdhaḥ kulasya dvijaśāpataḥ |
yāsyāmi bhavanaṃ brahman na etat ante tava ānagha || 31||
śrī śukaḥ uvāca |
iti uktaḥ lokanāthena svayambhūḥ praṇipatya tam |
saha devagaṇaiḥ devaḥ svadhāma samapadyata || 32||
atha tasyāṃ mahotpātān dvāravatyāṃ samutthitān |
vilokya bhagavān āha yaduvṛddhān samāgatān || 33||
śrī bhagavān uvāca |
ete vai sumahotpātāḥ vyuttiṣṭhanti iha sarvataḥ |
śāpaḥ ca naḥ kulasya āsīt brāhmaṇebhyaḥ duratyayaḥ || 34||
na vastavyaṃ iha asmābhiḥ jijīviṣubhiḥ āryakāḥ |
prabhāsaṃ sumahat puṇyaṃ yāsyāmaḥ adya eva mā ciram || 35||
yatra snātvā dakṣaśāpāt gṛhītaḥ yakṣmaṇauḍurāṭ |
vimuktaḥ kilbiṣāt sadyaḥ bheje bhūyaḥ kalodayam || 36||
vayaṃ ca tasmin āplutya tarpayitvā pitṝnsurān |
bhojayitvā uśijaḥ viprān nānāguṇavatā andhasā || 37||
teṣu dānāni pātreṣu śraddhayā uptvā mahānti vai |
vṛjināni tariṣyāmaḥ dānaiḥ naubhiḥ iva arṇavam || 38||
śrī śukaḥ uvāca |
evaṃ bhagavatā ādiṣṭāḥ yādavāḥ kulanandana |
gantuṃ kṛtadhiyaḥ tīrthaṃ syandanān samayūyujan || 39||
tat nirīkṣya uddhavaḥ rājan śrutvā bhagavatā uditam |
dṛṣṭvā ariṣṭāni ghorāṇi nityaṃ kṛṣṇaṃ anuvrataḥ || 40||
viviktaḥ upasaṅgamya jagatāṃ īśvareśvaram |
praṇamya śirasā pādau prāñjaliḥ taṃ abhāṣata || 41||
uddhavaḥ uvāca |
devadeveśa yogeśa puṇyaśravaṇakīrtana |
saṃhṛtya etat kulaṃ nūnaṃ lokaṃ santyakṣyate bhavān |
vipraśāpaṃ samarthaḥ api pratyahan na yadi īśvaraḥ || 42||
na ahaṃ tava aṅghrikamalaṃ kṣaṇārdhaṃ api keśava |
tyaktuṃ samutsahe nātha svadhāma naya māṃ api || 43||
tava vikrīḍitaṃ kṛṣṇa nṛṇāṃ paramamaṅgalam |
karṇapīyūṣaṃ āsvādya tyajati anyaspṛhāṃ janaḥ || 44||
śayyāsanāṭanasthānasnānakrīḍāśanādiṣu |
kathaṃ tvāṃ priyaṃ ātmānaṃ vayaṃ bhaktāḥ tyajemahi || 45||
tvayā upabhuktasrakgandhavāsaḥ alaṅkāracarcitāḥ |
ucchiṣṭabhojinaḥ dāsāḥ tava māyāṃ jayemahi || 46||
vātāśanāḥ yaḥ ṛṣayaḥ śramaṇā ūrdhvamanthinaḥ |
brahmākhyaṃ dhāma te yānti śāntāḥ sannyāsinaḥ amalāḥ ||
47||
vayaṃ tu iha mahāyogin bhramantaḥ karmavartmasu |
tvat vārtayā tariṣyāmaḥ tāvakaiḥ dustaraṃ tamaḥ || 48||
smarantaḥ kīrtayantaḥ te kṛtāni gaditāni ca |
gatiutsmitīkṣaṇakṣveli yat nṛlokaviḍambanam || 49||
śrī śukaḥ uvāca |
evaṃ vijñāpitaḥ rājan bhagavān devakīsutaḥ |
ekāntinaṃ priyaṃ bhṛtyaṃ uddhavaṃ samabhāṣata || 50||
iti śrīmadbhāgavate mahāpurāṇe pāramahaṃsyāṃ
saṃhitāyāmekādaśaskandhe devastutyuddhvavijñāpanaṃ nāma
ṣaṣṭho'dhyāyaḥ ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Malayalam script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.