śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe araṇyakāṇḍam |
atha dvitīyassargaḥ |
kṛtātithyo'tha rāmastu sūryasyodayanaṃ prati |
Verse 1
āmnatṟya sa munīnsarvānvanamevānvagāhata || 1 ||
nānāmṛgagaṇākīrṇamṛkṣaśārdūla sevitam |
Verse 2
dhvastavṛkṣalatāgulmaṃ durdarśasalilāśayam || 2 ||
niṣkūjanānāśakunijhillikāgaṇanāditam |
Verse 3
lakṣmaṇānugato rāmo vanamadhyaṃ dadarśa ha || 3 ||
sītayā saha kākutsthastasminaghoramṛgāyute |
Verse 4
dadarśa giriśṛṅgābhaṃ puruṣādaṃ mahāsvanam || 4 ||
gambhīrākṣaṃ mahāvaktraṃ vikaṭaṃ viṣamodaram |
Verse 5
bībhatsaṃ viṣamaṃ dīrghaṃ vikṛtaṃ ghoradarśanam || 5 ||
vasānaṃ carma vaiyāghraṃ vasārdraṃ rudhirokṣitam |
Verse 6
trāsanaṃ sarvabhūtānāṃ vyāditāsyamivāntakam || 6 ||
trīnsimhānścaturo vyāghrāndvau vṛkau pṛṣatāndaśa |
saviṣāṇaṃ vasādigdhaṃ gajasya ca śiro mahat |
Verse 7
avasajyāyase śūle vinadantaṃ mahāsvanam || 7 ||
sa rāmaṃ lakṣmaṇaṃ caiva sītāṃ dṛṣṭvā ca maithilīm |
Verse 8
abhyadhāvatsusaṅkṛddhaḥ prajāḥ kāla ivāntakaḥ || 8 ||
sa kṛtvā bhairavaṃ nādaṃ cālayanniva medinīm |
Verse 9
aṅkenādāya vaidehīmapakramya tato'bravīt || 9 ||
yuvāṃ jaṭācīradharau sabhāryau kṣīṇajīvitau |
Verse 10
praviṣṭau daṇḍakāraṇyaṃ śaracāpāsidhāriṇau || 10 ||
kathaṃ tāpasayorvāṃ ca vāsaḥ pramadayā saha |
Verse 11
adharmacāriṇau pāpau kau yuvāṃ munidūṣakau || 11 ||
ahaṃ vanamidaṃ durgaṃ virādho nāma rākṣasaḥ |
Verse 12
carāmi sāyudho nityamṛṣimāṃsāni bhakṣayan || 12 ||
iyaṃ nārī varārohā mama bhāryā bhaviṣyati |
Verse 13
yuvayoḥ pāpayoścāhaṃ pāsyāmi rudhiraṃ mṛdhe || 13 ||
tasyaivaṃ bruvato duṣṭaṃ virādhasya durātmanaḥ |
Verse 14
śrutvā sagarvitaṃ vākyaṃ sambhrāntā janakātmajā || 14 ||
Verse 15
sītā pravepatodvegāt prāvāte kadalī yathā || 15 ||
tāṃ dṛṣṭvā rāghavaḥ sītāṃ virādhāṅkagatāṃ śubhām |
Verse 16
abravīllakṣmaṇaṃ vākyaṃ mukhena pariśuṣyatā || 16 ||
paśya saumya narendrasya janakasyātmasambhavām |
Verse 17
mama bhāryāṃ śubhācārāṃ virādhāṅke praveśitām || 17 ||
atyantasukhasammavṛddhāṃ rājaputrīṃ yaśasvinīm |
Verse 18
yadabhipretamasmāsu priyaṃ varavṛtaṃ ca yat || 18 ||
kaikeyyāstu susaṃvṛttaṃ kṣipramadyaiva lakṣmaṇa |
Verse 19
yā na tuṣyati rājyena putrārthe dīrghadarśinī || 19 ||
yayāhaṃ sarvabhūtānāṃ priyaḥ prasthāpito vanam |
Verse 20
adyedānīṃ sakāmā sā yā mātā madhyamā mama || 20 ||
parasparśāttu vaidehyāḥ na duḥkhataramastime |
Verse 21
piturvināśātsaumitre svarājyaharaṇāttathā || 21 ||
iti bruvati kākutsthe bāṣpaśokapariplute |
Verse 22
abravīllakṣmaṇaḥ kruddho ruddho nāga iva śvasan || 22 ||
anātha iva bhūtānāṃ nāthastvaṃ vāsavopamaḥ |
Verse 23
mayā preṣyeṇa kākutstha kimarthaṃ paritapyase || 23 ||
śareṇa nihatasyādya mayā kruddhena rakṣasaḥ |
Verse 24
virādhasya gatāsorhi mahī pāsyati śoṇitam || 24 ||
rājyakāme mama krodho bharate yo babhūva ha |
Verse 25
taṃ virādhe pramokṣyāmi vajrī vajramivācale || 25 ||
mama bhujabalavegavegitaḥ patatu śaro'sya mahānmahorasi |
Verse 26
vyapanayatu tanośca jīvitaṃ patatu tatassamahīṃ vighūrṇitaḥ || 26 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye araṇyakāṇḍe dvitīyassargaḥ ||
Sanskrit — Devanagari (original)
श्रीमद्वाल्मीकीय रामायणे अरण्यकाण्डम् ।
अथ द्वितीयस्सर्गः ।
कृतातिथ्योऽथ रामस्तु सूर्यस्योदयनं प्रति ।
आम्नत्ऱ्य स मुनीन्सर्वान्वनमेवान्वगाहत ॥ 1 ॥
नानामृगगणाकीर्णमृक्षशार्दूल सेवितम् ।
ध्वस्तवृक्षलतागुल्मं दुर्दर्शसलिलाशयम् ॥ 2 ॥
निष्कूजनानाशकुनिझिल्लिकागणनादितम् ।
लक्ष्मणानुगतो रामो वनमध्यं ददर्श ह ॥ 3 ॥
सीतया सह काकुत्स्थस्तस्मिनघोरमृगायुते ।
ददर्श गिरिशृङ्गाभं पुरुषादं महास्वनम् ॥ 4 ॥
गम्भीराक्षं महावक्त्रं विकटं विषमोदरम् ।
बीभत्सं विषमं दीर्घं विकृतं घोरदर्शनम् ॥ 5 ॥
वसानं चर्म वैयाघ्रं वसार्द्रं रुधिरोक्षितम् ।
त्रासनं सर्वभूतानां व्यादितास्यमिवान्तकम् ॥ 6 ॥
त्रीन्सिम्हान्श्चतुरो व्याघ्रान्द्वौ वृकौ पृषतान्दश ।
सविषाणं वसादिग्धं गजस्य च शिरो महत् ।
अवसज्यायसे शूले विनदन्तं महास्वनम् ॥ 7 ॥
स रामं लक्ष्मणं चैव सीतां दृष्ट्वा च मैथिलीम् ।
अभ्यधावत्सुसङ्कृद्धः प्रजाः काल इवान्तकः ॥ 8 ॥
स कृत्वा भैरवं नादं चालयन्निव मेदिनीम् ।
अङ्केनादाय वैदेहीमपक्रम्य ततोऽब्रवीत् ॥ 9 ॥
युवां जटाचीरधरौ सभार्यौ क्षीणजीवितौ ।
प्रविष्टौ दण्डकारण्यं शरचापासिधारिणौ ॥ 10 ॥
कथं तापसयोर्वां च वासः प्रमदया सह ।
अधर्मचारिणौ पापौ कौ युवां मुनिदूषकौ ॥ 11 ॥
अहं वनमिदं दुर्गं विराधो नाम राक्षसः ।
चरामि सायुधो नित्यमृषिमांसानि भक्षयन् ॥ 12 ॥
इयं नारी वरारोहा मम भार्या भविष्यति ।
युवयोः पापयोश्चाहं पास्यामि रुधिरं मृधे ॥ 13 ॥
तस्यैवं ब्रुवतो दुष्टं विराधस्य दुरात्मनः ।
श्रुत्वा सगर्वितं वाक्यं सम्भ्रान्ता जनकात्मजा ॥ 14 ॥
सीता प्रवेपतोद्वेगात् प्रावाते कदली यथा ॥ 15 ॥
तां दृष्ट्वा राघवः सीतां विराधाङ्कगतां शुभाम् ।
अब्रवील्लक्ष्मणं वाक्यं मुखेन परिशुष्यता ॥ 16 ॥
पश्य सौम्य नरेन्द्रस्य जनकस्यात्मसम्भवाम् ।
मम भार्यां शुभाचारां विराधाङ्के प्रवेशिताम् ॥ 17 ॥
अत्यन्तसुखसम्मवृद्धां राजपुत्रीं यशस्विनीम् ।
यदभिप्रेतमस्मासु प्रियं वरवृतं च यत् ॥ 18 ॥
कैकेय्यास्तु सुसंवृत्तं क्षिप्रमद्यैव लक्ष्मण ।
या न तुष्यति राज्येन पुत्रार्थे दीर्घदर्शिनी ॥ 19 ॥
ययाहं सर्वभूतानां प्रियः प्रस्थापितो वनम् ।
अद्येदानीं सकामा सा या माता मध्यमा मम ॥ 20 ॥
परस्पर्शात्तु वैदेह्याः न दुःखतरमस्तिमे ।
पितुर्विनाशात्सौमित्रे स्वराज्यहरणात्तथा ॥ 21 ॥
इति ब्रुवति काकुत्स्थे बाष्पशोकपरिप्लुते ।
अब्रवील्लक्ष्मणः क्रुद्धो रुद्धो नाग इव श्वसन् ॥ 22 ॥
अनाथ इव भूतानां नाथस्त्वं वासवोपमः ।
मया प्रेष्येण काकुत्स्थ किमर्थं परितप्यसे ॥ 23 ॥
शरेण निहतस्याद्य मया क्रुद्धेन रक्षसः ।
विराधस्य गतासोर्हि मही पास्यति शोणितम् ॥ 24 ॥
राज्यकामे मम क्रोधो भरते यो बभूव ह ।
तं विराधे प्रमोक्ष्यामि वज्री वज्रमिवाचले ॥ 25 ॥
मम भुजबलवेगवेगितः पततु शरोऽस्य महान्महोरसि ।
व्यपनयतु तनोश्च जीवितं पततु ततस्समहीं विघूर्णितः ॥ 26 ॥
इत्यार्षे श्रीमद्रामायणे वाल्मीकीय आदिकाव्ये अरण्यकाण्डे द्वितीयस्सर्गः ॥