দেবি ত্বাং স্তোতুমিচ্ছামি সাধ্বীনাং প্রবরাং পরাম্ ।
পরাত্পরাং চ পরমাং ন হি স্তোতুং ক্ষমোঽধুনা ॥ 1 ॥
স্তোত্রাণাং লক্ষণং বেদে স্বভাবাখ্যানতঃ পরম্ ।
ন ক্ষমঃ প্রকৃতিং বক্তুং গুণানাং তব সুব্রতে ॥ 2 ॥
শুদ্ধসত্ত্বস্বরূপা ত্বং কোপহিংসাবিবর্জিতা ।
ন চ শপ্তো মুনিস্তেন ত্যক্তযা চ ত্বযা যতঃ ॥ 3 ॥
ত্বং মযা পূজিতা সাধ্বী জননী চ যথাঽদিতিঃ ।
দযারূপা চ ভগিনী ক্ষমারূপা যথা প্রসূঃ ॥ 4 ॥
ত্বযা মে রক্ষিতাঃ প্রাণা পুত্রদারাঃ সুরেশ্বরি ।
অহং করোমি ত্বাং পূজ্যাং মম প্রীতিশ্চ বর্ধতে ॥ 5 ॥
নিত্যং যদ্যপি পূজ্যা ত্বং ভবেঽত্র জগদম্বিকে ।
তথাপি তব পূজাং বৈ বর্ধযামি পুনঃ পুনঃ ॥ 6 ॥
যে ত্বামাষাঢসঙ্ক্রান্ত্যাং পূজযিষ্যন্তি ভক্তিতঃ ।
পঞ্চম্যাং মনসাখ্যাযাং মাসান্তে বা দিনে দিনে ॥ 7 ॥
পুত্রপৌত্রাদযস্তেষাং বর্ধন্তে চ ধনানি চ ।
যশস্বিনঃ কীর্তিমন্তো বিদ্যাবন্তো গুণান্বিতাঃ ॥ 8 ॥
যে ত্বাং ন পূজযিষ্যন্তি নিন্দন্ত্যজ্ঞানতো জনাঃ ।
লক্ষ্মীহীনা ভবিষ্যন্তি তেষাং নাগভযং সদা ॥ 9 ॥
ত্বং স্বর্গলক্ষ্মীঃ স্বর্গে চ বৈকুণ্ঠে কমলাকলা ।
নারাযণাংশো ভগবান্ জরত্কারুর্মুনীশ্বরঃ ॥ 10 ॥
তপসা তেজসা ত্বাং চ মনসা সসৃজে পিতা ।
অস্মাকং রক্ষণাযৈব তেন ত্বং মনসাভিধা ॥ 11 ॥
মনসা দেবি তু শক্তা চাত্মনা সিদ্ধযোগিনী ।
তেন ত্বং মনসাদেবী পূজিতা বন্দিতা ভবে ॥ 12 ॥
যাং ভক্ত্যা মনসা দেবাঃ পূজযন্ত্যনিশং ভৃশম্ ।
তেন ত্বাং মনসাদেবীং প্রবদন্তি পুরাবিদঃ ॥ 13 ॥
সত্ত্বরূপা চ দেবী ত্বং শশ্বত্সত্ত্বনিষেবযা ।
যো হি যদ্ভাবযেন্নিত্যং শতং প্রাপ্নোতি তত্সমম্ ॥ 14 ॥
ইদং স্তোত্রং পুণ্যবীজং তাং সম্পূজ্য চ যঃ পঠেত্ ।
তস্য নাগভযং নাস্তি তস্য বংশোদ্ভবস্য চ ॥ 15 ॥
বিষং ভবেত্সুধাতুল্যং সিদ্ধস্তোত্রং যদা পঠেত্ ।
পঞ্চলক্ষজপেনৈব সিদ্ধস্তোত্রো ভবেন্নরঃ ।
সর্পশাযী ভবেত্সোঽপি নিশ্চিতং সর্পবাহনঃ ॥ 16 ॥
ইতি শ্রীব্রহ্মবৈবর্তে মহাপুরাণে প্রকৃতিখণ্ডে ষট্চত্বারিংশোঽধ্যাযে মহেন্দ্র কৃত শ্রী মনসাদেবী স্তোত্রম্ ॥
আস্তীকমুনি মন্ত্রঃ
সর্পাপসর্প ভদ্রং তে গচ্ছ সর্প মহাবিষ ।
জনমেজযস্য যজ্ঞান্তে আস্তীকবচনং স্মর ॥
Roman (IAST) Transliteration
devi tvāṃ stotumicchāmi sādhvīnāṃ pravarāṃ parām |
parātparāṃ ca paramāṃ na hi stotuṃ kṣamo'dhunā || 1 ||
stotrāṇāṃ lakṣaṇaṃ vede svabhāvākhyānataḥ param |
na kṣamaḥ prakṛtiṃ vaktuṃ guṇānāṃ tava suvrate || 2 ||
śuddhasattvasvarūpā tvaṃ kopahiṃsāvivarjitā |
na ca śapto munistena tyaktayā ca tvayā yataḥ || 3 ||
tvaṃ mayā pūjitā sādhvī jananī ca yathā'ditiḥ |
dayārūpā ca bhaginī kṣamārūpā yathā prasūḥ || 4 ||
tvayā me rakṣitāḥ prāṇā putradārāḥ sureśvari |
ahaṃ karomi tvāṃ pūjyāṃ mama prītiśca vardhate || 5 ||
nityaṃ yadyapi pūjyā tvaṃ bhave'tra jagadambike |
tathāpi tava pūjāṃ vai vardhayāmi punaḥ punaḥ || 6 ||
ye tvāmāṣāḍhasaṅkrāntyāṃ pūjayiṣyanti bhaktitaḥ |
pañcamyāṃ manasākhyāyāṃ māsānte vā dine dine || 7 ||
putrapautrādayasteṣāṃ vardhante ca dhanāni ca |
yaśasvinaḥ kīrtimanto vidyāvanto guṇānvitāḥ || 8 ||
ye tvāṃ na pūjayiṣyanti nindantyajñānato janāḥ |
lakṣmīhīnā bhaviṣyanti teṣāṃ nāgabhayaṃ sadā || 9 ||
tvaṃ svargalakṣmīḥ svarge ca vaikuṇṭhe kamalākalā |
nārāyaṇāṃśo bhagavān jaratkārurmunīśvaraḥ || 10 ||
tapasā tejasā tvāṃ ca manasā sasṛje pitā |
asmākaṃ rakṣaṇāyaiva tena tvaṃ manasābhidhā || 11 ||
manasā devi tu śaktā cātmanā siddhayoginī |
tena tvaṃ manasādevī pūjitā vanditā bhave || 12 ||
yāṃ bhaktyā manasā devāḥ pūjayantyaniśaṃ bhṛśam |
tena tvāṃ manasādevīṃ pravadanti purāvidaḥ || 13 ||
sattvarūpā ca devī tvaṃ śaśvatsattvaniṣevayā |
yo hi yadbhāvayennityaṃ śataṃ prāpnoti tatsamam || 14 ||
idaṃ stotraṃ puṇyabījaṃ tāṃ sampūjya ca yaḥ paṭhet |
tasya nāgabhayaṃ nāsti tasya vaṃśodbhavasya ca || 15 ||
viṣaṃ bhavetsudhātulyaṃ siddhastotraṃ yadā paṭhet |
pañcalakṣajapenaiva siddhastotro bhavennaraḥ |
sarpaśāyī bhavetso'pi niścitaṃ sarpavāhanaḥ || 16 ||
iti śrībrahmavaivarte mahāpurāṇe prakṛtikhaṇḍe ṣaṭcatvāriṃśo'dhyāye mahendra kṛta śrī manasādevī stotram ||
āstīkamuni mantraḥ
sarpāpasarpa bhadraṃ te gaccha sarpa mahāviṣa |
janamejayasya yajñānte āstīkavacanaṃ smara ||
Sanskrit — Devanagari (original)
देवि त्वां स्तोतुमिच्छामि साध्वीनां प्रवरां पराम् ।
परात्परां च परमां न हि स्तोतुं क्षमोऽधुना ॥ 1 ॥
स्तोत्राणां लक्षणं वेदे स्वभावाख्यानतः परम् ।
न क्षमः प्रकृतिं वक्तुं गुणानां तव सुव्रते ॥ 2 ॥
शुद्धसत्त्वस्वरूपा त्वं कोपहिंसाविवर्जिता ।
न च शप्तो मुनिस्तेन त्यक्तया च त्वया यतः ॥ 3 ॥
त्वं मया पूजिता साध्वी जननी च यथाऽदितिः ।
दयारूपा च भगिनी क्षमारूपा यथा प्रसूः ॥ 4 ॥
त्वया मे रक्षिताः प्राणा पुत्रदाराः सुरेश्वरि ।
अहं करोमि त्वां पूज्यां मम प्रीतिश्च वर्धते ॥ 5 ॥
नित्यं यद्यपि पूज्या त्वं भवेऽत्र जगदम्बिके ।
तथापि तव पूजां वै वर्धयामि पुनः पुनः ॥ 6 ॥
ये त्वामाषाढसङ्क्रान्त्यां पूजयिष्यन्ति भक्तितः ।
पञ्चम्यां मनसाख्यायां मासान्ते वा दिने दिने ॥ 7 ॥
पुत्रपौत्रादयस्तेषां वर्धन्ते च धनानि च ।
यशस्विनः कीर्तिमन्तो विद्यावन्तो गुणान्विताः ॥ 8 ॥
ये त्वां न पूजयिष्यन्ति निन्दन्त्यज्ञानतो जनाः ।
लक्ष्मीहीना भविष्यन्ति तेषां नागभयं सदा ॥ 9 ॥
त्वं स्वर्गलक्ष्मीः स्वर्गे च वैकुण्ठे कमलाकला ।
नारायणांशो भगवान् जरत्कारुर्मुनीश्वरः ॥ 10 ॥
तपसा तेजसा त्वां च मनसा ससृजे पिता ।
अस्माकं रक्षणायैव तेन त्वं मनसाभिधा ॥ 11 ॥
मनसा देवि तु शक्ता चात्मना सिद्धयोगिनी ।
तेन त्वं मनसादेवी पूजिता वन्दिता भवे ॥ 12 ॥
यां भक्त्या मनसा देवाः पूजयन्त्यनिशं भृशम् ।
तेन त्वां मनसादेवीं प्रवदन्ति पुराविदः ॥ 13 ॥
सत्त्वरूपा च देवी त्वं शश्वत्सत्त्वनिषेवया ।
यो हि यद्भावयेन्नित्यं शतं प्राप्नोति तत्समम् ॥ 14 ॥
इदं स्तोत्रं पुण्यबीजं तां सम्पूज्य च यः पठेत् ।
तस्य नागभयं नास्ति तस्य वंशोद्भवस्य च ॥ 15 ॥
विषं भवेत्सुधातुल्यं सिद्धस्तोत्रं यदा पठेत् ।
पञ्चलक्षजपेनैव सिद्धस्तोत्रो भवेन्नरः ।
सर्पशायी भवेत्सोऽपि निश्चितं सर्पवाहनः ॥ 16 ॥
इति श्रीब्रह्मवैवर्ते महापुराणे प्रकृतिखण्डे षट्चत्वारिंशोऽध्याये महेन्द्र कृत श्री मनसादेवी स्तोत्रम् ॥
आस्तीकमुनि मन्त्रः
सर्पापसर्प भद्रं ते गच्छ सर्प महाविष ।
जनमेजयस्य यज्ञान्ते आस्तीकवचनं स्मर ॥
devi tvāṃ stotumicchāmi sādhvīnāṃ pravarāṃ parām |
parātparāṃ ca paramāṃ na hi stotuṃ kṣamo'dhunā || 1 ||
stotrāṇāṃ lakṣaṇaṃ vede svabhāvākhyānataḥ param |
na kṣamaḥ prakṛtiṃ vaktuṃ guṇānāṃ tava suvrate || 2 ||
śuddhasattvasvarūpā tvaṃ kopahiṃsāvivarjitā |
na ca śapto munistena tyaktayā ca tvayā yataḥ || 3 ||
tvaṃ mayā pūjitā sādhvī jananī ca yathā'ditiḥ |
dayārūpā ca bhaginī kṣamārūpā yathā prasūḥ || 4 ||
tvayā me rakṣitāḥ prāṇā putradārāḥ sureśvari |
ahaṃ karomi tvāṃ pūjyāṃ mama prītiśca vardhate || 5 ||
nityaṃ yadyapi pūjyā tvaṃ bhave'tra jagadambike |
tathāpi tava pūjāṃ vai vardhayāmi punaḥ punaḥ || 6 ||
ye tvāmāṣāḍhasaṅkrāntyāṃ pūjayiṣyanti bhaktitaḥ |
pañcamyāṃ manasākhyāyāṃ māsānte vā dine dine || 7 ||
putrapautrādayasteṣāṃ vardhante ca dhanāni ca |
yaśasvinaḥ kīrtimanto vidyāvanto guṇānvitāḥ || 8 ||
ye tvāṃ na pūjayiṣyanti nindantyajñānato janāḥ |
lakṣmīhīnā bhaviṣyanti teṣāṃ nāgabhayaṃ sadā || 9 ||
tvaṃ svargalakṣmīḥ svarge ca vaikuṇṭhe kamalākalā |
nārāyaṇāṃśo bhagavān jaratkārurmunīśvaraḥ || 10 ||
tapasā tejasā tvāṃ ca manasā sasṛje pitā |
asmākaṃ rakṣaṇāyaiva tena tvaṃ manasābhidhā || 11 ||
manasā devi tu śaktā cātmanā siddhayoginī |
tena tvaṃ manasādevī pūjitā vanditā bhave || 12 ||
yāṃ bhaktyā manasā devāḥ pūjayantyaniśaṃ bhṛśam |
tena tvāṃ manasādevīṃ pravadanti purāvidaḥ || 13 ||
sattvarūpā ca devī tvaṃ śaśvatsattvaniṣevayā |
yo hi yadbhāvayennityaṃ śataṃ prāpnoti tatsamam || 14 ||
idaṃ stotraṃ puṇyabījaṃ tāṃ sampūjya ca yaḥ paṭhet |
tasya nāgabhayaṃ nāsti tasya vaṃśodbhavasya ca || 15 ||
viṣaṃ bhavetsudhātulyaṃ siddhastotraṃ yadā paṭhet |
pañcalakṣajapenaiva siddhastotro bhavennaraḥ |
sarpaśāyī bhavetso'pi niścitaṃ sarpavāhanaḥ || 16 ||
iti śrībrahmavaivarte mahāpurāṇe prakṛtikhaṇḍe ṣaṭcatvāriṃśo'dhyāye mahendra kṛta śrī manasādevī stotram ||
āstīkamuni mantraḥ
sarpāpasarpa bhadraṃ te gaccha sarpa mahāviṣa |
janamejayasya yajñānte āstīkavacanaṃ smara ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Bengali script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.